Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Manželská poradna

komerční

Láska a vztahy... To je téma pro našeho odborníka!

Ředitelka privátní kliniky LIFE CLINIC Prague. Provozuje portál o mezilidských vztazích www.mujvztah.cz. Specializuje se na oblasti životní nerovnováhy, manželských krizí, pomoc jedincům po náročném rozchodu a rozvodu, při hledání životního partnera.

Poradce je
Radí
Bc. Lenka Černá

Dotazy v poradně


Přidejte svůj dotaz

Jak být klidná a vyrovnaná

Poraďte, prosím, jak mám řešit následující situaci.Manžel, před sedmi lety přiznal nevěru, ale s touto paní (naši zaměstnankyni) dál jezdí na několikadenní služební cesty, projednává s ní veškeré pracovní, soukromé i zdravotní problémy a přtom tvrdí, že je to jeho kamarádka.I když jsem s ním mnohokrát na toto téma hovořila, neuznává to, že se necítím v této situaci nejlépe. Několikrát se stalo, že jsem náhodně objevila maličkosti, které s tímto jeho tvrzením plně nekospendují. On se však drží hesla Dr. Plzáka...zatloukat, zatloukat,zatloukat.Manželství trvá již více než 35 let, měla bych být asi vyrovnaná a nad věcí, ale čím dál víc je to nad moje síly. Děkuji. Ji.

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
dostala jste se do situace, kdy se rozumem snažíte být klidná a vyrovnaná, ale emoce si dělají co chtějí, protože od přírody takové jsou. Emoce a city jsou dva víceméně oddělené systémy a čím více se snažíme emoce ovlivňovat rozumem, tím nabírají na své energii a síle. Myšlenky už jsou takové, že když jím něco striktně zakážete, udělají pravý opak. Např. když Vám teď přikáži, abyste myslela na cokoli, jen ne na růžového slona v rohu místnosti, Vaše myšlenky budou plné růžového slona. A stejné je to s Vaší nejistotou. Manžel Vám před sedmi lety přiznal nevěru, ale za těch sedm let se mu nepodařilo získat Vaší důvěru. To neznamená, že se třeba nesnažil, ale zajisté jste nedostala to, co by Vás uklidnilo. Ve Vašem případě, pokud situace trvá již sedm let, je jedinou správnou volbou návštěva odborníka. Nejlepší by byla společná návštěva. A pokud by manžel nechtěl, měla byste jít sama, abyste se naučila zmobilizovat síly k jasným krokům. Já osobně bych doporučoval v případě párové terapie, nejprve individuální konzultace pro vás oba, aby obraz stávající situace byl co nejplastičtější. A v případě, že by manžel odmítl spolupracovat, bych volil kombinaci dechových a relaxačních technik s individuálním poradenstvím hledajícím nové cesty fungování vašeho manželství.
Nesnažte se zvládnout to sama.

Lucian

Jak řešit situaci

Dobrý den, jsem 20 let vdaná a mám 17 letého syna, můj manžel odešel před 6 lety za prací do PRAHY , mě a syna nechal doma, asi 300 km daleko. Už dříve jsme měli ve vztahu problémy, ale časem se to trochu utřepalo. Zpočátku jezdil domů poměrně často,
ale čím více se stupňovaly hádky, že nepřispívá na domácnost naopak, že potřebuje půjčit tím to bylo horší. Začla jezdit posilněn alkoholem a začal si vynucovat sex a slovně mě napadat, nějaká úcta pohlazení a vlídne slovo šlo stranou. Teď jezdí domů jen jednou snad za půl roku a to kvůli synovi, jak říká. Našel si tam přítelkyni které se věnuje na plný úvazek. Přestala jsem k němu něco cítit, ale když přijede je to vždycky hrozná psychycká zátěž, protože nikdy nevím s čím vyrukuje, rozvést se nechce, aby syn nemusel nikde uvádět, že se jeho rodiče rozvedli. Před těmi 17 lety jsem tento vztah právě zachraňovala tím, že jsem přišla do jiného stavu , hodně pil ( slýchával jsem slova až budete mít rodinu on se změní), ale byla jsem zamilovaná měla ho ráda a věřila, že se změní, dva měísce po porodu si našel přítelkyni se kterou 4 roky žil. Neměla jsem nikde zastání ani psychickou podporu. K sexu přistupoval spíš jako násilnický typ ,spiš jsem měla z toho hrůzu, než potěšení, mnohdy mě do postele vyloženě táhl se slovy ty chudinko ubohá nic neumíš a na nic se nehodiš. Vím ,že v každém manželství je něco, ale když se podívám na své kamarádky ze školy se kterými se pravidelně navštěvuj nevím, že by jejich manželé se k nim tak chovali. Jsou to manželství plná lásky citů a porozumění , klidné konverzace za všech okolností. Asi před půl rokem jsem si myslela, že jsem si našla přítele, nechci tady žít sama, ale zřejmě mé problémy z minulosti se sexem s mým mužem ho odradily a vztah se záhadně ukončil. Prosím poraďte co dál. Moc děkuji.

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
dle toho co píšete, jste žena, která toho mnoho "vydrží", ale pomalu Vám docházejí síly. Život se má žít, nikoli vydržet. Nechala jste se přesvědčit okolím, že násilníka změní příchod dítěte, ale bohužel tento princip v reálném životě nefunguje. Násilník zůstane násilníkem, dokud mu někdo nevytvoří hranice, na které narazí. Slovo násilník užívám záměrně, neboť to co popisujete, vykazuje jasné znaky domácího násilí.
Nemá smysl, abyste vytvářela paralelní vztahy. Nejprve byste se měla dostat z područí svého muže. Vaše manželství je již dávno mrtvé a udržovat jej jen kvůli synovi je protimluv, protože právě syn musí zažít, že každá lidská bytost má právo vymezit se násilí a manipulaci a z hlediska morálního by to měla udělat, protože když násilník není zastaven páchá násilí na dalších lidech. Pokud se nevymezíte, poskytujete synovi obraz fungování manželství, který jej bude ovlivňovat při zakládání jeho vlastní rodiny a partnerských vztahů. Už kvůli němu byste se měla rozvést. Jaký má z toho syn přínos, že matka se strachuje, až jí přijede manžel domů. Rozvedete-li se má syn možnost svého otce navštěvovat. Váš manžel se bez zásahu z venčí nezmění, proto čekání na zázrak je zbytečná ztráta času. Chcete-li žít nový život, musíte ukončit ten starý a uzavřít tím jednu z kapitol svého života.

Je to na Vás.

Lucian

závislost na partnerovi

Dobrý den,
je mi 24, jsem s partnerem rok a pozoruji na sobě že jsem na něm závislá, nikoli materiálně ale duševně. Než jsme se poznali, chodila jsem často ven s přáteli, měla jsem různé koníčky. Potom jsme spolu začli trávit víc času a já jsem na všechno ostatní omezila, nebo když jsem šla už to nebylo jako dřív - myslela jsem na něj, co asi dělá, jestli se mi ozve a tím pádem už jsem se tolik nebavila... Z jeho strany je to tak, že koníčků má spoustu pořád, přátel taky, když máme schůzku, domluví sraz i s nimi a trávíme čas společně. Já jsem ovšem ve větší skupině neznámých lidí docela introvert tak komunikace z mé strany vázne.On mé přátele skoro nezná, nabízím mu že mu je představím, nejeví zájem. Totéž rodiče, o seznámení s mými nejeví zájem, když se zastavujeme u jeho , nechá mě sedět v autě před domem. Přitom mluví o společné budoucnosti, nabízí mi nastěhování k němu atd.
Jeho chování ke mě je někdy velmi zvláštní, měli jsme problémy, zejména proto, že často odmítal sex, i když jsem se snažila dělat maximum,mluvit s ním o tom, nepovažoval to za problém. Poté jsem jednou objevila v počítači porno a navštěvy erotický chatu. Nevadilo by mi to, kdyby mě od sebe v posteli neodstrkoval. Poslední měsíce už se tento problém lepší.Ale přibývají další - pozoruju že je ke mě dost neupřímný, řekne mi třeba že byl včera celý večer doma, Potom potkáme jeho kamaráda a on mluví o tom jak to bylo včera dobrý v nějakém baru apod. a teprve potom z mého přítele vypadne že tam tedy byl s ním. Mě je jedno že někam chodí, ale vadí mi že lže. Když jsem s ním o tom opět zkoušela mluvit tak opět bez výsledku. Jeden čas bral určité zakázané látky, mě tvrdil že ne, až jednou jsem je našla u něj v bytě. Za špatnou jsem ovšem byla já.
Pozoruji že mu kvůli této závislosti všechno odpouštím a přizpůsobuju svůj život tomu jeho, a nevím co s tím dělat, na jednu stranu cítím že by to nebyl vhodný partner pro život na tu druhou si nedovedu představit život bez něj...

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
velmi autenticky jste popsala svou závislost na příteli, která je posilovaná Vaší snahou vztah zachraňovat a jeho snahou udržet si svou volnost. Čím více se Vám vzdaluje, tím více po něm toužíte. Koketuje-li přítel s návykovými látkami, pak je situace složitější a nebezpečnější, a proto bych rád apeloval na Váš rozum a doporučil bych Vám individuální návštěvu odborníka. Věřte mi, pracoval jsem se závislostmi a je velmi snadné, aby přítelovo koketování s návykovými látkami "přeskočilo" na Vás a o to spíš, že jste na něm závislá.

Seberte své síly a sjednejte si osobní individuální konzultaci.


Mnoho sil přeje Lucian

nevím jak se zachovat?

Nevyznám se v nás.Dobrý den,je mi 38 let a s manželem jsme spolu od 16 let,náš vztah se mi zdá dobrý,a s lety možná ještě lepší,problém je v tom,že když se pohádáme tak si každý myslí ,že on je ten ublížený,pocházím z rozvedené rodiny,můj otec byl alkoholik ale nebyl zlý ,jenom si s námi nějak nehrál a vlastně nás nevychovával,pak se naši rozvedli a máma si vzala nového přítele,který je hodný ale otce nám nenahradil,jako by se nás bál,vzal si mámu se třemi dětmi ,což si na něm cením,můj manžel je z normální rodiny,když jsme se brali,tak on měl výbavu jako nevěsta a já jenom peníze a to ještě ne moc,narodily se nám 2 dcery ,byla jsem s nimi doma skoro 10 let ,musím říct,že mi to nevadilo být doma ,práce doma a okolo domu mě baví a s dětmi jsem byla spokojená,manžel se mezitím vypracoval ,a opravdu si nemám na co stěžovat,on je rozený podnikatel ale zde je kámen úrazu,dost často mi říká,že on vydělal peníze a co já?že prý mi půjčí peníze na podnikání a ať to zkusím,jenomže já na to opravdu nemám,také říkal,že už mě nikde nevezmou a tak jsem se vrátila do kanceláře po 10 letech doma,bylo to někdy těžké ,ale už jsem se něco naučila a docela mě to baví,ale teď zase slyším,že málo vydělám a moc projezdím ,tak nevím co mám ještě dělat ,holky jsou velké ,stř.škola a zákl.a já jsem ráda ,že jsem aspoň něco platná,manžel říká ,že ho vůbec neocením,že se máme tak dobře ale já si myslím,že on zase neocení mě,vstávám brzo ráno ,abych byla dřív doma odpoledne vozím holky na kroužky když potřebují ,rozhodně se neflákám,a ještě mám na starosti celý barák ,nevím proč si pořád něco vyčítáme ,jsem z toho nešťastná,protože naše hádky slyší i děti..Vím,že za to jak si žijeme jsem mu vděčná ,ale on musí mít pořád navrch...Děkuji

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
potřeby se se v průběhu manželství mění a vy jste, dle mého názoru, dospěli do fáze, kdy jste oba vnitřně nespokojení a svou nespokojenost přenášíte na toho druhého. Napadá mne, že asi v průběhu času jste mnoho věcí začali brát jako samozřejmost. Přestali jste se zaměřovat a chválit za věci, které dlouhodobě fungují. Doporučoval bych začít se vzájemně více oceňovat, ale pozor, dobře oceňovat můžete až tehdy, pokud se naučíte si vzájemně naslouchat. Každý z nás totiž potřebuje jinou formu ocenění a hlavně ocenění za to, čeho si každý z vás na sobě váží. V mé praxi stojí většinou za snahou o to mít navrch pocit nedoceněnosti. Zkuste si společně s manželem sednout a vyprávějte si o tom jak by jste to do budoucna chtěli mít, aby jste byli šťastní. Velice důležité je, aby když jeden z vás vypráví svou fantazíïi, nebyl tím druhým přerušován a hodnocen. Chcete-li opravdu znát vzájemně svoje aktuální potřeby, nemůžete toho druhého přerušovat, protože tím by jste ztratili chuť cokoli sdělovat. To, co zažíváte je velice běžné a řešitelné, pokud budete oba chtít na vztahu pracovat. Zkuste potíž nejprve vyřešit sami a pokud se vám to nebude dařit, vyhledejte odbornou pomoc.

Lucian

Žárlivý a nevěrný

Dobrý den,jsme s mužem 20 let, je už od 26 let v inv. důchodu. Vždy byl žárlivý a mnaželství to ovlivňovalo, máme tři děti, vždy nás měl rád, ale i nám ubližoval ( i fyzicky), typické majet. sklony, nízké sebevědomí. Nikdy s tím nechtěl nic dělat, jít se poradit..Mockrát jsem chtěla odejít, ale na druhé straně máme hodně společného, hodně si vyhovujeme v sexu, vždy jsem ho upozorňovla na "prázdné hnízdo", nemá koníčky, kamarády. Mé kamarádky a zájmy mi vyčítá. Snažila jsem se , abychom víc chodili plavat, na kolo ) jediné sporty co může). Když se zdálo vše v pořádku, našel si kamarádku, prodavačka v obchodě. prý s ní jen flirtuje, ale hodně utrácí za kredity do mob. a často se s ní schází, bohužel na to přišli syni ( už dospělí). Mám znovu dávat dohromady vztah, kde mi vlastně nevěří a i když se snažím vidět věci z jeho strany, přesto není šťastný? Děkuji. M.

Odpověď na dotaz

Zdravím.
Ano, dobrá otázka – stojí vám to za to držet tento vztah? Měla byste si udělat pořádné hodnocení: na jeden list papíru A4 si pište všechno co je (a bylo) dobré ve vašem vztahu, na druhý si pište co je (a bylo) ve vztahu špatně. Pak si porovnejte, který papír má důležitější důvody – ten pozitivní, nebo ten negativní? Dívejte se na to jen z vašeho pohledu, děti už dorůstají, ale vy jste teď na rozcestí.

Jestliže je negativních důvodů víc, rozhodněte se taky, jestli dáte manželovi ještě „poslední šanci“, nebo jestli hned odejdete. Lidi se někdy změní, když je katastrofa přede dveřmi… ale to musíte posoudit jen vy, to já odsud nevím. V každém případě neváhejte, teď je dobrý čas na hodnocení, protože se vše hýbá a on může být víc nakloněn věci řešit.

Hodně štěstí! Jaroslav Vydra

Jak řešit tuto situaci?

Dobrý den, vychovávám sama 11-ti letou dceru. Před čtyřmi měsíci jsem se seznámila s přítelem, který je rozvedený a z manželství má stejně starého syna jako já dceru. Děti jsou povahově stejné a báječně si rozumí. Syna mívá přes víkendy. Snažíme se společně trávit veškerý volný čas. Zatím spolu nežijeme ve společné domácnosti, ale pokud to je možné přítel tráví čas stejně s námi i přes týden. Nedávno měl z práce akci a vrátil se až ráno (nedal mi ani vědět a já tak prožila noc ve stresu), celou záležitost jsme probrali, řekla jsem mu, co se mi nelíbí a slíbil, že se to nebude opakovat. Jenže tento týden byl na služební cestě (večer mi jako vždy poslal sms na dobrou noc a že už se taky chystá spát), zklamání pro mě bylo, když mi ráno po druhé hodině volal (předpokládám, že ani nevěděl, že mi volá) cosi bláboli a vůbec nereagoval, že se ptám, co se děje. Telefon jsem zavěsila a pak už jsem nespala. Ráno jen napsal Miluji tě. Musela jsem mu připomenout, co se vlastně stalo. Psal opět to stejné, že se to už nebude opakovat. Ale já už začínám ztrácet důvěru, protože po tak krátké době známosti takové úlety a hned po sobě. Tak nevím, jestli by to dělal, kdyby mu na mě opravdu záleželo. Nevím, jestli má cenu s ním zůstat. Přitom, když jsme spolu je mi s ním báječně. Děkuji za Váš názor.

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Myslím že se nemusí nutně vylučovat že mu na vás záleží a že hoch teď nějak paří, ale snaží se to omezit… Je fakt, že se mu to moc nedaří, ale třeba se to časem zlepší, když na tom budete trpělivě pracovat. Třeba byl dlouhou dobu sám a teď se musí víc snažit. Horší by bylo, kdyby se vám vzepřel a nechtěl to chtít za čas řešit, pak by se asi vaše pesimistické odhady potvrdily.

Je pravda že důvěra je křehká květinka co se snadno poláme a těžko vzpamatuje, tak mu to ve vší vážnosti klidně vysvětlete. Jenže se znáte relativně krátce – co je to 4 měsíce? Asi si ještě nezvykl na to, že má opět vážný vztah - a vidí on to tak vůbec? Pokud ano, klidná rozmluva by vám mohla pomoci a důvěra by se navrátila.

Budu držet palce! Jaroslav Vydra

manzelske problemy

mam velky problem pred 3 lety jsem neco zpackala takze me to stalo rodinu penize proste vsecko manzel se semnou rozvedl ale jen udajne abychom kvuli exekucim o nic neprisli jinak spolu zijeme ve společne domacnosti a snazime se vsecko nejakym zpusobem dat dohromady ale nejak nam to nejde hadame se skoro porad a zase se k sobe vracime vim ze je problem ve me nechodim vubec ven uz 3 roky jsem neopustila byt nevym jak dal prosim pomozte

Odpověď na dotaz

Zdravim.
Z vašeho krátkého popisu tedy neuhádnu jestli je problém jen ve vás, nebo je to spíš mix problémů co jste měla nebo až do teď máte sama nebo ve vztahu s manželem… V každém případě nevidím jinou možnost než abyste spolu navštívili manželskou poradnu a pokusili se problémy řešit, protože se za ty tři roky hodně nahromadily. Žádná jiná „rada“ přes internet vám nepomůže.

Protože jste, ale už 3 roky neopustila byt, pokuste se aby nějaký poradce přišel za vámi do bytu, což by nemusel být žádný velký problém. Chce to jen hledat… doufám, že máte dost schopné psychology ve svém okolí. Vycházení z bytu by se asi mělo vyřešit první, a to by taky nemělo dlouho trvat.

Tak se podívejte na internetu kde jsou nějací poradci ve vašem okolí a držím palce! Jaroslav Vydra

odpuštění?

Dobrý den, prosím Vás o radu.
Před 2 měsíci jsem odešla od partnera ( byli jsme spolu 5 let), protože jsem zjistila, že jezdil za prostitutkou do jednoho nejmenovaného nočního podniku. Hrozně mě to ublížilo, nechal mě v tom a vyhodil a teď se chce vrátit, dělá první poslední aby mě získal zpět, ale já mu nedokážu odpustit. Pořád mě ta myšlenka, že si začal s někým takovým ničí.
Nadruhou stranu ho v hloubi duše miluju, ale je to správné se vrátit? Už jsem mu jednou nevěru odpustila ale tohle asi nezvládnu..
Nevím si vůbec rady a proto vás žádám o nějakou pomoc.
Děkuji...

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Ano, to je těžký, když si přečtete ostatní příspěvky, tak v nich několikrát najdete věty o potřebě odpuštění, ochotě začít znovu, i když to bolí. Nejsem žádný soudce ani moralista, abych říkal, co je správné a co ne. Důležitá jste VY a to, co VY CHCETE. Chápu, že pocity zneuctění a zrazení důvěry jsou velmi bolestné a je obtížné se jich jen tak vzdát. Ono to ani nejde úplně lehce. Jaké jsou možné cesty? 1) Rozejít se a již vztah neobnovit. Vaše zranění je tak velké, že se přes něj nedokážete přenést. 2) Vztah obnovit, ale na nové úrovni – to znamená: budu s tebou, ale moje bolest je stále velmi velká. Není lehké odpustit a chce to nějaký čas a oboustrannou práci na našem vztahu.

Jestli se rozhodnete pro druhou možnost, doporučuji, abyste společně navštívili odborníka, protože to bývá těžké jen tak začít znovu. Musíte sama zvážit, jestli chcete zkusit na tom pracovat – pochopit jeho důvody, proč chodil za prostitutkou, mít možnost sdělit mu, co to s vámi dělá a jak je to těžký mít s ním dál vztah. Pokud oba budete chtít, můžete jít dál. Jestli se k němu vrátit či ne, vám opravdu nemohu vyřešit. Ale věřím, že sama můžete přijít na to, co potřebujete.

Držím vám palce. Jaroslav Vydra

Neukončený předchozí vztah

Dobrý den,

před 1/2 rokem jsem se seznámila s kolegou a velmi jsme si začali rozumět - jako přátelé. On v té době měl již nefungující vztah, jehož ukončení z citových důvodů odkládal (byli spolu 5 let, přítelkyně je sama, pracovně v malém městě, kde nikoho nemá, nic zlého si neudělali, byla to jeho velká láska,..). Řekli jsme si, že než se pustíme do vztahu, musíme se nejdřív poznat a pak se uvidí. Spát jsme spolu začali velmi záhy a často a začal se prohlubovat i náš citový vztah. On se začal rozcházet s přítelkyní, která tento fakt odmítala přijmout a on ve snaze jí co nejméně ublížit, se jí snažil vše znovu a znovu vysvětlovat, aby to vzala pozitivně a zůstali přátelé. My dva jsme toto prožívali spolu a stále dokola probírali jeho pocity. Do toho přišlo moje těhotenství, které jsme se rozhodli ihned ukončit, stav ve kterém jsme se nacházeli byl neúnosný. Zvládli jsme to spolu a náš vztah se ještě více utužil. Po dlouhé době opatrného rozcházení s přýtelkyní to nakonec stejně vyvrcholilo radikálním řešením, konec a hotovo.
Přítel teď nechce žádný bezhlavý vztah, má mě rád, ale snaží se vše držet v rovině poznávání a velmi se bojí zklamání, bojí se mi otevřít a věřit mi. Trávíme spolu hodně času, večery, noci, občas víkend a je nám spolu opravdu dobře. JEN se ještě nevyrovnal s rozchodem, má ji velmi rád, ale nefungovalo to (už předtím se 2x rozešli). Miluji ho a začínám se tím velmi trápit, nevím, jestli takový vztah má vůbec šanci přežít, mám se s ním rozejít a dát mu čas, aby se s tím vyrovnal sám a přišel, až bude vědět, co chce? Nebo se nějak obrnit a vytrvat? Vím, že mu pomáhám, stále mi říká, že potřebuje oporu, někoho kdo v něj bude věřit a potáhne za jeden provaz, tak ho v tom nechci nechat. Ale když na druhou stranu vůbec neví, jestli se mnou chce do budoucna být - "teď je to super, uvidíme jak se to vyvine". Poraďte prosím

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Myslím, že v životě opravdu nikdy nevíme, jak věci dopadnou. Jistě, potřebujeme vědět, na čem jsme – to vy ale víte, ne? Jste spolu, ale v této fázi vašeho vztahu není on připraven plánovat do budoucna, nebo se jakoukoliv formou zavázat ke společné budoucnosti. Z toho, co prožil, je to pochopitelné – kdo se jednou hluboce ranil, je těžké znovu dát důvěru, znovu se otevřít a riskovat zranění. Časem, až se rána zajizví, tak by to snad mohlo být možné, ale teď… Také záleží na tom, jak dlouho jste vy ochotná na něho čekat (kdy bude schopen a ochoten nejen s vámi být nezávazně v přítomnosti, ale kdy bude chtít udělat i nějaké zásadní kroky). To si musíte ujasnit vy.

Nevím, proč uvažujete o rozchodu, když to vypadá, že kromě jeho neochoty nějak pevně se zavázat je vám spolu dobře (nebo se mýlím?). Rozejít se samozřejmě můžete, ale je otázkou, k čemu to bude dobré – sice by měl čas srovnat se s rozchodem z minulého vztahu, ale navíc by ještě musel zvládnout rozchod s vámi… Jestli s ním chcete být, tak mu dejte čas, aby si mohl odžít bolest z předchozího vztahu. Může to klidně trvat i měsíce, ale časem to přejde. Můžete mu v tu dobu být podporou, neřešit budoucnost a vzájemně se poznávat v přítomném okamžiku. Ujasňovat si, co chce, může i v době, kdy bude s vámi, ne?

Tak hodně štěstí. Jaroslav Vydra

Mám odejít?

Vážený pane doktore, v současné době řeším pro mne velmi těžkou otázku, zda mám odejít od svého manžela. Jsme spolu již 10 let a máme dvě děti. Zhruba od narození mladší dcery, tj. před 4 roky to začalo mezi námi postuně skřípat. Manžel vidí velký problém v mé změně po narození dětí, což má určitě pravdu (začala jsem se více věnovat zdravému životnímu stylu, výchově dětí, rozšířil se okruuh mých kamarádek dětmi).On není zrovna rodinný typ a já naopak ráda trávím svůj čas s dětmi, plánuji výlety apod. POstupem času naše spory vrcholily, přičemž jsem si byla vědoma, že chyba není jen na straně mého manžela. Snažila jsem se přimět manžela k návštěvě poradny, byli jsme, ale bez valného výsledku. Manžel začal trpět občasnými splíny, které jsou nyní již častější, Ty většinou řeší alkoholem.V nedávné době jsem už jednou byla navážkách zda neodejít, poněvadž zůstávám na spoustu věcí sama a alkohol mi dost vadí. Také těžko přijímá když někam jdu, např. na kafe či relaxační večer nebo služební cestu, Sám chodí 4x týdně trénovat fotbal. Ani ne 1měsíc po posledním splínu se manžel po menším konfliktu kvůli práci opil a byl docela agresivní. Nepoužíval násilí, ale sprostě nadával a člověk nevěděl co od něj může čekat. Teď si je vědom, že to přepískl, snaží se, ale co když to bude zase?Mám strach, aby nebyl po svém otci, který je alkoholik. Když se opije, je vzteklý a všem nadává. Také mám obavy o své děti. Starší syn by nechtěl od svého táty, ale teď stejně z něho moc nemá. Manžel s dětma moc nekomunikuje. Je mi manžela líto, hrozně těžko se mi rozhoduje, máme za sebou 10 let společného života a krásné děti, ale nejsem s ním šťastná a mám obavy co bude dál.Jsme každý hodně jiný. Můžete mne aspoň trochu nasměrovat prosím. Předem děkuji.

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Děkuji za důvěru. Bohužel vám, ale neporadím, takhle závažné rozhodnutí závisí na mnoha věcech a je možné, že jste se v dotazu dotkla jen některých z nich. Je určitě dobré o tom přemýšlet, jaký vztah je a zda mu dát ještě šanci nebo už ne. Mám vyzkoušeno, že v tomto období je dobré navázat spolupráci s nějakým psychologem, se kterým budete mít pouze vy (když to nejde dohromady) možnost probrat dopodrobna všechna pro a proti, všechny klady a zápory toho, když zůstanete nebo když odejdete. Je to dobré i z toho důvodu, že naše rozhodování je ovlivňováno mnoha věcmi a je užitečné dívat se na stejnou věc i v různých obdobích.

Chápu, že je to velmi obtížné. Přečtěte si ještě další příspěvky, jsou tady podobné příběhy jako ten váš. Do té doby, než uděláte definitivní rozhodnutí, zkuste s manželem mluvit o potížích, které spolu máte… zvažte i možnost říct mu o tom, že uvažujete o rozvodu. Mluvte o tom, co konkrétně nefunguje ve vašem manželství – trávení volného času, jeho agresivita a vaše obavy s tím spojené… Pokud vám oběma na vztahu záleží, můžete na tom oba zkusit zapracovat. Jestli to jeden z vás vzdá, tak pak už asi není jiná cesta než pomalá rezignace nebo rozchod… Ale znovu, nedělejte ukvapená rozhodnutí, dejte si čas, vše podrobně proberte s odborníkem a uvidíte, na co přijdete.

Jaroslav Vydra

přatelství mezi mužem a ženou

Pane doktore s manželem jsme spolu 8 let z toho 1,5let v manželství,naš manželský a partnerský život je spokojený,ale je období kdy nám to nefunguje.Manžel v takovém období si víc píše po telefonu s kamarádkami,samozřejmě já to vidím jako problém a on to vidí jako nedůvěru k němu,jelikož takové situace jsou neobvyklé,protože třeba celý rok se nic takového neděje,já se s tím nedokáži vyrovnat a jak on říka"mam blbé otázky a řeči",jak mám pochopit kamarádství mezi mužem a ženou? Toto je náš dlouhodobý a jedinný problém.DĚKUJI za radu

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
V prvé řadě vám gratuluji, že toto je váš jediný problém – co by za to jiní dali 8-) Píšete, že se s jeho kontakty s kamarádkami nedokážete vyrovnat: on si píše s jinými, vám to vadí, protože vás to ohrožuje. Jemu zase vadí, že z toho děláte problém a že mu nevěříte. Proč je to „samozřejmě problém“? Možná proto, že nevěříte, že váš muž může mít nesexuální vztah s jinou ženou? Na druhé straně prosazuji, že když má jeden z partnerů nějaký problém, celý vztah má problém a měl by se řešit.

Zdá se mi, že když už máte nějaké problémy, manžel místo zjednodušení situace dělá věci, které přidělávají další problém. Neříkám tu, ale vůbec kdo dělá něco špatně nebo nehledám něčí vinu, jen konstatuji, že místo hledání řešení se problémy hromadí. A tak bych navrhoval diskutovat i tomhle, až se situace uklidní.

Tak si užívejte toho, co máte a o věcech, které jsou obtížné, spolu mluvte a hledejte společně řešení, jak to dělat, abyste se OBA cítili jeden pro druhého důležití. Pokud vám to nepůjde vlastní silou, zajděte si popovídat s profesionály.

Jaroslav Vydra

manžel

dobrý den, již je to rok, co mě manžel opusti v osmém měsící těhotenství, byli jsme spolu deset let, tři roky manželé. Celý rok mě ujišťoval v tom, jak se se mnou nedalo žít, jak jsme měli každý jinou představu o životě a já celý rok prosila, ať se vrátí, že udělám vše proto, aby mu s námi bylo dobře. Nechal mě tu s tříletým chlapečkem a těhotnou. Až teď po roce jsem zjistila, že má milenku a tehdy se do ní zamiloval. Vůbec nevím, jak dál, jak se mám k němu chovat. On chce, abysme byli kamarádi (klidně prý můžeme všichni jezdit na společnou dovolenou), což mi teda určitě nepůjde. Jak se k němu chovat a je vůbec ještě nějaká šance, že by se mohl vrátit??? Děkuju za odpověd

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Ach jo, jak se chovat k partnerům, co od nás odešli a ještě v tak těžkou dobu, to je vždycky náročný. Jak dál záleží hlavně na tom, co chcete vy a co chce on. Já nevím, zda se on k vám chce vrátit, z vašeho psaní nic takového nevyčtu. Ale předpokládám, že pokud odešel on, vy rok prosíte a on se stále nevrátil, k tomu má další stále trvající vztah, tak se asi jen tak nevrátí (to ale nevím, pouze je to jedna z možností, byť pravděpodobných). Asi jsem vás moc nepotěšil, co? To je mi líto.

Chápu, jak je to těžký – sama a s malými dětmi. Vy však musíte začít nový život, nechat to partnerství a manželství umřít, smířit se s jeho odchodem, oplakat ho a jít dál. Samozřejmě se rozcházíte jako muž a žena. Rodiči nadále zůstáváte, takže musíte najít způsob, jak spolu mluvit jako rodiče. To chce někdy čas, až se zahojí zranění za všeho rozchodu, aby do domluvy o dětech nevstupovaly výčitky a prosby o návrat apod. Někdy pomáhá se nějaký čas příliš nevídat, abyste měla čas zvyknout si na to, že už s vámi není. Nebo se vídat jen po nejnutnější dobu kvůli dětem.

Rozchod je proces, který trvá dlouho. Dobrá zpráva je, že to nejhorší máte za sebou, teď už bude jenom líp. Jak se s tím začnete smiřovat a přijmete skutečnost jaká je, uleví se vám a vy budete mít možnost případně najít si někoho nového. Všechny další odpovědi co dál jsou ukryty ve vás – v tom, co potřebujete, co můžete a co už ne. Když víte, že na společnou dovolenou nemůžete, tak prostě nepojedete. Ptejte se sama sebe, co právě teď potřebujete a pak se podle toho zařiďte. Tak držím palce a pokud toho bude na vás hodně, vyhledejte psychologa.

Držím palce. Jaroslav Vydra

neduveru ji.....

Dobry den.S polu s manzelem jsme tretim rokem a vychovavame spolu tri leteho kucinu z meho prvniho vztahu a ted pred 4 mesici se nam narodila holcicka.Problem v pociva v tom ze tesne pred tim nez jsem otehotnela mi manzel utikal pryc a vracel se treba po tydnu...pravda je ta ze jsme se porad a neustale hadali a do konce i prali...pak jsme se rozesli na dva mesice a po te jsme si dali posledni sanci.otehotnela jsem a bylo to vse krasne ,bez hadek,vycitek no proste vztah ktery stoji za to.po tom se nam narodila dcera a on jednoho dne prisel opili z prace domu a zacal mi jen tak nadavat a napadat me.....uz driv mi slibil ze nebude pit a zklamal me tim.nevim co mam delat,vubec mu neduveruju a to prece ke vztahu patri...neumim zit z nekym kdo me uz tolikrat zklamal a jen co prijde domu z prace jsem nervozni aniz bych vedela presnej duvod.miluji ho ale neverim mu....nevim co mam s tim delat,bojim se ze uz ve me duveru neobnovy.prosim poradte mi,jestli na to naka rada je...dekuji

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
No, není to žádná legrace, takhle pořád nahoru a dolů, co? Chvíli je to fajn a chvíli zase není. Nevím, co se ve vašem vztahu a v něm děje. Nejlepší je zkusit s ním o tom mluvit když je v klidu – co vás trápí, jak jste nervózní, jak mu přestáváte věřit, že nebude pít… Stojí za to mu říct, že důvěra je pro vás základem vztahu a když něco řekne, tak se na to potřebujete spolehnout.

Jestli je, ale pití jeho dlouhodobým problémem, možná jde možná už i o závislost, a to je nemoc jako každá jiná, kterou by bylo třeba léčit. Ale to já takhle na dálku nemohu posoudit. Zajděte si do nějaké poradny či jiným psychologem a začněte váš vztah reálně řešit dřív, než bude pozdě (viz některé předchozí příspěvky).

Tak držím palce a hodně štěstí. Jaroslav Vydra

Rada pro mojí maminku.

Dobrý den.Je mi 21 let a potřebovala bych poradit jak mám pomoct mojí mamince.Nedávno zjistila že jí je manžel nevěrný.Ze začátku to řešila křikem a výhružkamy.Poté jí došlo jak je situace vážná a po radě ode mne se uklidnila a snažila si s ním promluvit v klidu.Ptala se jaký důvod byl jeho nevěry.Kde se stal ten problém a zda jí ještě miluje.Tatínek jí vitknul nějaké věci typu ,že na třídní zchuzky chodil vždy on stejně tak s dětmi k lékaři.Také prý spolu nikam nechodí a moc spolu nespí.Na otázku zda jí miluje odpověděl:už ne.Má rád tu druhou.A jestli se nechce prý rozvádět můžou žít spolu dál ale každý si půjde jinou cestou.Strašně mě to mrzelo.Je mi líto že po skoro dvacetiletém manželství si už nemají co říct.Ale vím že to trvalo už déle a tak se nedivím že to tak dopadlo.
Já se jim do toho rozhodně nepletu jen když si chtěla maminka o tom popovídat snažila jsem se jí poradit a uklidnit ji.Nakonec maminka navrhla jestli by vše nešlo hodit za hlavu a dělat jako by se nic nestalo.Začít znovu ale ze slibem že mu to nikdy nebude vyčítat.Tatínek řekl že o tom bude přemýšlet.
Myslíte že by to pak mohlo znovu fungovat?Jakým způsobem by na tom měli pracovat?Sama vím že se jinak moc nehádají a tak mi přijde zbytečné aby se to nakonec řešilo rozvodem.Prosím,poraďte mi.Děkuji

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Hodná holka, je pěkné vidět že se děti starají o rodiče! Jen se do toho moc nezapleťte, abyste pak nebyla jako hromosvod po kterém se sveze zklamání i agrese rodičů…

Z vašeho popisu se mi zdá, že spolu rodiče asi nemluvili dost, že nechali věci „plavat“ aby byl tzv. „klid“, a jejich vztah tak nějak umřel nudou. Jestli tedy chcete nějak pomoci – jestli o to všem tatínek bude seriózně uvažovat, mělo by větší cenu zajít k odborníkům a udělat to pořádně. Jestli si chce jen zařádit, má jak se říká krizi středního věku a touží po mladým mase, nebo jestli jeho výtky jsou zásadní a důležité, jestli je matka ochotná a schopná se změnit – to vše by bylo dobré probrat u nějakých nezávislých odborníků.

Nebo nejdříve – ať si oba popovídají co by chtěli v jejich manželství změnit a zkusí to tak měsíc. Už začali, tak ať pokračují a uvidí, jak moc jsou schopni a ochotni se změnit k obrazu toho druhého. Ale byla by chyba, kdyby si popovídali jednou a pak nic… tento proces by měl pokračovat až by oba měli pocit, že žijí lepší život jak sami, tak spolu. A vy se radši mezi ně nepleťte, už takhle je ten proces těžký, tak je jen z povzdálí povzbuzujte, nekritizujte, nebuďte ani na jedné straně. Tak přežijete ve zdraví 8-)))

Hodně štěstí! Jaroslav Vydra

Jak dál ?

Dobrý den.S přítelem jsme spolu rok a několik měsíců.Jenže,já přestávám mít pocit,že ke mě stále cítí,to co cítil.Potřebuju od něho větší pozornost.Cítím,že mi něco chybí.Když to chci řešit a řeknu jak se cítím je to o ničem.Většinou ani nechápe moje pocity.Myslí si,že je všechno v pořádku.Pak si připadám,že si to všechno jenom namlouvám.Když jsem s ním je mi krásně ale má to i své chyby.Vím,že nic není dokonalé ale chtěla bych pocit lásky.Postupně ho v sobě ztrácím.Nechci nic skončit.Vím,že ho ke svému životu teď potřebuju.Pro mě rozchod zatím není žádné východisko.Předem děkuju za odpověď.

Odpověď na dotaz

Milá Isabelo.
Celý velký skvělý Romeo a Julie trvá jen tři dny! Romantická láska netrvá věčně, to snad ani nejde. Nebo prozaicky – hormonová zamilovanost trvá obvykle 6 až 18 měsíců (plus mínus něco), takže co se asi děje je to, že se váš vztah začíná přirozeně měnit. Pokud chcete „pocit lásky“ takový jaký býval, tak to se vám asi v tomto vztahu už nepovede. Pocity, city i osobnost se časem mění, a nejlepší co můžete očekávat je přeměna romantické lásky v lásku přátelskou, víc praktickou a dlouhodobou – pocit spolehlivosti, uznání za denodenní pomáhání si, kamarádství, společné i osobní aktivity…

Ani výměna partnera nepomůže, toto se stane v každém vztahu. Tak už to příroda zařídila, přijdou děti, hypotéka a penze… Zkuste si o tom něco přečíst, na internetu, na chatech, v knihovně… Váš vztah by měl plynule přejít v dobré kamarádství, bez velkých dramatických výkyvů, které v mnohém nejsou stejně ideální. Tak už to na světě chodí, užila jste si to jednou, takže máte velké štěstí, některým lidem se ani to nepovede.

Ovšem i kamarádi si spolu povídají, a snaží se porozumět, co ten druhý chce a o čem to vlastně mluví. To zkoušejte a trénujte pořád, to by se váš partner měl naučit, bez toho se můžete změnit od sebe, a ne k sobě, což je potřebné a správné.

Tak hodně štěstí! Jaroslav Vydra

4 roky o svatbě skoro bez sexu

Dobrý den, je mi 27 let, jsem 3 a půl roku vdaná, vzala jsem si svého prvního muže, který je o 18 let starší než já. 4 roky je ale náš intimní život stále horší. Nejdřív jsme byli ve fázi, kdy byl sex díky tomu, že jsem si o něho říkala výhradně já - ale ne vždy, když jsem si řekla, tak sex byl. Poslední rok jsme na frekvenci jednou týdně, přičemž se jedná o velmi nekvalitní sex - manžel přestává být vynalézavý a přestává mít schopnost mě vzrušit. Když mu třeba řeknu, že mě obvykle vzrušuje krouživé hlazení a hlazení ramen, tak to použije ve chvíli, kdy sex nechce a nebo když jsme např. někde na návštěvě. Když mě chce svádět, tak mě pak hladí "rovně" a např. po hlavě, kde mě to nevzrušuje vůbec. Můžu mu to říkat ořád dokola. Navíc na mě pokaždé "platí" něco jiného (sama v tu chvíli nevím co a potřebuji to objevovat) a muž to nechápe - a když zkusí dotyk na 2 místech "a nic", tak ho to přestane bavit. Přitom díky meditacím vím, že jsem velmi vzrušivá. Přijde mi, že o mě nemá vůbec zájem jako o ženu. Můžu být v pěkném prádle či bez prádla, nic s ním nehne, nemá chuť mě ani večer svléknout a poobjímat nahou. Přestalo mě bavit si o sex neustále říkat, protože jsem se "ztratila jako žena" - potřebuji být dobývaná a ne o jakýkoliv dotyk prosit. Když manžela nesvádím vůbec, tak nemáme sex třeba i 6 týdnů. Prosila jsem manžela, aby mi aspoň občas pomáhal mě uspokojit vibrátorem, ale udělá to, jen pokud si o to v tu chvíli přímo řeknu. Nevím, co dál. Chci s manželem zůstat a mít s ním funkční vztah... Děkuji za rady.

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Bohužel vám musím říct co jsem tu už psal – chtít něco je hezké, ale tady musí chtít oba. Vypadá to, že chcete jen vy a on se jen „veze“. Jenže jak z toho ven… Až bude klid, třeba večer o víkendu, zeptejte se ho klidně, co chce od vašeho vztahu. Nevím jestli máte děti, jestli ne, ptal bych se tím směrem, že jestliže ho nezajímá, co chcete, pak asi nemá cenu dál spolu zůstávat. Když s vámi chce zůstat, musí se chtít domluvit, o čemkoliv, to jinak nejde. Zdůrazněte mu svoje obavy, řekněte že kvalitní sex je pro vztah důležitý, určitě pro vás, a že je nutné aby se v tom zlepšil… atd atd.

Vše zkuste v klidu, aby to byl rozhovor mezi přáteli a byla pohoda. Když to nepůjde, nebo zjistíte že manžel ztrácí zájem o sex, bude nutné asi přitlačit – to jako končíme se sexem? To se mám já, ve 27 spokojit s málem a nebo s ničím? A pak je to i otázka pro vás – chcete takový vztah? Možná že zjistíte, že je muž opravdu „starý“ a se sexem je konec, a to se budete muset rozmyslet, jestli takový vztah má pro vás ještě cenu. Není to žádná ostuda když zjistíte že ne – všichni jsme lidé chybující, rozdílní a máme jiné potřeby…

Jaroslav Vydra

nevím jak dál

Dobrý den jsou tomu 3 měsíce co jsem vám psala aby jste my poradil co mam delat s manzelem ze my byl neverny.mezitim se unas hodne zemenilo spise u me manzel chtel abych zhubla tak jsem to udelala zmenila jsem se v chovani k nemu .stale ho miluji odpustila jsem mu neveru ,a ted se na vas obracim s prozbou opět.psala jsem vám že máme 3děti a že jsme spolu 13let.mel neveru s 20divkou .po celou dbou to unas doma klapalo ale prisla jsem na sms ktere ji psal nedavno .to že mám strach a jsem neduěřivá a bojím se aby nas neopustl .ptala jsem se manžela proč si sní opet začal psat a posilat ji mms že to nebude unas klapat pokud sní bude v kontaku ,odpovědel my že to vi ,poradte my co mam dělat aby to unas bylo opět jako předtím záleží my nanašem vztahu .Děkuji Vavříčková

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Myslím že jste pro vás vztah toho udělala až až, teď by bylo dobré, aby se začal snažit i manžel! Nemůžete se donekonečna snažit jen vy, opravdu je řada na něm. Myslím že jsem vám minule radil návštěvu v poradně, a teď to zopakuji – tady nejdou dělat zázraky, chce to zajít někam, kde se můžete oba zkusit domluvit, jak dál. Kdyby manžel nechtěl jít s vámi, zkuste to nejdříve sama, proberte si jaké máte možnosti a co je a není reálné. Lepšího tu už nic nevymyslíme – vy jste mu dala šanci, on si dál hraje s ohněm…

Tak do toho a držím palce! Jaroslav Vydra

Nechci rozvod

Dobrý den, mám velké trápení, namžel se chce po 28letém manželství rozvést. U každého z nás jde o druhé manželství, které dle mého názoru bylo harmonické. Máme celkem 5 dětí- moje, jeho a naše jedno, studuje vysokou školu.
Počátek rozvratu vidím v tom, že jsme se každý staral o svoji nemocnou matku. Manžel to měl jednodušší v tom, že bydlela ve stejné obci, rovněž za prací nemusel dojíždět. Já pendlovala v trojúhelníku práce, matka, domov.
Po smrti manželovi matky mi sdělil, že se chce přestěhovat do domu kde bydlela,že k domu má vztah a já ať se dál starám o svoji matku. Ta v říjnu 2008 zemřela. Očekávala jsem, že naše manželství začne opět normálně fungovat. Mýlka. Místo toho přišel návrh na rozvod manželství z důvodu nežití ve společné domácnosti a ztrátě porozumění. Je to pro mě strašná rána. Nechci se rozvádět. Stále mám muže ráda. Záleží mi na něm. V ne poslední řadě mi záleží i na našem synovi, který studuje. Nechci mu přidělávat starosti i když je dospělý a vidí, že není vše na pohodu ale pořád jsme rodina. Poraďte prosím co mám dělat a jak situaci zvládnout, nerozvést se. Děkuji Mirka

Odpověď na dotaz

Milá Mirko,
bohužel přání nestačí, vztah nebo manželství musí udržovat oba dva, a když jeden nechce, druhému zbudou jen oči pro pláč. Tak to v životě chodí. Jestliže chcete s manželem dál vyjednávat, zkuste to, zkuste i sama zajít do poradny abyste našla co nejlepší strategii a mohla se se situací lépe vyrovnat, ale vztah musí udržovat dva lidé, sama na to nestačíte. Já tu nemohu vymyslet nic zázračného, jak udržet manželství když jeden z manželů chce odejít…

Z čistě praktického nebo právnického pohledu – když se nebudete chtít rozvést, asi to nepůjde, manžel sám rozvod nemůže provést. Takže on na vás něco bude chtít (tj. rozvod), a vy můžete chtít něco jiného (tj. vyjednávat o alternativě). Na tohle se poraďte s právníkem, co a jak jde a nejde.

Držím palce. Jaroslav Vydra

Už nevím jak dál

Dobrý večer pane magistře, již jsem snad celou Vaši poradnu početla,ale stále se cítím jako kdyby do mě bodali. Mám přítele, který je o 18 let starší,ale v tom já problém ani nemám, ani nevidím, jsme spolu 8 let a máme spolu 7 letého syna.Všemožně se snažím partnerovi vycházet vstříc. Když jsem zjistila, že mu jeho kolegyně posílá milostná přáníčka a smsky, tak jsem se ho normálně na to zeptala a ten se do mě natolik obul, že jsem jenom žasla. Říkal, že jsou to jen mé chiméry, že vidím něco, co neexistuje atd. Mimo jiné pracuje na Slovensku, takže celý týden s námi není.Když dojede domů, tak se vše řídí kolem něj, všichni se mu podřizují. Se synem si nehraje, říká, že je unavený, s ničím doma nepomůže, jenom s prominutím buzeruje. Tvrdí, že za všechny problémy můžu já, do práce si chodím hrát, co celý týden doma dělám, že není uklizeno atd. Já jsem člověk, který by se ve vztahu pro toho druhého rozdal, ale když jesm minulý týden přišla o práci, tak mi řekl, že mi nepomůže a hotovo. Když s ním chci normálně mluvit, co mě trápí, tak to otočí proti mě a já už nemám sílu mu odpovědět, protože mě to velice zraní. Můj syn už to vnímá taky a navíc, když jsem se synem byla v psychol. poradně, tak mi řekli, že je vše v poradně a takovým pěkným testíkem pro děti se jej zeptali na postavení v rodině a to mě hodně zlomilo.
Můžete mi prosím poradit jak dál, já svého přítele miluji, ale nevím si opravdu rady.....
Našeho syna taky přítel miluje, ale na jeho výchově se vůbec nepodílí a já pak jen slyším, co tady přes týden děláme, že se kluk takto chová.
Každá rada je drahá, ale já si jich o to více vážím.
Děkuji moc a přeji pěkný večer Gabriela

Odpověď na dotaz

Milá Gabrielo.
Milovat slepě a s otevřenýma očima jsou dvě různé věci. Asi se už musíte rozhodnout, jak dál, co je pro vás a pro syna to nejlepší, co má a co nemá cenu dál udržovat. Sama nejlépe vidíte jak se věci mají, co vás bolí a co potěší. Věřte si a jednejte tak, abyste mohla dál žít slušně a s respektem k sobě, nejen k druhým.

Bohužel to vidím tak, že jste se nechala zatlačit do podřízené role hned ze začátku, a pak s tím celou dobu nic nedělala, nebo alespoň nic efektivního. Teď jste konečně „prokoukla“ a chcete to řešit – pozdě ale přece? No, mě se zdá že už asi dost pozdě.

Chápu vaše pocity a situaci, držím vám palce, ale bez velké námahy a pravděpodobně velkého konfliktu se vaše situace nezmění, tomu prostě nevěřím. Po tolika letech se snažit váš vztah udělat rovnoprávný – to je tedy pěkně velký úkol. Nejlepší by bylo nejdříve zapracovat na sobě, najít si dobrého poradce/poradkyni a snažit se naučit se respektovat sebe, a pak jak vyřešit vaši situaci. Začněte u sebe a pak se vám snad podaří najít způsob jak se vypořádat s partnerem...

Držím palce! Jaroslav Vydra

Nevím jak dál resp. co s ní

Dobrý den, mám dceru, která žije se svým přítelem, ten nechce, aby chodila do práce, tak je sice doma, ale on za ni neplatí sociální pojištění, ani ona nemá žádné tzv. kapesné od něj, aby si mohla na sebe koupit pěkné věci. Navíc měla kamarádku, která občas u nich přespala, až jednou v noci zjistila, že její přítel s touto kamarádkou má sex. Nejdříve dcera vyváděla, ale pak se rozhodla, že kamarádku do postele přizve a budou mít sex ve třech - to kvůli svému příteli, mně ovšem sdělila, že to, že je její přítel u její kamarádky místo s ní - tak to že jí vadí, nevím proč to neřekne také jemu, vcelku bych to otitulovala tak, že svému příteli udělá - co mu na očích vidí a přitom absolutně nekouká na sebe, že se tím poškozuje, Navíc, kdybych za ní nepřijela já, tak ona by za mnou nepřijela a to ani na mé narozeniny nebo svátek či Vánoce, prostě nepřijede, nepošle ani sms, nic, přitom takové chování, jako má ona u mně nebo našich příbuzných nevidí. Můžete mi prosím poradit co s ní, je to velmi těžké, tato situace trvá již 5 let a nelepší se. Děkuji

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
mám syna který mi taky sám nenapsal už 13 let a to jsem psycholog :-( s dětmi je někdy potíž, ať je jim 10 nebo 30. Bohužel, čas naší rodičovské práce už vypršel, naše děti jsou dospělé, teď už jen musíme čekat až se oni sami rozhodnou že za námi přijdou a svěří se. A i pak je náš vliv čistě poradenský, a to ještě jen když s námi budou souhlasit…

Jen opatrně říkejte co cítíte, aby se od vás neodvrátila ještě víc. Ale říkejte to „bez bázně a hany“, přesně tak jak vám to vlastní svědomí nařizuje, jste matka a vždy budete. Taky si ale vzpomeňte jak vám bylo když vám vaše matka dávala „dobré rady“… Každý si potřebuje prožít svůj vlastní život, dělat chyby a poučit se z nich, jinak by to byly jen ovečky a poslušní tupci. Těch už je takhle dost, jen se rozhlédněte okolo sebe.

Tak pevné nervy a rozum do hrsti! Jaroslav Vydra

co je správné?

Dobrý den. Před 3 měsíci se nám rozpadl 7 letý vztah s o rok mladším přítelem. Vztah byl velmi hezký,ke konci roku nás však zastihli finanční problémy. v té době se přítel setkal se svou první láskou-chodili spolu asi v 19 letech- nyní je mu 34 let, tajně se asi měsíc scházeli-po té mi oznámil rozchod. Na mé přání se odstěhoval k ní-vzal si tedy jen pár věcí, pro další se sem postupně vrací. Byla to pro mne obrovská rána,proplakala jsem nejednu noc ale vyrovnávám se s tím.S přítelem jsme měli hodně společných zájmů, výlety do přírody,psa-který zůstal u mě. Na výlety chodím s přáteli a léčím si poraněnou duši aktivitami.Postupně je mi lépe ale nechápu mého přítele,na víkendy se u nás zastaví- pro pár věcí, tváří se velmi smutně, někdy i pláče-je vidět že mu není nejlépe, tvrdí že se unáhlil ale přesto to chce zkusit s ní. Nijak na něj nenaléhám, na to mu až moc ublížil, jen nevím co je správné. Je normální aby se u nás občas zastavil na kávu,nebo šel se mnou a psem na delší procházku-případně výlet? Chápu že se mu po nás stýská ale vybral si jiný život a volný čas by měl trávit s nynější partnerkou. Navíc mi po jeho návštěvách není nejlépe,stále ho miluji. nevím co je správné, nechci být ta zatvrzelá, zlá ublížená ale také nechci být ta která je k dispozici kdykoliv si on vzpomene-byť jen jako přátelé.Myslím, že po tak krátké době- jsme od sebe teprve 3 měsíce, by to nebylo úplně fér.Ještě stále mi bývalí partner píše sms-kde se dočtu že mne stále miluje a bude navždy-jen si vybral jiný život-ale naše aktivity mu velmi chybí a rád by je obnovil. Poradíte mi?

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Píšete, že se v podstatě máte skvěle, a to je dobré. S manželem si rozumíte, když je pracovně mimo, tak se zařídíte podle svého a máte se dobře. Jediné, co trochu vrže, je, že nemáte na sex stejnou chuť jako on. Chápu, že to není zrovna příjemné, ale to nemusí znamenat nic hrozného: prostě máte jiný rytmus a když jste schopná 3 týdny být bez sexu, tak prostě nefungujete tak, že jak ho vidíte, najednou po něm skočíte. Není vám dvacet. Může to být i odlišným prožíváním sexu u muže a ženy.

Kdybych s vámi mluvil osobně, určitě bych se zeptal, jestli třeba po delším čase spolu na sex s ním dostanete chuť. Když spolu chvilku jste, ne hned ve dveřích. Pokud ano, tak je třeba se s ním jen domluvit na lepším načasování. Takže se neděste, neděje se nic nenormálního. I v případě, že na sex přestáváte mít chuť obecně, je to v pořádku, tak už to někdy chodí. K manželství však nějaká ta sexualita patří, takže v případě trvalejší ztráty zájmu o sex třeba vyhledejte pomoc odborníka v této oblasti (tzn. sexuologa) nebo si přečtěte nějakou knížku.

Tak hodně štěstí i nadále. Jaroslav Vydra

hospoda

Dobrý den, chci se optat na názor na můj vztah s přítelem. Mě je 24 a přítel oslavil 29, narozeniny. Bydlíme spolu již 4,5 roku v bytě, který je po mé babičce. Problém pro mě je to, že přítel tráví na můj vkus hodně času s kamarády v hospodě. Nechodí sice po žádných barech a tak, chodí do Hramatu, který je kousek od našeho bytu. To by mi snad ani nevadilo že tam zajde, ale spíš to, že mi řekne, že jde na 2 piva, bude za 2 hodiny zpět, ale nikdy to nedodrží. Jde tam třeba v 7 a pak přijde v 11-12 a stává se několikrát do měsíce, že přijde až ráno, např ve 4 nebo se taky stalo, že i když jde do práce, tak přijde takto a pak za 2 hodiny vstává.... Když mu napíši, kdy přijde dočkám se někdy jen odpovědi, že už jde a takhle když vám to napíše několikrát, tak mě připadá, že si ze mě dělá srandu. Já nemusím chodit 4krát za týden s kamarádkama, stačí jednou za týden.... Kdyby mi řekl, ano zajdu si a přijdu v tolik a tolik, OK, ale toto. Já slovo vždy dodržím a proto už když mi řekne, že někam jde jsem podrážděná že se mi to nelíbí že si zase někam jde, protože vím, že zas na něj budu čekat až náhodou přijde. A pak z toho je jen z mé strany vyčítání....a pořád řeším jen hospodu nic jiného. Místo toho abysme šli někdy spolu....to mockrát není. A mě to strašně mrzí, pak ani jeden z nás nemá chuť na sex. Taky by mohl víc projevovat že mě má rád...Když přijde pozdě, akorád celý den pak spí a z víkendu nic není.. Pak dojde k tomu, že mi řekne, že se mnou raději není doma a tak, jenže kdyby nikam takhle nechodil, tak je to OK. Když si o tom chci promluvit, tak řekne, že je debil, že se tahle chová, že prý nikam nepůjde už ale stejně za nějakou dobu je to to samé. Myslíte, že prostě chci po něm něco hrozného omezit hospody, někdy mě připadá, že ho miluju víc než on mě, když je takový.
Prostě mě to dlouho u dobu moc trápí a nevím co s tím, aby vztah byl zase krásný, těšili jsme se na sebe, trávili spolu více času, podnikali něco....

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Máte pravdu, na vztah musí být dva. Já dodávám – vztah je práce. Není to vůbec lehké, když se vy snažíte a on (z vašeho pohledu) to sabotuje. Sice si umí hezky vynadat, ale to není řešení, jeho slibům po zkušenostech už nevěříte. Jasně že vás to trápí a řešení navíc není vůbec lehké. V podstatě jsou tři: 1) nic se nezmění, 2) budete se trápit, ale nakonec odejdete, protože ve vztahu, kde nejsou společné zážitky se dlouhodobě žít nedá, 3) dojde mu, že by vás mohl ztratit a že pokud s vámi chce být, tak nestačí jen slibovat, ale musí něco začít dělat.

Vy si ujasněte, za jakou cenu s ním chcete být a jakou cenu už nejste ochotna a možná ani schopna platit. Až to budete vědět, řekněte mu to. K tomu, aby vztah byl zase krásný a těšili jste se na sebe je třeba hodně pravidelné práce. Z obou stran. Pokud se budete snažit jen vy, nikam to nepovede. Co můžete dělat vy: omezte obviňování, ale říkejte mu, jak se cítíte. Nespokojujte se s jeho sliby, ale chtějte po něm činy. Pokud s vámi nechce trávit čas, nabízí se jednoduchá otázka: proč tedy spolu být? A na tuto otázku si taky odpovězte: proč jste spolu, co vám tento vztah, tak jak je, dává a co vám bere... A uvidíte, jestli se něco změní.

Hodně štěstí. Jaroslav Vydra

Nejspíš zvyk!

Dobrý den jsme s přítelem už 5 let,poslední dobou se mi zdá že už o mě nemá zájem,začíná se mi vyhýbat najednou má spoustu práce spoustu koníčků,nechce plánovat ani společnou budoucnost když si s ním chci promluvit ani mě pořádněm nevnímá a pak se rozčílí,jsem tak trochu živel mám spousty kamarádů na které on žárlí a nechce abych se s nima stýkala on je rád když někam jdu ale chce abych chodila jen s kamarádkami jenže ty mají také své přítele tak nikam nechodí.A já jsem tedy pořád neštastná doma a už nevím jestli to mám vzdat nebo mám se nějak bránit?

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
To je zajímavé… na jednu stranu o vás nejeví zájem a na druhou stranu vás drží doma (nebo: vy se necháte držet doma). A vaše otázka zní: mám to vzdát nebo se nějak bránit? Vzdát se? Co to znamená? Že se smíříte s tím, že o vás nejeví zájem, ale i tak musíte dělat to, co on chce, aby se náhodou nerozzlobil, nebo co? Je to váš život, já vám můžu jen říct, že vzdát se sice můžete, ale buďte si přitom vědoma toho, že se zároveň vzdáváte života, kde partner respektuje vaše přání a potřeby. Tohle chcete?

Další vaše možnost: bránit se. Ano, i když je to obtížné. Nemůžu se nezeptat: čím vás ohrožuje, čím vám vyhrožuje? Pokud je to „jen“ jeho přání, kterému svobodně vycházíte vstříc, je to vaše volba. Jestli však musíte zůstat doma pod pohrůžkou násilí či odejmutí něčeho, na čem jste závislá, zavání to domácím násilím jako z učebnice. Pak bych být vámi neváhal a obrátil se na odbornou pomoc (na netu můžete najít i dost informací).

Ano, je to tvrdé co navrhuji. Snad to pochopíte, dělám to ve snaze vás vyburcovat. Život, jaký vedete, je vaše volba. Jste svobodná žena, která má svoje potřeby a přání a přijde mi škoda, abyste se toho vzdávala. Tak držím palce a pokud je toho na vás hodně, neváhejte vyhledat pomoc odborníka.

Jaroslav Vydra

Lhaní

Dobrý den,
s přítelem jsem 4 roky. Velice ho miluji a nemůžu bez něj žít. Udělala bych pro něj vše a on zas pro mě. Poslední 2 roky si ale připadám jako kdyby naše láska byla nějakou překážkou. Přítel mi začal lhát a né jenom mě ale i rodičům a ostatním lidem. Vždy se snažim si o tom všem vklidu promluvit on ale tvrdí, že to co se dozvídám od rodičů a kamarádů není pravda a že mi nelže. V minulosti se mi ale nějaké zásadní nepravdy potvrdili a i on sám se mi přiznal. Proto jsem to skusila znovu a znovu ale čím víc mu vše odpouštím, tím víc si myslím, že mi lže.Nevím co mám dělat. Moji rodiče jsou proti němu a snaží se mi ho vymluvit. Nechci ho ztratit ale mám pocit že takhle naše láska umírá. Mám pocit, že jsem naletěla lháři, který neumí být upřímný ani sám k sobě. Proto se ptám jestli by jste mi neporadil co s tím.Předem děkuji za odpověď
Monika

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Chcete poradit, co s tím. Ale s čím? Myslíte s jeho lhaním či neschopností říct pravdu? S tím vám nemohu poradit, to je jeho problém a téma, které by měl začít řešit on. S vámi se mohu bavit o tom, co chcete VY. Máte s ním zkušenost, že mu nemůžete věřit. Chápu, že může být těžký si to připustit, ale pokud to s ním myslíte vážně, musíte si klást i takové otázky jako: bude na něho spoleh jako na člena rodiny? Jako na partnera?

Odpouštět je obecně dobré, ale někdy si pleteme odpouštění s neřešením či tolerancí. Ujasněte si svoje hranice, co chcete a čeho už je na vás moc, stůjte si za svými potřebami. Takže: spíš než to nechat být mu opakovaně říkejte, jak vás to trápí a jak zásadně to může narušit váš vztah.

Nevím, o čem vám neříká pravdu, o tom nepíšete. I když je to taky podstatné, tak nejdůležitější je vaše nedůvěra, ve vašem případě i oprávněná. Pokud se v tomto ohledu nic nezmění, doporučuji vám, abyste zvážila všechny důvody proč jste s ním a jestli tyto důvody převáží jeho neochotu nebo neschopnost říkat věci tak jak jsou, pravdivě. Jestli by byl ochotný, mohlo by být dobré společně zajít do poradny a na vaši situaci se podívat blížeji.

Jaroslav Vydra

Já tomu nerozumím

Dobrý večer,mám jeden dotaz nakterý nemám odpovět a chci to vědět jen tak ,že mě to zajímá.Jsem 15 let vdaná,mám tři děti.Před několika lety mi muž byl nevěrný.Ted je to mezi námi už několik roků ok.Když se to tehdy stalo můj muž byl velice zamilovaný,šlo o roční vztah o kterým já jsem nevěděla,nešlo tam o sex,nebot ten měl semnou.Tvrdí že spolu styk měli jen jednou.Dejme tomu že je to pravda.Nemohu pochopit jak je možné,že když ji tak strašně miloval,že mohl spát semnou?Vždyt ji byl semnou nevěrný!Když přece někoho miluji,tak nemůžu spát z jiným,tomu fakt nerozumím.Byla bych ráda kdybyste mi na to mohl odpovědět.Děkuji.Také mě zaráží,že po osmi letech zjistil,že já jsem kráva a ona byla sluníčko a ted prozměnu je zase ona kráva a já opět sluníčko.No tomu už tuplem nerozumím.No hlavní je to,že jsem tím sluníčkem já.Jen si říkám,jestli za několik let nebudu opět zase krávou.Chy chy.Prominte mi ten výraz a děkuji za vaši odpovět.

Odpověď na dotaz

Dobrý den.
Odpověď na vaši otázku je v rozdílnosti mužů a žen. Mužům obecně nedělá takový problém jednu ženu mít rád a s druhou spát. Muži jsou od přírody dobyvatelé. Rozdíl mezi mužskou a ženskou sexualitou je v tom, že muž jde na návštěvu do vašeho „obýváku“. Pak zase odejde a může jít na návštěvu někam jinam. Ale vy jako žena máte jen jeden „obývák“ a tam si někoho zvete – většinou pak toho, koho milujete a kterému otevíráte dveře. Prostě je to jiné.

Odpověď na vaši druhou otázku: je to naše lidská vlastnost myslet si o druhých hezké nebo naopak ošklivé věci, tak trochu černobíle, zjednodušuje to naše fungování ve světě. Takže když ji dobýval a byl zamilovaný, myslel si o ní, že je sluníčko a o vás, že jste kráva, protože to tak potřeboval vidět. Teď to potřebuje vidět naopak, a proto nebojte, nic to neříká o vás, ale spíš o něm. Prostě když s někým jsem a je mi s ním dobře, tak je to sluníčko a ten druhý, co se mi právě nehodí do krámu, je zase kráva nebo debil. Pak je na světě hned jasněji 8-)))

Příliš se tím netrapte a užívejte si toho, že se teď máte dobře. Do budoucnosti nevidíme, tak se jen snažte být spolu kamarádi.

Jaroslav Vydra