Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Manželská poradna

komerční

Láska a vztahy... To je téma pro našeho odborníka!

Ředitelka privátní kliniky LIFE CLINIC Prague. Provozuje portál o mezilidských vztazích www.mujvztah.cz. Specializuje se na oblasti životní nerovnováhy, manželských krizí, pomoc jedincům po náročném rozchodu a rozvodu, při hledání životního partnera.

Poradce je
Radí
Bc. Lenka Černá

Dotazy v poradně
Přidejte svůj dotaz

rozvod

Dobrý den.Jsem 6 let rozvedená a stále se nemůžu smířit s rozvodem.Naše manželství nebylo vždy harmonické,brali jsme se velice brzy,protože jsem otěhotněla.Manžel mi byl nevěrný.Milenka otěhotněla a já podala žádost o rozvod.Manžel teď bydlí se svou milenkou,Jejich vztah není dobrý a často mi můj muž říká jak toho lituje,že mě ztratil.Já si myslela ,že si rozvodem pomůžu,ale je to naopak.Mám ho pořád ráda,Když ho vidím rozklepou se mi kolena.Nemůžu najít klid,chybí mi láska,pohlazení.Chtěla bych na něho zapomenout,ale nejde to.Vím že se k sobě nikdy nevrátíme.Ale jak dál žít.Je normální milovat muže který mi tolik ublížil?

28. ledna 2009, 14:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den. My lidi jsme nelogická, podivná **** (ten design je pěknej ****, já bych to předělal.Několik podobných „podivných“ vztahů mezi agresorem a obětí už bylo popsáno, nejznámější jsou asi „identifikace s nepřítelem“ a „Stokholmský syndrom“ kde oběti útoku, třeba únosu, se časem s agresory tak sblíží, že je i obhajují, pomáhají jim a dokonce i s nimi mají sexuální vztah. Tak proč by nebylo normální milovat muže, který vám ublížil? Některé nešťastnice žijí s takovými lidmi celý život, a lidi z okolí je vůbec nechápou… Určitou úlohu tu hraje i prostý zvyk – byla jste s ním dost dlouho, zvykli jste si na sebe, byli jste spolu když jste ještě byli mladí… lidi taky mají schopnost zapomínat to špatné a spíš si připomínat to dobré… prostě byl vám blízký a cítili jste k sobě určitě hodně dost dlouho. Takže „lék“ na toto je čas, a když to nezabírá dost rychle, musíte tomu pomoci aktivním „pozitivním vymýváním mozku“, tj. jakmile na něj začnete myslet, zakažte si to a myslete na něco úplně jiného. Detaily jsou v odpovědi z 26.1. (Jak se zbavovat křivd). Zkuste to! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

8. února 2009, 21:11

CO DÁL ZE DNE 11.1

DOBRÝ DEN..RÁDA BYCH KONTAKTOVALA PANÍ,KTERÁ PSALA DOTAZ S NÁZVEM..CO DÁL.... ZE DNE 11.1 BYLA BYCH MOC RÁDA,KDYBY SE TATO PANÍ OZVALA NA MŮJ EMAIL..pe.pospisilova@seznam.cz.. RÁDA BYCH,KDYBY PANÍ CHTĚLA A MĚLA POTŘEBU O ČEM KOLI SI POPOVÍDAT ASPOŇ TOUHLE CESTOU..VÍM,ŽE PAN DOKTOR VYDRA TOHO MÁ MOC A TAK BY TO PANÍ TŘEBA POMOHLO..JSEM NA TOM HODNĚ PODOBNĚ A TŘEBA TO SPOLU LÉPE ZVLÁDNEM..MOC DĚKUJI A OZVĚTE SE KDYKOLI..VÁM PANE VYDRO MOC DĚKUJI,ČTU ZDE VAŠE ODPOVĚDI A IKDYŽ JSEM NENAŠLA ODPOVĚĎ NA SVŮJ DOTAZ TAK MI URČITĚ POMÁHAJÍ I ODPOVĚDI DRUHÝCH.URČITĚ V TOM,ŽE LEDACOS LÉPE CHÁPU A ŽIJE SE MI TAK O MALINKO LÉPE.ŽIVOT SE S NIKÝM NEMAZLÍ....MĚJTE SE MOC HEZKY A TO VŠICHNI.

6. února 2009, 12:00

Odpověď na dotaz

Dobrý den, tak to je ono, doufám že si to tu paní brzy přečte! Dejte vědět jak se to osvědčilo, třeba i další by měly zájem!?! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

6. února 2009, 18:01

KONTAKT

DOBRÝ DEN,VŠIMLA JSEM SI DOTAZU ZE DNE 11.1 S NÁZVEM -CO DÁL...ANONYMNÍ..JEDNÁ SE O PANÍ JIŽ JE 10LET ROZVEDENÁ A HLEDÁ SEBEVĚDOMÍ..MÁ TÉMĚŘ STEJNÝ PROBLÉM JAKO JÁ A TAK SE CHCI ZEPTAT,ZDA JI MŮŽU NĚJAK KONTAKTOVAT A ZKUSIT JÍ NĚJAK POVZBUDIT A TÍM I POMOCI SOBĚ..JE LEPŠÍ KDYŽ V TOM NENÍ ČLOVĚK SÁM..JE TAK NĚJAKÁ MOŽNOST A JAK SE S NÍ SPOJÍM..DÍKY MOC VAŠE ČTENÁŘKA

27. ledna 2009, 18:34

Odpověď na dotaz

Dobrý den. To je od vás moc hezké a určitě bych to rád podpořil. Bohužel nevím jak… Tam není adresa, vy neuvádíte adresu, bůhví jestli si to tu paní přečte… tak snad kdybyste napsala znova, přímo oslovte „paní z 11.1. Dotaz Co dál“ a dejte tam svou e-mailovou adresu. Budeme pak doufat, že se vám paní ozve. Ještě jednou dík za vaši milou snahu!!! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

4. února 2009, 23:45

žádost o pomoc

Dobrý den. Mám velký problém ohledně vztahu s manželem. Můj manžel měl před šesti roky těžkej úraz hlavy. Spadl ze tří metrů a měl krvácení do mozku. Měla jsem tří letou holčičku ( dnes devítiletou) a byla jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství když se to stalo. (dnes je synoj šest let). Měla jsem co dělat abych vše zvládla. Manžel je na tom už lépe a já po deseti letech začala chodit do práce. Problém je že ho už nemiluju.. Nemáme spolu žádnej intimní vztah a jen spolu žijem vedle sebe jako dva cizí lidé, kteří se starají o dvě děti. Děti nás mají oba moc rádi a nechci jim ublížit.. Náš vztah změnil úraz a já nedokážu přijmout ten fakt že je to už jiný člověk.. Já v něm vidím tátu našich dětí, ale ne muže kterého miluji a s kterým chci žít. Je mě dvacet devět a mužoj čtyřicet. V poradně jsem už byla a bylo to upně zbytečný. Dostala jsem tři možnosti, prý se mám buď rozvést, nebo si najít milence, nebo potažmo žít život řádové sestry a starat se nadále. Je mě hrozně, protože ta zodpovědnost je stále na mě. Prosím poraďte co mám dělat..

orchidei1

27. ledna 2009, 18:12

Odpověď na dotaz

Dobrý den. Pro mě je to docela jednoduché – pokračujte v chození do poradny a řekněte jim, že nechcete tři možnosti, ale společnou terapii abyste si mohli vyříkat, co se stalo, jak se cítíte vy a co na to váš manžel. A řekněte jim přesně to, co říkáte tady mě. To je mnohem těžší, a jestliže to ve vaší poradně neumí, musíte si najít nějakou, kde to zvládnou. Možná ale stačí když se jen pořádně zeptáte, nebo budete chodit chvilku sama abyste si to v poradně ještě ujasnili, a pak přiberete manžela, aby se váš vztah dořešil. Bohužel, zodpovědnost bude vždycky jen na vás, ale oni vám můžou pomoci, aby váš manžel vzal svůj díl, na který stačí. Jen si musím povzdechnout – manželský slib býval „…slibuji že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti…“. Co se s námi stalo? Zmoudřeli jsme? Jsme lepší? Kdo jsme? Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

4. února 2009, 23:44

jak se zachovat?

Dobrý den,s přítelem jsme už osm let.Byl sice ženatý,ale před třemi roky se rozvedl,abychom mohli být spolu.tak se i stalo a já se k němu přestěhovala.po roce jsme se,ale rpzešli.Já videla problém v tom,že navazoval nové známosti a on v tom,že to prostě není co čekal.Má problém s mou starší 12 dcerou.Po odstěhování si našel známost,vdanou paní.Od sebe jsme byli jen asi čtrnáct dní,když jsme začali spolu zase sexuálně žít.Po měsíci jsme byli zase spolu,ale přítel tvrdil,že by rád vyzkoušel i jiný vzah,a to proto,že ve věku 35let měl jen svou bývalou manželku a mě.Po čase to utichlo a my jsme plánovali přestěhování za ním,kdy mi to on sám navrhnul.Zjistila jsem,že odepsal na seznamovací inzerát.Při otázce,proč to udělal mi odpověděl,že si chtěl dokázat,zda umí někoho ´´sbalit´´.Omluvil se mi ustně a pak i jednou smskou,a když jsem nereagovala už mě nekontaktuje.Trvá to asi dva týdny.Musím říct, že máme pohodový vztah,o kterém tvrdí totéž a ve vztahu nechce nic měnit.Je zvláštní člověk nemá moc přátel,a nikdy neudělá on ten první krok k usíření,Mám ho moc ráda,ale mé okolí to vidí jen jako strátu času.Přiznávám,že mě to taky někdy napadá,když vidím co dělá,ale opravdu si myslím,že máme hezký vzah.Prosím o radu, jak se mám zachovat opět po takové situaci?Mám dělat,že o nic nešlo a začít s ním komunikovat,nebo nekomunikovat,což by znamenalo, že on nezačne.Moc děkuji za Váš názor na tuto situaci a vztah.

27. ledna 2009, 15:56

Odpověď na dotaz

Zdravím. Bohužel je možné, že když je s vámi máte hezký vztah, ale pořád je to jen ztráta času. Jsou lidé kteří se chovají podle Suchého písničky „ne-li tu ta kterou mám tak rád mám rád tu která je tu“. Neboli přelétaví ptáci, věční puberťáci, nejistí baliči co si „zlepšují sebevědomí“ tím, že balí neustále někoho… A navíc – hezký vztah kde on neudělá nikdy první krok ke smíření? No nezlobte se, tomuhle já už věřit jen tak nemůžu… Spíš mi připadá jako nezralý typ který zjišťuje, že se mu začíná dařit s některými ženami a tak neví, co opravdu chce, i když je v osobním kontaktu milý a umí se k dámě chovat. Jestliže s ním chcete být, měli byste se pokusit vyříkat si ty „podivné“ věci s profesionální pomocí, abyste si byla víc jistá, že je mezi vámi jasno. Zatím bych řekl že není. Tak do toho! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

4. února 2009, 23:43

SOUSEDKA

Zdravím, pane Vydro. Prožívám tříměsíční oboustrannou lásku. Je nám 47, předcházející vztahy máme vyřešeny, můžeme se věnovat sobě a budování našich společných plánů. Před vánocemi a následně na silvestra se objevila jistá paní přibližně našeho věku, velice pěkná, přítel ji zná, neboť bydlí ve stejné maličké vesničce. Nejspíš ji pomohl i alkohol, aby mému příteli sdělila, že ji mrzí, že nevěděla , že je rozvedený a že by zřejmě " do něj šla". To mi přítel řekl,ale co ji odpověděl jsem se nedověděla a ani jsem nechtěla naléhat, aby mi to řekl. Stále mi tvrdí, že je rád, že má mě, že jsem pracovitá a že mě miluje.Přesto, začala sousedka chodit na pravidelné víkendové návštěvy pod záminkou, že jde za bratrem mého přítele, který je sám a svou samotu řeší alkoholem. Pro takovou ženu je takováto troska určitě nezajímavá, ale to že může být v přítomnosti mého přítele, který je zábavný, milý, hezký a samozřejmě i vnímavý, jí dělá dobře. Nechci udělat chybu a všechny ty náborové prostředky / rozpouštění sepnutých vlasů - pročechrávání, hlazení se v bocích, sezení v turku apod / vnímám. Snažím se víc a víc věnovat partnerovi, ale bojím se že může stát, že podlehne ve chvíli, kdy budou sami. Vím, že tomu se zabránit nedá. Prosím poraďte, jak ji slušně vyprovodit. Děkuji L

26. ledna 2009, 18:14

Odpověď na dotaz

Dobrý den. Nechápu, proč by to muselo být slušně? 8-)) Je to konkurence? Cpe se tam kam nemá? Leze vám krkem? No tak… Říká se že vše je dovoleno v lásce a válce (aspoň Angličani to tak říkají) a já souhlasím. Nějaké „hlídání“ partnera je nesmysl, to by váš vztah jen zkomplikovalo, ale vyřešit se to musí. Potíž je v tom, že takovýchto situací se může za život stát stovky a partnera pořád hlídat nemůžete. Takže by bylo užitečný, kdyby byl na „vaší“ straně, tj. souhlasil, že se baba cpe kam nemá. Chtělo by to s ním nějak opatrně probrat, aby nevznikly další problémy – kdo není rád když je populární, že. A uvidíte, jak se k tomu on staví, a podle toho taky můžete usuzovat, jak se bude v podobných situacích chovat dál v životě. A třeba vás i příjemně překvapí! Držím palce! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

4. února 2009, 23:42

jak mu mám věřit?

Dobrý den.Jsem velice ráda že jsem našla způsob jak se někomu svěřit se svým problémem a předem děkuji za radu.S manželem jsme spolu už 11let z toho 3roky manželé.Máme měsíční miminko.V poslední době jsem si všimla že manžel často telefonuje a často ho někdo prozvání atd.Musím zmínit že pracuje v ženském kolektivu a má docela vysoké postavení takže pracovně volá často.ale nyní si začal dávat pozor abych hovory neslyšela a vždy se prý hovory týkaly práce.V sobotu v noci když manžel už spal mu přišlo několik sms,strašně se za to stydím ale udělala jsem tu chybu a zprávy si přečetla.A moje podezření se samozdřejmě potvrdilo.byly to zprávy typu Miláčku stýská se mi zavolej mi.ale aby toho nebylo málo byly hned od dvou žen.Okamžitě sem manžela vzbudila a přiznala semu.Chvíly jsme o tom rozčileně mluvili.A jeho vysvětlení bylo takové že jde o kolegyně z práce které se do něj zamilovaly a on jejich city neopětuje jen mu dělá dobře že mu ty zprávy chodí a že je žádaný.Obě ty ženy prý měly nějaké problémy aon jim je pomohl řešit.nešlo prý o sex ani jiný fyzický kontakt.Vpodstatě to sama moc nechápu.Dnes šel manžel do práce a slíbil mi že vše ukončí a dá do pořádku,ale jak mu to mám věřit vždyť nemám šanci se dovědět jak to celé probíhalo.Každý den v práci se budou vídat musí spolu komunikovat.Je vůbec možné aby v tom byl tak nevině jak mi tvrdí nebo jsou to jen báchorky aby mě uklidnil?Když jsem mu navrhla rozvod radikálně ho odmítl prý se nikdy nechystal mě opustit.Je to celé dost zamotané a ani nevím jestli jsem to popsala dostatečně a děkuji že jsem se mohla svěřit.

26. ledna 2009, 15:27

Odpověď na dotaz

Zdravím. Bohužel vás moc dobře chápu a bohužel vám nic definitivního poradit nemůžu – klidně to tak může být, to já taky nevím. Ovšem bez důvěry nemůže být žádný vztah, takže jak důvěru zase získat? To jsem tu popisoval už mnohokrát, tak si přečtěte podobné dotazy a odpovědi. Jen stručně – máte krizi ve vašem vztahu, a tu musíte oba pořádně řešit. Takže se musíte dohodnout, co dál a jak a kdy atd. Jestliže se váš partner nebude snažit, je lepší si dupnout teď, než to nechat vyhnít. Jestliže o vás váš partner stojí, musí chápat že musí vypadat důvěryhodně, ale že tak teď určitě nevypadá. On se teď musí snažit přesvědčit vás, že ví že udělal chybu, že chápe jak to blbě vypadá, že už se to neopakuje a nebude opakovat, a vůbec on teď musí dolejzat a snažit se. Jestli ne – tak se musíte ptát, jestli s vámi chce dál být. Jestli jen tvrdí že ano, ale nedělá pro to co vy chcete a potřebujete, tak podle mě je velká šance že až se otřepe, tak zas začne vyvádět, jen tentokrát o trochu chytřeji. Jestli jste ochotná v tomhle žít, je to vaše věc, já bych to nestrpěl. Tohle vše je dost náročný proces, sami to možná napoprvé nezvládnete a proto je lepší zajít do poradny a probrat to s odborníky. A zase – oba musíte chtít a snažit se a dobrat se výsledků které vyhovují vám oběma, ne jen jednomu. Když partner nebude chtít – sama to nemůžete dokázat. Přeji hodně štěstí. Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

4. února 2009, 23:41

Jak se zbavovat křivd

Za léta soužití s mým mužem se ve mě ukládá spousta křivd, které si samozřejmě můj muž už dávno nepřipouští a vpodstatě popírá, že by se kdy staly. A jak se tak kupí, dusí mě a neumím se toho v sobě zbavit. Poraďte mi jak zapomínat špatné věci které jsou ve vás, udělat za vším tlustou čáru a nevracet se k nim. Neumím to.

26. ledna 2009, 15:20

Odpověď na dotaz

Zdravím. Nejsem zrovna ten nejlepší učitel v téhle věci, protože to taky moc dobře neumím. Bohudík už jsem ve věku, kdy mi vypadávající paměť vydatně pomáhá 8-)) Ovšem kdybych to neuměl v jiné rovině, tj. v mém zaměstnání, tak bych se z přívalu problémů jiných lidí asi zcvoknul, takže se mohu podělit o svoje metody. Jsou v podstatě tři: STOP, přesměrování a pozitivní myšlení. Takže zase práce… Je tu nejdříve základní myšlenka, kterou musíte přijmout jako hlavní, pravdivou a bez výhrad: Vy jste paní svého mozku a myšlení, nikdo jiný ve vaší hlavě nesídlí. Pak nebude problém pochopit, že myšlenky které se vám v hlavě honí jsou vaše, a vy budete rozhodovat, co s nimi. Úplně zastavit je tedy nemůžete, ale můžete s nimi manipulovat, je to něco jako řeka: zastavit ji nejde, ale odklonit ji nebo z ní vylézt jde. A to se naučte. Když se vám ozve myšlenka, která se vám z jakéhokoliv důvodu nelíbí, zavolejte si v hlavě STOP! a pak ji nahraďte tou samou, ale úplně opačnou, pokud možno co nejvíc pozitivní. Např.: ten parchant mi včera zase lhal, já ho zabiju. = „STOP! Manžel mi nelže a dělá spousty dobrých věcí.“ Nebo: řekl mi že jsem blbá, nenávidím ho. = STOP! Říká mi že mě má rád a já ho taky mám ráda. Další příklady si vymyslíte určitě sama. Jde o to, abyste neustálým omíláním ošklivých věci v hlavě je tím neposilovala, ale naopak oslabovala je a nahrazovala pozitivním myšlením. Nic víc v tom není – kromě spousty práce, tj. hlídejte si v podstatě pořád co si v hlavě říkáte, v žádném případě tam nenechte mlít negativní jedovatý kecy, nahrazujte je neustále pozitivními příklady. Uvidíte že brzy budete myslet jinak a líp! Tak začít a do toho!! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

4. února 2009, 23:41

Co mám dělat?

Dobrý večer, jsem s klukem půl roku..je to můj první delší vztah. Hrozně ho miluju a on tvrdí že miluje mě..máme vztah na dálku, ale snažíme se to nějak zvládat. Vídáme se o víkendech a o prázdninách. Je mi 18 let, jemu je 2. Už jsme se bavili, že až odmaturuji, budu bydlet u něho. Tvrdí mi že jsem ta pravá kterou vždycky hledal a že se mnou chce opravdu už zůstat. Ale bohužel jsem před 14ti dny na něm poznala že je něco v nepořádku, choval se jinak. Dlouho se na mě díval, šlo vidět že dost přemýšlí. Potom se mi přiznal že me podvedl, ale že to byla hloupost, že me nechce nikdy ztratit a podobně. dala jsem mu druhou šanci, ale jen proto, že ho moc miluju a vim že kdybych ho už neměla nikdy vidět,tak to nepřežiju. Ale pořád to mám v hlavě, jak mi to mohl udělat,hodně mi to ublížilo. Proste nevím jestli je dobře že jsem mu tu druhou šanci dala.Jak to vidíte vy?

26. ledna 2009, 0:17

Odpověď na dotaz

Dobrý den. Vítejte do světa dospělých, kde nikdy nic není jednoduché a úplně jasné. Podle mě, dávat druhou šanci v podobné situaci je vždycky hezké a dobré, i když možná hlavně pro klid vaší duše. Jestli to povede ke zlepšení vašeho vztahu, jako vy doufáte, je už hodně velká otázka, na kterou nejsou jednoduché odpovědi. Zvlášť když vás oba vůbec neznám. Taky doufám, že i když vám je 18, jemu je víc než 2 (jak je v dotazu napsáno 8-))! Řekněme že mu je 20 – jste oba ještě hodně mladí, a zkušenost nám říká, že tyto vztahy jen málokdy vedou k trvalému a dlouhodobému vztahu. Pochopitelně ale že vám to přeju! Jenže fakt, že už po půl roce vás váš přítel podvedl je varující a i když vás to zarmoutí, museli byste na vašem vztahu hodně a pravidelně pracovat, aby vám to vydrželo celý život. To ve vašem případě může ještě znamenat další 60 let, což je hodně dlouho, co? 8-) Statisticky je to hodně nepravděpodobné. Takže máte několik možností – buď hned začnete na sobě a vztahu pravidelně pracovat, to je mluvit spolu, řešit tento a další svoje problémy abyste oba byli spokojeni s výsledkem, číst o vztazích a jak řešit problémy; nebo pochopit, že všechny vztahy mají problémy a odpouštět si; nebo se rozejít a dalšímu partnerovi říct, že ho to za nevěru taky čeká; nebo choďte do poradny pro vztahy; nebo něco vymyslete vy… Ze žádného rozchodu nemusíte umřít, i když to tak v ten okamžik bolí. Je to třeba spíš připomínka, že je lepší spolu zůstat… ovšem ne za každou cenu… ale chyby děláme občas všichni… takže co dělat?? Vítejte do našeho dospělého života! Blázinec? To je slabý slovo. 8-) Přečtěte si třeba jen tuto rubriku! 8-) Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

4. února 2009, 23:40

V koncích..

Dobrý den pane Vydra, bydlím přes pět let s přítelem a všichni okolo mě říkají že je to pan dokonalý a že mě nemohlo potkat nic lepšího. Do určitého času jsem si to taky myslela než jsem se zamilovala do jiného. Zůstala jsem však s přítelem protože jsem měla strach že je to jen poblouznění a počáteční zamilovanost. Utekl však rok a nebyl den kdy bych si na něj nevzpomněla. Proto jsem se za ním rozjela a zjistila jsem že jsme na tom stejně. Byli jsme spolu pár měsíců a vídali se jen o víkendech. Bydlí v Praze a já v Brně. Od přítele jsem se odstěhovala ale dále jsme se stýkali. On proto že mě miluje a já proto že mi na něm záleží a nechtěla jsem aby byl tak sám. Myslela jsem že mu pomohu ty nejhorší chvíle překonat. Teď ale stojím na křižovatce svého života a nevím jak dál. Jestli zkusit nový život s člověkem kterého miluju, přestěhovat se do Prahy a zkusit svoje štěstí nebo zůstat s dosavadním partnerem a čekat že na svoji lásku někdy zapomenu... Už jednou jsem byla na rozcestí a chtěla jsem přítele opustit, ale nedokázala jsem to. Čím to je, když vím že už ho nemilujia nejsem s ním šťastná. Děkuji mockrát za radu.

25. ledna 2009, 22:23

Odpověď na dotaz

Dobrý den. Ta nejjednodušší odpověď (berete-li jako jasné že vás vůbec neznám) čím to je – zvyk. Za pět let společného života jste si pochopitelně jeden na druhého zvykli, a protože hormonální poblouznění mizí (a přeměňuje se) obvykle za 6-18 měsíců, zbylé 3-4 roky jste se museli snažit se sobě přizpůsobit, což se vám očividně povedlo. Navíc láska má mnoho podob, a tak jste se měli rádi taky jako partneři, kamarádi, spolubydlící, lidi atd. To není málo, to je docela dobrý výkon; takové city jsou složité a nevytratí se jen proto, že si najdete někoho jiného. Co se léta učíte a děláte, se neztratí za měsíce, to chápete, ne? To že tvrdíte „už ho nemiluju a nejsem s ním šťastná“ proto není přesný popis vašich citů, ale spíš jen povrchnější odůvodnění, když už jste se „zamilovala“ do někoho nového. Tyto „nové“ city jsou obvykle silnější, jednodušší (a primitivnější). Pokud tedy nebudete na novém vztahu pravidelně pracovat, stane se vám úplně totéž a znova a znova… Tak už to na světě chodí. Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

4. února 2009, 23:38

co s tím?

Přeji krásný den. Je mi 35 let, 6 let žijeme společně s přítelem-je mu 35let. Vztah byl velmi hezký,upřímný, zažili jsme spolu toho velmi mnoho-hezké i špatné chvilky-a vždy si stáli po boku. Nyní po 6 letech se mi zdá, že vztah ztratil jiskru, milujeme se tak 1 za 3 měsíce-přítel je nějaký unavený zdá se, že mě miluje jsem neslyšela asi tak měsíc-dříve jsme se láskou a vůbec pohlazením,objetím hubičkou, zahrnovali neustále. Sedli jsem si a popovídali, shodli jsme se na tom, že vztah nějak ztratil jiskru. Dá se tomu nějak pomoci? Nevím co s tím,vím že přítele miluji, jen tak lehce to vzdát nechci ale obávám se on to vzdává. Mám ho nechat a pouze přijmout co nám osud nadělil?

25. ledna 2009, 20:35

Odpověď na dotaz

Dobrý den. Bohužel, kdo se nechce nudit, musí se starat o zábavu, nic není zadarmo! 8-) Asi tak po 5 až 7 letech je skoro každý vztah v určité krizi, mírná verze je taková, jak ji popisujete vy. A teď je nutný si uvědomit, že každý vztah se časem dá zachránit jedině tím, že lidé pochopí, že vztah je taky práce, jako každá jiná. Musíte se o něj starat, pracovat na něm a někdy i dřít jako mezek. Je taky užitečný si uvědomit, že tento moment přichází skoro ve všech vztazích, takže výměna partnera námahu jen oddálí. Jediný trošku neobvyklý znak v popisu vaší situace vidím v tom, že váš partner je stejně starý jako vy – my mužský obvykle nejsme tak společensky i psychologicky vyspělí jako ženy. Tak je možné, že váš partner se začal ve vašem vztahu nudit trochu dřív a víc, než vy, a asi neví jak dál a třeba se i přestal tak snažit. A proto nastupuje normální práce – komunikace, dohoda, nové úkoly, dohoda, nové aktivity… Jako první si zjistěte, jestli oba chcete ve vztahu zůstat. Když jste si oba jisti že ano, tak si co nejpřesněji popište, co vidíte jako problémy, a napište si to. Dohodněte se, s čím začnete a jak to budete řešit: ptát se kamarádů, četovat nebo číst na internetu, v knížkách, jít do poradny… A pak je to jen otázka vytrvalosti a zájmu, jak to vyřešíte. Hledáte nejspíš nové aktivity, zájmy, cíle… Zádrhel by mohl nastat v tom případě, kdyby sex 1x za 3 měsíce znamenal nějakou bokovku. Když se ujistíte že ne, nestojí vám v pracovním nasazení nic v cestě, takže do toho!! 8-))) Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

4. února 2009, 23:38

nevera?

Dobry den,jsem nyni stastna i nestastna zaroven,chci byt v klidu-jsem v sedmem mesici,ale nejde to...S pritelem jsme se seznamili vice nez pred rokem pres internet,je nam obema 41,pritel je Cech,ale zatim zije uz 17 let v zahranici,vidime se zhruba tyden v mesici,jinak si kazdy den i nekolikrat volame. Vsechno se zda byt idealni,o takovem vztahu se mi ,zvlast v mem veku,uz ani nesnilo. Az na....V lete jsme byli na spolecne dovolene a pak u neho doma cele 2 mesice-kdy se mi take podarilo otehotnet. Jenze uplnou nahodou jsem prisla na to,ze na netu stale brouzda po seznamkach a s nekolika zenami si pise,ony o mne samozrejme nevedi. Byla jsem z toho vyrizena,pritel mi pak rekl,ze to nic neznamena a ze si z toho nemam delat hlavu... jenze ja vim,ze to pokracuje stale a trapi me to,jenze nejsme porad spolu,takze s tim nemuzu nic delat. Znami o mne rikaji,ze si vsechno moc beru,ale casto o tom premyslim,brecim a nemohu spat. Mozna je to take tim,ze v predchozim vztahu - 17 let, jsem absolutne nezarlila,duverovala,coz se mi pak vymstilo a ja kvuli mladsi slecne odesla - pritom o ni cele nase okoli uz davno vedelo. Jsem ted zrovna u pritele,chova se ke mne bezvadne,shanime v Cechach barak a tesime se na syna,ale pak ho az do porodu neuvidim a mam strach,jak to s temi myslenkami doma preziju...Dekuji Vam za odpoved.

31. ledna 2009, 14:54

Odpověď na dotaz

Dobrý den. Tak to je zase úkol pro Velkého Šamana a Kouzelníka… V jakémkoliv vztahu musí být důvěra, nechápu jak by to mohlo fungovat jinak. Pokud jeden z partnerů má nějaké pochybnosti, celý vztah má problém a OBA tento problém musí řešit. Vy jste už jednou prokázala, že věříte až moc, tak bych tuto chybu neopakoval. Jestliže váš partner je kvalitní člověk, musí toto uznat. Pokud má řeči a jen slibuje, jste na stejně šikmé ploše, jako jste už byla. To je můj názor. Jenže jste těhotná a chcete klid a "zahnízdit". Chápu že je to těžké, ale když se TEĎ neujistíte, že vás partner opravdu chápe a chová se slušně, tak později to už nezvládnete a budete za to platit. Nechce se mi věřit, že by to mohlo dopadnout jinak. Dupněte si a vyřešte to tak nebo onak hned teď, později bude pozdě!!! Hodně štěstí! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

2. února 2009, 20:35

Co dál?

Dobrý den, je mi 25 a jsem se svým partnerem teprve rok. Ale i když je to tak krátká doba, náš vztah byl od začátku velmi intenzivní a oba jsme pevně věřili , že jsme navzájem pro sebe ti praví. Ale stejně takovou rychlostí jako nahoru jde teď vztah dolů, už skoro půl roku se neustále hádame, nebo lépe řečeno nejsme schopni se domluvit na určitých kompromisech. Partner začal mít problém s provizorním bydlením ve kterém jsme bydleli ( rozváděl se a jiná možnost moc nebyla ) a tak jsme začali hledat už něco "lepšího". Jenže do toho si partner začak klást podmínky, že pokud se přestěhujeme do toho nového bytu, měla bych skončit v práci, ve které jsem až dosud byla, protože podle něj nemá smysl, také bych se měla přestat sama stýkat s většinou mužů ( kamarádů ) ve svém okolí a pokud už to musí být, měli bychom se sejít vždy jako 2 páry. Začla se také projevovat žárlivost a já mám pocit, že i trochu majetnickost.Vyvrcholilo to scénami z jeho strany a vělice hrubými výrazy na moji osobu, nejprve jen když byl lehce opilí, teď už i za střízliva.Jsem zastánce toho, že vždy je chyba na obou stranách, ale ze strany svého partnera jsem se zatím dozvěděla pouze to, že co dělám není normální. Přitom moje práce je slušná a s mými přátely i těmi mužskými mám vztahy čistě kamarádské. Nikdy jsem svého partnera nepodvedla, ale zatím mám pocit, že stále jen ustupuji. Do celé té komplikované situace se on ještě rozvádí, původně dohodou nyní soudně. Nechci o s véo partnera přijít velmi mi na něm záleží, ale už začínám mít pocit, že se z toho všeho zblázním.Nejsem zvyklá na denní nadávky,měnění názorů, a obdenní rozchody. Připomínám, že mému partnerovi 34let a práce kterou on dělá se mi taky moc nezamlouvám, ale toleruji ji. Děkuji za radu

30. ledna 2009, 21:48

Odpověď na dotaz

Zdravím. Budu se opět jen opakovat, takže krátce – kdekoliv se vyskytne alkohol a/nebo násilí, vztah má velký problém a MUSÍ se s tím něco dělat, pochopitelně OBA partneři! Žádné jiné pravidlo ani rada neexistuje!! Bohužel, čím dýl jste v takovém vztahu, tím víc ustupujete, až po dvaceti letech zjistíte, že jste dobrá akorát tak si podřezat krk. Prostě buď to oba budete řešit, nebo PRYČ a honem! Řešení musí pochopitelně vyhovovat oběma, a musí být víc než krátkodobé. Jiná řešení jsou jen více či méně zjevné ústupky, které se vám pak nevyplatí. Tak do toho!!! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

2. února 2009, 20:32

Koření ve vztahu

Dobrý den, bude mi teď 21 a s přítelem jsme už přes čtyři roky. Můj přítel je o dva měsíce starší než já. On můj problém je napůl vztahový a napůl sexuální. Můj přítel je skvělý a mám ho ráda a on mě a je to mezi námi hezké. Problém je v tom, že mi přijde trochu nudný. Ráda bych zažila nějakou vášeň, nějaké dobrodružství, ale on je spíše takový domácí typ. Nevím, ráda bych od něj špetku koření. To že se milujeme je jasné, ale je to asi bez vášně. Je to hezké, ale bez vášně. Ráda bych, aby po mě toužil i přes den a dával mi to najevo. Komunikace mezi námi není problém. Ale mi už jsme řešili takových věcí spolu a takových rozdílů, že myslím, že on už toho moc nechce měnit... Bojím se jestli s ním nejsem třeba jen ze zvyku. Já ho mám ráda, a byl by to skvělý manžel a je to s ním hezké. Rád by pro mě udělal první poslední. Ale jsem mladá a chtěla bych trochu adrenalinu. Svého přítele nechci ztratit. Myslím, že jsme si souzený, ale potkali jsme se tak brzo. Dá se s tím vůbec něco dělat?

30. ledna 2009, 23:59

Odpověď na dotaz

Dobrý den. A už to tu máme zase – vášnivý vztah se sexy mužem  nebo klidný vztah s obyčejným domácím typem? Můžete mít oboje JEN když se OBA budete snažit a PRACOVAT na tom. Vaše námaha se vám navíc zúročí při řešení dalších problémů v životě, ale je to docela fuška. Další fakt je, že jste docela mladí a dnes není mnoho vztahů které začnou v 17ti a vydrží navěky… i když vám to pochopitelně přeju!! Ale jste mladá… ano, potkali jste se tak brzy, a vám se bohužel začíná stýskat po vzrušení a divočině. Tak se to často stává... I když se dnes čím dál víc věcí vysvětluje hormony, je jen na vás, jak s tím naložíte, a jestli jste ochotna obětovat vlastní choutky klidnému společnému životu. Moc takových není, aspoň statisticky, tak vám oběma budu držet palce!! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

2. února 2009, 20:27

Nechce se ženit ani mít dítě

Dobrý den pane doktore, jsem s přítelem necelé 2 roky, je o 2 roky starší než já, mě je 32 let. Vždy když nahodím téma jako svatba a dítě, rychle to zamluví a nechce o tom ani slyšet. Já ještě děti nemám a vzhledem k mým gynekologickým problémům budu mít velký problém s otěhotněním, na to mě už gynekolog upozornil.Mám přítele moc ráda a výborně si ve všem rozumíme a nechci se s ním rozcházet kvůli tomuhle.Vzhledem k tomu, že už jednou ženatý byl a má z 1.manželství dítě chápu že se se do svatby nehrne, ale už je skoro 7 let rozvedený. Myslím že asi nemá cenu na něj nějak tlačit ale neuvědomuje si, že mě už není 20...:-( připadá mi ponižující abych si u něj vyškemrala svatbu a dítě nebo mu dávala nějaká ultimáta.Můžete mi prosím poradit jak se zachovat? nechci v mém věku ztratit x let s někým kdo mi třeba za 2 roky řekne že už děti nechce.... ? děkuji moc.

30. ledna 2009, 14:27

Odpověď na dotaz

Dobrý den. Zase mi tu připisujete nadpřirozené schopnosti, což je od vás sice velice hezké, ale bohužel marné. Neumím se dívat do budoucna, a opravdu netuším, jestli se na vás váš přítel za nějaký čas vykašle… To je bohužel součástí našeho nedokonalého putování životem pozemským, plné nejasností, záhad a určování vlastní budoucnosti. Pokud jste už dospěla k bodu, kdy jste z toho dost nervózní a nikdo zvenčí vám opravdu nemůže poradit, musíte vyvolat „Hodinu H“ a stupňovat tlak do té doby, než se situace vyřeší – tak nebo tak. Jiné řešení nevidím. Máte sice podle mě biologicky ještě několik let čas, ale já vůbec nerozumím vašemu zdravotnímu stavu, takže opravdu nevím, jak dlouho. To si musíte určit s pomocí gynekologa, nejlépe několika. Anebo se smířit s tím, že dítě teď mít nemůžete, ale váš partner je tak skvělý že to risknete a budete čekat dokud se nerozhoupe, a když už pak bude biologicky pozdě, adoptovat nějaké dítě. Je prý jich v dětských domovech na 20 000, takže by to zase nemusel být takový problém. Hodně štěstí! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

2. února 2009, 20:26

nevím si rady

Dobrý den pane magistře, chtěla bych se poradit. V poslední době můj manžel doslova "sjíždí" erotické a pornografické webové stránky na internetu. Nikdy to nedělal, náš sexuální život bych označila za normální po 8letém manželství a 1 společném dítěti. Nedávno přišel o práci, i když už novou zase nalezl, ale nezdá se mi, že by měl s tímto problém. Spíš mne napadá, že ho už nepřitahuji nebo něco podobného? Začala sem po mateřské chodit do zaměstnání, do školy na dálkové studium, ale myslím, že to nemá vliv na naše manželství. Jen tento zvláštní koníček jsem u něj nikdy nepozorovala, až v poslední době a nevím, co bude následovat dále. Nevěra, ochlazení našeho dosud kvalitního vztahu? Děkuji moc za odpověď.

29. ledna 2009, 15:28

Odpověď na dotaz

Dobrý den. Pokud říkáte že máte kvalitní vztah, musíte si tedy co nejdříve s manželem pořádně popovídat! My lidi jsme někdy hrozný, neustále na lovu po dalším sexu… ale to nemusí být na závadu vašemu vztahu, když je to jen na internetu. Bohužel jak správně říkáte, nemusí to tak zůstat – a proto je dobrý vztah tak důležitý, a v něm si partneři otevřeně povídají o všem co je zajímá a je důležité! (V mnoha vztazích se sex tak trochu omrzí, a je potřeba abyste s tím oba něco dělali.) A vy to, co se děje, za důležité považujete. I když on se může bránit že na tom není nic špatného, vy správně tvrďte, že tomu nerozumíte a že vás to děsí, protože nevíte co bude dál. Když má jeden partner problém, mají ho oba! A pak se ukáže, jak dobrý vztah máte – dobrý partner by měl mít zájem na tom, aby partnerka netrpěla tím, co on dělá (i když by si měl hájit svoji svobodu, aby se necítil jak hloupej kluk po výprasku). Takže bych navrhoval říkat jak se cítíte a co chcete, ale nerozkazovat že musí okamžitě to či ono, protože on by na to všechno měl přijít sám. Dal bych mu nějaký čas na rozmyšlenou, ale ne moc dlouho. Chápete? Ovšem když to nepochopí, máte problém a musíte ho řešit tak zeširoka, jak je třeba. Odvahu! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

2. února 2009, 20:25

lži,něvera,bezmoc

Vážený pane Magistře.Obracím se na Vás s prosbou co mám dělatve vztahu s mým přítelem.Jsme spolu pátým rokem a neustále mě překvapuje svými nevěrami již za trvání našeho vztahu,lže mi a zapírá a nakonec za všechno můžu já.Neskutečně se trápím nemám si ským o tom popovídat a jediný přítel s kterým bych o těchto věcech mohla částečně mluvit tak na mě žárlí jeho manželka.Máme postavený dům a přítel plánuje za mými zády svatbu letos v červnu - ztratila jsem k němu důvěru.Poradíte mi prosím jak dál..děkuji

Laxie

29. ledna 2009, 12:40

Odpověď na dotaz

Zdravím. Nemůžu ani napsat „Dobrý den“, je to hrůza! Proč se vůbec ptáte, vždyť je to jasný!! Pokud nemáte sílu si ten horor otevřeně přiznat v celé té zoufalosti, jděte do poradny a popovídejte si s jiným profesionálem!!! Proberte co se děje a jak se cítíte, dejte šanci příteli ať zajde s vámi, ale neváhejte ani chvíli! Jste v určitém začarovaném kruhu a ten vám pomůže rozetnout někdo zvenčí, pokud možno nezávislý profesionál. Jděte co nejdříve!!! Hodně odvahy! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

2. února 2009, 20:24

RADA....

Dobrý den,všude neustále čtu,jak jsou si lidé nevěrní,myslíte,že už vážně žádná věrnost neexistuje????Copak když přítel,(je o 5 let mladší-20let)jde na diskotéku mám být hysteriská ,že někoho má???Ho to křepčení baví mě už ne...nezakazuji mu chodit ,ale potom co všude čtu si nejsem až tak jista....myslím si,že nemoc dnešní doby je nevěra a hlavně nedůvěra...Manželská poradna je jen pro manželé???nebo všeobecně pro páry:-)Někdy mi přijde,že potom když všude čtu o nevěře,nemůžu přítele nikam pustit ale zároveň mu nechci nic zakazovat....JAK SE Z TOHO NEZBLÁZNIT????Děkuji moc za odpověď:-)

17. ledna 2009, 15:29

Odpověď na dotaz

Dobrý den. Velmi dobrá otázka, velmi těžká odpověď... „Noviny, časopisy, internet, vše plné nevěry a že by se to zrovna mě vyhlo? A já blbá ho pouštím samotného!“ Červíček hlodá... Z mého pohledu nemá moc velkou cenu nad něčím takovým dumat. Otázka ovšem je, jak je váš partner ve svých 20 letech v těchto věcech zralý. Postoj k nevěře je velmi individuální, záleží taky na osobním přesvědčení, výchově i zkušenostech. Než tady spekulovat zda vám zahne nebo ne, je pro mne spíš důležité se zamyslet, co by pro vás nevěra znamenala. Co byste mohla udělat pro sebe, aby jste se ve vztahu cítila lépe a bezpečněji? Jestli s ním chcete být, nezbývá vám než věřit, protože vztah stojí na vzájemné důvěře a toleranci. Podezíráním, příkazy a zákazy ho spíš vyženete. Určitě je dobře, že máte každý své aktivity, ale co jít jednou za čas na tu diskotéku s ním? Zkuste si třeba popřemýšlet, na čem váš vztah stojí, proč jste si vybrali jeden druhého, proč jste spolu a užít si i společných aktivit k oboustranné spokojenosti. Je to mnohem příjemnější než se neustále obávat přítelovy nevěry, ne? Do manželské poradny můžete přijít i jako svobodná, můžete přijít sama i oba, i s rodinou, dítětem… Jsem rád, že jsou mezi námi prozíraví lidé co přijdou včas a ne po 20ti letech problémů!!! Ona totiž i „pouhá“ vaše nejistota může nadělat ve vztahu paseku, nemluvě o Vás. Tak do toho! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

2. února 2009, 10:44

Pomůže odborník?

Dobrý večer! Mám dotaz, který se tu hodněkrát projednával. Žárlivost. Je mi 20 let, přítelovi 31. Náš vztah trvá dva roky. Musím přiznat že jsem absolutně šťastná, našla jsem toho pravého, na celý život doufám..jediné co mi trochu" překáží" je moje žárlivost. Můj přítel je absolutně skvělý a snaží se mi ve všem vyhovět, méně se stýka s osobami ženského pohlaví a tak... Až se občas i cítím blbě..Jenže já se stejně stále bojím, že ho ztratím..stačí, že spolu někam jdem, on se opije a pak objímá, prý bezelstně, holky. Samozřejmě mu vždy udělám scénu, jenže on to nedokáže ovládat..takže já jsem neustále v napětí, a někdy když se staví za kamarádkou(málo často) tak celou noc nespím, řekla bych že mám až hysterický záchvat . Vím, že problém je ve mně, už jsem začala uvažovat o psychologovi. Myslíte si, že psychologoj je schopný toto nějak alespoň částečně odbourat? Děkuji za odpověď!

22. ledna 2009, 22:55

Odpověď na dotaz

Zdravím. Myslím že se nedokážete ovládat oba, určitě by vám návštěva poradny pro vztahy pomohla, to je přesně co dělají. Pokud váš partner nebude chtít zajít, začněte sama a až uvidí pokroky, třeba ho to bude motivovat a půjde s vámi. Nebojte se, vaše problémy nejsou nic tragického nebo speciálního, je nás hodně! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

30. ledna 2009, 17:44

Manžel

Dobrý den pane doktore,jsem rok vdaná vyvdala jsem dva kluky a mám dvouletou holčičku.Můj manžel je hysteryk a mě psichycky deptá a vydírá.Mám strach o sebe a děti,že když se sním budu chtít rozvést tak mě ublíží a děti mě sebere,tím stále vyhrožuje.A navíc beru antydepresíva a mám špatnou minulost a tou mě vyhrožuje.Můžete mě poradit co mám dělat?Já ho přesto všechno miluji a nechci o něj přijít,ale on si mě neváži a jedná semnou jak s onucí.Co mám dělat Jarka

pimas1

22. ledna 2009, 17:19

Odpověď na dotaz

Dobrý den. No tak tohle vypadá na docela velkou zakázku 8-) Myslím ale že jste ve špatné rubrice – zkuste tu nadepsanou „Holky v nesnázích“, kde vám zkušená pracovnice z Intervenčního centra poradí jak čelit domácímu násilí a poradí i s prvními kroky rozvodu. Vaše problémy jsou docela komplikované, a potřebují spolupráci několika služeb, ale to vám vše tam vysvětlí. Honem tam napište a jděte se poradit! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

30. ledna 2009, 17:44

??Hlava či srdce??

Přeji hezký den, mám jen jeden krátký dotaz, řídit se srdcem, ktreré je trošku zrádné v euforických pocitech, nebo hlavou, která přesně ví, ale je tak trochu... chladná?! děkuju moc:-)

vystejnka

22. ledna 2009, 10:01

Odpověď na dotaz

Dobrý den, Jo houbelec, krátký dotaz, ale odpověď je na tisíce knih 8-))) Alespoň jste už začala pozorovat a přemýšlet, takže jste vykročila tím správným směrem. A je to cesta dlouhá a složitá, ale velice zajímavá! Tak se pěkně dál snažte, až přijdete sama na to, kdo jste a kam zařadit srdce a hlavu, city a rozum. Tím se stanete lepším člověkem a můžete si sama řešit svoje životní hádanky, a když v tom budete dobrá, můžete třeba pak vy pomáhat druhejm! Já jsem si to vykoumal takhle: city i rozum jsou nástroje, které se to tajemné JÁ, sídlící bůhví kde, může naučit používat. Jestli, jak a co je dobře nebo špatně taky musí určit JÁ, buď samo, nebo s pomocí boží, přírody, lidských objevů jako je moudrost, filozofie, psychologie, poezie… A za to pak nese toto JÁ zodpovědnost před sebou, druhými a třeba i tím kterým pánembohem. Další nástroj je učení se, a my lidi jsme v tom opravdu dobří, když nás ti druzí moc nemučí v rodině a ve škole (a my se nenecháme). Takže se dál učte ze svých chyb i úspěchů, nenechte se moc zviklat na této cestě a určitě brzy budete vědět, kdy srdce a kdy hlavu použít, na co a jak. Obě mají co dát, ale protože NIC na světě není zadarmo, taky za to platíte určitou cenu. I to se naučíte, uvidíte! A ta cesta je nádherná, uvidíte! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

30. ledna 2009, 17:41

jak to bude dál

Dobrý den,je mi 27 let mému manželovi bude 31 a máme tříletou dcerku.S manželem jsem od svých 17tých narozenin.Poslední dobou mám pocit,jakobychom si neměli co říct,nikam nejdem,docela často se hádáme a už vůbec nevím jestli ho miluji a jestli s ním chci dál být.Nechci všechno vhodit za hlavu,ale také nevím, jaké je správné rozhodnutí.Děkuji za radu

21. ledna 2009, 17:59

Odpověď na dotaz

Dobrý den. Tohle je dost častý problém, kterým musí projít snad každý vztah, dříve či později. Pokud tam není alkohol nebo agrese, pak je spousta věcí, které ještě můžete udělat – jak sama, tak spolu. Důležité je, jestli OBA chcete, a jestli na tom budete PRACOVAT. Bohužel světem jdou fámy živené pohádkami, že se vezmete a žijete šťastně až do smrti. Prdlajs! Žít s cizím člověkem je někdy práce jako každá jiná a každý to neumí – jinak by nám poradcům za naši práci nikdo nemusel platit, protože by to každý uměl a dělal to dobře. Všichni se to musíme učit, a nejjednodušší je domlouvat se s partnerem, co chci já a co chce on. Když to nejde jinak, tak jako obchod – já udělám tohle a ty zase tohle. A diskutovat, dokud oba nejsou spokojeni. Férový člověk pak s tím nemá problémy. Ovšem když jsme unavení, jde to hůř, a někdy nemáme chuť ani být féroví… A pak přijdou děti, a zase je tu hora další práce… Když začnou problémy a zkusili jste „všechno“ co umíte, můžete hledat inspiraci třeba u kamarádů, rodičů, v knihách, na internetu… a pak jsou tu poradny. S přibývajícím věkem se lidi taky stávají tolerantnější a klidnější, a umí řešit problémy dohodou mnohem líp, takže naděje tu je vždy. Podívejte se proto kde asi tak jste vy, a co ještě chcete spolu dokázat. A pak bude záležet na tom, kdo jste a jaká/jaký chcete být, aspoň ve svých očích. Láska není jen milostné vzplanutí, ale taky ochota řešit svoje problémy a neházet je na druhého, pomáhat jen proto že je to třeba, vydržet spolu i když je to dřina… Takže držím palce! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

30. ledna 2009, 17:40

mám ho vyhodit?

Dobrý den, partner-otec mého2letého syna-nenosí domů peníze,ale na své koníčky má.netráví s námi dovolenou,odmítá diskutovat o čemkoli.jen tvrdí-mám vás rád chci být s vámi.někdy si myslím,že má jinou.po narození syna je náš sexualní život na nule.když já nic nedělám ,on také ne.docházejí mi síly.tuším co mi napíšete,prosím potřebuju to slyšet od někoho nestraného.dekuji

21. ledna 2009, 14:37

Odpověď na dotaz

Milá slečno, Rád bych vám pomohl, ale soudce dělat neumím a ani nechci. Nebylo by to fér ani k vašemu partnerovi, ani k vám – neznám vás, nevím co se děje, v jakém stavu se váš vztah nachází… je toho hodně co bych musel vědět abych mohl „nestranně posoudit“. Takže to radši nedělám, ani tady, ani v poradně. Všechno co říkám jsou jen názory, které musíte brát jako návrhy, a zařídit se podle toho sama, a nést za to plnou zodpovědnost. Jinak to prostě nejde. Podle toho co píšete to nevypadá na dobrý vztah, a pokud partner nechce diskutovat, podílet se na domácnosti penězi nebo prací atd. atd., není moc pozitivních důvodů, proč spolu zůstat. Tvrzení že vás má rád je pak dost prázdná fráze, zdá se že jsou to jen slova. A za slova si např. nic nekoupíte. Tak bych mu nic nedávala, být vámi a uvidíme, jak se mu to bude líbit. Můžete mu říct: „Dík, taky tě mám ráda, ale večeře stojí peníze, a ty jsou moje, takže si ji sním sama.“ A jestli ani pak nebude diskutovat a podílet se na domácnosti – na co tam je? Držím palce! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

30. ledna 2009, 17:36

co dělat?

Dobrý večer, Jsme spolu již od 16 a 18 let manželé. Vždy jsem věděla, že můj manžel má milenky, vždy jsem mu je v podstatě nějakým způsobem tolerovala a musela se s tím vyrovnat a pak to bylo i mezi námi zase chvíli hezké.Ovšem poslední dobou to nedokáži zvládat Nejenže nějaké milenky proběhly, ale co víc náš dospívající syn prožívá velkou pubertu a je hodně hrubý. Při nedávné hádce já se synem, (manžel se zásadně nemíchá do výchovy nic neřesí, nechce mít problémy, dělá si jen své práci, své koníčky a kamarády... a jak říká prý si musí začít užívat, že život je krátký) mu syn řekl, že ví o jeho milence a že ho prý viděli jeho kamarádi a , že si četl sms a že ho nenávidí. Už proběhla mezi synem a maželem jedna scéna, kdy manžel v opilosti (nebyla jsem u toho) ho zmlátil a nikdo neví proč. Manžel se obhajuje , že prý mu ujely nervy, že se syn chová hrozně. Ovšem tyto výbuchy vzteku mívá manželi i na mě i za střízliva, ale tvrdí, že ho já k tomu vyprovokuji, že jsem hysterka. Když si sním o tom chci promluvit tak se nikdy k ničemu nedobereme, je to naprosto zbytečná,akorát následuje další hádka.On nic neche řešit, on nic nezavinil , já jen vše chci hned hrr řešit.Jsem z toho v koncích nevím jak se chovat k synovi, manžel pochopitelně tvrdí, že žádná milenka není, Mě je trapně za něho, samotnou mě to již zmáhá. Nevím co dělat jak se vztahem s manželem tak se synem (se synem jsem měla vždy dobrý vztah, nechci ho ztratit).Miluji ho ,ale mám strach, že už se mě začíná vzdalovat a je mi jedno co dělá. Odejít je určitě Vaše odpověď , ale za prvé nedokaži to kvůli dětem, a pochopitelně v tom hraje i finanční zabezpečení. Do poradny nepůjde to jsem mu navrhovala mockrát, on prý žádný problém nemá, ale já. Předem moc děkuji za odpověď

21. ledna 2009, 19:36

Odpověď na dotaz

Milá zlatá, nevím co chcete slyšet. Všechny rozumné možnosti jste už pohřbila – váš manžel pije, je agresivní, vždycky měl milenky které jste potichu tolerovala, on z vašeho vyprávění zní totálně sebestředný až sobecký, vy proti tomu nic nepodnikáte, doma se nezajímá o nic složitějšího než je on sám, neumí vám naslouchat a debatovat o důležitých věcech, do poradny nepůjde, odejít nechcete „kvůli dětem a zabezpečení“… a co tedy mám vykouzlit? Mezi vámi je podivný citový vztah ale nezdá se mi že je tam úcta k druhému, férové rovnoprávné jednání, snaha se rozumně domluvit…tohle všechno je nutné pro fungující vztah který vás nevyčerpá. Ale jak tyto podmínky nastolit, když on nechce, nic pro to nedělá a vy to tolerujete? Něco se MUSÍ změnit, a to jak ve vás tak v něm. Ovšem jak… jediné co mě napadá je OKAMŽITĚ jděte do poradny a snažte se najít sebeúctu a nějaký systém, jak zapojit manžela. Jinak je to tragédie. Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

29. ledna 2009, 23:35

vztah s mladším mužem

Dobrý den, je mi 38 let a mám o 10 let mladšího přítele. Jsme spolu skoro 3 roky, ale je to spíš vztah ( chození ), nežijeme ve společné domácnosti, jelikož já nemám z bývalého manželství vyřešenou bytovou situaci. Mám 12-ti letou dceru ve společné péči po rozvodu. Bývalý manžel užívá občas společný byt. Navštěvuje často dceru. Jinak bydlí u nové přítelkyně, s kterou mám 4 letou dceru. Momentálně řešíme bytovou situaci. Jsem zaměstnaná u soukromého podnikatele, s kterým jsem měla milenecký vztah, v době před mým současným vztahem. Bohužel můj současný přítel o tom předešlém vztahu ví a často dochází k velkým hádkám. Přítel se nesmiřuje s tím, že stále pracuju v kanceláři s bývalým. Několikrát už se se mnou rozešel skrz moji práci. Sháním si jiné zaměstnání, ale v hádkách mi přítel dává najevo, že už je pozdě a už je to jedno. Pokaždé když jsem v práci, on není v klidu. Hodně se máme rádi a milujeme, a po každé hádce a rozchodech se usmiřujeme a nemůžeme být bez sebe. Myslím, že ale příteli došla trpělivost a už v našem vztahu nechce setrvávat a dál se stresovat. Přesto, že říká, že beze mne nevydrží ani den. Mám pocit, že nemůžu být bez běj ale zároveň s ním. Je to asi vzájemné. Chtěla bych vztah zachránit. Myslíte, že by to bylo dobré do budoucna? když změním zaměstnání, nebo mi to bude předhazovat už pořád? Děkuji za Vaši radu

21. ledna 2009, 11:20

Odpověď na dotaz

Zdravím. Neřekla jste to naplno, ale myslím že váš přítel žárlí, že pracujete s bývalým milencem. Nedivím se, člověk tak nějak svého partnera chce jen pro sebe, a nesnáší konkurenci. Proto hádky a nakonec resignace – je to únavné pořád se bát a hádat. Má takový vztah smysl? Řekl bych že má – pokud oba budete chtít a budete ochotní pro to něco udělat. A myslím tím OBA, tedy nejen vy, ale i on. To třeba znamená, mluvit spolu o budoucnosti – vidíte ji společnou jen vy, nebo i on? Nevím proč si myslíte, že mu došla trpělivost a nechce ve vztahu dál setrvávat. To vám řekl? Změnit práci je obtížné, zvlášť dnes. Ale jestli po dobré debatě zjistíte že by vztah šel ještě zachránit, tak to je myslím malá cena, zvlášť když to vypadá že se oba chcete dost intenzivně. Jenže časem může žárlivost růst… Chce to tedy otevřeně mluvit o všem, co je důležité, a pak uvidíte, na čem se dohodnete. Držím palce! Jaroslav Vydra

vydrajaroslav

29. ledna 2009, 23:33