Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Holky v nesnázích

Někdo vám, nebo vaším blízkým ublížil? Náš odborník vám poradí, co dělat.

Radí Bc. Pavla Glogarová, DiS., a kolegyně ze společnosti Dlaň životu. Podpoří vás v řešení náročné životní situace či zážitku. Při své práci uplatňují zkušenosti z oblasti sociální práce a mezilidských vztahů

Poradce je
Radí
Bc. Pavla Glogarová, DiS. a kol.

Dotazy v poradně
Přidejte svůj dotaz

Vztah nebo ne??

Dobrý den,mohla bych se zeptat jak zastrašit muže který se mě snaží balit.Víte on pracuje v nemocnici a já tam někdy msm jít na požádání.Blbý je to,že když odejdou všichni z jeho týmů,začne dělat blbiny,a protože je moc vtipný tak se mu nedá odolat a ještě navíc je tak sexy!Když ke mne přijde tak se mi kouká do očí a on je má tak nádherně poměnkově modré,Aaah!...a navíc mi teď zabavili dům a já u něj msm přespávat na gauči,on mi ale nabízí že u něj na posteli je ještě místo protože on má manželskou postel a je mu 49 a mě 32.Please pomocte,už jsem zkusila všechno,odradit ho od sebe a říkat mu že ho nenávidím.

Deniska.Baladova

2. prosince 2011, 22:10

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

myslím, že je potřeba, abyste si nejdříve sama ujasnila, co chcete. Když u něho přespáváte, tak to není pro druhou stranu informace, že o vztah nestojíte. Ujasněte si, co chcete a tomu přizpůsobte své chování.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

11. ledna, 23:32

prosím o pomoc

Dobrý den je mi 20 let a našla jsem si přítele ale mysli si ze uz nejsem panna jak mu mam říct že jsem ještě panna a jak na to může reagovat?Přítel je o 7 let starší děkuji

ajundulka

28. listopadu 2011, 19:38

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

podle reakce Vašeho přítele můžete poznat, co je pro něho ve vztahu k Vám důležité. Jestli chce dlouhodobý vztah nebo ne. Jeho reakce může být pro Vás informací, jestli s přítelem máte stejné představy, hodnoty a plány do budoucna. Zda v podstatných věcech máte stejný pohled na život. Je moudré druhého nejdříve poznat, než s ním navážete intimní vztah. Pokud přítel usiluje o dlouhodobý vztah, předpokládala bych, že si Vás o to víc bude vážit.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

11. ledna, 23:28

manželka pije,co s tím

Dobrý den,jsem ženatý 15 let,máme 4 děti,už delší dobu pozoruji že manželka víc pije než je zdrávo,když ji něco říkám odpovídá že nepije.Ale vždy poznám když má popité,schovává si flašky,už sem pár našel,ale pořád tvrdí že nepije.Stále vyhledává možnosti kde by se mohla napít.Je vždy nepříjemná a protivná,kolikrát i na děti.Přesto ji mám stále rád ale dlouho to nevydržím.Nevím co mám dělat,poradíte mi? Děkuji za odpověd PETR

hub8

26. prosince 2011, 21:45

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

pokud si myslíte, že manželka nadměrně konzumuje alkohol, doporučovala bych Vám vyhledat AT poradnu (poradna pro závislé) poblíž místa bydliště. Pokud manželka odmítne, navštivte AT poradnu sám a o problematice se více informujte.

Pokud je Vaše manželka již na alkoholu závislá, je potřeba si uvědomit, že závislost je vždy silnější než jakýkoliv vztah. Jestliže alkohol je naprosto nevhodný k „řešení problémů“, musíme něco podobného říct o stálém pomáhání druhého partnera. To vytváří jen další možnosti pro to, aby závislý partner mohl ve svém chování dále pokračovat. Pokud závislý neskončí s pitím alkoholu, nezbývá, než se k problému postavit jednoznačně. Buď vyhledá odbornou pomoc a půjde se léčit, nebo já přestávám pomáhat a ponechávám partnerovi odpovědnost za jeho život.
Aby závislí nastoupili na léčbu, potřebují emocionální a sociální nátlak. Často je to zaměstnavatel, který kvůli pití alkoholu ukončí se závislým pracovní poměr. Postoj rodiny hraje velmi důležitou úlohu v době, kdy se závislý pro léčbu rozhoduje. Během léčby často svůj postoj změní a začne si uvědomovat souvislosti s pitím alkoholu spojené.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

11. ledna, 23:24

rozdvojit se nemůžu a tak nevím kudy kam....

Dobrý den, už 4. roky žiji teď už s manželem a vše začalo zhruba asi po půl roku po narození dcery, kdy jsme museli hledat nové bydlení. Uvažovali jsme o vlastním bydlení, ale bohužel nám hypotéka nevyšla, a tak moje rodiče hypotéku vzali na sebe... a tak jsme získali byt, po rodině (babičky, dědové...) jsme si ještě půjčili peníze na rekonstrukci, opravy toho bytu, aby to všechno bylo dle našich představ. Ale ejhle manžel přišel o práci a tak byl asi třičtvrtě roku bez práce. Dluhy se nespláceli a bohůžel rostly... tak začali hádky, neshody... a do toho ještě zasahovali moje rodiče. Došlo to až do takové situace že jakmile se manžel dostal k penězům, tak ho nenapadlo nic jiného, že jít vrazit je do rulety s vidinou že něco vyhraje a pak větší část dluhu splatí, ale tak se nestalo( on je totiž léčený ze závislosti na automatech a hazardních hrách...) Došly mi nervy a tak se to díky mě dostalo na povrh, následky byli a jsou neskutečné. Táta, manžela vyhodil z bytu. Manžel tedy žije jinde dává mi všechno za vinu, naši jsou na mě pěkně naštvaný(snad kvůli všemu)....Manžela i přesto všechno mám stále ráda máme spolu krásnou zdravou holčičku a říká že si nás chce odstěhovat abychom s ním mohly dál žít. Ale na druhou stranu mám tu rodiče, kteří mají kvůli nám hypotéku a byt, máme u nich další dluhy...cítím vůči ním velký závazek. Už se tu dokonce hrozí soudy a dalšími prostředky. naši mě tlačí do rozvodu, ale já zatím nechci,.... dostávám se do úzkých a nevím jak dál. Má psychika dostává opravdu zabrat. Mám stát za rodiči a manžela úplně odepstat, mít aspoň jisté bydlení a svým způsobem hlídaní kdykoliv budu potřebovat... nebo být s manželem, doufat že to všechno bude dobrý, ale totálně stratit celou svou rodinu.... Ocitla jsem se v opravdu moc nepříjemné situaci a tak moc prosím o radu, nebo spíš Váš názor. předem moc děkuji

LenDia

6. prosince 2011, 23:18

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
píšete, že se Váš manžel léčil se závislosti na automatech a hazardních hrách. Pokud po léčbě znovu začal hrát ruletu, znamená to, že je v tom znovu, neskončil definitivně a úplně s hraním. Patologický hráč prožívá bludný kruh dluhů, rostoucích problémů a úniku ke hře. K závislosti patří i to, že se opakovaně pokouší se hrou přestat – bez úspěchu. Své hraní skrývá před rodinou, lže atd. Věřím, že už jste vyzkoušela všechno možné, aby jste manželovi pomohla (vyvažování rodinného napětí, domluvy, výtky…). Je pro Vás důležité uvědomit si, že závislost je silnější než jakýkoliv vztah. Stálé pomáhání situaci nezlepší, ale vytváří podmínky, aby mohl ve hře dále pokračovat. Aby přestal manžel hrát, je zapotřebí léčba. Zde můžete sehrát významnou roli. Buď se půjde léčit nebo nezbývá než se rozejít. Nebude pro Vás jednoduché být jednoznačná. Potřebujete sama podporu. Navštivte AT poradnu (poradna pro závislé) blízko místa bydliště, je to možnost jak se dozvědět o závislosti více. Hledejte sama pro sebe odborníka (např. psychologa, někoho kdo se zabývá závislostí), bez podpory těžko můžete dělat větší rozhodnutí. Nepodceňovala bych finanční dopad celé situace, předávám Váš dotaz kolegyni.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Dobrý den, také bych se připojila ke kolegyni s důrazem na závažnost závislosti Vašeho muže. Co se týká finanční situace a dluhů, je možno bezplatně kontaktovat poradnu pro zadlužené, např. www.pomocsdluhy.cz – zde Vám odborně poradí a doporučí také optimální postup. Doporučuji situaci řešit co nejdříve.

S přáním pokojného nového roku,
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

29. prosince 2011, 17:56

Chci být zase šťastná..

Dobrý den, byl říjen 2010 a já začala chodit s přítelem, do kterého jsem byla naprostý blázen. Měla jsem ho radši než sebe, dala bych za něj ruku do ohně. V červenci 2011 jsme se rozešli. Hádali jsme se. Vztah ukončil on. Potom jsme se spolu ještě několikrát vyspali, asi 5x. A já ho nemůžu vyhnat ze svý hlavy, brečím kvůli němu, myslím na ty hezký chvilky co proběhly za tu krátkou dobu co jsme spolu byli. Nemám problém mít něco s někým jiným, myslím i na jiné muže. Ale když nastane večer a já jsem doma sama, jsem v pasti. On už má jinou přítelkyni. Prosím, jak ho vyhnat z hlavy. Chci začít žít. Je to už půl roku. Děkuji. Barbora

BarUshe.Lod

8. prosince 2011, 17:17

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

rozchod není jednoduché období... Na chvíli si myslíte a jste přesvědčená, že jste všechno zvládla a máte to za sebou, a pak Vás znovu překvapí vzpomínky a smutek. Chvíli nahoru a chvíli zase dolů... Sex a srdce jsou propojené. Pokud byl mezi vámi milostný vztah, tak už to není jen "rozchod", ale jako byste ztrácela kus sebe... Bolest a trápení se zmenší, pokud se ve vztahu zaměříte na to, abyste při chození nepřeskočila "fázi přátelství". Ptejte se sebe sama jaký ten druhý je. Jestli si s ním rozumíte.... Jestli si ho vážíte pro to jaký je.... S milostným vztahem není rozumné spěchat.
Myslím si, že by Vám pomohlo v době, kdy máte pocit, že jste zrovna "dole", dostat ze sebe to, co prožíváte (smutek, vztek). Můžete si "dovolit" plakat. Proces rozchodu potřebuje svůj čas. Nezapomeňte na kamarádky, přátele, kterým se můžete svěřit (aspoň jedna spřízněná duše). Nezapomeňte na koníčky, které Vás baví a které jste dřív dělala. Věřte, že nakonec sama poznáte dobu, kdy už je v srdci budete mít místo pro nový vztah. Není to hned, rozchod je proces, který chce svůj čas. Přeju dostatek odvahy a trpělivosti.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

16. prosince 2011, 17:49

seznámení na netu

Dobrý den, lámu si hlavu..... S přítelem jsme se seznámili na internetu na nejmenovaném serveru. Jsme spolu krátce cca 2 měs. a nežijeme spolu.Já jsem si profil smazala a stránky nenavštěvuji. On ano je tam každý večer. Na můj dotaz zda ještě hledá odpověděl že ne a i se dle toho chová je super , ale prý si tam chodí popovídat. Nejsem naivní a vadí mi to. Na druhou stranu nejsem typ co by mu něco zakazoval a dával limity. Jak s tímto pracovat? Děkuji D.

delissska

8. prosince 2011, 15:15

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

máte pravdu, že jste s přítelem na začátku.Na začátku vztahu je rozumné toho druhého spíše poznávat, než zakazovat. Při seznámení přes internet svého partnera v podstatě neznáte (vždycky je to na začátku "velká neznámá" ☺). Poznávat ve smyslu toho, že si postupně odpovídám na otázky typu „Mohu mu věřit?“ „Je ke mně upřímný?" „Jaké má kamarády?" „Máme společné zájmy?" „Jsou pro nás v životě důležité stejné věci?" Atd.atd.
Přeji ať se Vám to daří.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

16. prosince 2011, 17:37

jak dál

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu/názor. Před dvěma měsíci jsem se po internetu seznámila s jedním klukem, byl téměř o 4 roky starší, mně je 23, chvíli jsme si dopisovali a potom se sešli. On byl už od začátku velmi přátelský, dal mi pusu na tvář, dlouho jsme si povídali a v mnoha věcech jsme si rozuměli, na konci večera mě políbil. Už od začátku mě přitahoval. Potom jsme se scházeli, bylo mi s ním hezky, velmi dobře na mě působil. Líbilo se mi, že je rozhodný, dokáže se o sebe sám postarat a má svůj cíl. Byl milý, ohleduplný. Za týden jsme spolu spali, pro mě to bylo poprvé, uvědomovala jsem si, že je to brzy, ale cítila jsem, že to chci, bylo mi s ním krásně. Vídali jsme se tak1-2xtýdně, bohužel to bylo zrovna období, kdy jsme oba neměli tolik času. Od začátku mluvil o své nejlepší kamarádce, se kterou si rozuměl, cestovali po zahraničí...ve mně to začalo hlodat, přemýšlela jsem o tom, jestli se ho mám zeptat jak to mezi nimi je nebo dříve něco bylo, ale nechtěla jsem tím rušit chvíle, kdy mi s ním bylo moc hezky a vypadat jako že žárlím. Ostatně po čase o ní vůbec nemluvil, tak jsem se udržovala v tom, že je vše v pořádku. Po měsící známosti mi ale najednou řekl, že se s tou kamarádkou domluvili, že to spolu chtějí zkusit, že to mezi nimi vždy jiskřilo, že ho mrzí, že to s námi tak dopadlo, ale že nemůže jinak. Teď je to měsíc po rozchodu. Vždy, když už mám pocit, že to zvládnu, přijde zase den, kdy je mi smutno a brečím. Chtěla bych být zase zpátky s ním, bylo to poprvé, kdy jsem něco takového intenzivního prožívala. On měl vše, co jsem si u muže přála. Mám za sebou jen jeden roční vztah s přítelem, se kterým to bohužel neklapalo, já chtěla něco jiného než on. Je mi jasné, že náš vztah šel příliš rychle, ale v tu chvíli to bylo tak přišlo. Normálně jsem spíše zdrženlivá a do věcí se po hlavě nepouštím. Jak se přes to přenést a jít dál? Připadám si hloupě... děkuju za radu.

enter216

8. prosince 2011, 11:40

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

píšete, že Vás na partnerovi upoutalo to, že se " dokáže sám o sebe postarat, má svůj cíl...". Zdálo se, že Vám může poskytnout oporu a jistotu. Potom, co jste se mu více svěřila, Vás opustil. Chápu, že je to spojené s bolestí, kterou, ale budete muset přetrpět. Možná si připadáte zrazená a prázdná.
Chtěla bych Vás povzbudit, ale možná budete schopna povzbuzení přijmot až z odstupu času... Minulý vztah pro Vás může být velkou zkušeností a výzvou do budoucna.

Při seznámení toho druhého v podstatě neznáte (tady patří i seznámení přes net). Proto se vyplatí nic neuspěchat a využít odbobí seznámení ke hledání, jestli je ten druhý opravdu tím koho hledám. Na začátku, než se s někým vyspíte, dát větší důraz na poznávání, do koho se zamilujete. Ušetříte si tak mnohá zklamání a zranění. Pro poznání druhého je důležitý čas. Myslím, že to všechno víte....
Píšete, že jste prožívala nejistotu vůči jeho kamarádce a bála jste se to vyslovit nahlas. Je potřeba učit se říkat svůj názor (i konflikty patří do vztahu). Nakonec bych Vás ještě jednou chtěla povzbudit k tomu, aby minulý vztah pro Vás byl více než zklamáním zkušeností do budoucna. Celý život se učíme....

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

16. prosince 2011, 17:21

laska

přeji pěkný den . Mám ze sebou 20 let manželství je mi 42 a mé paní take . jen krátce :je moc zamilovaná do perspektivního muže ,ale nechce s ním začít žít. chce být sama a rozvíjet ten vztah me dává tutež možnost . tvrdí že mne miluje a ja ji samozrejme hodne. jen nevim zda li minimalni separace pul roku pomuze. ma to cenu čekat . ja bych rad počkal jen se moc trapim. poradte co delat .

mirarabl

4. prosince 2011, 15:55

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

ptáte se jestli půlroční separace pomůže Vašemu vztahu. Myslím si, že půlroční odloučení pomůže jen tomu, aby vztah mezi Vámi vyprchal úplně. Pokud je manželka zamilovaná do jiného muže a půl roku nebudete spolu, tak se možná posílí vztah mezi nimi, ale proč si myslet, že by se tím mohl utužit vztah mezi vámi?
Pokud bude Vaše paní přístupná, doporučila bych společně docházet do manželské poradny. Současně s tím můžete vyhledat pro sebe pomoc psychologa. Psycholog nebo jiný odborník Vám může pomoci zvládnout krizi, kterou nyní prožíváte. Vhled do situace a podpora Vám situaci ulehčí.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

16. prosince 2011, 17:02

Přátelství či něco víc?

Dbrý den, takže začnu s mym problémem, nějak v kostce at to dává hlavu a patu :) . Myslím na to kudy chodím, nevím si už rady jak to dostat z hlavy. Jsem mladá je mi teprve 18 let.. mam kamráda ktereho znám už asi 6 let, 1 a půl roku spolu občas spíme (byl můj první se kterým jsem začla spát), bavíme se, kamarádíme, prostě nejlepší kamarádi, vždycky si k sobě najdem nějak cestu. Je to jako volný vztah , vždycky když si našel nějakou slečnu (což netrvalo nikdy dlouho , protože na vztahy moc není, taky jsem si semtam někoho našla, ale taky mi to nevydrželo moc dlouho..) sme se jen bavili a nespali spolu a nikdy mi to nevadil, respektovala jsem , že si někoho našel a i on..Ale ted sem ho seznámila s mou kamarádkou kterou znám už strašně dlouho, skoro nejlepší kamarádky, kterou mám moc ráda. A začla mi o ní říkat,že by s ní chtěl být , že je to s ní jiné, že to i cítí jinak, že z tohohle vztahu nemá strach do toho skočit po hlavě a tak. A ona totéž.. a ja jsem začla strašně žárlit! Při té představě , že by spolu byli zrovna Ti dva,kdy byl s jinýma nevadilo mi to .. nemůžu si pomoct, strašně žárlím, nevím zda mám strach, že už to nebude takové jako doposud? Ještě , když vím, že ona taky s nikym nespala, že by byl i on její první. Nechci žárlit, nechci na ní být naštvaná.. namlouvám si, že nejsem zamilovaná? Možná to je hloupost, ale v mém věku, není hloupost nic, chci mít konečně čistou hlavu a slyšet názor od někoho dospělého. Děkuju mnohokrát!

sad-smile

29. listopadu 2011, 20:56

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

nedivte se, že žárlíte. Je to známkou toho, že Vám na někom záleží, není Vám lhostejný. Možná žárlíte na oba. Co se týká kamarádky, když je zamilovaná i ve vašem společném kamarádství se na čas něco změní. V zamilovanosti patří mimořádná pozornost a zájem hlavně tomu druhému. Kamarádství už není nejdůležitejší, ale vše se točí hlavně kolem partnera (zamilovaným se to tak děje).
Co se týká Vašeho "kamaráda", je otázkou, jestli to bylo jen kamarádství. Pokud s někým píte, je velice těžké zajistit, aby neobsadil i Vaše srdce. Vpouštíte si ho do srdce ještě jinak než kamaráda."Volný vztah" je spojený s tím, že si na chvíli užijete, nemusíte se "vázat", ale taky nemůžete od druhého nic očekávat a požadovat (třeba to, že jste pro něho důležitá jenom Vy, že jenom do Vás je zamilovaný). Jestli do budoucna toužíte po trvalejším vztahu, pak máte naději, že Vás nepotká stejné trápení.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

16. prosince 2011, 16:55

Velmi vysoký (?) věkový rozdíl

Dobrý den. Je mi 21 let a nedávno (cca 2 měsíce) jsem se po sedmiletém vztahu rozešla se svým o deset let starším přítelem. Histore toho vztahu byla dlouhá a složitá. Ještě za jeho trvání jsem navázala poměr s jiným mužem. Hned na úvod jsem mu řekla, jak se věci mají, že se nechci vázat, že nechci žádný vztah a hlavně že nechci, aby o tom kdokoli věděl. Byl úžasný a má přání plně respektoval! Věc se ale zvrtla a on se do mě zamiloval. Chtěla jsem ten poměr několikrát ukončit, protože jsem ho měla velmi ráda, byl to dobrý přítel a já mu nechtěla ubližovat! Nemilovala jsem ho (nebo jsem si to myslela? nechtěla jsem si to přiznat?). Jenže, an nevím jak se to stalo a já se do toho pomalu začala zamotávat taky! Byla jsem (a jsem stále) do něj čím dál větší blázen. Měla jsem strach mu říct, že ho miluji (nechtěla jsem ho zranit, co kdyby to náhodou přešlo). Trávíme společně až 15 hodin denně, 7 dní v týdnu (podnikáme spolu). Je to neuvěřitelné - neustále si máme o čem povídat a vztah je (po roce jeho trvání) den ode dne pěknější. Ten muž je 37 let starší, než já. Je mu 57 let. Moje matka (se kterou díky studiím stále bydlím), je proti. Říká, že jsem divná, že on je divnej, dělá nám problémy. Je na mě vyloženě zlá, má hrubé poznámky. Snaží se ho všemožně pošpinit, znechutit mi ho, očkuje mě. Říká, že si o sobě myslím, že jsem dospělá, když lezu do postele se starým chlapem (nebere v potaz mé city k němu). Říká, že mě to brzy přejde. Jsem sice poměrně psychicky odoná, ale nedá mi to, abych o všem nepřemýšlela. Co když má pravdu??? (stokrát opakovaná lež se stává pravdou) Nechci aby na mě byla zlá (řekla jsem jí to, ale není s ní řeč)... Je ten vztah doopravdy tak špatný? Jsem divná? Opravdu mě to poslední dny trápí, ačkolovi bych se měla soustředit na spoustu jiných věcí ... Zajímal by mě Váš názor na celou věc. Moc děkuj za odpověď.

Petra29

11. prosince 2011, 3:11

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

píšete, že ze začátku jste vztah nechtěla . K tomu, abyste znovu získala
„nezávislý postoj“, by Vám pomohla půlroční separace, "pauza ve vztahu“. Vrátil
by se Vám vhled nezatížený emocemi. Mohla byste se na vztah podívat z
většího odstupu a tedy reálněji. Jasněji by jste sama poznala, co chcete. Je
otázka, jestli s tím přítel bude souhlasit, protože jemu "plyne čas“ jinak než
Vám. Držte se.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

16. prosince 2011, 16:39

Prosím poraďte, jsem zoufalá.. =(

Dobrý den, byla bych moc ráda, kdyby jste mi někdo dal radu... Je mi jasné že jste zkušenější než já, tak mi snad někdo dovede poradit... Nevím vůbec jak bych měla začít.. asi tím že je mi 17 let (skoro 18), před nedávnem - jsou to asi dva dny nazpět - jsme se s přítelem po devíti měsíčním vztahu rozešli.. Byla to má první největší láska.. Hrozně mě to trápí a vůbec nevím co mám dělat.. Vztah byl ukončen z mé strany.. Už jednou se nám stalo že jsme si dali pauzu, udělal mi žárlivou scénu.. Den před tím jsme se pohádali, ze vteku uhodil rukou do stromu... To bylo zlomové, u nás doma ho moje mamka přestala mít ráda.. Začala o něm mluvit špatně, padlo i slovo psychopat.. Do té doby jsme se vídali každý den, měli jsme takový "střídavý" pobyt.. Týden jsme spali u nás a týden u něj... takhle jsme žili celý náš vztah, dokud to moje máma nezatrhla... Od té doby jsme byli každý u sebe doma, mamka nám dělala strašné peklo... Hádala jsem se já s ní,bylo to strašný... Potom jsme udělali dohodu, budu s ním moc být dvě hodiny denně a jeden den o víkendu přespat (od 17 hodin večer do 13 odpoledne druhého dne).. To trvalo tak dva měsíce po naší pauze..To jsme se s přítelem začali hádat.. i jen kvůli blbostem... Tento poslední měsíc se semnou mamka zase začala víc bavit.. jezdili jsme spolu do města.. S přítelem jsme se hádali čím dál víc... hrozně to stupňovalo.. dokázali jsme se hádat každý den třeba i hodinu z těch dvou, co jsme mohli být spolu... Náš vztah jsem ukončila z mého pohledu právem ale oba teď strašně trpíme... Snažím se to zakrývat jak to jde, být silná... Moc to nejde... Brečím když jsem v pokoji sama, nemám moc chuť k jídlu.. Nedovedu se soustředit pořádně na školu... Mám strach že si už nedovedu nikoho najít.. Hrozně to bolí... Píšeme si spolu stále, volá mi, snažíme se být přáteli.. Pokaždé když ho slyším se rozbrečím.. Nemůžu si o tom pořádně promluvit s mamkou, protože ona je teď celou dobu proti němu... Moc děkuji za rady..

xx.Inka

28. listopadu 2011, 7:29

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

vždycky je těžké prožívat rozchod, trápí nás naše vzpomínky, pocity, zážitky, které ne a ne od nás odejít… Pro zvládnutí situace je potřeba především dát sama sobě čas, umožnit si odstup od toho, co bolí, ale především si umět odpovědět na otázku proč. Jestliže víte, proč bylo nutné se rozejít, proč jste vztah ukončila, je snazší v tom všem vytrvat a vytvářet si odstup.
Nevím, zda i Vy znáte odpověď na toto „proč“ a jestli Vás dostatečně uspokojuje. Je třeba, abyste sama sebe přesvědčila, že Vaše rozhodnutí bylo správné. Jestliže pochybujete, vracíte se do vztahu a spekulací. Další důležitou věcí po rozchodu je ukončit kontakt. Pokud se i nadále kontaktujete, rozjitřujete ránu a navíc si vzájemně „dáváte šanci“. Upřímně si neumím představit, že byste po tom všem, co popisujete, byli „jen“ přáteli. Možná po letech, až budete mít každý svůj základní vztah s trvalým partnerem.
Ve Vašem věku je ale také možné uvažovat nad tím, že vztah „přerušíte“ a později, až budete o něco starší, se k němu vrátíte – vztah mezi tím může jaksi „uzrát“. I v tomto případě je však důležité, abyste kontakt nyní ukončili a hledali si svou cestu každý sám za sebe – bez kontaktů. Píšu Vám svou zkušenost a názor – mnohý by Vám třeba poradil jinak.
Přeji Vám, ať najdete sílu dopřát si čas, kdy budete hledat sama za sebe, co je pro vás oba to nejlepší a ať to také najdete.
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

9. prosince 2011, 17:46

jak dál?

Dobrý den, můj problém trvá už téměř tři roky a já už vážně nevím, jak z toho ven. Vše začalo tím, že jsem se zamilovala do o 10 let staršího muže (v té době mi bylo 20 let). Skvěle se mi s ním povídalo, myslím, že máme podobné zájmy, postoje k životu. Potom jsme spolu začali flirtovat. Bylo to moc příjemné a já jsem vážně začala mít pocit, že je to muž mého života. Prostě někdo, s kým stojí a to být. Jenže potom jsem udělala hroznou hloupost, kterou si dodnes vyčítám. Vyspala jsem se s ním. Od té doby máme takový zvláštní „vztah“. Bavíme se spolu jako kamarádi, občas zajdeme na oběd, nebo spolu trávíme volný čas při společných zájmech. K tomu spolu sporadicky spíme. Cítím se jako na houpačce. Chvíli si připadám, že jsem smířená s tím, jak to je a jindy zas propadám hrozné beznaději. Pořád, přestože nechci, je ve mně jakási naděje, že se třeba někdy něco změní. Myslela jsem, že by mi hodně pomohlo, kdybych věděla, jak to se mnou vidí on. Zkoušela jsem o tom s ním mluvit, ale nedokázal mi na to nic říct. Kromě toho, že neví. Už vážně nevím, jak dál. Děkuji za odpověď.

katerina.drablikova

29. listopadu 2011, 19:58

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

z Vašeho dotazu není úplně jasný důvod, proč se Váš partner nechce vázat a vztah prohlubovat. I když Vy byste si to přála. Pravděpodobně prožíváte rozpolcenost . Na jedné straně vše to, co patří k pevnému vztahu a na straně druhé nejistotu. Pro řešení problémů je důležitá vzájemná komunikace. Chtít po příteli, aby se k situaci jednoznačně postavil. Podle jeho postoje se zorientujete. Pokud se nebude chtít vázat, tak je to pro Vás informace, že máte vztah ukončit. Ukončit jednu etapu a začít hledat perspektivnější vztah. Vztah ve kterém budete naplno. Možná období rozchodu nebude jednoduché. Ale žít pro „plané naděje“, je spojené s trápením a soužením. Přeju odvahu! Ať vše zvládnete.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

5. prosince 2011, 22:02

Záleží na věku ??

Dobrý den, je mi 18 let a vždy jsem vyhledávala starší muže, ne o 2-3 roky ale třeba hned o 10 i více... Teď jsem s mužem který je o 24 let starší než já, je i starší než moji rodiče. Seznámil nás jeho syn je to můj kamarád a už tam se mi začal líbit. Teď s ním prožívám opravdu krásné chvíle je tak citlivý, zralý a charismatický je až neuvěřitelné jak si rozumíme. Bohužel každý není toho názoru že se dva můžou mít rádi i když je mezi nimi takový rozdíl...třeba mí rodiče co jim mám říct ? Mám jim říct pravdu a nebo je lepší jim zapřít koho mám opravdu ráda, mám si prosadit svou ať to stojí co to stojí a nebo počkat jak se to vyvine ? Chtěla bych slyšet názor i někoho jiného ,kdo se na to dívá s nadhledem... Děkuji :)

kuklara

30. listopadu 2011, 21:05

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

často ve fázi zamilovanosti hledáme u partnera to, co sami nemáme. Možná Vám věkový odstup dává pocit bezpečí, jistoty, ochrany. Možná Vás fascinuje životní nadhled spojený s věkem. Možná hledáte otcovskou starostlivost, spolehlivost.
Začátek vztahu je spojený s velkým okouzlení, po čase se, ale emoce zmírní a více se dostává do popředí životní styl a zvyky partnera. Partner, který má kolem čtyřicítky, už má určitý životní styl vytvořený a ne tak lehce ho bude měnit. Jste ochotna se přizpůsobit? Také do budoucna Vám a jemu jinak „plyne čas“. Je pochopitelné, že v 18 letech čas neřešíte, ale zkuste si představit situaci, že Vy sama ještě budete v plné síle a on už možná bude potřebovat Vaši péči.
Je moc dobře, že nad vztahem přemýšlíte a ptáte se na názor ostatních. Držte se.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

5. prosince 2011, 20:10

Kudy kam? Re:2

Nezajem,co se muze takhle najednou stat? NEmam pravo mu neco vycitat,protoze mam pritele,ale takhle to nejde,pripadam si na vsechno sama a citim,jak ho potrebuju,chci s nim byt,jenze snaha mi prijde jen z me strany,kdyz sme spolu,tak jsem milacek,mazlicek a porad se o me hezky stara,ale tohle nejde,kdyz odjedu,prijde mi ze me odsouva na druhou kolej,nejsem na tohle jednani zvykla,muj pritel je opak,ten je tu porad pro me,pozorny,vola pise. Chapu,ma v sobe blok,protoze mu kdysi zena nehoraznym zpusobem ublizila a ted se stranni a ma strach,ale nechci si pripadat na druhe koleji a nevim jak se mam rozejit s pritelem,abych mu neublizila,tahle situace me uz natolik nici,ze to nejde,mam pocit ze me z nich praskne hlava. Jsem hodne citliva,snad uz by to mel vedet,tak nevim,proc mi tohle porad dela. Ani nevim,jak mu to mam rict,aby to pochopil a nemyslel si,ze hystercim. Dekuji.

bejzyglumka

26. listopadu 2011, 15:22

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

hned na začátku bych Vám doporučila vyhledat odborníka se, kterým byste o problémech a obtížích, které popisujete, mohla více mluvit (např. psychologa v místě bydliště).
Myslím, že by Vám pomohlo (až na to budete mít sílu) se rozhodnout pro jeden vztah a druhý ukončit. Budete to spojené s osamoceností a smutkem , ale z dlouhodobějšího pohledu tím jen získáte. Doba nejistoty a věčného kolísání bude pryč. Samotná zamilovanost (i když je důležitá) pro život nestačí. Důležité je, jaký je partner jako člověk . Jestli se na něj můžete v důležitých chvílích života spolehnout
(k důležitým obdobím patří i početí dítěte). Jestli za Vámi stojí a Vy za ním. Zkrátka, abyste svůj život neponechala jen na citu. Věřím, že to není snadné, ale pomůže, když o tom budete mluvit, tak jak jsem Vám doporučovala na začátku. Držte se.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

5. prosince 2011, 19:41

nevím jak se zachovat

Mám přítele jsem spolu přes rok klape nám to ale, přítel nepotřebuje sex k životu ale já ano.Je špatné mít milence?

Jessica

23. listopadu 2011, 21:46

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

sexualita je skvělá. Pokud to všechno ale nestojí na vzájemném přátelství, vzájemné důvěře (jen já a ty), něco tu nesedí. Aby vztah za něco stál, musí vyrůstat na důvěře a věrnosti, a do toho se tři už nevejdou. Nevěra je spojena s bolestí a ztrátou důvěry. Stálo by za to položit si otázku, co od chození očekáváte. Je přítel člověkem se kterým chcete trávit čas, i kdybyste neprožívali žádné romantické pocity?
(V manželství to tak někdy bude.) Je pro Vás natolik důležitý, že všichni ostatní mají prostě smůlu?

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

5. prosince 2011, 19:37

Jak navázat kontakt

Dobrý den,já bych se chtěla zeptat jak mám navázat kontakt s klukem který se mi např.líbí ja a očem se sním mám bavit? většinou když se s někým bavím tak mi dojdou otázky prostě řeč a nema co povídat! a strašně mě to štve prosím poraďte mi děkuji

stroblverca

22. listopadu 2011, 20:38

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

čím více se člověk soustředí na to, co má říct, tím méně ho něco rozumného napadá (třeba i u zkoušky). Když je člověk v napětí, tak je křečovitý a v hlavě má jakoby prázdno…. Možná Vám může pomoci to, že se pokusíte v tu chvíli odvést pozornost od sebe sama (od myšlenek typu jestli se nečervenám, jestli neříkám blbosti…) k něčemu jinému (třeba k tématu o kterém se mluví, k tomu co Vás zajímá…). Pokuste se myšlenky, které Vás „ochromují“ stopnout a nevěnovat jim zvýšenou pozornost. „No a co, že mě nic nenapadlo, to se přece někdy stane každému….“
Nezapomeňte se příležitostně zeptat kamarádek, v čem jste vyjímečná a co na Vás oceňují. Věřím, že je dost toho, čeho si na sobě můžete vážit!

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

5. prosince 2011, 19:33

Nebylo by kouzlo?

Dobrý den. Byla bych moc ráda za radu. Hodně v kostce: Jsem ve věku, kdy většina žen má již první či druhé dítě nebo jsou alespoň vdané a rodinu plánují. Já jsem nyní už druhým rokem ve vztahu s cizincem žijícím v Česku, který má švýcarské a iránské občaství (narozen v Iránu), ale žije zde a pracuje již čtvrtým rokem, a chce zůstat.. Tento vztah prošel zkouškami, rozchody a scházením jako mnoho jiných, ale nyní, kdy jsme došli k, řekněme "uvědomění" :), že se máme opravdu rádi, chceme spolu být a založit rodinu, narazili jsme na problém. Myslím, že jako partenrka jsem velice tolerantní (já jsem prostě ten klidnější člen a on ta horká hlava), ale odmítla jsem přistoupit na jedno "pravidlo", které bych měla respektovat, kdybysme spolu měli dítě. Nesměla bych dítěti dovolit bez partnerova svolení navštěvovat jiné rodiny, kamarády, nikdy by nesmělo přespat u jiných lidí. Pouze tehdy, kdyby s tím partner souhlasil. Bez jeho souhlasu bych nemohla rozhodnout sama. Prý je to v rámci bezpečí dítěte. Celé toho pod pohrůžkou, že kdybych toto pravidlo nerespektovala, vzal by je vychovávat sám so Švýcarska bez mého souhlasu (nerovná se tato věta hrozbě únosu? Přeháním?..). Už jsem ve věku, kdy si dovedu sama dát obecnou radu, ale skutek není tak jednoduchý. Roli hraje náš vztah, touha po rodině a dítěti, můj strach ze samoty. Nebylo by nějaké vztahové kouzlo? :) Nějaká jiná cesta než vztah nadobro rozseknout nebo se smířit se situací? Partner má spoustu dalších "much" s kterými jsem se smířila, ale tohle mě nenechá na pokoji. Na druhou stranu vidím, jak miluje děti, jak krásně o nich mluví, myslí na jejich bezpečí.. a říkám si, že tatínek ignorant by byl možná větším problémem. Vadí mi ale ty výhružky..Co myslíte?

morskavlnka

19. listopadu 2011, 21:28

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

při Vašem rozhodování by Vám mohlo pomoci uvědomění si některých důležitých souvislostí. Každá kultura má své má své kořeny, tradice, zvyklosti. S kulturním prostředím Vašeho přítele je spojena silná vazba k rodině ve smyslu kontroly a moci nad manželkou a dětmi. V tom vyrůstal a má to hluboce v sobě zakořeněno.

Kdybyste od malička vyrůstala v jeho prostředí, tak by Vám to přišlo běžné a nebyl by pro Vás problém se tomu přizpůsobit. Naše kultura a zvyklosti jsou však jiné. Dítětem nad Vámi přítel získá totální moc. Skrze hluboké pouto, které se mezi Vámi a dítětem vytvoří, se stanete k příteli silně vázaná. Jste schopna vnitřně přijmout jeho podmínky a v tom žít?
Pokud ne, plyne z toho pro Vás do budoucna hodně bolesti a zklamání. Díky hlubokému vztahu k dítěti se stanete zranitelná.

Mohla by Vám pomoci podpora přátel, poradce. Nebojte se vyhledat pomoc psychologa či jiného poradce, který Vás podpoří, pomůže se zorientovat v souvislostech, do kterých jste pochopitelně i emočně vtažená a tudiž pro Vás rozhodnutí není bezbolestné.
Přeji odvahu pro správné rozhodnutí.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

27. listopadu 2011, 14:37

jak dál

Jsme spolu s přítelem 3 roky máme dvouletou dceru mě je 28 let jemu 45 let on miluje mě já jeho. Vadí mi že všechna iniciativa postupem času od něj ustala, musím chodit pořád já když chci obejmout, když chci někam jít když se chci milovat ( to bylo dřív, ted už se nevnucuju a taky se nic neděje) atd. V dnešní době už mi i vadí že jako první nezapřede hovor, takže já taky nemluvím a to jsem normálně ukecaná. Přitom když odjedu na týden tak mi chybí, protože na něj vzpomínám tak, jakej byl dřív. Když jsme o tom mluvili řekl něco ve smyslu že vše moc řeším a že podle mě je úplně špatnej. Já na to, že mi nevadí jakej je, ale jeho přístup že ve vztahu musí bejt rovnováha. Nenechá si nic vysvětlit bere vše jako urážku jeho osoby. Možná je chyba i ve mě, že jsem moc kritická a mám víc času o tom přemejšlet, ale prostě mi přijde že furt dávám a nic se mi nevrací. Napadlo mě jestli to u něj nemůže mít souvislost s tím že vyrůstal jen s mámou která ho vždy brala spíš jako hlavu rodiny než syna a kvůli její přehnané péči a obětavosti se odstěhoval v 17ti z domu. Proto třeba neumí v partnerství nic dávat protože to nikdy neměl zapotřebí. Já bych chtěla na tom vztahu pracovat, ale na to musí bejt dva. Když jsem mu to říkala, povídá :,,A jak se pracuje na vztahu?" Tak zkrátka to nemá cenu. Jinak nevím rozejít se nechci, ale čekat na to až si jeden nebo druhej z nás najde někoho jiného se mi taky nechce. Předem děkuji za radu a přeji hezký den.

tomanatur

19. listopadu 2011, 23:10

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

chtěla bych Vás povzbudit v tom, že je běžné někdy v lásce pociťovat rozdělení a nepochopení. Většina partneru tímto prochází, i když se to tak na první pohled nemusí okolí jevit. Partnera nikdy úplně nepochopíme a ani nikdy on nemůže úplně pochopit nás. Jsme z toho zklamání, ale postupem času je možné přijmout, že se lišíme a v mnoha věcech jsme jiní. Učíme se brát partnera s jeho slabostmi i silnými stránkami. A někdy to opravdu není lehké…Ale upřímně řečeno platí to i naopak. Podněcovat partnera může být užitečné a vztah to může posouvat dopředu, ale je dobře, když se to daří s humorem a lehkostí. Váš partner si také může prožívat změny související s věkem – přece jen Vy jste ještě mladá, on už se tak pravděpodobně přestává cítit. Také jeho původní rodina ho jistě ovlivnila. Je moc milé, že jste „tou první“, protože jako ženy k tomu máme blíž a snad se nám to i lépe daří , zkuste v tom vytrvat. Je možné, že v souvislosti s věkem se nic moc výrazně nezlepší (protože už nebudete mladí a zamilovaní), ale také se Váš vztah nepokazí a časem je možné, že získáte i rovnováhu a odstup. Doporučila bych Vám, spolu partnerem, využít pomoci poradců, například manželské poradny. Za přítomnosti odborníka řešit skutečnosti, které jsou pro Vás obtížné.

Přeju, ať se Vám daří.
MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. listopadu 2011, 23:05

Obrovské zklamání

Dobrý den, je mi 22 let, od 17 jsem chodila s klukem,stejně starým. Byl to můj první vztah. Bohužel v létě jsem se s ním rozešla, protože si našel známost, o které mi vždycky říkal, že je to jen kamarádka. Tušila jsem, že je něco v nepořádku a pak jsem bohužel zjistila, že se k ní vůbec jako ke kamarádce nechová, prostě ji balil. Ona je zadaná a zdá se, že to ani jednomu nevadilo. No a od té doby to šlo tak nějak z kopce, začaly se na mě sypat informace, že člověk se kterým jsem celou dobu chodila a pak i dva roky bydlela, je úplně někdo jiný, Podváděl mě s mou nejlepší kamarádkou, ta se samozřejmě tvářila jako by nic. Pak mě podvedl i na nějaké diskotéce s cizí holkou. Když jsem to všechno zjistila, zhroutilo se mi celý svět. Kdybych neměla tak fajn rodinu, tak už bych tady snad ani nebyla. Vůbec nevím jak se s tím vším mám vyrovnat. Strašně moc jsem ho milovala a považovala za úžasného člověka s charakterem. Když jsem tohle všechno zjistila, tak nechápu jak se mohl takhle dokonale přetvařovat. K těm holkám se choval úplně úžasně, za to já když jsem ležela v několikrát během 2 roků v nemocnici, tak byl někdy tak zlý, to co si dovolil občas k mým rodičům, tak nechápu, že ho pak mohli mít ještě docela rádi. Vždycky si všechno vydupal, tím mě samozřejmě dost trápil a já jsem to nikdy neviděla, protože jsem ho měla moc ráda. Bohužem máme spolu pronajatý byt, protože oba studujeme ve stejném městě a já nevím jak mám odsuď odejít, protože máme smlouvu až do října. Nechtěla jsem ho ztrati, tak jsem tady asi zůstala a teď vidím, že to byla obrovksá chyba. Akorát využívá toho , že ho mám pořád dost ráda. Moc se trápím, tím že jsem byla takovou dobu s člověkem, kterého jsem vlastně doopravdy vůbec neznala. Nevím jak se s tím mám vyrovnat. Moc děkuji za jakoukoliv reakci a případně povzbuzení.

Maja359

17. listopadu 2011, 15:42

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

rozumím tomu, že když do vztahu vstoupí někdo třetí, tak je z toho smutno. Ten, komu jste věřila, zradil Vaší důvěru a to spojeno s pocity osamělosti a nepochopením. Co udělat pro to, aby bolest ze zklamání co nejrychleji pominula? Myslím si, že by Vám pomohlo být jednoznačná. Rozhodnout se, jestli za takových podmínek chcete s přítelem zůstat, nebo ne. A podle toho jednat! Pokud se rozhodnete pro rozchod, tak potom s rodiči hledat jestli by se situace s podnájmem nedala prakticky nějak vyřešit. Nejdůležitější a nejtěžší je rozhodnutí samotné. Praktická stránka bydlení se už potom nějak doladí.
To, když zůstáváte s přítelem v podnájmu, Vás vrací do minulosti a do vztahu, což je pochopitelné. Pokud s ním budete pod jednou střechou, tak ho budete neustále vnímat, potkávat se s ním. Což rozjitřuje pocity zklamání a nedůvěry a pocitově Vás to vrací zpátky. Pro život potřebujete člověka, kterému budete moci věřit, a na kterého se můžete spolehnout.
Přeju, ať máte sílu jít za svým rozhodnutím. Držte se.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. listopadu 2011, 16:53

Nevím co mám dělat...

Byla jsem s přítelem přes rok. Je mi sice teprve 18 a jemu taky ale hodně mě to trápí. Každý mi říká že jsem mladá a takových rozchodů bude ješte spoustu ale já vím že nikdo lepší už přijít nemůže. Ze začátku jsem ho nechtěla ale řekla sem si, že to zkusím. Celý ten rok se dá říct že jsem k němu nic necítila. On mě strašne miloval a dělal pro mě uplně všechno. Když jsem mu zavolala v noci že je mi zle tak dojel, když jsem cokoliv potřebovala tak to udělal. Začal být až moc vlezlý. Vadilo mu pomalu že mám nějaké kamarádky, když jsem šla s mamkou na nákupy, chtěl jít taky. Toto mě začalo dost svazovat tak jsem se s ním rozešla a on se zhroutil a skončil v nemocnici. Musela jsem se k němu vrátit. I když se nedalo říct, že jsem ho milovala, tak jsem ho brala jako část mě, jako nejlepšího kamaráda a přítele zároveň. Jak šel čas dál, tak jsme si koupili společnou dovolenou k moři a tím to začalo. Začal mi lhát že doklady má a přitom je neměl, lhal mi že udělal reparát a že neměl pětky,nechodil do školy..takže jsem se s ním v půlce letních prázdnin rozešla. Vubec mi po něm nebylo smutno,nezajímalo mě že mi píše, nezajímalo mě že se trápí. A na konci prázdnin se vě mě něco pohnulo a zjistila jsem že mi šileně chybí a nemužu bez něj být. Měl nějakou slečnu a nejsíš i pořád má. Prý si ji našel aby na mě zapomněl. Tak jsme se začali zase scházet, chovala jsem se k nemu hezky i on ke mě..nehádali jsem se, bylo to skvělé..řekl že mi mohlo být jasný že se ke mě vrátí, že me šilene miluje a jsem to nejlepší co ho v živote potkalo a s tou holkou se rozejde..s ní se nerozešel a odůvodnil to tak, že ji nechce zklamat, že mu mám dat čas a udělá to časem..takže nás měl asi obě zaráz ale já stále čekala..už je to necelých 14 dní kdy k nám měl dojet na oběd a nedojel a ani nenapsal a nadobro zmizel..nereaguje na smsky, nezajímá ho že mu celá moje rodina psala že jsem v nemocnici..úplně bez odezvy..co si o tom myslíte??? děkuji za odpověď

tininka.k

7. listopadu 2011, 17:19

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

v lidské přirozenosti je toužit po věcech, které jsou mimo náš dosah, toužit po tom, co ztrácíme. Možná proto se u Vás probudil takový zájem o přítele ve chvíli, kdy jste se rozešli, kdy si našel jinou přítelkyní. Je otázkou, jestli byste s přítelem byla spokojená, kdybyste ho měla "jistého". Píšete, že Vám přítel opakovaně lhal. Sama jste rozpoznala, že je důležité mít vedle sebe partnera, který je lidsky spolehlivý a dá se mu věřit. Na takového partnera stojí za to počkat. I když se emoce bouří …. Období rozchodu není jednoduché a je dobré počítat s tím, že je v tomto období člověk více zranitelný. Mohlo by Vám pomoci to, že převedete pozornost od bývalého přítele k druhým lidem, k těm kteří Vás mají rádi a můžete se jim svěřit. Pokud jste ještě v nemocnici, přeji brzké uzdravení!

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

17. listopadu 2011, 21:20

jak se chovat?

Dobrý den.Jsem dvacet let vdaná.Naše manželství není bezproblémové.Kdykoli mám pocit,že máme nějaké problémy snažím se s manželem o nich mluvit a domluvit se na řešení.Kdykoli mě něco trápí,co by mohl manžel ovlivnit,snažim se mu to říct,ale manžel mi vždy slíbí,že mi vyhoví,nebo se domluvíme na řešení,ale on si stejně udělá po svém.Tohle chování bohužel už pro naši rodinu jako celek,mělo spoustu negativních důsledků.Oba jsme prošli nevěrou.Z mé strany to byl vždy únik od problémů s ním a od jeho sobeckosti,od něj pak pomsta.Já bohužel pochopila,že tohle naše chování je nesmyslné a ubližuje našim dětem.Přestala jsem s tím.Ale manžel má dva roky už milenku.No spíš ji měl rok aktivně a teď si už rok denně volají a píší,protože bydlí na druhém konci republiky.Snažila jsem se to nejdříve oboum rozmluvit,pak jsem se to snažila neřešit s tím že to přejde,ale teď už toho mám plné zuby.Denně se trápím,snažim se mu být skvělou ženou,ale je to pořád stejné.Snažila jsem se s ním několikrát promluvit,že tím ubližuje dětem,ale dělá si opět co chce.Problém je i v tom,že se ke mě chová moc hezky.Jenže já nevím,jestli to je upřímné,nebo si jen léčí svědomí.Řekla jsem mu že mě to ubližuje,ale že pokud ji miluje,že mu nebudu bránit v rozvodu ať si za ní odejde.Zeptal se mě jestli ho už nemiluji,když ho vyhazuji.Že mě má rád a že v jejich dopisování vidím víc než to je.Že ji nemiluje.Jenže jak mu mám věřit,když ji oslovuje miláčku stejně jako mě.Už opravdu nevím jak dál.Miluji svého manžela,ale už půl roku přemýšlím o rozvodu

vdanaalesama

6. listopadu 2011, 21:01

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
při pohledu do minulosti dokážete rozlišit, které chování bylo "nesmyslné" a v konečném důsledku vašemu společnému životu ubližovalo a to je velký vklad. Nevěra naruší vzájemnou lásku obou, zraňuje a odcizuje.
Manželovi z Vašeho chování musí být jasné, že obojí (Vás i milenku) mít nemůže. Tato konfrontace není jednoduchá, proto bych Vám doporučila spolu s manželem vyhledat odborníka, například docházet na rodinnou terapii nebo do manželské poradny. Mohlo by Vám to pomoci k vzájemné větší otevřenosti a k zamyšlení nad tím, co byste ve vztahu k sobě chtěli změnit. Přeju dostatek odvahy.
MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

17. listopadu 2011, 20:57

Jsem už opravdu zoufalá...

Dobrý den, chtěla bych poradit co mám dělat. Jsem s manželem spolu 7let a z toho 2 roky svoji, máme 4 letého kluka. Jenže teď už asi 4 měsíce se pořád hádáme. Pořád podle něho dělám špatně a to se starám o syna, o domácnost, zahradu, do práce, z práce, zahrada, atd atd a pořád je to málo. Pořád mi jen něco vyčítá. V tomhle shonu i nervy do toho jsem zhubla, odbarvila jsem se a teď chytl i žárlivé období, že asi někoho mám apd... Nikdo jiný není, teda mám kamaráda, je moc hodný, jsme ve stejném věku a je také ženatý, má dvě děti a o dost starší manželku. Takže si spolu povídáme tak zůzně o všem možném, je mi s ním opravdu moc hezky a on to také cítí stejně. Už si všímám, že když jmse někde spolu a já se bavím třeba s jeho kamarádem, tak strašně žárlí a chová se docela škaredě, jako bych byla jeho majetek nebo co. Je totiž problém, že spolu pracujeme, takže se vidíme často. A když mě vidí, že se bavím s někým jiným, tak mě ani nepozdraví ani nepromluví. Nevím, co si mám o tom myslet. Nějak se to celé zkomplikovalo. Doma pořád hádky s kamarádem.... doma to syn snáší špatně, protože se mě zastává a manžel je pak vůči němu sgresivní, chtěla bych, aby to bylo jako předtím. Prosím poraďtě mi, jsem opravdu zoufála a už na dně sil.... už to nezvládám psychicky. Moc děkuji

luciesey

14. listopadu 2011, 15:47

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
bylo by jistě nejvhodnější obrátit se přímo na odborníka, ale mohu se pokusit Vám nastínit svůj pohled a snad i kousíček řešení.
Jednak jevýborné vědět, že krize ve vztahu jsou normální. :-) Nejde o katastrofu, jde o normalitu - a jde tedy o to, jak s ní naložíme. Obecně se doporučuje dát si více času, udělat něco inovativního, více se věnovat sobě navzájem, stanovit si, kdy a jak dlouho spolu budeme trávit příjemný čas... atd. atd. Je o tom mnoho knih. Partnerství a manželství se bez vkladů neobejde, není možné jen z něj brát, nutně je třeba i dávat - oboustranně. Popovídejte si o tom.
Další otázka, která na mě kouká z Vašeho dotazu je o tom Vašem kamarádovi, Zeptejte se sama sebe, zda manželovo žárlení nesouvisí nějak s Vaším kamarádem - pokud ano, je to také do jisté míry jeho normální reakce a je vhodné ji brát jako alarm: pozor, Váš manžel se cítí ohrožen. Jistě cítí, že se s kamarádem cítíte lépe, než s ním - a to není příjemná pozice. Může prožívat i výčitky: on nyní není schopen či ochoten být Vaší Jedničkou. Ale není to jen jeho problém, je to problém vás obou. Pokud ještě oba máte chuť i přání, aby "to bylo jako dřív", je to na dobré cestě. Zkuste začít nejprve sama u sebe: zkuste dělat vše dobré pro něj a kvůli němu. Nový účas? Ano, kvůli tobě! Dobrá večeře? Ano, kvůli tobě! Ale chce to opravdovost, hru by asi poznal...
Věřím, že pokud ho máte ráda, najdete cestu. vyzkoušejte to aspoň 3 měsíce a kontakt s kamarádem jen opatrně! (asi 1 - 2 x měsíc?)
A ještě: jeho kritičnost může souviset nikoliv s tím, že byste byla špatná, ale s tím, že on se necítí být ve formě a potřebuje najít "viníka", nechce být ten zlý apod. Ale může to být i jinak, to je jasné... Nemá stres v práci? Daří se mu? Nezklamává Vás něčím?
Jestli jste zahlédla cestu dál a budete potřebovat, zas se ozvěte...
Pavla Glogarová

dlanzivotu.glogarova

17. listopadu 2011, 19:04

Už nemužu

Dobrý den,je mi 29let manželovi 46let,manžel má příjem cca50tis,ja 6 tis nechodím do práce hledám ale marně opravdu se snažím.Manžel mě ponižuje,že má příjem a já ne,mám se starat o sve a ne jeho.Posílá si peníze na učet svému kamarádovi abych nevěděla kolik bere a neměla přehled vždyt jsem jeho žena nikdy jsem mu nic nevzala.Děti mám z prvního manželstvý...nájem jidlo koupí ale jak se bliží vyplata plany s ditetem jsou pryc změní se hledá priciny hadek ponizuje me.Jsem taková maminka vždy upravená postaráno o děti domácnost o vše,nikam nechodim manžel si to nepřeje co dělám špatně? Denisa

stejskym

11. listopadu 2011, 16:34

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
na vašem vztahu je opravdu zvláštní jeho nevyrovnanost. Víte, je těžko říci, jaký váš vzájemný vztah vlastně doopravdy je a co jej "drží při životě", když si Vás manžel příliš neváží, nemáte společné financování, ponižuje Vás... a celkově je to pro vás, možná i pro oba, spíše trápení. (?)
Myslím si, že problém bude hlubší a není možné jej řešit na tomto místě, spíše by bylo vhodné najít odborníka hledat cestu dál s ním - ať už oba nebo jen Vy sama.
Já Vám mohu napsat jen svůj názor a to takový, že si myslím, že je potřeba, abyste zapracovala na své sebedůvěře... což je velice těžké a vůbec nevím, co si o tom myslí Váš manžel.
Vnímáte, že Vás má rád? Nebo Vás má za méněcennou? Toto jsou otázky, které Vás možná napadají také... Prostě si myslím, že jste příliš pod "nadvládou" - a pokud to není vaše vzájemná dohoda, asi by to mělo být jinak.
Nevím, zda se Vám rýsuje nějaké možné řešení... snad se to podaří.
Pavla Glogarová

dlanzivotu.glogarova

17. listopadu 2011, 18:47

Těhotenství

Dobrý den, jsem poprvé v tom a nevím, jak se mám chovat, abych malému neublížila, co jíst, nejíst, jaké pohyby, činnosti z běžného života vynechat a tak... Děkuji

Frydatko

31. října 2011, 22:49

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
nacházíte se v jednom z nejkrásnějších období v životě ženy a je krásné, že ho chcete prožívat tak, aby to bylo ku prospěchu vašemu miminku a taky vám.
V prvé řadě je dobré si uvědomit, že těhotenství není nemoc ale jen "jiný stav" jak se trefně říká, takže i tak je dobré se k tomu stavět. To pro vás znamená žít běžný život se všemi zásadami zdravé životosprávy, která prospěje nejen vám, ale i miminku.
Konkrétně to znamená zdravě se stravovat, strava by měla obsahovat všechny potřebné živiny ve správných poměrech, tedy hodně ovoce a zeleniny, dostatek tekutin, dobré je pamatovat v jídelníčku na ryby a luštěniny, omezit uzeniny a tučná jídla, sladkosti s mírou. Jíst pravidelně a pestře. Zvláště v počátku těhotenství kdy mnoho žen trpí nevolnostmi je vhodné jíst častěji a po menších porcích. O škodlivosti kouření, alkoholu a drog se snad ani není třeba zmiňovat, ty do života těhotné ženy v žádném případě nepatří. Co se stravy týče škodlivý je však nejen nedostatek živin, který však v našich podmínkách ani moc nehrozí, ale též nadbytek, který je u nás naopak častý. Rovněž je myslím zbytečné a někdy i na škodu užívat všelijaké multivitamíny a doplňky stravy pro těhotné. Zcela postačí pestrý a vyvážený jídelníček.
Z hlediska činností běžného žïvota je dobré vynechat takové činnosti, kde hrozí náraz na břicho ( míčové hry apod.), kde dochází k větším otřesům (trampolína, jízda na koni apod.) nebo hrozí pád (lyžování). V druhé polovině těhotenství už není ani vhodné jezdit na kole nebo provozovat sporty kde je více namáhána nebo narážena kostrč. Naopak běžný pohyb mohu jen doporučit. Zejména je dobré plavání, chůze a všelijaké cvičení pro těhotné, ke konci těhotenství zvláště cviky na uvolnění pánevního dna pro snadnější porod. Neměly by se zvedat těžké věci a měla byste pamatovat na správné držení těla, zejména až bříško poroste - někdy ženu nutí křivit páteř škodlivým způsobem.
Důležitý je také dostatečný odpočinek a spánek. Zvláště z počátku těhotenství se můžete cítit více unavená, máte-li možnost, klidně si zdřímněte i přes den. Důležitá je pravidelnost spánku a jeho nerušenost.
Je vhodné nosit volnější oblečení a není dobré chodit v botách na podpatku.
Pro vaše děťátko i pro vás je moc důležité, abyste se dokázala s ním spojit. Abyste se naučila jej vnímat, byla mu blízko, nejen tělesně. Je již prokázáno, že co prožívá maminka prožívá i její miminko. Proto si s ním povídejte, v případě negativních emocí mu je zkuste vysvětlit a ujistěte ho, že nejsou namířeny proti němu, zpívejte mu, mazlete se s ním přes vaše bříško a hlavně se na něj těšte. Užívejte si každý den z těch pár měsíců, kdy jste tak těsně spojeni jak už nikdy nebudete. Čtěte a informujte se o porodu, přemýšlejte a hledejte, co by pro vás vzhledem k vašemu založení, vašemu životnímu stylu a vaší povaze bylo nejlepší, aby tento krásný čas naplnil vás a byl velkým a pozitivním vkladem i do života vašeho drobečka. Neboť je dokázáno, že co si děťátko prožije v těhotenství, to si v podvědomí nese a ovlivňuje to celý jeho další život.
Existuje hromada knih o těhotenství, kde se podrobněji dozvíte vše, co by vás mohlo zajímat. Já jsem vám zde vypsala jen takový malý nástin. Snad i ten vám pomůže trochu se zorientovat. Přeji krásné dny plné radostného sžívání s vaším miminkem.
Miroslava Glogarová, DiS.
porodní asistentka

dlanzivotu.glogarova

12. listopadu 2011, 19:34

Vzdát to ?

Dobrý den, měla bych dotaz, už dlouho se znám s jedním klukem a několikrát jsme spolu něco měli. Jenže nedávno mi nějak došlo že už mě to takhle nebaví že bych chtěla víc, postoupit o další krok a mít ho za svého kluka. Jenže on nechce, začal se stranit, před sedmi měsíci zjistil že ho jeho stálá přítelkyně podvádí tak se rozešly, byl ztoho dost zraněný, přece jenom 4 roky je dlouhá doba. Problém je v tom že se bojí začít znovu nějaký vztah, věřit zase nějaké dívce. Myslíte že se mám ještě vůbec o něco snažit nebo tohle nemá cenu ? děkuji za odpověd

Gabii.Machova

6. listopadu 2011, 12:19

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
myslím, že má cenu "se o něco snažit", pokud chcete oba. Myslím si, že pokud dosud od Vás dostával vše, co chtěl, a to nezávazně, nebude se mu do závazného vztahu chtít - to je pochopitelné. Proč by chtěl závazky, když dostane vše i bez nich, že?
Minulou těžkou zkušenost je vhodné brát jako fakt, ale přesto je možné ho postavit před volbu: buď závazné přátelství (chození) nebo žádné. On si může vybrat podle svého uvážení a zranění, které ho možná nyní může limitovat. Ale i s takovým zraněním se dá přece něco dělat - nebo je rozhodnutý, že nechce nikdy založit rodinu, protože odmítá někomu uvěřit? On si nový vztah začal: s Vámi. Myslíte, že rozchod by ho méně bolel, pokud by byl vztah "nezávazný"? Tím si nejsem jistá...
Pavla Glogarová

dlanzivotu.glogarova

12. listopadu 2011, 19:30