Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Holky v nesnázích

Někdo vám, nebo vaším blízkým ublížil? Náš odborník vám poradí, co dělat.

Radí Bc. Pavla Glogarová, DiS., a kolegyně ze společnosti Dlaň životu. Podpoří vás v řešení náročné životní situace či zážitku. Při své práci uplatňují zkušenosti z oblasti sociální práce a mezilidských vztahů

Poradce je
Radí
Bc. Pavla Glogarová, DiS. a kol.

Dotazy v poradně
Přidejte svůj dotaz

Seznamování

Dobrý den, mám 3 roky přítele, kterého mám moc ráda a myslím, že i on mě.Plánujeme spolu mnoho věcí do budoucna. Nedávno jsem přišla na to, že má založeno několik emailů a v těch si píše s cizími ženami . V emailech jim nabízí schůzku, vyžaduje po nich tel. číslo,foto atd. A tím to myslím končí. Jestli se s nimi schází nevím, ale jsem přesvědčená že ne.Možná si s nimi pak píše sms, ale to nevím, do mobilu mu nekoukám. Když jsem se ho na to ptala, tak odpověděl, že je to jeho koníček. A že nic nehledá, má přece mě. Trápí mě představa, že by mě lhal a hledal někoho jiného, nebo to dělá opravdu jen tak? Může to být zábava, nebo dokazování, kolik jich odepíše?Děkuji za odpověď. Sama na to odpověď nemám.

adulina32

15. srpna 2010, 14:27

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

řekla bych, že se může jednat o nějaký druh "zábavy", ale samozřejmě je otázkou, nakolik je to "normální" a zda je to pro Vás přijatelné. Nedivím se, že Vás to trápí, mám za to, že "být jeho jedinou" je stále snem každé ženy.

Myslím si, že pokud se jedná opravdu o formu zábavy nebo dokazování si něčeho, mohl by to dělat i jiným způsobem, protože je snad pochopitelné, že Vás jako ženy se to dotýká. V lidských vztazích existuje jen malý krok, odstín mezi tím, co je "jen kamarádství nebo zábava" nebo "už něco vážnějšího". Každý vztah se přecejen od počátku vyvíjí. Další věcí je i to, že na mnoho opakovaných činností si časem zvykáme, stávají se pro nás normou a neumíme si den bez nich představit. To se může u tohoto druhu "zábavy" stát.

Opravdu ty vztahy nemusí myslet nijak závazně, ale to asi není to jediné, co řešíte...

Zkuste si tedy popřemýšlet nad tím, co je pro Vás únosné a popovídat si o tom s přítelem. Snad by nemuselo být ani tak těžké, abyste se dohodli. Přeji Vám v tom mnoho zdaru. PG

dlanzivotu.glogarova

19. srpna 2010, 14:28

Nevěra

Dobrý den.Je mi 32 let,manželovi také.Máme spolu 10 letého syna.Před měsícem a půl jsem zjistila,že mu píše jeho kolegyně z práce milostnou sms.Žárlila jsem a manžel postupně začal trávit většinu času s ní,později začal u ní přespávat.Řekl mi,že jsou jenom kamarádi,že mezi nimi nic není,že je mu s ní dobře.Řekl mi,že už mě nemá rád,že už se mnou nepočítá do budoucna.Pro mě je to velmi složitá situace,mám ho stále ráda a chtěla bych aby to bylo jako dřív.aby trávil více času s rodinou a měl mě rád.Má rád jí,ale prý jako kamarádku.Myslím,že už to mezi námi nebude jako dřív,i když si to přeji.poraďte mi jak mám překonat tuto složitou situaci.nechci aby dítě přišlo o tatínka.Děkuji.Klára

Hanka2303

15. srpna 2010, 14:09

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

je-li manžel přesvědčený, že to tak již zůstane, že v tom nic nezmění, že chce být s ní... pak je to hodně na Vás. Nevidím do Vašeho vztahu a rodinného prostředí, ale pokusila bych se mu stále vycházet vstříc, sama se vracet tam, kde "jste byli dřív". Dá se s ním o tom mluvit? Má-li ji jako kamarádku, možná si sám není jistý, zda je to to, co by chtěl, možná si sám neví rady se zvlažněním Vašeho vztahu... Pokud by byl ochotný něco pro záchranu vztahu udělat, jistě bych se toho chytila.

Pokud ne, zkuste zůstat rovná a vyrovnaná sama před sebou, věnujte se dítěti, rodině, domácnosti, ale i sama sobě, abyste se nestala "nepříjemnou ženskou". Hledejte způsoby, třeba si o tom povídejte s někým, komu důvěřujete nebo vyhledejte poradnu. Můžete si vystavět sama svou pozici tím, že budete tou, kdo na něj čeká, má pro něj vlídné slovo, připravené jídlo. Nic z toho nedělejte na úkor svých postojů a sebe sama, neznamená to, že mu máte "pochlebovat", ale že zůstanete milující ženou, manželkou. Vaší silou může být to, že i když on ne, Vy jste věrná. Kvůli sama sobě, kvůli dítěti. Občas navrhněte nějaký společný program, nevyčítejte. Můžete zkoušet začít o tom hovořit, ale ne často. Můžete mu říct, že vztah může zvlažnět, ale nemusí to být konečná a zase se může rozhořet - kdyby chtěl...

Pokuste se vždy znovu myslet na to, že jste důležitá: i kdyby ne pro nikoho jiného, pro Vaše dítě jistě. A ono potřebuje správnou mámu.

Ať se daří. PG

dlanzivotu.glogarova

17. srpna 2010, 18:39

pervitin

Dobrý den,
zjistila jsem, že můj 25 letý bratr je závislý na pervitinu, který ,,šňupe´´ Pokud ne něj nemá, kouří alespoň marihuanu. Bydlí u našich rodičů a já řeším dilema, zda jim to mám říci. Pokoušela jsem se s ním o tom mluvit, ale nejde to. Tvrdí, že má vše pod kontrolou a když bude chtít může s tím kdykoli přestat. Já jsem ve vysokém stupni těhotenství, takže mám dost starostí sama se sebou a přidělávám si další. Mám pocit, že když to řeknu rodičům, mohli by ho vyhodit z domu (jsou v tomto velmi radikální) a pokud jim to nepovím budu si vyčítat, že jsem s tím mohla něco udělat. Jak se na tento problém dívate vy?

vipyuwat

15. srpna 2010, 8:06

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz, je dobře, že se o bratra zajímáte. Obecně se má za to, že závislý člověk se v závislosti nemá podporovat žádným způsobem. Dokud má bratr ke své droze i vše ostatní, co potřebuje, nemá důvod něco měnit. Někdy se doporučuje rodičům lidí s těžkou závislostí své dítě "vyhodit z domu". Doporučuje se to jako vyjádření jasného stanoviska vůči volbě dítěte brát drogu i jako odpojení zdrojů a zázemí, které si mladý člověk ne vždy uvědomuje jako "dar rodičů". Tento postup není všelék. Nejprve bych volila cestu nabídnutí varianty, uvážit, zda jsou rodiče na takovu zprávu připraveni,, jake by asi reagovali... apod. V potaz je možno brát i to, že bratr je dospělý a může si "dělat co chce", ovšem pokud využívá bytu a jmění rodičů, má se věc trochu jinak a rodiče si mohou něco více diktovat.

Důležité je i to, že droga v rodině není problém jen toho jednotlivce, který ji užívá, ale je to problém celé rodiny. Kořen problému může být v přístupu rodiny, ve stylu výchovy... a tak ani řešení nemusí být v tom říct: nebudeš to brát a hotovo (zvlášť ve věku Vašeho bratra). Vliv hraje i věk rodičů, zkuste jim dát tip na odbornou pomoc, kde by jim zkušení lidé mohli nastínit nejvhodnější postup. Např.: http://www.dropin.cz/centrumnaslednepece.shtml.

Pokud by byli rodiče schopni přistoupit na citlivé, ale i moudré řešení, mohlo by to být dobré pro všechny. Můžete se pokusit pro to připravit půdu tím, že zkusíte zvážit možnosti a dál budete vyjednávat s bratrem.

Přeji hodně odvahy (samozřejmě i k porodu miminka). :-)

PG

dlanzivotu.glogarova

17. srpna 2010, 18:24

rada

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Před 2 lety jsem se rozešla s přítelem, se kterým jsem byla 2,5 roku. Chodili jsme spolu přibližně 3 měsíce a pak jsem se k němu přestěhovala..Ze začátku a hlavně ten první rok to bylo fajn, byl pozorný. Měli jsme pěkný vztah, i když byl o dost starší (16 let)..Jenže po nějaké době se vše změnilo, začal chodit pravidelně do hospody, šel tam vždy po práci. Nejhorší bylo, když se vracel opilý..stačila jen nějaká poznámka na něj, někdy jen pohled a začal se projevovat..Poté mě začal ponižovat, nadávat mi,urážet mě. Když jsem chtěla spát, tak schválně pouštěl muziku nahlas, nenechal mě ani vyspat se do práce, začal kopat a mlátit do nábytku, rozbíjet talíře. Házet z okna jídlo, když jsem nechtěla sníst jeho večeři třebu v 1 hod ráno. Časem se to i stupňavalo, ale fyzicky mi nikdy nic neudělal..Po nějaké době jsem od něj s pomocí mého současného přítele, tehdy kamaráda odešla..Jenže teď mám menší problém, nemůžu se s tím vyrovnat. Občas se mi z ničeho nic všechno vrací zpátky, chci se toho zbavit, jenže to nejde, tento stav se mi objevil až po roce a nadále trvá.Přítel by mi chtěl nějak pomoc, jenže nevíme jak..Můžete mi nějak poradit, předem děkuji za odpověď.

kopyda

14. srpna 2010, 20:01

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

stává se, že po delším čase se vrací to, co traumatického, náročného, jsme prožili. Není třeba se bát těchto příznaků, to naše psychika nám to připomíná v naději, že tyto její bolístky zkusíme poléčit a vyřešit. Po tom, co jste prožila, máte jistě nárok na to, abyste podstoupila pár setkání s psychologem, který by Vám pomohl pracovat s tím, co Vás pronásleduje. Nepíšete přesně, co to znamená, že "se Vám to vrací zpátky". Jsou to myšlenky, sny, noční děsy, pocity strachu, úzkosti, nenávisti... může to být cokoliv, ale se vším můžete pracovat. Jako první záchranu bych ještě poukázala na jednu věc: Myslím si, že Váš bývalý přítel měl/má pravděpodobně nějakou poruchu osobnosti, sám by potřeboval odbornou pomoc. Píšu to proto, že to může změnit náhled na osobu. Řeknu-li si: ano, on měl problém sám se sebou, nezvládal se... je snazší vidět celou věc z odstupu. Více by se dalo odkrýt, pokud byste uvedla (psychologovi) přesně, co se Vám to vrací, jakou podobu to má. Je výborné, že máte přítele, který Vás v tom drží a je s Vámi.

"Léčba" traumatu by asi byla déledobější, nejednalo by se jen o jedno setkání, ale pokud byste byla s odborníkem spokojená, jistě by to stálo za to.

Pěkné léto, PG

dlanzivotu.glogarova

17. srpna 2010, 18:04

Chaoz

Dobrý den. Potrebuji radu nebo spis vic rad. Nevim jak zacit aby jste to pochopila. S pritelem jsem uz dva roky. Vcelku nam vse klapalo do doby nez jsem samovolne potratila coz bylo v prosinci 2009. Nehadame se nic jen uz to proste neni o no. Uz si nejsme tak vzacni. Pred 3 mesici jsem nastoupila do prace a je tam jeden muz je skoro o 10 let starsi. A tak nejak sme si hodne blizci vic nez blizci. Myslela jsem ze budu mit vycitky svedomi ale nemam ted nam to s pritelem klape vic nez predtim. Nejspis mi dava ten druhy neco navic co mi pritel dat nemohl. Teprve nedavno jsem se dozvedela ze ma taky pritelkyni a v patek navic ze ceka dite. Nikdy jsem se ho na to neptala nechtela jsem to ani vedet. Ale kdyz jsem se dozvedela ze cekaji dite bylo mi te holky dost lito. Rikal ze spolu jenom ziji ze se proste oni musi postarat. Nezarlim ale mam vuci ni vycitky svedomi. Vim ze vzdy budu na druhem miste. Pro me je taky pritel na prvnim miste a ten druhy na druhem ale tak nejak mam s toho vseho zmatek. Nedovedu to popsat mam uplny chaoz v hlave. A vubec nevim co stim. Ukoncit to nechci a ani si nepripoustim ze by to jednou zkoncit melo (coz urcite zkonci) Jen mi prosim poradte co mam delat a jak se stim vsim vyrovnat protoze ja nevim jestli tohle dokazu. Nikdy jsem pritele nepodvadela az ted a jeste vlastne podvadim tu Holku co je tehotna. Byla bych rada kdyby jste mi odpovedela co nejdriv moc vam dekuji. Pekny zbytek vikendu.

Annicka.Ka

14. srpna 2010, 18:53

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

na začátek může být přínosné si uvědomit jednu věc: to, co prožíváte ve vztahu k jinému muži, než ke svému příteli, není nic ojedinělého. Tyto pocity mohou potkat každou ženu, která má svého přítele/manžela upřímně ráda a chce s ním úplně vážně prožít celý život. Vždy se objeví/může objevit někdo, kdo tuto ženu osloví, zaujme atd. Otázka i problém tkví v tom, co s tím tato žena "udělá", jak se k tomu postaví.

U Vašeho dotazu mě zaujalo to, že píšete, že víte, že to jednou skončí a dále to, že máte vůči jeho přítelkynu výčitky svědomí. Mě tedy napadá otázka: proč tedy tento nový vztah živit? Vím, jedná se o něco nového, o krásné pocity, o něco nepoznaného... ale to se opravdu může opakovat víckrát.

Víte, zdá se mi, že Vy sama nějakou odpověď na své otázky považujete za správnou, ale nemáte moc síly či odhodlání to uskutečnit, že?

Každopádně je celkem pravděpodobné, že se zase někdy znova zamilujete a budete hledat cestu z toho dál. Zároveň není normální "mít dva muže", a to ani tak, že jeden je pro mě první a jeden "až" druhý.

Zároveň je jisté, že investice do Vašeho stávajícího vztahu by mohla přinést dobré plody a Váš vztah zdaleka není/nemusí být "na odpis", jak se může zdát.

Zkuste hledat cestičku. Kdybyste chtěla ještě nějak podpořit, ozvěte se. Pěkné dny, PG

dlanzivotu.glogarova

17. srpna 2010, 17:52

cholerik

Dobry den, po tomto vikendu mam docela strach z cholericke casti sveho pritele jsme spolu rok ale nikdy nemival takove vybuchy vzteku jako ted...snazil se vymalovat par mistnosti a sem tam se odlupovala omitka nekde nedrzela barva a podobne strasti malovani se vyskytly ale bohuzel jsem necekala co to s mym drahym udela...misto aby se snazil vymyslet jak to zvladnout rval nadaval a mlatil vsim co mel po ruce...strasne jsem se bala ze ublizi sobe, me nebo neco znici. Cele dva dny jsem se radsi klidila z jeho blizkosti asi dvakrat jsem si o tom s nim promluvila samozrejme se to neobeslo bez slz. Myslim ze by se ten jeho vztek dal zvladat jen nevim jakmu v tom pomoci. Vim ze by byl ochotny jit za odbornikem ..koneckoncu uz takto dokazal zvladnout svou zarlivost tak bych se rada zeptala ´jestli mu muzu nejak pomoct. Me to nici a jeho to mrzi je to jako zacarovany kruh...dekuji za radu:-)

ZuzkaVavruskova

9. srpna 2010, 9:47

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

viděla bych cestu v tom, že Vás to ničí a jeho to mrzí..., jak píšete. Víte, kde mají dva dobrou vůli překonat obtíže, je vše na dobré cestě. Máte-li dobré zkušenosti s odborníkem, máte další body navíc :-). Můžete se pokusit nejprve o tom s ním promluvit a pak uvidíte, co dál. Je také možné, že i jeho něco na dané situaci velmi překvapilo a toto nenaplnění svých představ nedokázal zvládnout.

Z Vašeho dotazu bych řekla, že ho máte upřímně ráda... jistě najdete cestu dál.

Se vztekem se jistě dá něco dělat, ale nebude to hned a definitivní. Je to běh na dlouhou trať. Fandím Vám!! :-)

PG


Pozn.: Upozorňuji klientky v této poradně, že neposkytuji psychologické poradenství. Hledáte-li psychologickou pomoc, je třeba obrátit se na jinou poradnu. :-)

PG

dlanzivotu.glogarova

9. srpna 2010, 21:06

kamarádství

Dobrý den,
mám takový problém, mám kamarádku, která se mi vždycky ozve jen když něco potřebuje. Např. teď jsem jí psala o prázdninách a celý měsíc se mi neozvala.. Teď když se blíží škola tak mi zavolala,že bychom se mohli sejít atd. myslím si ale, že to udělala jen proto,že jí ve škole pomáhám :( jenže já jsem vždycky tak hloupá, že jí na to nic neřeknu a ona jak zavolá tak letím :( nevím jak jí pořádně vše od plic říct :((( několikrát mi už ublížela a byla na mě hnusná.. a já se stále s ní bavím a vše jí odpouštím .. prosím poraďtě .. Nechci jí dělat žádné naschvály nebo jí ignorovat jako ona vždycky mě,jenže je to jak začarovanej kruh, vždy ,když mě potřebuje tak se ozve, jinak jí můžu psát a ona nereaguje.. Moc mě to mrzí známe se už pěknou řádku let.. tak nevím co si počít.. moc děkuji za odpověď
Monika (18let)

qrme

8. srpna 2010, 10:20

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

to jsou bolavé potíže, že? Možná bych s ní o tom zkusila promluvit: Chci Ti říct, že mě mrzí, že jsi kamarádka jen když něco potřebuješ. Proč to tak je? Nejsi se mnou ráda? Prožívám to tak, že se cítím zneužitá a odstrčená. Jak to prožíváš ty?...

Uvidíte, co vám řekne. Je docela možné, že ve Vás cítí slabost, proto Vás využije jen tehdy, když Vás potřebuje a pak je na Vás, zda se rozhodnete vztah ukončit či v něm pokračovat. Někteří lidé opravdu se vztahy jinak zacházet neumějí. Pokud k Vám byla nespravedlivá a ani se Vám nikdy neomluvila, ani nezmínila, že to bylo špatné, pak bych jí zkusila ještě říct to, co prožíváte (a nemusí to být od plic, ale jistě). Pokud by se nic nezměnilo... proč se nechat trápit, že?

"Být hodná" není vždy ta nejlepší cesta, pokud to druhý zneužije. Můžete si vážit sama sebe a nenechat se sebou vláčet. Jistě za to stojíte. PG



Pozn.: Upozorňuji klientky v této poradně, že neposkytuji psychologické poradenství. Hledáte-li psychologickou pomoc, je třeba obrátit se na jinou poradnu. :-)

PG

dlanzivotu.glogarova

9. srpna 2010, 20:54

Prozba o pomoc-radu

Dobry den, píšem Vam pretože už nemam síl na to sama.
Hladala som si asi pred rokom solventneho milenca cez internet a nasla som jedneho fajn muža ale ženateho a ma aj deti.Nas vztah sa pomali rozvijal ,na začiatku neboli žiadne problemy,sme spolu 8.mesiacov a už nespi v jednom dome so svojou ženou takže na nu ani moc niežiarlim ,mam ale iny problem a neviem či je to moj alebo jeho alebo či ?
Proste stale sa hadame nie je dna že by sme sa nepohadali ale koli uplnym maličkostiam-teda podla neho,Proste ked vidim že sa pozera po inych ženach tak ma ide roztrhnut nadavam mu do uchylov atd....on mi vravi že to ma v sebe že sa to nezmeni ,alebo dnes sme sa mali stretnut a 15.min pred tym nez mal dojst som mu volala a on bol v kancelarii vraj so sekretarkov a odpalkoval ma slovami že ma pracu že za chvilu pride a meskal pol hodiny.to s tym meskanim je časte.To čo si na nom važim je to že mi pomaha finančne dost a všelijako aj mojej rodine.Par krat mi klamal a priznal sa (ale nie nevera) len take veci ktore mi zatajil-minulost atd...,neviem či sa mu da verit ,ma moc rad sex a vraj somnou to je najlepšie ,že preco by ma menil...., ale aj napriek tomu žiarlim ,citim sa divne ked on 44r ide somnou 25r.mladou a peknou ženou a pozera po inyh uraža ma to ,povedala som mu to a stale to robi -vraj neokukava len sa pozrie a to je všetko.Prosim poradte mi .Dakujem

CHANEL85

6. srpna 2010, 20:43

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

jste spolu 8 měsíců... to je doba, za kterou byste již mohli poznat/rozpoznávat, zda se k sobě hodíte, zda máte podobný náhled na svět a jeho hodnoty, zda si rozumíte v důležitých věcech života. To, jak muž či žena prožívají svou sexualitu (a k tomu patří i to "pokukování"), může být různé. Různé je také to, jak vzájemně toto prožívání ti dva vnímají. Pro někoho je dané chování Vašeho partnera v normě, pro jiného je to nepřijatelné. Dle mého názoru byste měla rozhodnout, zda toto chování Vašeho přítele je pro Vás přijatelné či nikoliv. Zdá se, že je to pro Vás velice významná oblast života s ním, proto byste to neměla podceňovat, protože na to jistě budete znova narážet.

Zkuste si odpovědět, co a jak je pro Vás důležité a co ještě dokážete promíjet. Snad Vám to ukáže cestu. V nějakou velkou změnu partnerova chování se podle všeho doufat nedá...

Ať se daří. PG

dlanzivotu.glogarova

9. srpna 2010, 20:45

Jak se s tím vyrovnat?

Dobrý večer,zhruba před měsícem jsem manželovi přišla na milostné a erotické e-maily se ženou,kterou prý v životě nikdy neviděl a poznal ji na internetu.I přes to byly e-maily velmi zamilované,překypující láskou,zamilovanými slovíčky a erotikou.Manžel tam píše,jak hrozně moc ji miluje,jak se nemůže dočkat,až se sejdou,až ji obejme a budou se milovat atd.V e-mailech jsou i reálné zážitky z běžného dne-čili nejde jen o výmysly.Když jsem na to přišla,psychicky jsem se zhroutila a i teď stále nejsem schopna se přes to přenést.Manžel mi tvrdí,že neví,proč to udělal a že k ní nic necítí.Mám mu věřit?Přitom,než jsem mu na ty e-maily přišla,jasně jsem cítila,že se něco děje,protože byl úplně mimo.Ke mě se přitom nikdy s takovou láskou nechoval,byl na mě zlý.Poraďte mi,jak se s tím vyrovnat.

deniogma

6. srpna 2010, 0:46

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

vnímáte-li z manželovy strany opravdu lítost i snahu, doporučovala bych pokusit se mu znovu uvěřit a věřit. Někdy se může stát, že nám něco "ujede", ztratíme z mysli to, na čem nám opravdu záleží a utečeme od toho, od čeho vlastně utíkat nechceme. nedokážu Vám přesně popsat, proč se to tak děje, nejsem psycholog, ale důležité je, že se umíme zastavit, třeba i zamyslet a říct si: ne, to jsem nechtěl, chci to jinak a ne takto. Můžete se pokusit vložit oba do Vašeho vztahu novou energii a chuť, novou lásku. Pokud celou záležitost oba hezky zvládnete, může to obohatit váš vztah: umíte-li si odpustit, znamená to, že jste spolu zase o kus dál.

"Dát šanci", to můžete vždycky. Jistěže to manžel nemusí využít správně, ale Vy můžete mít dobrý pocit z toho, že jste mu odpustila a uměla začít znovu. A to je, věřte, velký poklad. Je důležité zaujmout POSTOJ: ano, mám ho ráda, i když zranil. Já zranit nechci, já chci zůstat věrná. Tento postoj Vás může učinit krásnější. Co myslíte...? :-).

PG

dlanzivotu.glogarova

9. srpna 2010, 20:37

zklamani

dobry den chtela jsem se zeptat , mela jsem pritele bylo mu 28 mel
letou dceru a ja sem s nim byla u nej doma v byte a byla jsem tam 14 dni a uklizela jsem mu varila vsechno starala se o nej , delal mu masaze , rano s nim vztavala proste vse aby se citil semnou dobre a on mi po 16 dnech rekne at se zbalim a jedu k rodicum a druhy den mi napsal a zavolal ze je konec . tak ja jsem se sebrala odjela domu a sla se sverit sestre a ta si s nim pak zacla psat a ted s nim chdi ona a ja nevim co mam delat ja ho miluju a snazim se aby se ke me vratil ja uz jsem se chtela i prepraskovat a pak jsem prisla na to ze tim ho neziskam potrebuji pomoci chci ho strasne moc spatky ja ho miluji dokazete mi poradit dekuji vam mnohokrat s pozdravem Vendula

venulka0078

5. srpna 2010, 21:05

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

obávám se, že se trápíte věcí, kterou moc nemůžete ovlivnit. Jistě, můžete se snažit "uhánět" toho, koho máte ráda, ale když si zvolil někoho jiného a řekl Vám, že je mezi Vámi konec, asi bych nedoufala, že své rozhodnutí v nejbližší době změní.

Je těžké to přijmout, možná se Vám to hned nepodaří, ale dejte celé věci čas. Buď Vám to pomůže vyrovnat se s tím nebo se něco změní a budete příjemně překvapená :-).

Buďte statečná, pokuste se najít si zábavu, něco, co Vás baví... pokuste se najít si v životě radost, která Vás podrží... PG

dlanzivotu.glogarova

9. srpna 2010, 20:29

Proč mi to dělá?

Dobrý den, mám problém se svou bývalou přítelkyní. Před rokem mi úplně rozvrátila vztah. Kdysi jsme spolu pracovali a její manžel byl můj nadřízený, byl to vztah o sexu. Obvinili ho z korupce, takže se rozváděli a měl ještě nemanželské dítě. V této době jsem se s Alenou rozešel, já jsem si našel partnerku. Po půl roce se mi začala ozývat, přítelkyni to bylo divné, že mi někdo pořád píše kolem půlnoci. S A. jsem měl soucit a nechtěl jsem jí ublížit ještě víc. Tak jsem jí odepisoval a šel jsem s ní i na kafe. Přítelkyni začalo být divné, že jsem jí něco řekl a ono to nesouhlasilo s tím, co jsem jí řekl minule, začala pátrat a zjistila, že kolega Závora není kolega, ale kolegyně Závorová. A. mi poslala svou fotku a u ní bylo napsáno: Nikdy na tebe nezapomenu a čekám na tebe. Pro přítelkyni to byl šok. A. fotka obletěla kamarádky přítelkyně a ty se rozhodly jednat. A.poslaly fotku přítelkyně a napsaly jí, že na mě čeká zbytečně. A. mi odepsala: Ale vkus mas. Chápu tě. Akorát pro mě je to blbej konec. Já ji nikdy ublížit nechtěla. Já a přítelkyně jsme byli na večeři a volala mi A. a já místo abych jí poslal do háje, tak jsem vyjel po přítelkyni, co to má znamenat. Přítelkyni to bylo pořád líto, že jsem se zastal A. a ne jí. Když mě potřebovala nejvíc, nechtěl jsem s ní o tom mluvit a utrhoval jsem se na ní. Pak jsme se rozešli. Já jsem kontaktoval A. a odjel jsem s ní na víkend, A. mi pak pořád psala, mě to otravovalo, pořád jsem miloval přítelkyni. Pravidelně ve třech měsíčních intervalech se mi ozývala. Nejdřív jak mě nenávidí a pak, že mě pořád miluje a že mě chce. Pak jsem se vrátil k přítelkyni, ale A. nám ho kazí, pořád píše mě i přítelkyni. Tak jsem jí napsal, že mám krásný vztah a ať mě už nikdy nekontaktuje. Odepsala: Jdi do háje, zmetku.Milovala jsem Tě. Teď tě nenávidím. Čekal jsem, že bude konec. Začala psát to samé. Nechápu, proč to dělá ve svém věku je starší o osm let než já. Moc Vám děkuji.

mad-x

31. července 2010, 15:47

Odpověď na dotaz

Dobrý den, pravděpodobně se ve Vaší bývalé přítelkyni "mísí" pocity ve vztahu k Vám. Myslím, že to je v souvislosti s tím, co s Vámi prožila, přirozené. Pokud jí opravdu chcete "trápit" co nejméně, je nejvhodnější úplně komunikaci ukončit - bez výjimky. Může si tak lépe a rychleji uvědomit, že ukončení vztahu z Vaší strany je definitivní.

PG

dlanzivotu.glogarova

5. srpna 2010, 21:09

krize

Dobrý den, je mi 37 a manželovi 43 a máme 2 dospívající děti. Před 5 lety jsem mu přišla na milostné maily s kolegyní z práce. Od té doby mu vůbec nevěřím, ale on mi to ani nijak neusnadnoval, neustále kouká okatě na mladé slečny, ženy. Když jsem mu řekla aby to nedělal alespon předemnou tak mi řekl, že na tom nic není tak proč by to nedělal. V prosinci 2009 se se mnou přestal bavit, odjel na 14 dní na hory , že se musí rozmyslet co dál. Přijel a řekl mi, že se zatím rozvádět nebude, protože na to nemá peníze. Nemluvil se mnou do dubna 2010. Po tuto dobu chodil na kafe , obědy s další kolegyní, která je tam chvília je samoživitelka. Já je spolu několikrát potkala. Zůstával i často v práci přes noc prý na inspekčním pokoji. Nyní se stav uklidnil a manžel mi řekl, že to bylo všechno kvůli tomu jak žárlím a zbytečně. Já se už vůbec na nic neptám aby neměl pocit, že ho špehuju to mi řekl, když jsem se zeptala kdy bude déle v práci. Já mu bohužel nevěřím. On mi nedává ani všechny peníze. Necítím tam žádnou lásku. On mi dokonce řekl, že by jsme mohli mít miminko, ale já s takovým mužem už dítě nechci. Mám pocit, že se mnou zůstal jenom proto, že má pohodlí a může si dělat co chce. Nevím jestli opravdu tak žárlím, že jsem ho k tomu dohnala, ale jak se ke mě chval a co všechno mi řekl. Nevím jak se s tím vyrovnat a zkusit se s tím nějak vyrovnat a hlavně jestli to má cenu. Děkuji za odpověď. Mon

00kometa

2. srpna 2010, 12:43

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

na Vaše psaní si pamatuji. Myslím si, že "vždy to má cenu", ale je potřeba, aby to chtěli oba dva a oba do toho vztahu a nového začátku vložili energii - a to je mnohdy velmi náročné. nevím, zda byste do toho oba chtěli investovat a hlavně jak se rozhodnete Vy. Vypadá to, že ani jeden si nejste jisti sami sebou, možná by bylo vhodné požádat v této situaci a fázi někde o odbornou pomoc...

PG


Pozn.: Upozorňuji klientky v této poradně, že neposkytuji psychologické poradenství. Hledáte-li psychologickou pomoc, je třeba obrátit se na jinou poradnu. :-) V psychologických záležitostech Vám mohu sdělit pouze svůj postoj nebo názor. PG

dlanzivotu.glogarova

5. srpna 2010, 21:01

nevěra

Dobrý den,
s přítelem jsem dva roky. Před pár dny mi řekl, že mi byl dvakrát nevěrný. Prý byl opilý, ale pokaždé to bylo se stejnou slečnou. Řekl mně, že to bylo nezávazné, že si s ní ani nepíše, jen si užil a konec. Prý byl na mě naštvaný a já sem s touto slečnou měla už dříve problémy. Nechce se se mnou rozejít, slibuje, že už to nikdy neudělá, že to byla blbost, že ho to mrzí. Je ochotný přistoupit na všechny podmínky, které jsem mu dala, že například nebude chodit na akce sám atd. Ale pořád se bojím, že to jednou udělá znovu. Nevím, zda mu mám odpustit nebo to raději ukončit. Miluji ho, ale moc mi ublížil.Co byste mi poradila?

micka189

3. srpna 2010, 0:32

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

jsem toho názoru, že pokud o vztah s Vámi tak moc stojí, je dobré pokusit se mu odpustit. V této věci je dobré, pokud chcete odpustit, moc nesledovat své pocity, ale spíše se vědomě rozhodnout: ano, já ti odpouštím a už to neřeším, mažu to. Ten strach a emoce Vám budou třeba znovu "vyskakovat v hlavě", ale pak není vhodné je nijak "živit".

Ať se daří. PG



Pozn.: Upozorňuji klientky v této poradně, že neposkytuji psychologické poradenství. Hledáte-li psychologickou pomoc, je třeba obrátit se na jinou poradnu. :-) V psychologických záležitostech Vám mohu sdělit pouze svůj postoj nebo názor. PG

dlanzivotu.glogarova

5. srpna 2010, 20:57

Už si nevím rady

Dobrý den.Chodím s přítelem už rok a půl, začátky byly krásné, dělal si co chtěl, já taky, měli jsme neuvěřitelnou svobodu oba dva. Ale časem mi začalo pořád víc a víc věcí vadit. Nechtěla jsem mu dávat tolik svobody, chtěla jsem ho mít pořád jen pro sebe a poád s ním co nejvíce být. Dřív normálně kouřil, pil... Vůbec mi to nevadilo, ale když jsme spolu byli už delší dobu, tak mi tyhle dvě věci začaly strašně vadit. Jsem nekuřačka a hodně málo piju, skoro vůbec. Začala jsem mu to říkat, že mi to vadí, pokaždé jsem byla naštvaná a nebyvili jsme se spolu, prostě jako malé děti. Začalo to asi po půl roce co jsme spolu chodili, možná i déle. Několikrát mi před tím říkal, ať mu klidně něco zakážu, že vím, že mi vadí, když kouří a já říkala, že ne. A takhle už to trvá skoro rok, když si pokaždé dá cigáro, nebo pivo. Tak sena něj naštvu a nebavíme se spolu. Zkoušeli jsme už hodně metod, ale každá selhala. Nejdřív to bylo tak, že bude kouřit málo, ale kouřil stejně hodně a když jsem se ho vždycky ptala kolik jich měl, tak mi řekl míň, abych prý nebyla naštvaná. Pořád jsme se hádali. Potom nekouřil chvíli přede mnou, to pak taky nevydržel. Potom mi slíbil, že přestane kouřit, protože mě nechce ztratit! Ale ani jeden blbej den to nevydržel. Potom mi říkal, že tohle prostě nedokáže, že v životě kouřit nepřestane. Každej den se hádáme. Když si dá pivo, tak to samé. Jsem strašná, všechno mi vadí. Pořád ho jen buzeruju. Přitom ho tak miluju, už nechci jinýho kluka, vím, že bych lepšího nenašla. Trápí mě to, už je z toho špatnej a nebaví ho to poslouchat, ani se mu nedivím. Ale já si nemůžu pomoct, strašně mě to naštve! Ale já jsem záhadná, někdy mi to vadí a někdy zase ne. Mám strach, že jednou vybouchne a rozejde se se mnou. Prosím poraďte mi co mám dělat, aby to bylo všechno v pohodě, abych ho milovala takovýho jakej je a abysme se denně už nehádali. Opravdu ho nechci ztratit, ale takhle to dál už opravdu nejde

slacsa

3. srpna 2010, 13:22

Odpověď na dotaz

DObrý den,

je to od Vás milé, jak se sama se sebou perete o svou lásku :-).

Zkuste si jednou sednout a popřemýšlet, jestli jste ochotna prostě přijmout ten fakt, že žijete celý život s mužem, který "kouří a pije". Je otázka, zda Vám vadí ten fakt samotný nebo to, že to nedokáže přestat "ani kvůli Vám".

Dojdete-li k závěru, že to prostě nesnesete, nemusíte se oba dál vzájemně trápit. Jste-li připravena přijmout právě tohoto muže, máte vyhráno. Zkuste popřemýšlet nad tím, proč OPRAVDU Vám to tak moc vadí. Těch důvodů může být víc, ale pokud si to uvědomíte, může Vám to pomoci v hledání řešení a cesty dál.

Své "řešení situace" také můžete nejprve nastínit jemu, aby se mohl k problému také nějak postavit, a to dříve, než nebude moci Vaše rozhodnutí změnit.

Asi tak...

PG


Pozn.: Upozorňuji klientky v této poradně, že neposkytuji psychologické poradenství. Hledáte-li psychologickou pomoc, je třeba obrátit se na jinou poradnu. :-) V psychologických záležitostech Vám mohu sdělit pouze svůj postoj nebo názor. PG

dlanzivotu.glogarova

5. srpna 2010, 20:53

rada

Dobrý den a děkuji za odpověď. Popřemýšlím o tom. D. Hezký den

dsafkova

3. srpna 2010, 15:38

Odpověď na dotaz

Moc Vám přeji najít z toho "začarovaného kruhu" cestu ven. PG

dlanzivotu.glogarova

5. srpna 2010, 20:42

rada

Dobrý den, chtěla bych poradit ve věci jednoho sporu s přítelem.

Jsem s přítelem 3roky a před rokem a pul se rozvedl, žádost podala jeho manželka a on se rozhodl mi o rozvodu nebude nic neříkat, jenže já se to dozvěděla náhodou od známého, že se rozvádí a docela mě to vzalo, že mi tak důležitou věc odmítl svěřit. Jako důvod uvedl, že nechtěl abych mu v tom radila, v něčem bránila nebo to někomu rozkřikla, chtěl to prostě udržet v tajnosti. Já se snažila pochopit jeho názor a duvod proč mi to zatajil, ale bolelo mě, že mi takovou věc zatajil.

Ted nastala velmi podobná situace. Dostala jsem nabídku k práci a přijala nabídku k osobnímu setkání, kde mi bude vysvětleno, o jakou práci se jedná. Bylo to vše narychlo a já to nestihla příteli sdělit, že pujdu na pracovní schuzku. Hned druhý den jsem to příteli vše řekla a on mi začal vytýkat, že jsem ho podrazila, že jsem mu dopředu nic neřekla, že jsem to chtěla zatajit atd. To ale není pravda, nešlo mi o zatajení, šlo jen o nedostatek příležitosti mu tuto informaci sdělit. Přítel mi však již nevěří, tvrdí, že je pro něho důvěra
důležitá, že jsem ho zklamala a rozešel se se mnou.

Mě to mrzí, protože mám za to, že jsem nic strašného a nepřípustného neudělala, že mám právo ve svých 38 letech rozhodovat sama za sebe, zvlášt, pokud se tak chová i on.

leuna

4. srpna 2010, 13:02

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

mám za to, že Váš přítel musel mít k rozchodu ještě jiný důvod či důvody. Je šance, že si to uvědomí a vrátí se nebo se vrátí z jiného důvodu.

Pokud by byl ochotný s Vámi o tom mluvit, pokuste se problém otevřít a řešit. Bylo by vhodné do problému přizvat i někoho, kdo by Vám nezávisle a odborně (či aspoň přátelsky)poradil, měl nadhled. Problém, kde vystupují výrazné emoce, se jen těžko řeší těm, kdo "jsou v něm namočení" sami.

Hodně statečnosti přeji, PG

dlanzivotu.glogarova

5. srpna 2010, 20:41

Rada

Dobrý den,měla bych k Vám dotaz ohledně mého přítele,no vlastně už expřítele.Teď před týdnem se se mnou z ničeho nic po ročním vztahu rozešel,něco málo jsme si napsali a dneska mi napsal,že bychom to mohli dát dohromady,ale nesmím po něm chtít dítě,že on má na dítě ještě hodně času (má 25 let ) byt jsme měli zařízený,já práci,on podniká,na nedostatek peněz si teda opravdu stěžovat nemůžeme.Já jsem kvůli němu udělala,co si přál.S bývalým jsem se přestala úplně stýkat,protože na něj žárlil,auto jsem mu k narozeninám koupila...Myslím si,že tady je i problém u něj v rodině,protože si s rodiči třeba i 4x denně volá a jednou jim řekl,že chci dítě a oni mu natloukli do hlavy,že na to má čas,předtím byl i svolný...Opravdu nedokážu pochopit proč je pro něj lepší to ukončit ??Jak to může říct,když mi stále píše,že mne miluje??Opravdu nevím co si o něm mám myslet...Děkuji za radu...Daruska

dglovinova

4. srpna 2010, 13:03

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

nemusím se trefit, ale nazvala bych celý problém Vašeho přítele jedním slovem: sobectví. Chce mít to, v čem se cítí dobře - Vás - ale na Vaše potřeby chce reagovat jen do té míry, jak se mu líbí a sám uzná za vhodné.

Váš přítel může mít důvody, které já nevím, třeba jsou i vážné, ale asi Vám je nesdělil, že?

Vazba na rodiče může být také významná a nejeden vztah již pokazila, to je známo.

Doporučovala bych Vám, abyste si promyslela, co jste a nejste ochotna akceptovat ve Vašem vztahu a pokud byste nebyli schopni o tom mluvit sami, navštivte poradce, nejlépe společně. Pokud Vás miluje, měl by to pro Vás udělat, vždyť je to jen pozitivní pro vás oba. Problém je, že slova "miluji Tě" často znamená jen to, že je mu s Vámi dobře - a to je velmi málo na oboustranně spokojený vztah.

Přeji Vám klid v nelehkém rozhodování. PG

dlanzivotu.glogarova

5. srpna 2010, 20:34

Problém ve vztahu

Dobrý den,potřebovala bych nějak pomoct,poradit ve vztahu s mým přítelem.
Je mi 16 let a mám 29-ti letého přítele.Je bezdětný,bude se rozvádět.Vysvětlil mi,že se nerozvádí kvůli mně,ale že už mu to s manželkou neklapalo rok.Jenže já si to pořád celé vyčítám,i když ho miluji.A to je první problém ... Já ho miluji,on mě taky,jenže mu nedokážu tu lásku dát najevo tak,jak bych chtěla.Nedokáži mu říct,že ho miluji,on mi to říká skoro pořád.Jako malá jsem neměla jednoduché dětství a tak si myslím,že to asi pramení z toho.Nikdo mě jakou malou neobjímal,nedal mi pusu,neřekl mi,že mě má rád.A já to asi proto neumím říkat jemu... A mě to moc trápí,protože bych mu ráda dávala najevo,jak moc ho mám ráda,chtěla bych mu lásku oplácet,ale nejde mi to.Jako malá jsem byla také až moc stydlivá a odlišná od ostatních,taková "šedá myška" ... Tak nevím ... Nechci aby ten vztah skončil jen kvůli tomu,že mu nedokáži říct : Miluji Tě ! ... On se mnou má sice trpělivost,ale bojím se,aby mu brzy nedošla ...
Další problém je,že se teď bude rozvádět.A on mě prosí,abych byla trpělivá a vydržela to všechno ... Že až to skončí,bude zase všechno dobré.Ale už teď se obávám,že to asi nevydržím.je toho na mě moc ... :((
A další problém je to,že já chci jednou cestovat,poznávat nové věci,ale nechci mít děti ... Vím,že se můj názor může změnit,ale já bych řekla.že už asi ne ... On,ale děti chce ... Sice už jsem mu to všechno řekla,ale on věří,že změním názory.Obávám se ale,že mé názory zůstanou stejné ...
Prosím,poraďte,co mám dělat ? Jen mě zkuste nějak "nakopnout" :)) To ostatní nějak už zvládnu ... Děkuji za odpověď

polly08

4. srpna 2010, 18:52

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

upřímně řečeno: ani se nedivím, že "je toho na Vás moc". Vzhledem k Vašemu věku řešíte nepřiměřené záležitosti. Nemyslím si, že byste byla dítě, ale jste velmi mladá. Myslím, že by vůbec nemuselo být na škodu dát si vzájemně čas. Je přirozené, že v tomto věku si nedovedete představit, že byste měla děti, je normální, že chcete poznávat a cestovat. Myslím, že máte na tyto "starosti" ještě čas. Touha ženy po dítěti je ale zdravá a normální, proto by nebylo na škodu ptát se aspoň sama sebe, proč jste tak přesvědčená, že děti nechcete... Možná i to souvisí s Vaším dětstvím. Zrovna tak si myslím, že i k (slovním) projevům lásky se dá jaksi dorůst.

Prožívat rozvod milého člověka, starosti sama se sebou a se svým prožíváním, to vše v 16 letech... popřemýšlejte, jestli to nechcete přehodnotit... :-)

Doporučuji najít si odborníka, který by Vám mohl pomoci se vším tím pracovat, poznat sama sebe a dojít k vnitřní spokojenosti.

Fandím Vám :-).

PG

dlanzivotu.glogarova

5. srpna 2010, 20:25

Podvod

Dobry den mam manzela a 2leteho syna manzel me pred prkem podvedl a ma nemanzelske dite ja sem ho vyhodila a po dohode sem ho vzala zase zpet ale ja to nemuzu jen tak prejit nespime spolu protoze furt vidim jak me podvedl jen se hadame a ja nevim jestli ten nas vztah ma jeste smysl poradte mi jestli se to da urovnat nebo jestli mam snim byt kvuji synovi je to teske rozhodovat se samo uz k manzelovi nic necitim ale jednou mi rekl ze kdyz se rozvedem bude chtit syna do sve pece ale to si myslim ze by u soudu neudelali dekuji Jana

jana.klep

4. srpna 2010, 14:53

Odpověď na dotaz

Dobrý den, jestli manžel udělal vše pro to, abyste ho vzala zpět a stojí o vztah s Vámi, doporučuji zkusit začít úplně znova. Můžete se pokusit spolu za vším udělat tlustou čáru a začít znova. Chápu, že se to ve Vás může bouřit, když si představíte tu zradu, ale jsme lidé, a proto můžeme své pocity ovlivňovat a své postoje měnit. Chcete-li, jistě se Vám podaří odpustit mu a pracovat na tom, abyste si zase byli blíž.

Moc Vám to přeji, PG

dlanzivotu.glogarova

5. srpna 2010, 20:15

Stres

Dobrý den mám větší problém. Pořád sem ve stresu. Cokoli udělám, at´ jdu ven, ve škole se bojím zvednout ruku a když mluvím s kamarádama, hrozně se klepu. V jednom kuse mám zrychlené bušení srdce, někdy až neúnosně. Zdravotní problémy se srdcem nemám. Běhám rychle a mám výdrž, neberu žádné léky. Co mám dělat abych se trochu uklidnila a zvedla si sebevědomí? Moc děkuji
PS: může ta nervozita a strach souviset z dětství, když jsem byla outsider?

Sofi.S

4. srpna 2010, 13:32

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

ano, Vaše nervozita může souviset s tím, co jste prožívala v dětsví. Doporučuji co nejdříve vyhledat odbornou pomoc, např. psychologa nebo psychoterapeuta. Práce na svém sebevědomí, to je práce na dlouhé měsíce a roky, ale vřele doporučuji začít s tím něco dělat, protože takto se zbytečně trápíte. Je lépe dělat aspoň něco, než se trápit, že cesta dopředu trvá v tomto případě často dlouho. Je dobré připravit se na to, že úspěch bude jen pomalý, ale nebojte, BUDE :-).

Zdravotní problémy, které popisujete, s vaším psychickým rozpoložením souvisí. Nebývají zdraví vážně nebezpečné, ale jsou velice nepříjemné. Pro začátek můžete vyzkoušet sirup Novo Passit. Je k dostání bez předpisu a mohl by pomoci. Ale opravdu doporučuji toho odborníka...

Ať se daří, PG

dlanzivotu.glogarova

5. srpna 2010, 20:11

Rada

Dobrý den paní Pavlo,
ráda bych znala Váš názor. Na chlapy moc štěstí nemám, asi se vztahu obávám, už jsem Vám jednou psala o kolegovi z práce, tři měsíce jsme se poznávali a pak mi napsal, že moc tlačím na pilu, tak jsem se odmlčela. Pak jsme se v práci potkali a dobrý, ale pak jsem mu napsala, že spolu můžem komunikovat a bát se mě nemusí, že po něm nic nechci, jen že můžem zajít na kafe. Nevím, asi se ho to dotklo, tak se stáhl a nebo si myslí, že ho pořád naháním? To jsem hodně zkrátila, ale před tím to bylo fajn, víte má 40 a ženám asi moc nevěří, ale já jsem na tom stejně. A pak se na někoho upnu a myslím si, že je to to pravé nebo v pohodě. Vyřeší se to nějak, docela mě to mrzí a pořád nad tím přemýšlím.Můžete mi poradit? Posílám Vám fotku at víte, s kým si píšete :-) díky Deny

dsafkova

30. července 2010, 17:32

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

ano, pamatuji si na Vaše dotazy. Víte, myslím, že by bylo vhodné, kdybyste své problémy začala řešit v osobním kontaktu s psychologem. Myslím, že se trápíte dlouhodobě a vztah s muži (opakované pro Vás problematické) by si tuto pomoc asi vyžadovaly.

Nemohu odhadnout, jak Vaše jednání na jiné lidi působí a Vás to asi dlouho trápí...

Co myslíte? PG

dlanzivotu.glogarova

2. srpna 2010, 21:42

Žárlení?Nevěra?

Dobrý den s přítelem jsem přez rok a půl a začínám se bát nevěry. Tenkrát mě podvedl s jednou slečnou která o mě ví a přímo mě nesnáší. Tak jako já jí. Předevčírem jí odvezl z hospody domů opilou a ona mu dělala v autě scény. Brečela,kopala a vyčítala mu vše co se jen dalo. Já na něj čekala až se vrátí domů ale ve 3 ráno jsem to vzdala.Přijel na štěstí hned chvilku potom, co jsem si lehla. Tvrdí mi že s ní nic neměl že byla akorát pěkně zlá a že jí nechápal. Al nejde mi do hlavy proč mi nenapsal když byla vedle něho, že přijede dýl... Pořád mu píše ,dává mi to i číst a mě to začíná vadit. A jí to nevysvětlí. Telefoní číslo si nemůže změnit kvůli práci .... :( Nevim co s ní mám dělat, žárlim na něho :(

Gabca2007

30. července 2010, 19:03

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

myslím, že Vaše žárlení je zdravé. Víte, kdo nechce komunikovat, ten si cestu, JAK NEKOMUNIKOVAT, najde. Kdo chce i nadále nějak komunikovat (asi mu to přece jen dělá dobře), ten si najde omluvu. Je na Vás, co budete nebo nebudete snášet.

Nesouhlasím s tím, že by bylo normální trávit noc s cizí dívkou, o kterou nemá zájem a je mu přítěží. To přece nemá souvislost!

Tak hodně odvahy k řešení. PG

dlanzivotu.glogarova

2. srpna 2010, 21:39

Virtuální nevěra ?

Už je to více jk rok, co jsem manzelovi náhodou nakoukla do pc. Našla jsem tam emaily , jak si doisuje s neznámou ženou. Od té doby mi to prostě nedalo a začala jsem mu prohlížet jak poítač tak mobil. Zjistila jsem , že si dopisuje s vícero ženami, z různých koutů ČR. Jednu stěch žen jsem kontaktovala, ta mi řekla , že přeci o nic nejde n evidí na tom nic špatného si s někým jen dopisovat. Manžel se mi po delší době přiznal, že si dopisoval, ale prý o nic nešlo. Že prý to je moje vina, že jsem s ním málo mluvila a neposlouchala co ho trápí atd. Od té doby mu prostě nevěřím. Nechci se s ním milovat. Řekl mi , že mě chápe a pokusí se to napravit, s nikým si už nepíše, celkem se i snaží, pracuj vydělává a stará se o mě a naše 2 děti celkem dobře.
Nedávno na mě ale vyjel s tím , že v našem vstahu není žádný posun k dobrému. On se prý snaží dělá vše co mi na očích vidí a já prý jsem stále chladná a stále ho podezírám a kontroluji. Že to není normální a měla bych zaít k psychologovi.
Tak nevím co dělat, jestli je chyba nebo ten blok ve mě a nedokážu se s tím srovnat.

kamila7373

29. července 2010, 16:51

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

podle toho, co popisujete, je docela možné, že jste se ještě nevzdala svých negativních pocitů vůči manželově nevěře. Je to pochopitelné, ale je potřeba změnit to, protože jinak se váš vztah opravdu nemusí zlepšit. Nemusím mít pravdu, ale myslím si, že je potřeba manželovi opravdu upřímně a úplně odpustit. "Ano, bylo to pro mě těžké a ponižující, ale Ty jsi mi dokázal, že já jsem Tvá jediná."

Víte, je vlastně krásné a vzácné, že o Vás manžel takto bojuje, že se změnil, zanechal toho, co Vám vadí, aby Vás neztratil. Mnohdy se stává, že se žena ničeho takového nedočká, že jí řekne, že si za to může sama a opustí ji úplně. Pokud můžete, udělejte pro záchranu vašeho vztahu vše, co můžete. Třeba si i zajděte k psychologovi, je to přínosné... proč byste to pro svou rodinu neudělala?

Moc vám fandím v tom, abyste pro vás dva a vaši rodinu našla trvalé dobro.

:-) PG

dlanzivotu.glogarova

2. srpna 2010, 21:33

Potřebuji radu

Nevím co dělám špatně.Jsem rok apůl rozvedená a nic se mi nedaří.Byla sem vdaná 15 let.Nesmněla sem nikam chodit,mluvit.Takže jsem byla jako ve vězení.Pak mě manžel podváděl a já se rozhodla postavit na vlastní nohy.Nejhorší bylo když se syn rozhodl zůstat s otcem,respektovala sem jeho rozhodnutí ale tím jsem se nejvíc potrestala.Je mi smutno pořád se trápím,mívám hrozné deprese.Když mi ho bývalej nechce dát tak za ním jedu a jsme spolu ospon' odpoledne ale když dojedu tak je to ještě horší.Jsem pořád sama nemám se komu svěřit.Vztah žádný nemám mám pocit že se mě všichni chlapy vyhýbají jako kdybych vůbec nebyla.Tři mněsíce jsem bez práce a jsem uplně bezradná.A je to ještě horší.Bývalí mi pokud dojdem do kontaktu dává na jevo jak jsem k ničemu jak jsem špatný člověk.Nevím co dělat jsem bezradná......Připadám si uplně zbytečná......a hlavně strašně sama....

lilada.s

29. července 2010, 9:55

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

nevím, jestli Váš smutek pramení z depresivního ladění nebo z toho, o teď prožíváte... dost možná je to asi obojí a jedno je závislé na druhém, že?

Podívejte se, zkuste se ROZHODNOUT. Já vím, je to prostá věta, ale je to těžké. Zkuste si prostě říct, co a jak chcete dělat a jít za tím. Jak chcete, aby se věco ubíraly? Co pro to uděláte? Nevadí, když se to nakonec nepodaří, ale důležitější, než cíl, jsou pro Vás ty kroky samotné. Dělejte cokoliv dobrého, vhodného, co by Vás bavilo - jen minimalizujte myšlenky na své trápení.

Můžete navštěvovat ty, co jsou také smutní nebo se věnovat něčemu, co Vás baví...

Vím, že vždy nejde odrazit se bez cizí pomoci. Pokud se nebude Vaše prožívání měnit, zkuste najít odborníka pro osobní konzultace.

A občas se koukněte kolem sebe: občas svítí sluníčko :-)

PG

dlanzivotu.glogarova

2. srpna 2010, 21:26

Minulost

Dobrý den přeji,
moje přítelkyně má z minulosti v sobě blok vůči mužům. Jeden jí podváděl, pak jí mlátil a tahal za vlasy po zemi, když ho nechtěla. Odešla od něj, našla si druhého, ten jí podváděl po roce vztahu. Oba si našli ve svém věku cca 45 let mladé 18-leté holky.
V počátku našeho vztahu jsem nebyl ještě rozvedený, žil jsem s rodinou, ale už se chystal na odchod, který nebyl pro mne snadný. odejít od dětí se nedá jen tak a já zvažoval. myslí si, že jsem spal i s manželkou, ale nevím, jak to vysvětlit, i když si myslím, že dnes je to už zbytečné řešit. Jinak jsem jí nikdy za ty skoro 2,5 roku nepodvedl. Rozvedl jsem se, dostala přednost přede vším, miluju jí moc.
jenže ten její blok, že jsme všichni stejní , že vlezeme na všechno, co vidíme, že furt jen čumíme po babách...
jak na to ?
Děkuji Petr

micronix

24. července 2010, 18:50

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

nejsem si jistá, zda jste svůj dotaz nechtěl poslat do jiné poradny... Nevadí, zkusím Vám něco napsat. :-)

Jako nejlepší cestu bych viděla, aby tento svůj problém řešila také Vaše přítelkyně, ne jen Vy. S psychologem, s terapeutem ... Víte, nejsem psycholog, nemusím se trefit do problému, ale viděla bych to tak, že ten blok, o kterém píšete, nebude problém jen sám o sobě (i když je také významný), ale že Vaše přítelkyně má pravděpodobně v duši ještě něco jiného, asi komplikovanějšího (ale nebojte !, nic vážného). Má-li totiž někdo špatnou zkušenost, nemusí to nutně znamenat, že to bude promítat vůči další osobě, která nejeví známky podobného chování nebo sklony k takovému chování. Jestliže jste jí nikdy nedal důvod, aby si myslela to, co říká, i o Vás, pak bych si spíš myslela, že problém bude ne ve Vás nebo ve Vašich konkrétních činech a krocích, ale v ní, konkrétně v sebevědomí, strachu o sama sebe, strachu ze zklamání...

Jiná žena by v této situaci např. řekla, že konečně našla muže, který pro ni dal všechno, Vaše přítelkyně "naříká". Tím ji vůbec nechci ponížit, ale možná naznačit cestu: stále znova ji ujišťovat (činy, jednáním) o tom, že je pro Vás jediná, významná... Těžko říci, jak dlouhou dobu bude potřeba "vydržet" a jak dlouho a do jaké míry Vás to bude trápit. Zkuste si všimnout, kdy, v jaké situaci tak začne mluvit. Není to v situaci, kdy cítí váš vztah "ohroženě"? Např. po setkání s jinou ženou ve Vaší přítomnosti, po návštěvě u jiné ženy... po zjištění rozdílných názorů s Vámi.

Mohu se mýlit. Nevím, jak je to dlouho, co jste se jí začal věnovat "naplno".

Bylo by jistě dobré, jak jsem již napsala, aby se tímto svým problémem začala zabývat i ona. Je hezké, že se zabýváte tím, jak váš vztah zharmonizovat - měla by se tím zabývat i ona. Zážitky, které popisujete, jsou jistě pro ženu těžké a traumatizujcí, ale dá se s nimi pracovat, nemusejí život ženy určovat navždy, to by byla škoda. :-)

Asi tak... Ať se daří. PG

dlanzivotu.glogarova

25. července 2010, 21:08