Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Holky v nesnázích

Někdo vám, nebo vaším blízkým ublížil? Náš odborník vám poradí, co dělat.

Radí Bc. Pavla Glogarová, DiS., a kolegyně ze společnosti Dlaň životu. Podpoří vás v řešení náročné životní situace či zážitku. Při své práci uplatňují zkušenosti z oblasti sociální práce a mezilidských vztahů

Poradce je
Radí
Bc. Pavla Glogarová, DiS. a kol.

Dotazy v poradně
Přidejte svůj dotaz

Co semmmohla cekat ???

Dobry podvecer vlaste uz vecer Pavlo, napsal jsem am strasne dlohy vzkaz a nesel odeslat takze asi ve strucnoalisti se budu snazit.Poznala jsem nekoho koho miluju uz 3,5 roku nebylo nam souzeno on zadanej hezkej a ja nepritazliva a hlave Tlusta, ikdyz jsem si psaly na dobrou noc byli i letme dotyky pak me i stisknul v obeti .Ale hlave se to dozvedeli kolegove v praci zacali se mu smat ze ja o nej mam zajem a tak se semnou mockrat prestal bavit pak jsme to dali zas edo kupi zacali jsem spolu komunikovat ale pred casem jsem se spolu zase prestali ponevac jsme mu napsala parkat na dobrou noc zacalo jse po praci rikat ze to po cel firme ukazuje po nejak edobe se to dostalo i knemu a on za mnou prisel a rek me ze to neni pravda ze je nase vec a nikomu do toho nic nei ale i presto co povedel jsem se prestli bavi.Ja jsem se na to dozvedela ze se budu stehovt tak sem se snazila snim zacit bavit nechtela jsem odejit takhle odejit anizby jsem se spolu bavili .Preci nemuzu zmizet jen tak kdyz ho porad tak moooc miluju.Vseci v praci to vedeli ale on se to dozvedel az nedavno a rek ze je to skoda.Byl i za kamradko a ptal kdy ze to odjizdim a jestly se jete ukazu v praci co vsechno tohle znamena??Nedokazal jsme se sni ani osobne rozloucit napsala jsem mu to v dopise byla to chba meli jsme snaci mel me nikdy rad ?? kdyb vam to pomohlo ja 20.9.1988 a on 14.11.1989.Dekuji moc Barbora

SOLETKA2

6. března, 19:36

Odpověď na dotaz

Dobrý den, Barboro,
nejsem si jistá, zda jsem Váš dotaz správně pochopila…, ale přesto zkusím napsat svůj názor.
Víte, po někom, koho znáte 3,5 roku a stále nebyl schopen se Vám jednoznačně vyjádřit, bych asi příliš odpovědnosti ve vztahu nečekala. Z Vašeho dotazu ke mně doléhá takové to „hraní jako kočka s myší“ a sále to jde „nahoru a zase dolů“. Pokud Vám tento styl nevyhovuje, je třeba, abyste byla jednoznačná Vy a dala vašemu vztahu nějakou podobu: dát najevo, co nebudete i budete přijímat. V opačném případě bych očekávala, že se to mezi vámi bude odehrávat stále nějak podobně. Ale každopádně: kdyby o Vás hodně stál, jistě si Vás najde kdekoliv. :-)
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

10. března, 15:36

jak ho dostat?

Dobrý den Jmenuji se Martina,před týdnem mě opustil přítel se kterým jsem žila dva roky. Začalo to tím že už ho přestalo bavit mazlení polibky,hlazení...Já jsem to pořád vyžadovala a do toho mu zdělili v práci že ho pravděpodobně přeloží z Prahy až do Ostravy a to ty hádky jen opepřilo.On nechtěl odejít kvůli lepším finančním příležitostem a já po hádkách jen plakala:-( Minulý týden už to všechno vybuchlo a on odešel sbalil si své nejnutnější věci a žije přechodně na ubytovně co mají u práce.Jeho pitomí kolegové kteří se všichni se svými protějšky rozvádějí nebo rozcházejí (předpokládám že z podobných důvodů,nebo aby mohly mít občasné povyražení s kočkama co reprezentují jejich podnik)si z něj dělali srandičky že je podpantoflák a podobně, myslím si že to k tomu také přispělo...ano uznávám že chyba byla jistojistě na obou stranách jenže já ho miluji...Hluboce ho miluji a byla jsem přesvědčená že my dva prostě patříme k sobě, po všech těch nevydařených vztazích to byl právě on s kým klapalo všechno tak dokolale,naše rodiny se také přátelily,měly jsme společné finance ale něco se v něm zlomilo:-( pomozte mi prosím najít si znovu cestu k jeho srdci...Vždycky jsem toužila že si najdu muže jako je on a teď ho mám navždy ztratit? Nemůžu se s tím vyrovnat trápí mě celé mé tělo,protože nervy pracují opravdu spolehlivě už skoro dva měsíce co jsme se hádali nemohu pomalu pozřít sousto abych to nějakým způsobem okamžitě nevyhodila ven jsem nešťastná doma i v povolání celý svět tím otravuju jak jsem podrážděná ale nejvíc týrám sama sebe nemůžu to vytěsnit z hlavy a je to každým dnem horší.chci ho zpět opravdu mi za to stojí já vím že chci trávit život s ním nikdy jsem nic podobného s mužem necítila a nemůžu se smířit s tím že bychom si měly dát opravdu sbohem.Prosím poraďte jak se mám chovat,co mám dělat...Děkuji

Martinka.love.Bast

29. února, 1:39

Odpověď na dotaz

Dobrý den, Martino,
ve vztahu určitě nejde nebo nemá jít o to, že někoho něco přestane bavit... Vždycky to má své počátky a příčiny někde jinde. V tuto chvíli je potíž v tom, že já netuším, kde by to mohlo být. Ani z Vašeho dotazu mi nevyplývá, co se vlastně mohlo stát. Mohlo to být tolik věcí! Možná by stálo za to ještě si s bývalým partnerem popovídat, kdyby o to stál, ale vícekrát bych to asi nezkoušela. Možná byste mohla zkusit se ho jednou zeptat, co se stalo, co ho k tomu vedlo… Můžete se pokusit mu jednou jít naproti v tom, co chce a potřebuje on. Třeba prostě nemá náladu na Vaše potřeby, třeba ho něco naštvalo, trápí ho nátlak kámošů… kdo ví! Kdyby Vás znova odmítnul, už bych Vám doporučovala nechat ho jít svou cestou.
Jinak to, co popisujete, je vcelku přirozená reakce Vašeho těla na velkou zátěž. Nechci ji banalizovat, ale spíše chci říci, že rozchod je téměř vždy hodně stresující záležitost, a to i v případě, kdy došlo k jakési dohodě. Čeká Vás mnoho změn, vše je najednou úplně jinak, přestavujete svět…
Nicméně zase není jiné cesty, než jít dál i přes toto zranění a pokusit se v sobě najít tvořivou sílu k novému začátku. K úplně jinému životu. Ale věřte, že on může být i tak hezký. Vím, že jste ve fázi, kdy si to neumíte představit, ale tak jsou na tom mnozí po rozchodu. Najděte si „svůj nový svět“. To, co Vás baví, co děláte ráda, co Vás zabaví a rozesměje – právě na to se soustřeďte.
Věřte trochu i sama sobě a svému životu! Hodně štěstí!
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

10. března, 15:28

jak se s tím vyrovnat

Dobrý den, s přítelem jsem 6 let a je to můj první vztah a doufám, že poslední. Jen je jedna věc, přes kterou se nemůžu přenést..a to je jeho kouření. Když jsme spolu začali chodit, tak nekouřil..Trvá to asi 3,roky co začal..mě hrozně bolí a štve, že si takto ničí zdraví..když jsem byla v létě 3 měsíce v Chorvatsku a přítel si pak pro mě přijel, slíbil mi, že přestane..vydržel to možná tak týden..já vím, že je složité, aby závisláci s něčím přestali ale když se chce tak všecko jde..a navíc on ani neví, proč to dělá.. řekla jsem mu ať si najde nějakou motivaci, aby přestal třeba mě a stejně nic..tak jsem se chytla toho,že přestane až se nám jednou narodí miminko, nebo až si vemem hypotéku na dům.. nechci se s ním k vůli tomu rozcházet..ono až na to kouření máme krásný vztah..jen já nedělám co se mu nelíbí tak proč to nemůže dělat taky on..já bych klidně dělala věci, co se mu nelíbí ale to bych mu akorát vracela a to já nechci, nejsem taková..prosím, co mám dělat..fakt mě to bolí... děkuji s pozdravem VERONIKA

verunka8885

12. února, 18:47

Odpověď na dotaz

Dobrý den, Veroniko,

možná Vás povzbudí vědomí toho, že v každém vztahu se po čase projeví ty oblasti a zvyky, které jsou nepochopitelné a nejsou nám příliš vhod. Kouření je pro nekuřáky často nepříjemné, škodí zdraví atd., ale je to pro Váš vzájemný vztah opravdu tak důležité a zlomové? Kritikou a naléháním často dosáhneme opaku toho, co jsme chtěli. Tím nechci říct, že kritika do vztahu nepatří. Je povzbudivé, že celkově hodnotíte Váš vztah jako krásný.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

29. února, 20:26

žárlivost ve vztahu

1/2Dobrý dne paní doktorko,předem se omlouvám za dlouhý dotaz, respektive popis situace.Ptal jsem se na to i na to osobně psycholožky,ale nějak jsem nebyl s návštěvou moc spokojen. Před 5 měsíci jsem začal chodit s jednou úžasnou holkou.Je ji 27 a mě 28 let.Do teď je vztah v pohodě,až na jedno malé škobrtnutí,kdy jsme měl měnit práci z 8 hodinové pracovní doby na 24 hodinové směny a dva dny volno,to se partnerce nelíbilo,že budeme málo spolu.Před několika týdny,jsme se na jedné akci dozvěděl od přátel partnerky,abych si na ní dával pozor, že je dobrá herečka,že poslednímu partnerovi dělala ze života peklo,žárlila na něho,lezla mu do telefonu, do e-mailu,zakazovala mu sportovat a chodit do druhé práce.Proste ho stále mít stále u sebe.Z počátku jsem tomu nevěřil,tak jsem se na to ptal partnerky a ta mě tvrdila,že to není pravda a nechtěla se o tom bavit.Jediné když jsem se seznámili a začali jsme spolu chodit,tak mě řekla,že chce vždy slyšet pravdu i když to bude bolet,ale že ji nemam lhát.Když jsem se jí ptal,proč mě to říká,tak že má špatné zkušenosti z bývalých vztahu,kde ji jeden partner podvedl a poslední partner ji neustale lhal a pořad si někoho hledal na seznamkách. Nedalo mě to a kontaktoval jsem jejího posledního ex přítele.Což jsem do teď nikdy neudělal.To co mě řekl,více méně potvrdilo,co říkali přátele partnerky.Docela mě to šokovalo, ale na druhou stranu tomu nemůžu uvěřit.Podle ex přítele se po roce a pul strašně změnila,to co ji bavilo,nebo respektive to vypadalo,ze ji to baví,tak se přestalo bavit.Začala mu dělat scény,že nechce aby chodil sportovat a chodit na brigádu,že chce být s nim.Začala mu kontrolovat telefon,začala mu lest do e-mailu,neustale se ho vyptávala,kam jde a s kým jde.Je mě jasné,že to s posledním ex parterem neměla jednoduché,podle toho co mě vyprávěl on, tak žádný svatoušek nebyl.

11. února, 23:10

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

doporučila bych Vám přečíst si odpověď u dotazu „Budoucnost vztahu.“

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

29. února, 20:18

Jak zapomenout?

Dobrý den, je mi 25 let a před téměř 8 měsíci se se mnou rozešel přítel po více než 4letém vztahu. Můj problém je v tom, že na něj pořád myslím a nedokážu se s tím vyrovnat. Myslím, že ho mám stále ráda i když mi ublížil. Vím, že se ke mě už nevrátí, ale nedokážu to pochopit a jen se trápím myšlenkami na to, co jsem dělala ve vztahu špatně. Mám pocit, že takového jako byl on už nepotkám a zůstanu sama. Možná je to tím, že nemám srovnání- jiného než jeho jsem neměla, ale nevím, třeba si ho jen idealizuji, nevyznám se ve svých pocitech. Děkuji za Vaši odpověď.

lucka2828

21. února, 15:29

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

po rozchodu je vždycky smutno. Není jiná možnost, než projít tímto obdobím. Pokud vztah trval roky, může trvat měsíce, než se pocity zklidní. Při rozchodu člověk přemýšlí nad tím, co měl udělat jinak…., má pochybnosti sám o sobě. Jedna z možností, jak se vyrovnat s momentálními rozladami, je to, že pokud Vás napadnou vzpomínky na bývalého partnera, tak je stopněte a jdete si zasportovat, například zaběhat. Záleží na Vás, který sport Vám vyhovuje… Pohyb uvolňuje v těle endorfiny, které působí na naši náladu. Když se rozhodnete pro běhání, můžete začít rychlou chůzí a zátěž postupně zvyšovat. Pokud se Vám podaří zařadit sport do Vašeho běžného života, budete se cítit klidnější a uvolněnější.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. února, 23:20

Mám mu dát ještě šanci?Prosím,poraďte...

Dobrý den, Mám přítele,se kterým jsem spolu skoro 4 roky,z toho 3 spolu žijeme(bydlím u něho)Mě je 24 let a on je starší,32 roků.Byla to láska na první pohled,sympatie,vášeň.A já se do něj hodně zamilovala.První rok hodně pracoval mimo bydliště.I přez to,že jsme se viděli tak málo,tak šel radši s klukama na pivo a mě nebral v potaz.Začala jsem mít špatné tušení a zjistila jsem,že pořád řeší vztah se svou bývalou přítelkyní.Po čase mi přiznal i nevěru s ní na počátku našeho vztahu.Se slovy,že toho lituje,atd...odpustila jsem mu.Ale to není vše.Měl celou dobu založený profil na seznamovacích stránkach,kde ty slečny naháněl on sám!Vím,že se s nějakýma i sešel,ale odpřísahl mě,že nikdy k ničemu nedošlo.Řekla jsem mu,že mi to vadí,a jeho odpověď zněla,že to vadilo každé jeho přítelkyni a profil měl vesele dál:(Nic jsme spolu nepodnikali,jen seděli doma,maximálně zašli na pivo do jedné a té samé hospůdky.Ani na dovolené jsme nebyli za celou tu dobu...Asi dvakrát mezi náma došlo k fyzickému násilí.Pod vlivem alkoholu.Poprvé to odneslo jen mé rameno,ale podruhé(s odtupen času)jsem to chytla jednou,ale pořádně a to přímo na obličej.Omlouval se,prosil,a já opět odpustila.A teď jsem potkala nového muže,který mi chce dávat vše,co mi kdy sním chybělo.Je do mě zamilovaný a mě je sním dobře.Jednou jsem nepřišla domů a vrátila se asi po 4 dnech rozhodnutá,že je konec.Došlo mu,že o mě může opravdu přijít a začal mě plakat,prosit mě a slibovat,že se změní.Je to teď asi 5 dní a snaží se.Ale na jak dlouho?Mám ho v srdci,a strašně se mi chce veřit tomu,že se změní na pořád.Ale nejsem si vůbec jistá .Celé 4 roky zájem neměl.Je možné,aby si to po tak dlouhé době uvědomil a změnil se?!...Mé okolí mě říká,ať už konečně odejdu.Vím,že bych měla podporu,a veřím,že i tu lásku bych dostávala,tak jak si ji zasloužím...Ale pořád asi doufám...Má to vůbec cenu???...Předem moc děkuji za Váš názor a radu!!!

3pavluska

20. února, 10:44

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

z toho, co popisujete, je zřejmé, že s Vámi partner špatně zachází. Hledáte oporu, jistotu a dostáváte pravý opak. Možná jste na začátku vztahu měla pocit, že s partnerem zvládnete život lépe, ale partner Vás využívá jen ke svým cílům. Snaha o sblížení je marná, nakonec partner půjde jen za svým a ve chvíli, kdy si bude myslet, že Vás má jistou, tak se vrátí ke stejným vzorcům chování jako dříve.
Rozchod není jednoduchý, protože je spojený s pocity samoty, opuštěnosti, vlastní neschopnosti. Proto bych Vám doporučila vyhledat psycholožku v místě bydliště. Často si v partnerských vztazích hledáme podobné typy partnerů, proto by bylo vhodné využít pohovorů u psychologa k hledání sebe sama, k nacházení sebedůvěry a vlastní hodnoty. Věřím, že máte na víc, než se nechat od partnera jen využívat. Moc přeju, ať vše zvládnete.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. února, 23:18

Kde brát energii

Dobrý den je mi 22 let, studuji vysokou školu, mám skvělého přítele, koníčky které dokonce začínají i vydělávat, dost známých kteří mě mají rádi. Známých a ne přátel protože je mi zatěžko pustit si lidi k tělu, to trvá roky, ale to teď nechme. Mám poměrně zásadní problém se svou maminkou. Od mých dvanácti let trpí depresí, na což postupně navázalo množství psychosomatických poruch. Snažím se pomáhat jak mohu, ale pomalu není odkud brát, někdy mám pocit, že držím pohromadě jen silou vůle. Velmi se o ni bojím. Už je to sice několik let co už o sebevraždě nemluví, ale stále mám strach. Mívá poměrně problematické obsese. Nyní si zase usmyslela, že ji někdo sleduje. Chce se proto stěhovat do ciziny aniž by tam měla nejmenší zázemí. Celou dobu se léčí na psychiatrii a bere kvanta léků, po špatné zkušenosti kategoricky odmítá psychologa. Já jsem jí nejblíž a měla bych dokázat pomoct. Bohužel nedokážu. Racionálně to asi nebude protože jsem úplně blbá jak mám tendence si ve slabých chvílích říkat, i když to, že kdybych v nějákém ohledu byla lepší, poskytla bych lepší oporu, je poměrně oblíbené téma mého vnitřního dění. Navíc prarodiče, u kterých bydlíme se kvůli ní dost trápí (ona je viní ze svého stavu), vidím, jak schází, snažím se jim dělat radost, ale hodně mě to vyčerpává. Mám pocit, že se ke mě hodně upli a každý můj neúspěch se nese ve vlnách. Připadám si strašně nevděčně, všechno mi vlastně vychází, tak proč mám psychické problémy a nedokážu vyřešit, co mám přímo pod nosem když všechno ostatní mi jde? Cítím se provinile, že je mi lépe mezi cizími než ve vlastní rodině. Nevidím dlouhodobě udržitelnou cestu, jak z toho ven, a ven z toho opravdu musíme všichni... a já jediná jsem v pozici ze které mohu jednat... něják. Vidíte z vnějšího pohledu více než já? Mnohokrát děkuji za radu, děkuji, že se mohu takto vypsat.

Darklilly

20. února, 0:37

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

není vůbec snadné, když je nemocný někdo z rodičů a tíha nemoci „leží“ na nás. Vztah mezi matkou a dcerou je blízký a věřím, že to opravdu není jednoduché. Nemoc jednoho, působí na všechny členy rodiny…
V tom, jak popisujete svou rodinnou situaci, je asi pro Vás obtížné, hledat zdravou hranici mezi vlastními zájmy, prostorem pro svůj život… a snahou rodině pomáhat.
Jak jste sama správně poznala, může být užitečný názor někoho nestranného. Můžete se pokusit vyhledat psycholožku v místě studia nebo bydliště. Hledejte někoho, kdo Vám porozumí, v dnešní době si můžete psychologa vybrat… Nezapomeňte na kamarádky a přátele. Není proč cítit výčitky svědomí, když se mimo rodinu cítíte dobře. Potřebujete prožívat povzbuzení a vědět, že na trápení nejste sama.
Jste obdivuhodná, že i uprostřed nemoci maminky a všech obtíží se snažíte mít svůj život, studujete, máte přítele, koníčky… Jste obdivuhodná, že Vám záleží na ostatních. Moc přeju, ať nacházíte kolem sebe lidi, kterým se můžete svěřit. Když budete potřebovat, určitě napište.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. února, 23:17

už si nevím rady!!!!

Prosím pomozte!!!! Velice jsem milovala svého kamaráda,ale ten moje city neopětoval a jel dobývat svět a jak to býva sejde z oči sejde z mysli. Ale on se ai po deseti letech ukázal u nás(to už jsem měla rodinu) a vyznal mi lásku a tvrdil mi jak moc na mě ve světě myslel a jak moc by si přál aby jsme byly spolu. Odmítla jsem ho se slovy že mám rodinu a on opět zmizel do světa,ale rodina se rozpadla a on mi napsal že si mě chce vzít i ze synem a budeme rodina. Po třech letech se opět vrátil,ale tentokrát s rodinou. Má malého syna a ženu. napsal mi : Miluju Tě,ale stalo se a já nemůžu jinak. Od té doby prožívám osobní peklo je mi hrozně mám pocit že se mi zhroutil svět. Při každém zabrečení malého dítěte je mi do breku. Celkově se cítím velice zle a hrozně mi to ublížilo. Chci se nad tím povznést ale vůbec to nejde. Chci spátky svůj život,ale nějak ho nemůžu najít. Už nechci na něho čekat další roky,ale mám pocit že je to můj osud na něhoi neustále čekat. Děkují moc za odpoveď

mackakacka

18. února, 22:32

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

některé situace, okolnosti ve Vašem životě se odehrály a nejdou vzít zpět. Máte do budoucna v podstatě dvě možnosti. S tím, co máte, život tvořit, anebo život vyplnit sněním a další šance už nebudete mít.
Stále máte možnost navzdory ztrátám, využít svůj život nejlíp, jak umíte. Hodně důležité je, jak se rozhodnete, emoce se Vašemu rozhodnutí po čase přece jen přizpůsobí (i když to může nějakou dobu trvat). Můžete se stát obětí okolností a nechat se ničit, anebo zvolit svůj vlastní přístup k životu.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. února, 23:15

Milenka

Dobrý den, prosím o radu. Jsem s manželem 7,5 let a máme chtěné 6 leté dítě. Manžel se mi na otázku přiznal že má milenku, jelikož ho se mnou sex nebaví. On si svůj problém prý vyřešil a opustit nás nechce. Nevím jak se k tomu mám postavit. Děkuji.

petra.kurk

16. února, 21:35

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

ráda bych Vás povzbudila a třeba pro Vás může být nadějí to, že můžete současného stavu využít ve smyslu hledání, co Vašemu manželství schází, co je možné na Vašem vztahu zlepšit. Zabývat se jen otázkami viny a zůstat jen u výčitek vztah často komplikuje.
Nevěra je spojena s narušením manželského vztahu a není tak jednoduché ji zvládnout. Doporučuji Vám spolu s manželem vyhledat manželskou poradnu v místě bydliště. Přeji, ať se Vám daří vše zvládnout.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. února, 23:14

Autoritářský manžel

Mám problém s manželem. Chová se, jako by všemu rozuměl, všechno kritizuje, se vším je nespokojený, a v jednom kuse je načuřený.Ale sám nesnese odmítnutí, kritiku na svou stranu a sebemenší vyjádření nějaké negativní emoce. Když ukážu strach- jsem za hloupou, hněv- jsem hysterka, frustraci- jsem rozmazlená, atd. Pokud už se mu s nějakým problémem svěřím, dává mi najevo neuvěřitelnou nadřazenost až výsměch. Jako rodina za ním nechodíme o žádnou radu, protože rád shazuje. Za tím vším je ale vidět zoufale nerozhodný a ne příliš schopný člověk, plný komplexů.Vyrostl v rodině vojáka z povolání, tam už vůbec nelze cokoliv řešit. Problém je ten, že s ním nelze nic domluvit. On ze své pozice nikdy neustoupí a nějaké logické argumenty na něj neplatí. Častokrát naopak vše neuvěřitelně překrucuje a vykládá příšerné nesmysly,svou trapnost nevnímá. Dalším problémem je jeho podlost, nikdy na člověka neútočí přímo, jen takovým dusnem, poznámkami, dokáže být velmi zlý, takovým tím zbabělým špinavým způsobem. Děti se s ním už nechtějí stýkat, a já nevím, co dělat. Je mi ho líto a přitom se mi taková ubohost hnusí, byla bych ráda, aby si tenhle člověk uvědomil, že takhle si ho nikdo vážit nebude. děkuji za radu Káťa

filippinolippi

16. února, 13:49

Odpověď na dotaz

Dobrý den, Káťo,

píšete, že manžel pochází z rodiny vojáka, kde se nedalo nic řešit… Všichni jsme ovlivněni původní rodinou, ze které pocházíme. Jsme ovlivněni prostředím, ve kterém jsme vyrůstali. Často v mnohém opakujeme chování rodičů, i když jsme ho třeba v mládí odsuzovali… Je možné z tohoto kruhu vystoupit, když podnikneme určité kroky k tomu, abychom svému jednání porozuměli a uvědomili si širší souvislosti.
Nelze několika větami vyřešit Vaše dlouhodobé vztahové problémy, je to nad rámec této poradny. Proto bych Vám doporučovala spolu s manželem návštěvu manželské poradny. Pokud manžel nebude chtít, můžete vyhledat psychologickou poradnu sama.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. února, 23:12

Co stím?

Dobrý den, ještě nikdy jsem se na podobnou poradnu neobrátila ale nevím si už rady. Jde o vztah s mým přítelem. Chodíme spolu půl roku a vídáme se hlavně o víkendu. Peru se však s pocity, které jsem ještě nezažila. Upřímně, prostě jestli se na něj těším, že třeba přijede na víkend? Je mi to jedno, těším se? Je mi to jedno.... docela dost věcí mě na něm také rozčiluje, není dostatečně sportovně založený,to jak mluví, dost nářečím, a je mi prostě někdy dost trapně, když se na nás lidé kvůli tomu dívají, např. v restauraci. Je také dost konzervativní, někdy chladný...prostě typický kozoroh (já jsem typická umělecky střeštěně založená váha). Jako člověk je ale spolehlivý, dá se sním mluvit a domluvit, je hodný....nemůžu se ale zbavit dojmu..že je to prostě málo. K tomu všemu tedy přibývá pocit, že pokud bych se s tak hodným a šikovným klukem rozešla, byla bych ta největší potvora. Nevím si s celou situací rady, jestli je to stresem (pracuji a k tomu studuji vysokou školu) nebo tam prostě není TO ono, ta pověstná jiskra.. Moc děkuji za Váš čas

VladimiraGwynedd

15. února, 12:12

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

je možné, že vzhledem k tomu, že se vídáte s přítelem o jen o víkendech, pracujete a studujete vysokou školu…, ještě jste do vztahu „nevstoupili“. Vzájemný vztah jste třeba ještě neměli možnost rozvinout. Pro vznikající vztah je potřeba mít na sebe čas, věnovat se nějaké činnosti... Obrátit pozornost k partnerovi a zajímat se o něj. Učit se spolu komunikovat atd. Možná by Vám pomohlo, „dát si měsíc pauzu“, abyste si sama v sobě odpověděla na otázku, zda společný vztah chcete tvořit a dále rozvíjet.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. února, 23:09

Nevím jak dál :-(

Dobrý den, potřebovala bych poradit v těžké situaci. Je mi 18 let, s přítelem jsme spolu 3 roky. Takže jsme pro sebe prakticky "první". Jak já pro něho tak i on pro mě. Náš vztah byl poslední dva roky neskutečně hluboký. Byli jsme jako jeden člověk. Dokázali jsme si ve všem rozumět, poznat na tom druhém co ho trápí atd. a hlavně cit mezi námi byl pevný a hluboký. Jenže v poslední době jsem na něm začala vidět chyby, které nesnesu. Trvá to už tak asi půl roku. Z toho, že mi na něm vadí určité věci mě přechází chuť ho i políbit nebo chuť na sex. Začaly mi vadit i maličkosti, o kterých jsem mu říkala, ale on je kvůli mě nechce odstranit. U větších problémů vždy jen slíbí,že je bude řešit, ale nic se neděje. Ke všemu jsem teď ještě potkala někoho jiného, s kým je mi velice dobře, ale nemůžu říct, že bych se zamilovala nebo tak, to určitě ne. Z celého toho zmatku co teď mám v hlavě nemůžu ani spát. Kamarádka mi poradila, ať si na pár týdnů od přítele odpočinu a že pak sama poznám, jestli mi chybí nebo ne a podle toho pak jednat. Pořád myslím na to, jestli to mám ukončit a případně zkusit nový vztah nebo jestli se mám k příteli naplno vrátit a milovat ho tak jak je, i když mě určité věci přivádějí k šílenství... prosím poraďte, nevím jak dál :-(

z.pampeliska

14. února, 22:53

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

začátek vztahu je spojen se zamilovaností. Je to období, kdy jsou v popředí silné city vůči druhému. Jsme šťastní, prožíváme silné, vřelé pocity vůči partnerovi. Nezáleží nám na tom, co je ve škole…, je důležité být s tím druhým. Zamilovanost trvá kolem dvou let, u někoho trochu déle a někdy kratší dobu. Po tomto období se emoce trochu zklidní a dostává se do popředí více rozum. Začínáme si více všímat rozdílů mezi sebou a zjistíme, že máme více neshod a vidíme ty vlastnosti partnera, které jsme dříve neviděli. Vadí nám na partnerovi to, co dříve nevadilo. Je to přirozený vývoj vztahu.
Období, kdy zamilované pocity nejsou tolik v popředí, je také součástí vztahu a také výhodou, protože se můžeme více soustředit na to, abychom se vzájemně reálněji poznávali. Postavit vztah jen na pocitech (i když jsou důležité), nelze. Pro perspektivu vztahu neplatí, že čím více krásných pocitů prožíváme, tím je naše láska větší a bude to tak napořád...

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. února, 23:08

žárlivost ve vztahu

2/2Hodně času trávil v práci a na brigádách,neustale lítal po seznamkách a chodil za novýma holkama.Nakonec se s ním po necelých 2,5 letech rozešla,že si našla někoho jiného do koho se zamilovala,ale on tu lásku neopětoval.Tak se chtěla neustále vídávat s ex partnerem,začali se hodně hádat,ale pak se mu vždy ozvala a chtěla,aby byl s ni a věnoval se ji.Neustale mu koukala do tel, do e-mailu i když byli po rozchodu,dělala mu scény, když si začal hledat někoho nového na vztah.Neustale mu něco vyčítala,dával mě i číst smsku, kde mu psala, že ho nikdy neměla potkat a že už ji nikdy nemá kontaktovat atd.Docela to vypadalo jako výhružka a naznak na sebevraždu.Údajně nedokázala nikdy přiznat svou chybu a když ji někdo něco vytkl nebo řekl, tak se urazila nebo partnerovi říkala, ať si najde někoho lepšího.Popravdě,já jsem si zatím nikdy nevšiml toho,že by se tak nějak chovala.Jak jsme psal na začátku,zatím nám to klape.Je pravda,že partnerka nemá žádny stály koníček,nemá žádné přátele,se kterými by se nějak pravidelně scházela.Je jen v práci, která ji moc nebaví a nebo doma.Já ji vodím mezi moje přátele a docela si s něma rozumí.Čeho jsem si všiml,že nemá dobrý vztah s rodiči,její táta je hodně cholericky a rozkazovací typ,kolem kterého se musí skákat.Ale na druhou stranu,měla možnost se odstěhovat k bývalému příteli,ještě když spolu chodili a to zavrhla,že tam nemůže nechat mamku samotnou,že by se udřela.Ten byt si i zařídila podle sebe.Začínám se toho vztahu docela bát.Už jsem si zažil několik vztahu,kde žena byla majetnická a žárlivá,ale nikdy mě nelezla do telefonu a e-mailu.Už bych chtěl konečně nějaký normální vyrovnaný vztah.Já jsem docela akční typ, mám pár přátel, se kterými se vídám, chodím hodně sportovat.S partnerkou se vídáme 3-4 do týdne.Jaká je možnost -pravděpodobnost,že to co prováděla svému ex partnerovi,bude provádět i mě?Už bych chtěl někoho normálního.Partnerka je krásna, respektive mě se moc líbí, hodna,vzdělaná.Děkuji za odpověď.Miky

11. února, 23:12

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

doporučila bych Vám přečíst si odpověď u dotazu „Budoucnost vztahu.“

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

26. února, 23:02

Co je se mnou špatně?

Dobrý den, je mi 21 let a v současné době studuji vysokou školu. Mám problém s tím najít si k sobě někoho blízkého ať už kamarádku nebo partnera. Ze vztahů v minulosti si sebou nesu zklamání, protože nikdo z těch lidí neměl zájem o mou osobu jako takovou, pouze víceméně si užívali výhod, které jsem jim nabízela, respektive ten vztah, žádný z těch vztahů nebyl funkční a déle jak 3 roky nevydržel. Nevím ,co je na mě špatného. Snažím se ke každému chovat slušně. Je to pro mě velmi těžké znovu se někomu otevřít. Okolí na mě vytváří nátlak, abych si našla partnera. Po svých zkušenostech nedokážu mužům věřit, téměř se mi hnusí. Bližší kontakt s mužem mi nepřináší žádné příjemné pocity, spíš naopak, nedokážu se uvolnit. Připadám si znečištěná, špinavá. Zvrácené na tom všem je to, že se mi líbí objímání od žen. Najednou se v sobě nedokážu vyznat. Příslušnost k jiné než většinové sexuální orientaci nemůžu připustit. Děkuji za Vaši odpověď. Gabriela

mala-carodejnice

14. února, 11:09

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
z Vašeho dotazu na mě doléhá něco těžkého. Mám pocit, že byste si určitě zasloužila intenzivní pomoc a péči o Vaše duševní trápení. Va Vašich řádcích jako by se objevovalo něco, čím jste si prošla a co ani nepopisujete: popisujete jen důsledek. Jste sama a nešťastná. Jak říkám, v této poradně Vám do budoucna moc nepomůžeme, chtělo by to vše rozebrat a "očistit" (pokud použiji Vaše slova) s nějakým odborníkem. Co mě napadá je, že se možná příliš obviňujete za to, co jste neudělala, za co nemůžete. Naopak, můžete vzít svůj život do svých rukou a pokusit se pomalinku pracovat na tom, co Vás trápí. Nevím, jestli to zvládnete bez podpory, ale i tak se o to můžete pokusit. Doporučuji Vám např. knihu od E. Lukasové s názvem "I tvoje utrpení má smysl", ta by Vám mohla pomoci podívat se na Vaše trápení z jiné stránky a najít kousek cesty ven.
Co se týká sexuální orientace, je jasné, že pokud máte těžké zkušenosti s muži, vhání Vás to tam, kde tyto zážitky nemáte. Nemusí se ale jednat o jinou sex. orientaci, ale o důsledek traumatu. Může se tedy stát, je to pravděpodobné, že pokud byste si vyřešila následky traumatu, vše se upraví (i když to může trvat dlouho). To je ale práce pro odborníka, i když Vás opět nechci odradit od práce na sobě samé. Objetí od někoho, kdo nás bere, kdo nás má rád, je přece příjemné a není to věc úchylky - i když je to žena.
Přeji Vám, ať najdete cestu ven, dobrou podporu a také své přátele.
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

21. února, 8:29

dekuji

Zdravím velice vám dekuju myslím že jsem vás pochopila a i já sama jsem se nechtela vzdát toho malého clovicka ale bohužel jseo to nejspíš už přišla dneska jsem byla u své lékařky ta mí řekla že jsem nejspíš samovolně potvrdila test i krevní odběr prokazuje těhotenství ale ultrazvuk ne a v té krby je to slabší tak že to vypadá na potrat každopádně v úterý to budu vědět jistě na čem jsem každopádně se můj přítel ukázal jako falešný neférový řek mi když si to necháš odcházím od tebe když ne chci být stebou já jsem nikdy dítě nechtěl říkal jsem že ho chci a doufal že nikdy nebude nevim jak toto skousnout dekuji Za vše marcela

merry-jane

14. února, 17:30

Odpověď na dotaz

Děkuji za odpověď a poděkování, to je milé. Myslím, že je před Vámi i tak těžká volba, co s Vaším vztahem dál... Přeji hodně dobrých dní.
Pavla Glogarová

dlanzivotu.glogarova

20. února, 21:01

Nevím jakou cestou se dát poradte mi prosím!!!

Dobryden s přítelem bydlím už dva roky od mích 15let doma jsem mnela rodine problemy a nebylo mozne tam zustat tak si mmne pritel vzal k sobe jeho matka si mne osvojila jen z toho duvodu aby ji syn neutekl kdybych nahodou musela do detskeho domava!pritel nemam zrovna dkonale rodice ale to asi nikdy!jsem rada ze muzeme byt spolu ze jeho matka pro nej neco takoveho udelala alep problem je trosku nekde jinde!V te vesnici kde bydlím bydlí i muj ex pritel se kterym sem byla od mych 13 let do 15 kdy sme se pak spolu rozesly!! S pritelem se kterym sem niní mi prijde ze si nemame o cem promluvit ze se v postely uz ani nepritahujeme pritelovy je19 Zacal kvuli men chodit doprace aby sme spolu mohly byt a tedka kdyz sem mu rekla ze du za mim byvalím ze si musime promluvit kvuli soudu tak mne zacal napadat ze spolu spíme!Abych pravdu rekla k memu ex pritely porad citim co si zvlastniho jako by to mezi nami porad jiskrilo!Kdyz mne byvali pritel obejmul zacala sem brecet z radosti ze sem opet s nim citim se s nim velice dobre a vzhledem ze muj zdravotni stav neni zrovna nejlepsí jsem zjistila ze se snim opravdu citim dobre rozumime si jakl po sexualni strance tak po vsech ostatnich dokazeme si vyhovet bavit se otevrene o vsem anizby sme se navzajem napadaly nebo si neco vycítaly...Ted jsem od meho soucastneho pritele dostala podmínku ze kdyz se s nim budu stykat on semnou nebude nevim co mam delat mamu byvalemu pritely hrozi ze by si mohl jit sednou za to ze semnou spal kdyz sem jeste nemnela15.....Prosím pomozte mi...Nevím co mam delat

MyLadyLentilka

6. února, 15:03

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
víte, ve Vaší situaci je těžko radit takto na dálku. Celkově dle mého názoru platí, že je lepší si prostě "vybrat jednoho kluka" a za tím vztahem si jít a jen pro něj jaksi žít. Toto bych radila i Vám. Vždycky je problematické a komplikované, pokud člověk kličkuje mezi dvěma partnery.
Tak ať se daří!
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

14. února, 16:47

nevěra mého manžela tvrvá 2 roky

Zdravím Pavlínko, dobrý den jsem dost neštastná a nevím co mám dělat,jak řešit situaci. Zjistila jsem ,že manžel mi podvádí 2 roky.Žijeme spolu 30let děti jsou již dospělé,pouze ten nejmladší se hlásí na vysokou školu.Našla jsem mu mobil,kde měl perverzní fotky žen s kterými měl poměr sám jim posílal svoje perverzní fotky.Je na seznamce,štěstí ,flirtu i badoo,kde stále si domlouvá další schůzky i když mi slíbil,že toho nechá. Zjistila jsem ,že má třeba 4 ženy s kterými je v kontaktu .Je to podnikatel ,který jezdí stále na cesty a přitom navštěvuje tyto ženy.Od roku 2010 jich má v mobilu hodně,jak zjistí že by to mělo být vážné,protože mu píší miláčku neozýváš se a miluji tě.Nebo ,že ještě nyní mám na tvých rtech tvého mazlíčka.Těším se na tebe v pelíšku.Když jsem na něj uhodila ,řekl že byl poze 2 na kafe.Víc se nepřiznal. Za ty roky s ním nechci stále žít ve lži.Mám jeho mobil ,kde je vše uloženo v telefonu.Na SIM kartě vše smazal a neví ,že tam mám všechny důkazy.Prosím poradte mi,jak by jste řešila tuto situaci. Děkuji Blažena děkuji

alditrade

7. února, 11:03

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
mám za to, že Váš příběh je spíše pro rodinného či manželského poradce - a asi by jej bylo vhodné řešit spolu s manželem, pokud by měl zájem... ale mohu Vám napsat to, co mě napadá.
Po letech manželství (což je opravdu úctyhodné) bych viděla možnosti asi v tom, že buď vztah oprášíte s nějakým dobrým odborníkem nebo se sami pokusíte o takovou variantu společného soužití, kde budete oba jaksi naplněni. Je otázkou, proč Vám manžel začal být nevěrný "teprve teď". Myslím to tak, jestli mu něco nechybí, teď, po tolika letech, jestli by třeba nepomohlo více než dlouhé vyříkávání a výčitky jen začít mít na sebe více času, dát si prostor i čas, jet spolu jen tak na výlet... Neznám Vaši rodinu ani zvyky ani životní styl. Jen si říkám, jestli by v něčem úplně obyčejném, co nenachází na svých služebních cestách, zas po čase nenašel svůj poklad, který ho čeká doma. Nevím. Myslím, že pokud jej dobře znáte, můžete na to přijít i sama. Nevěra může být i otázkou nudy ve vztahu, vyhoření.
Já jen uvádím varianty, nápady, může jich být mnoho dalších... Pro celkové posouzení a řešení jsou zde spíše odborníci.
Přeji Vám, ať se podaří najít cestu ven. Pokud Vám toto psaní nějak pomohlo, klidně se zas ozvěte.
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

14. února, 16:42

nevim si rady

Dobrý den prosim poraďte mi mám. Pritele chodili jsme spolu dva a půl roku teď spolu od nového roku žijeme v jedné domácností po celou tu dobu se jevyl že by chtěl dítě nemohla jsem otěhotnět a teď když to vyšlo byl by rád kdybych šla na potrat nevim jak se zachovat když jsem na to čekala tak dlouho chtěla a chci miminko ale on ne mám si to nechat?nebo mu vyhovět protože nevim jestli bych to v dnešní době sama zvládla n

merry-jane

13. února, 22:23

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz. Je hezké číst ve Vašem dotazu kus zájmu o nový malý lidský život. Ze zkušeností Vašich vlastních, ale i cizích lze říct, že početí nového dítěte není v dnešní době samozřejmostí a s možností početí dítěte je často spojeno hodně bolesti: stává se, že toto přání není vždy naplněno. Je tedy nejen mým názorem, že je třeba si dítěte vážit - a to za všech okolností.
Jsem toho názoru, že ukončení života tohoto dítěte je vždy pro danou ženu, ale i společnost "velkou škodou", protože dítě je "věc" opravdu velmi, velmi cenná a ceněná.
Proto bych Vás chtěla požádat, abyste zvážila tuto novou existenci v tomto smyslu. Je mnoho lidí, kteří by se o Vaše dítě doslova poprali. Ale samozřejmě vím, že zde nejde o ostatní lidi, ale i o Vás - o Vaše životní štěstí. Nikdo Vám dnes neřekne, zda budete šťastnější s tímto dítětem nebo bez něj - jsou skutečnosti, které nenasvědčují nic o štěstí matek, které se svých dětí vzdaly, přestože měly "rozumný" důvod. Co se týká materiálního zajištění, ze své práce s matkami v tísni mám zkušenost, že to je sice podstatné, ale v péči o dítě to poslední - lépe řečeno, materiální výpomoc se dá sehnat, zajistit...
Mnoho odborníků by Vás směrovalo i jinak, než já. Píšu Vám do značné míry svůj názor, který je ale opřený o životní zkušenosti.
Zcela prakticky... pokud byste nechtěli o dítě s partnerem pečovat, vždy je možné dát dítě k adopci. Potrat mívá své důsledky, jak fyzické, tak psychické - těhotenství je za běžných okolností "zdravější" :-).
Zkuste si také dát čas, nemusíte se rozhodnout dnes ani za týden. Kdybyste cokoliv potřebovala (třeba i tu materiální výpomoc), neváhejte se na naši organizaci obrátit.
Přeji Vám dobré a šťastné rozhodnutí.
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

14. února, 16:27

Budoucnost vztahu

Dobrý den, omlouvám se, že Vás žádám na těchto stránkach o radu i když jsem muž. Rád bych se Vás zeptal na žárlivost ve vztahu. Začnu od začátku. Mě je 29 let, partnerce 27let, jsme spolu 5 měsíce a zatím nám to klape až na jedn trhlinu, kdy jsme chtěl změnit práci, chodil bych na směny,ale partnerce se to nelibylo a protestovala proti změně, že se málo uvidíme. Asi před měsícem jsme se dozvěděl od kamaráda a následně, když jsem si to chtěl ověřit, tak i od kamarádky, že partnerka byla citově závislá na posledním ex-partnerovi. Údajně mu dělala scény, zakazovala mu koníčky a žárlila na něho, chovala se k němu majetnicky a chtěla být pořád s ním a mít ho pro sebe. Na začátku vztahu, když jsem se bavil s přítelkyní o bývalých vztazích, tak mě řekla, že byla ve 2 vztazích ze 3 ex partnery podvedená a ten poslední je neustále lhal, chodil na kafíčka a chodil pořád na seznamky, kde si hledal nové holky na seznámení. Partnerka je krásna, hodná, všímavá žena, ale mám pocit, že má nízké sebevědomí, nemá žádné koníčky, které by pravidelně dělala a ani žádné přátele, se kterými by se občas scházela. Žije jen prací která ji moc nebaví a domovem nebo, když ji někam ven vytáhnu já. Když jsem se ji zeptal, jak to, že nemá žádné přátele a koníčky, tak mě odpověděla, že jí stačí partner a rodina. Já naopak jsem docela akční a aktivní člověk, mám koníčky, pár přátel a rád jsem v pohybu.Vidíme se 3-4 do týdne převážně večer. První otázka zní: jaká je pravděpodobnost, že by ta citová závislost, žárlení a scény, mohla časem začít dělat i mě a eventuelně za jak dlouho se to může projevit, zda to v sobě má. Jak mám moc poslouchat kamarády a známé, kteří nám říkají, že jsem povahově každý jiný a že nám to s polu dlouho nevdrží? Děkuji za odpověď s přáním pěkného dne Pepa

vos2007

5. února, 9:29

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

do vztahu přinášíme různá očekávání, nároky. Často to souvisí s původní rodinou, ve které jsme vyrůstali. Například touha po úzkém vztahu, touha po tom, aby partner odstranil úzkosti a nejistotu. Nejistota může přijít i tehdy, jakmile partner věnuje pozornost něčemu jinému, například koníčkům, přátelům, povolání. Soužití může být obtížné. Ptáte se, za jak dlouho se projeví žárlivost. Na tuto otázku není jednoznačná odpověď.
Na druhé straně určitá míra závislosti do vztahu patří. Už tím, že se člověk zamiluje, stává se závislý na tom, jestli jeho náklonnost bude opětována. Navázat vztah znamená stát se do určité míry závislým. To však může být vnímáno jako ohrožení, jako omezení vlastní svobody. Pocit blízkosti, důvěrnosti může být spojen s ohrožením.
Je skoro nemožné z několika řádků vyčíst, jestli je ve hře závislé chování jednoho partnera nebo obava a strach druhého partnera se vázat. Proto bych doporučila návštěvu předmanželské poradny, případně psychologa v místě bydliště. Může to být způsob, jak více porozumět sám sobě a ujasnit si, jestli ten druhý je opravdu tím, koho hledám.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

13. února, 23:24

prosba o radu

Dobrý den, je mi 15 a se svým přítelem jsem skoro rok. Jemu je 18. Asi před měsícem jsme se spolu vyspali. Celých těch 11 měsíců nám bylo krásně, ale teď je všechno nějak jinak. Od rána do večera se hádáme a on mě uráží a věčně mi řiká že dělám něco špatně. Pak se mu musím ještě omluvit aby se mnou vůbec mluvil a on se mi nakonec taky omluví. Normálně si odpouštíme s tím, že už se zase na nějaký čas hádat nebudem a on na mě nebude tak hnusnej, ale další den je to nanovo. Nevím, co mám dělat. Nikdy to takhle nebylo. Připadá mi, že dostal svý a už jsem mu jedno, jenže zase na druhou stranu proč by se mnou byl tak dlouho? Nechci o něj přijít, ale bojim se toho, že nebude dlouho trvat a rozejde se se mnou. Co mám dělat?

N.i.k.o.l.C.e.r.n.a

10. února, 15:21

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

je dobré se zamyslet nad tím, proč vytváříme vztahy. Je to hledání jistoty, bezpečí, naplnění? Tyto základní potřeby, které v sobě všichni nosíme, ze začátku vyplňuje rodičovská láska, vztahy v rodině. Když se stane, že nám něco v rodině chybí, tak se snažíme o to víc to hledat v partnerských vztazích. Od lásky a od partnera si slibujeme, že doplní to, co nám chybí. Partner toho ale není schopen. Proto je tolik důležité hledání sebe sama, poznávání sebe sama. Uvědomit si a vyrovnat se s tím, co jsem prožila ve vlastní rodině. Dopřát sama sobě čas, abych dozrála. Potom jsem připravena vytvářet vztah s partnerem. Váš přítel je taky v období, kdy dospívá, hledá sám sebe a ještě není asi připravený Vám dát jistotu, zázemí, které hledáte. Doporučila bych Vám, obrátit se ve Vašem okolí na někoho dospělého, někoho, kdo Vám dokáže naslouchat a rozumí Vám. Někoho, ke komu můžete být tak otevřená, jako jste byla při psaní dotazu. Kdybyste potřebovala, můžete vyhledat i pomoc dětské psycholožky poblíž místa bydliště. Přeji, ať se Vám daří

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

13. února, 21:58

Mobbing

Dobrý den, obracím se na Vás s jistě nelehkým problémem,ale věřím,že mi dokážete poradit.Jedná se o mou matku,která již více jak 15 let pracuje ve školní jídelně základní školy jako kuchařka.S ní cca 8 let pracuje jistá kolegyně,která je důvodem celého problému.Nejdříve pracovala jako druhá kuchařka společně s mojí matkou,ale když hlavní kuchařka odešla do důchodu,stala se hlavní kuchařkou ona.S původní vedoucí kuchařkou si má matka rozuměla velmi dobře.Ovšem od té doby,kdy se stala hlavní kuchařkou matky kolegyně začala tato paní na mou matku být více a více nepříjemná.Na stejném pracovišti pracuje ještě další kuchařka,ale toto místo bylo za ty roky mnohokrát vystřídáno.Navíc vedoucí kuchařka nepůsobila nevlídně na všechny ve svém okolí,ale začala postupně deptat pouze mou matku.Na jejich případná upozornění nebrala zřetel a vždy se z toho vymluvila.Postupem času to došlo tak daleko,že vedoucí kuchařka nenechá mou matku ani zamíchat hrnec,do myčky nádobí jí přilévá nepřiměřeně velké množství saponátu,v mrazech chodí otvírat okno do místností,kde je matka,při oběde jí dává dětské porce jídla,atd.Má matka se s tím pokoušela něco dělat,snažila se s ní o tom promluvit,ale potom se situace ještě zhoršila a ona vedoucí kuchařka začala mé matce místo tykání vykat a oslovovat jí příjmením a celkově se její přístup ještě zhoršil.Poté si matka stěžovala vedoucí jídelny,která situaci neřešila,protože se s vedoucí kuchařkou přátelí. V této chvíli se má matka děsí chodit do práce a já už nevím jak jí pomoci.Dříve se do práce těšila a měla ji ráda,ale teď uvažuje o tom,že ji opustí.Jediné,co mě ještě napadá je jít si stěžovat za ředitelem školy,ale má matka už je natolik neochotna to dále ještě řešit,že nevím jak jí pomoci. Musím ještě říci,že do této základní školy jsem před několika lety chodila a zmíněné osoby znám osobně.Podle mého jde o mobbing,ale byla bych ráda,kdyby se tato situace dala vyřešit jinak,než odchodem mé matky.Děkuji za Vaši radu

myzeskolky

8. února, 18:42

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

z toho, co popisujete, se jeví, že pro Vaši matku je obtížné vyřešit problém sama. Vy jí můžete být nápomocná v tom, že ji vyslechnete, podpoříte a pomůžete vyhledat kontakt na odborníka. Za předpokladu, že o pomoc bude stát. Možná bude potřebovat i Vaši podporu při rozhodování, zda má pomoc vyhledat. Vhled do situace, získání sebedůvěry atd. vyžaduje dlouhodobější péči psychologa či psychoterapeuta v místě bydliště.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

13. února, 21:48

Milenec,kamarád nebo přítel?

Dobrý den, ..mám takový problém,.. už přes 3roky mám hezký vztah se svým''kamáradem'' , spíme spolu, on se ke mě chová jako k přítelkyni ale vztah nechce. Trávíme spolu dost času, na veřejnosti se ke mě taky chová hezky .. po sexuální stránce si rozumime velice dobře , ale hold vztah nechce.Ve mě je ale už delší dobu chtíč co ho chce víc a víc,a nějak mi nejde smířit se s tím že z toho nic víc nebude, nevím jak dosáhnout toho cobych si přála.. :/ Nevím co si o tom myslet...

Beluska.Com

7. února, 22:56

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

píšete, že máte hezký vztah, a na druhé straně, že přítel vztah nechce. Je v tom určitý rozpor. Jestli tím myslíte to, že Váš vztah nemá výhled do budoucnosti, perspektivu, pak je na místě chtít po příteli, aby se k situaci jednoznačně postavil. Pokud nebude chtít vztah do budoucna rozvíjet, nezbývá než jeho postoj vzít vážně a vztah ukončit. Ke vztahu patří to, že myslíme na společnou budoucnost. Bez společné budoucnosti, perspektivy byste se jen trápila. Pokud přítel nepočítá se společnou budoucností, ukončete jedno období a postupně začněte hledat perspektivnější vztah. Vztah, ve kterém budete žít naplno.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

13. února, 21:46

Tápání

Dobrý den, je mi 40 let a jsem 17 let vdaná. Mám tři děti a s manželem si rozumíme. V létě 2011 mě okouzlil jeden 30-ti letý muž, se kterým jsem měla několikrát sex a moc se mi to líbilo. Chtěl by se se mnou i nadále scházet, ale vím, že mu jde jen o sex a líbí se mu i jak s ním komunikuju, že už mám nějaké zkušenosti a tak. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se mi tohle přihodí. Najednou myslím na jiného muže a jsem z toho nešťastná! Jak najít zase cestu zpátky? Děkuji za odpověď. Katy

katka2060

7. února, 15:22

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

ptáte se, jak nají cestu zpátky. Pokud chcete upřímně ovládnout touhu a impulzy, musíte přestat rozvíjet vztah k milenci. Nebezpečím je polovičaté řešení při ukončení vztahu (krátká setkání, sms), to stále oživuje milostná vzplanutí. Je dobré počítat s tím, že nejobtížnější to bude ze začátku, a může trvat několik měsíců, než se emoce zklidní. Povzbuzením může být to, že „čas pracuje ve Váš prospěch“ a emoce se nakonec přece jen zklidní. Současně s tím můžete znovu začít posilovat vztah k manželovi. Ze začátku to bude spojeno s „vůli milovat“, pokud ale vytrváte, po několika měsících se znovu posílí (možná vrátí) něha a obdiv k Vašemu manželovi.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

13. února, 21:44

návrat k byvalé partnerce

Dobrý den paní doktorko, rád bych se vás zeptal, zda je možné, aby se dva ex partneři znovu do sebe zamilovali. Před rokem a půl se semnou rozešla přítelkyně, kdy si našla někoho jiného.Odůvodnila to tím, že jsem ji nedával tolik lásky co potřebovala a ani sem se ji tolik nevěnoval. Postupem času jsem pochopil, že měla pravdu a mohl jsem do toho vztahu přinést a investovat více úsilí a více se snažit a opětovat ji tu lásku a méně myslet na sebe.Před několika týdny se ex partnerka rozešla s nynějším přítelem nebo on s ní, nevím, každopádně spolu nejsou a ona je sama. Chtěl bych se sní začít znovu vídávat a doufám, že o to bude stát, jelikož máme pár společných zajmu, které jsem spolu dělali, než mě opustila.Jediné co nevím, tak je to, zda se dokáže do mě znova zamilovat a jak dlouho mám čekat, než vystřízliví z posledního vztahu. Abych jí mohl naznačit, že po ní stále toužím, změnil jsem se a chtěl bych jí na z5.Podle jejich slov se už k jednomu ex příteli po 6 letech vrátila, ale bylo to jen na půl roku, kdy oba zjistili, že by jim to spolu neklapalo a hodně se hadali. Jaká je pravděpodobnost, že by se to mohlo povést i mě a jak na to? Děkuji Martin

vos2007

5. února, 9:39

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

myslela bych si, že je možné znovu roznítit a rozžehnout lásku. Předpokladem toho je, aby se partnerka necítila do vztahu nucena. Pokud by se cítila být pod tlakem, mohlo by to v ní vyvolat opačné reakce. Je moudré dopřát jí čas, aby v sobě v sobě ukončila jeden vztah, než vstoupí do druhého. Jak dlouho to může trvat? Je to individuální, u někoho to trvá i měsíce. Můžete spolu o tom mluvit, z jejích reakcí poznáte, kdy už „přišel ten čas“. V návaznosti na Vaši poslední otázku si myslím, že je důležité se ptát: „Co dělat pro to, aby náš vztah vydržel?“ Často čekáme, že nám štěstí přinese ten druhý. Při takovém postoji ale jen vidíme, co nám partner dal a co ne… Naproti tomu když se oba snaží, aby ten druhý byl šťastný, je takový vztah krásný i po letech. Odpoutat se od sebe a myslet na svého partnera není jednoduché a učíme se to celý život. Je dobré počítat s tím, že k lásce patří někdy i neshody a zklamání.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

13. února, 21:40

co mám dělat?

Dobrý den. Mám takový problém s přítelem. Jsme spolu už 4 roky ( z toho 2 roky spolu bydlíme) a zdálo se mi ,že nám vše ve vztahu klape. Nikdy jsem nechtěla být taková, že za ní muž všechno dělá,tak jsem dokazovala, jak jsem soběstačná. Přestal mi absolutně ve všem pomahat.Před pár měsíci jsme měli trošku krizi. Náhodou šla na počítač a uviděla zprávu od nějaké ženy. Myslela jsem, že jede za prací a jak to tak vypadalo, tak ne jen za prací. Jako zvědavá ženská jsem si chtěla zjistit o koho se jedná. Jakmile to zjistil můj přítel, tak bylo zle a rozešli jsme se... Po pár dnech jsme si ale řekli, že je škoda zahodit 4 roky. On to zatím nikomu neřekl, že jsme spolu ( že prý co kdyby jsme se zase rozešli). Takže se zdá, že jsem jeho přítelkyně tak napůl. Začal si psát s jinými ženami a když se ho na něco zeptám, tak mi řekne, že je to jeho soukromí a že mi do toho nic není. Myslím si, že kdyby neměl co tajit, tak by mu nevadilo, kdybych se na ty zprávy podívala. Moc mě to bolí a moc ho miluji. Chtěla bych s ním zůstat, protože nám spolu dokáže být i hezky, ale taky se nechci pořád jen trápit. Zdá se mi, že už od těch žen nechce jen přátelství. Když si s nim o tom chci promluvit, tak zase on to nechce řešit a nakonec je na mě akorát hnusný, že prý mám blbý kecy. Taky bych chtěla mít vztah ve kterém bych byla š´tastná a ne ho jenom pořád podezírat, jestli mi zase nelže a nejde místo do práce nějak jinam. Už mi hodněkrát lhal a lže i své rodině o tom moc dobře vim, ale opravdu se mi ten vztah nechce ukončit, když trval tak dlouho. On může dělat všechno, ale byl by nejraději, kdybych uklízela, myla nádobí a držela pusu. Plno lidí mi říkalo, že už jsem se nabrečela dost a že toho blbce mám pustit k vodě. Vim že as mají pravdu, ale já nejsem ten typ, co by si hned dokázal najít někoho jiného. Poraďte mi, co mám dělat,když se s nim o tom nedá bavit? Má to ještě cenu nebo jsem podezřívavá zbytečně? Dá se vztah zachránit? Budu vděčná za váš názor.

monika.krackova

1. února, 16:38

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
hledat východiska pro Vámi popisovaný příběh je složité v tom, že v něm nejste sama, ale nějak, subjektivně, jej prožíváte oba dva. Jistě by bylo důležité, jak celou věc vnímá i Váš přítel. Nám to asi nepoví :-) a jestliže o tom nechce tvořivě mluvit ani s Vámi, pak je možná na čase říct si: tak jsem asi poznala, koho mám před sebou. Je těžké ukončit čtyřletý vztah. Já Vám nemohu jednoznačně říci, zda by to bylo vhodné či ne, to by bylo hodně troufalé, ale pokud si vzájemně nedůvěřujete a máte dost rozdílné názory v zásadních věcech, např. co má a nemá partner vědět, pak je to alarmující.
Vím, že se Vám do nejistoty nechce - to sama popisujete. Může to být i tak, že je škoda vztah ukončit, pokud trval takovou dobu a vše bylo v pořádku... Na druhou stranu je zřetelené, že ve vašem vztahu chybí něco, co partner hledá jinde... a proč to dělá, to je velký otazník. Nemusí to být přímo jeho ani Vaše vina - není třeba hledat viníka, ale spíše společně hledat to, co nám to tedy chybí. Kde máte další "výhled", smysl Vašeho vztahu, co od Vašeho společného života čekáte, k čemu směřujete spolu? Váš partner nemusí být vyloženě "tak špatný", ale třeba se ve vztahu jaksi "nudí", vyhořel mu... a Vy tím samosebou trpíte. Jeho reakce vyvolává Vaši. Není neopodstatněné, že po pár letech vztahu a svatbě přicházely děti a zájem obou se točil kolem dětí... děti byly společným smyslem společného života. Dnes se to z nejrůznějších důvodů různě posunuje, jsou dlouhodobá partnerství bez dětí..., jsou "přechozené vztahy" - a to vše znamená problémy ve vztazích.
Nemluvím konkrétně jen o dětech, ale o SMYSLU Vašeho vztahu, o jeho zaměření. Dříve bylo naplnění Vašeho vztahu jen v emoční rovině. Na city se však v dlouhodobém vztahu nedá a ani nemá spoléhat. Musí tu být něco více. Mnoho párů má za to, že pokud již v jejich vztahu není onen "žár", je třeba ho hledat jinde. Ale to není to, co by vedlo k trvalému naplnění člověka, prostě ke štěstí.
Konkrétní nasměrování Vašeho vztahu (či rozchodu?) je možné rozebrat s odborníkem.
Budete-li chtít, pokud Vám těchto pár slov pomohlo, ještě napište.

Ať se daří při hledání (společného) smyslu života.
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

dlanzivotu.glogarova

4. února, 14:47