Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Holky v nesnázích

Někdo vám, nebo vaším blízkým ublížil? Náš odborník vám poradí, co dělat.

Radí Bc. Pavla Glogarová, DiS., a kolegyně ze společnosti Dlaň životu. Podpoří vás v řešení náročné životní situace či zážitku. Při své práci uplatňují zkušenosti z oblasti sociální práce a mezilidských vztahů

Poradce je
Radí
Bc. Pavla Glogarová, DiS. a kol.

Dotazy v poradně


Přidejte svůj dotaz

Nesmířena

Dobry den.Před měsícem se se mnou rozešel přítel po 4 letech.Je nám sice 20 let ale docela mě to vzalo bylo to ze dne na den.Tvrdil že mě už nemiluje ale za dva tydny se chtěl sejít a vykládal mi že mě miluje ale že nechce pevný vztah ale volný.Ale poslala jsem ho dohaje jenže nevím zda jsme udělala dobře.Vynadala jsem mu a poslala ho pryč.A ted mě obtěžuje takovými zprávami že jsme ubližila jemu a že šlo všechno dohaje.Připadám si strašně.jenže on mi cely pul rok lhal.A vykašlal se na mě na silvestra.A nemužu to přenest přes srdce.A ani u nich doma se už necitím dobře.Bojím se že už si nikdy nenajdu přítele a zůstanu sama:(

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

k období rozchodu patří to, co popisujete. Po měsících, letech se vytvoří vzájemné pouto. Proto se první dny, týdny rozchodu jeví jako náročné. Je nepředstavitelné najednou být bez bývalého partnera. Na jedné straně je tu vztek, že nás ten druhý opustil, a na straně druhé pochybnosti, možná výčitky. V odstupu času bychom měli dozrát k určitému pochopení toho druhého a pokusit se mu odpustit. Je to proces, není to hned. Možná rozchod Vašeho partnera souvisí s jeho věkem, možná potřebuje sám čas k dozrávání. Toto období je spojeno se smutkem a je potřeba tímto obdobím projít. Kdyby člověk utekl do jiného vztahu, tak by vlastně utekl sám před sebou a další vztah by to pravděpodobně poznamenalo.
Píšete, že Vám přítel navrhuje volný vztah. Jestli přítel myslí to, že byste neplánovali společnou budoucnost a že byste pro něho nebyla tou jedinou, tak je rozumné, že jste to odmítla. Kdybyste na to přistoupila, připravila byste si jen další zklamání a bolest. Vše se dost komplikuje, když není tak úplně jasné, zda vztah skončil nebo ne. Každým setkáním se otevírají staré rány a vznikají nové plané naděje. Přeji ať vše zvládnete.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

přátelství

dobrý den, potřebovala bych od vás slyšet názor na to, čím dnes procházím. Je mi 52let, po pěti letech vztahu se přítel odstěhoval. Měli jsme problémy typu moje děti, můj smích, moje akční povaha, moje nedůslednost, mí přátelé..prostě jsem nebyla dost dobrá asi pro vztah s ním. Přítel mi nabízí přátelství, tedy aspoň si myslím. Pomoc, návštěvy, psaní zpráv, pozvání na obědy, večeře. Kdykoliv je při ruce. Pořád se mi ptá, co dělám a nakonec jsem zjistila, že dělá stejné koníčky jako já. Nemá jinou ženu a žádnou nechce "prý má rád jenom mě a to mu stačí", ale nemůže se mnou žít. Chce klid, který já mu nedám. Cítím se podvedená a tak nějak špatná, mám pocit, že v sobě živím neustále nějaké vzpomínky na to hezké a nemůžu se nikam posunout. Jsem vcelku spokojená, mám dobrou práci a krásný koníček. Možná jsem příliš samostatná a akční. Mám domek, kde se realizuju a pár přátel, kteří jsou pro mě inspirací. K úplnému štěstí mi chybí sdílení ale pořád se bojím úplně ho od sebe odehnat. Trvá to už rok, ten stav, kdy já chci zpět, to, oč jsem přišla a on se posunul akorát k objetí a puse a občas k opatrnému sdělení, že jsem pro něho důležitá. Cítím, že jsem pro něho důležitá, ale to mi nestačí. Je možné, že jsem v našem vztahu byla ta, co brala a málo dávala a to ho ode mě odehnalo.. asi se to nedovím. Co s tím, poradíte? díky. Jana

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

myslím, že Váš dotaz nelze řešit jednoduchou odpovědí, ale systematickou péčí. Proto bych Vám doporučila vyhledat manželskou poradnu nebo psychologa v místě bydliště.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Opravdu nestojím ani za omluvu?

Dobrý den, nedávno jsem se mnou rozešel partner. Byla jsem z toho hodně zdrcená, nechápala jsem, proč tak najednou...ale snažila jsem se to přestát a pořád v sobě křísila naději, že opět budeme spolu. Řešila jsem to s kamarádkou Zuzkou, utrvdila mě v tom, že náš vztah asi nebyl to pravé ořechové, a že jsme se k sobě vlastně ani nehodili. Asi před týdnem jsem se od známé dozvěděla o jeho nevěře, byl mi nevěrný právě se Zuzkou. Byli jsme spolu na večírku, kde jsem se hodně opila, plakala a mluvila nesmysly, a přítele to naštvalo. Odjela jsem brzo domů. Později jsem se dozvěděla, že spolu se Zuzkou byli v nějakém temném koutku, líbali se, osahávali... Oba jsem kontaktovala, chtěla jsem vědět, proč mi to udělali, jestli ona z toho má radost a on jestli ji má rád. Stalo se to v době, kdy jsme byli ještě s Honzou spolu a měla jsem silné podezření, že mě opustil právě kvůli tomu, co se stalo na tom večírku. Volala jsem jim oběma, ona mi nebyla schopná říct vůbec nic, on mi vyčetl, že je to moje chyba, že to já jsem se opila jako doga, a že ona ho jenom utěšovala z toho mého výkonu. Oběma jsem řekla, že už se ani s jedním nechci vidět. O to víc mě mrzí, že ani jeden už se mi neozval. Vůbec se neomluvili, ani on, ani ona. Nesnažili se mě kontaktovat, co vím, spolu taky nejsou. S ní se znám sedm let. To opravdu nestojím ani jednomu za to, aby se mi omluvili? Mám je nějak kontaktovat? A hlavně... jak se mám chovat, až někoho z nich potkám?

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

když vztah skončí rozchodem je to těžké, zvláště když je do toho zapletená Vaše kamarádka. Nezbývá než projít obdobím rozchodu. Tomu, kdo Vám ublížil, se pokusit odpustit. Nejde to hned, nejde o pocity, ale spíše o rozhodnutí odpustit. Znamená to neživit v sobě křivdu (i když je oprávněná), ale pokusit se „toho pustit“ a tím se osvobodit.
To, že se s Vámi nechtějí bavit a mluvit o tom, co se stalo, taky něco naznačuje. Je otázka, jak by to jinak do budoucna fungovalo, když se nemůžete spolehnout, věřit. Třeba Vám může pomoci vědomí toho, že jste poznala, na čem jste, a budete si pro sebe hledat lidi, kterým opravdu věřit můžete. Jestli je kontaktovat? Myslím, že by bylo dobré nechat tomu čas. Pomůže o tom mluvit s jinou „spřízněnou duší“, s jinou kamarádkou. Držte se.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Vzájemně se sobě líbíme...on má přítelkyni.

Dobrý den, mám dotaz.. co bych měla dělat, když se sobě vzájemně líbíme?? Má přítelkyni, která ho už dlouhou dobu s..e... Leze mu do telefonu, čte SMSky, nemůže se mnou bavit.. dělá mu peklo.. Už dvakrát jsme se potaji viděli. Poprvé se se mnou líbat a na druhém setkání už proběhl sex. On mě pořád zve na jeho události, na plesy. Ona to ví a přesto mě pořád zve. Co si o tom všem mám myslet???? Poraďte mi prosím Jemu je 23, mě je 20 a jeho přítelkyni je 17. On mě od října nabaluje. Ona je blondýnka, tlusčí, prsatá. Já jsem tmavovlasá, normální postava, prsatá. Nevím si s tím rady. Takhle žít nemůžu, abych byla na druhém místě. To už nechci. Já už to nezvládnu. Děkuji za odpověď

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

z Vašeho dotazu vyznívá, že od začátku víte, že kluk, o kterého stojíte, má přítelkyni. Nechala jste se balit, svádět…, i když on nebyl volný. Nemusíte být tedy překvapená tím, že jste na druhém místě.
Může se stát, že v období chození se člověk zamiluje do někoho jiného. Pozná, že současný vztah nemá do budoucna perspektivu. To se může stát. Je fér, když dříve, než naváže nový vztah, ukončí ten současný. Pokud ten, do koho jste se zamilovala, má dva vztahy najednou, Vy sama nemáte jistotu v tom, že se Vám po nějaké době (pokud se rozhodne pro Vás) nezopakuje to, co prožívá nyní jeho sedmnáctiletá přítelkyně. Proč si myslet, že Vám bude věrný a jen Vy pro něj budete důležitá, když to tak nebylo v době, kdy jste se poznali. Možná by Vám pomohlo se na chvíli vžít do pocitů jeho současné přítelkyně. Možná za tím, že mu prohledává mobil, je strach a obava, že ho ztratí...

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

pritel me podvedl

dobry den je mi 23 let a mam o rok starsiho pritele jsme spolu 4roky na zacatku naseho vztahu sem ho tez podvedla a on mi to odpustil ale po 4 letech mi to udelal on a rekl mi ze mi to chtel jen oplatit nevim jak mam prekonat bolest z jeho nevery on mi tvrdi ze toho moc lituje a ze o me nechce prijit kvuli zadne holce neni to cech zijem spolu v Recku.bojim se ze s ni zas bude prosim o radu dekuji Jana

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

zklamání, nevěra moc bolí. Nakonec z toho, co prožíváte, se můžete poučit, získat zkušenost. Zkušenost v tom, že věrnost a možnost si vzájemně věřit, je jedním ze základních pilířů, na kterém je nutné postavit vztah. Myslím, že je pro Vás důležité (po tom, co se emoce trochu zklidní) položit otázku sama sobě. Jste schopna příteli věřit? Pokud by to tak nebylo, pak by z toho do budoucna pro Vás plynuly další obtíže a trápení. Bez důvěry není možné vztah dále rozvíjet. Přeju odvahu.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Přítel

Dobrý den, je mi 15 let a jsem s přítelem přes půl roku a v unoru jsme se chtěli poprvé milovat ale bojím se že pak by mohl v tom vztahu říct že tam nebude už nic nového a odejít ode mě. Co jsi o tom myslíte? :/

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

napětí mezi touhou a jejím naplněním dává vztahu pocit neznáma, hledání…, dobrodružství, pro muže přitažlivosti dobývání. Správně tušíte, že při navázání sexuálního vztahu se něco důležitého změní… Sexuální spojení by mělo být vyjádřením daru, který bez jakýchkoliv výhrad partnerovi dávám a nikdy nebudu chtít zpět. Když si člověk uvědomí, že to, co dal, už nemůže vzít zpět, bývá už pozdě. Ne proto, abych partnera nezklamala, nebo aby partner se mnou zůstal… Ale protože zrovna tomuto člověku se chci odevzdat. K tomu, aby náš vztah dozrál k odevzdání se jeden druhému, je zapotřebí velká důvěra. Důvěra, že vím, komu se svěřuju. Mohu se na toho druhého spolehnout? Jsou pro nás v životě důležité stejné věci? Máme v podstatných věcech stejný pohled na život? Chceme spolu být i v náročnosti, které život může přinést? K tomu, abych se i já druhému odevzdala a nikdy nechtěla svůj dar zpět, je zapotřebí, abych si dopřála čas k poznávání sebe sama. Dopřála si čas, kdy můžu dozrát, hledat souvislosti života. Není vůbec jednoduché se v sobě zorientovat, ale máte k tomu celé dospívání, možná i delší čas… Je obdivuhodné, že se ptáte a hledáte souvislosti.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

nevim co dal

Dobry den preji.Mam velikou otazku.Nevim si rady.Tak zkratka,ja a serizovac Jirka se jmenuje.Pracujem spolu u stroje ve fabrice.Delame spolu 7 mesicu,ale asi tak mesic mozna 2,jsem k nemu zacala neco citit.Pouzivam gesta,nektere i on pochopil,myslim,ze je mezi nami chemicka pritazlivost,klepu se,prohloubene dycham a citim chut na sex.U neho pozoruji takove gesta.Dava si ruce do kapes,ma cervenou pokozku,kdyz sedi on i ja,hledime si do oci dele,on ma lesk v ocich a dava si nekdy dlane na genitalie.On je zenaty,ale manzelka ma milence delsi dobu,u me to s partnerem taky delsi dobu neklape.S Jirkou je to neco jineho,pritahuje me,myslim na nej porad,povidame si spolu o vsem i nasich vztazich,smejem se.Uz mi naznacoval,ze je nabuzeny,ze ma rad skrabani na zadech,ale konkretne se mi jeste nedotyka,ani pusu mi nedal,natoz,aby mi rekl,ze se mu libim,ze me chce.Ale citim z neho,ze jo,mozna nevi jak na to.Kdyz jsem ho 2x pozvala na kafe,tak odmitl,ak nevim,jestli si se mnou hraje,nebo lze.Je pravda,ze parkrat prede mnou si dal pravou ruku na levou stranu hrudi.Kdyz sedime naproti sobe na zidli,tak ma prekrizene nohy a pohupuje s nimi a ja udelam to same,uz si toho vsiml a rekl mi,ze mam taky prekrizene nohy,ale nerekne nic,natoz udelat,kdyz je v me blizkosti a odejde,zacne mi busit srdce,jsem jak zfetovana,u neho pozoruji,ze je nervozni.Muzete mi poradit,co delat,aby me oslovil,nebo pohladil.Kdyz jsem mu dneska psala sms,jestli ma zenskou,tak to ma rict na rovinu a on mi odepsal,ze je mi potom hovno jestli ma nebo ne,nerozumim tedy tomu,jak se chova v praci,kdykdy na me a uculi se,nevim,jestli mu pise zenska,proto pochybuji.Poradte.S pozdravem Lenka.Napiste mi prosim odpoved na meil.

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

způsob, jakým Vám Jirka odpověděl na Vaši SMS, Vám mohl v mnohém napovědět. Píšete, že Vás přitahuje. Přitažlivost je důležitá, ale vztah nelze postavit jen na přitažlivosti. To, jak Váš příběh popisujete, na mě dělá dojem, že nehledáte vztah trvalý, ale spíše flirt. Flirtování často život zkomplikuje, proto doporučuji nejprve zvážit, co je pro |Vás do budoucna důležité a co opravdu chcete.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

manžel je na nás sprostý, ale já si to i nenechala líbit- je to domácí násilí?

DOBRÝ DEN, MÁM 8LETÉHO SYNA S PŘEDEŠLÉHO VZTAHU A 20MĚSÍČNÍHO SYNA SE SVÝM MANŽELEM. POPRVÉ, KDYŽ SE OPIL A VYPÍNALK MI TELEFON A NÁSLEDNĚ NA MNĚ BYL SPROSTÝ, TAK JSEEM NA NĚJ VYLÍTLA A ZE ZOUFALSTVÍ DO NĚJ BOUCHALA PĚSTÍ " CO A PROČ TO DĚLÁ". REAKCE NA TO BYLA TAKOVÁ, ŽE JSEM HODNĚ DOSTALA. CÍTILA JSEM SE PROVINILE, ŽE JSEM TO NEZVLÁDLA A NEODEŠLA JSEM. TEĎ PO 4 LETECH JSEM OPĚT DOSTALA I PŘED KLUKY, ZA TO ŽE JSEM MÉHO STARŠÍHO SYNA BRÁNILA. NEZVLÁDÁM JEHO URÁŽKY, PŘIPADAJÍ MI PŘEHNANÉ. VČERA VIDĚL SYNA U ŠKOLY, ŽE BYL NA NĚJAKÉHO PRVŇÁČKA SPROSTÝ A STRAŠNĚ SPROSTĚ SE DO NĚJ OBUL. TY DEBILE, TY SRÁČI, TY PARCHANTE A POD. DOSTAL I FACÁKY A PŘINESL SI NA NĚJ VAŘEČKU. NEVYDRŽELA JSEM TO A ŘEKLA JSEM, ŽE I ON JE SRÁČ A ŽE KLUK SE CHOVÁ JAK VIDÍ. STRAŠNĚ HO TO VYTOČILO. ŘEKL MI, ŽE SI KOLEDUJU O ZBITÍ, ŽE JSEM SVINĚ , MRDKA PODOBNĚ. CELÉ TO OPĚT PROŽÍVALI S NÁMI NAŠE DĚTI. PORAĎTE, CO MÁM DĚLAT. BOJÍM SE HO OPUSTIT, VYHROŽUJE MI, ŽE MI MLADŠÍHO SYNA NEDÁ. KDYŽ JE V POHODĚ, TAK DOKÁŽE BÝT MOC HODNÝ. JSEM UNAVENÁ, A STARŠÍ SYN SE KE MNĚ UŽ CHOVÁ DIVNĚ, NEPOSLOUCHÁ. ASI NEVĚTŠÍ CHYBU, KTEROU DĚLÁM JE, ŽE O POMOC A RADU ŽÁDÁM JEHO MAMINKU A TA UŽ SE MOC ZLOBÍ A CHCE , ABYCH TO VYŘEŠILA. S MOJÍ MAMINKOU MÁ MŮJ MANŽEL TAKÉ VELICE ŠPATNÝ VZTAH, TAKÉ JÍ NAPADL, HLAVNĚ SLOVNĚ :( DĚKUJI ZA RADU, DANIELA CHARVÁTOVÁ

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Váš příběh je o více vztazích v jedné rodině a proto je zaděláno na to, aby byl složitý :-).
Z toho, co popisujete, vnímám, že se do jisté míry máte rádi, ale zároveň spolu s manželem neumíte vycházet. Myslím, že to, co je mezi Vámi, je do jisté míry o stálém procesu učení se - co a jak druhému udělat či naopak mu nedělat za žádných okolností. Myslím si, že Váš vztah není výrazně nevyrovnaný: Vy se umíte bránit, umíte říct svůj názor, nejste jen a jen podřídivá. To je dobře, na druhou stranu i to může být zdrojem komplikací. Na Vaše problémy není možno dát jednoznačnou odpověď. Myslím, že situace ve vaší rodině může být ovlivněna také vztahem Vašeho manžela k jeho nevlastnímu synovi - ten může zase ovlivňovat Vás ve Vašich pocitech... On může být skutečně Váš syn tak trochu na okraji (jako na fotografii) a to není nejen pro dítě příjemné.
Proto si myslím, že by Vám nejlépe pomohl někdo - odborník -, s kým to můžete více rozebrat a pomalu nacházet zdravý způsob komunikace - to je velice těžké.
Co mi ve Vašem povídání chybí, je to, co vlastně chcete Vy, co byste ráda změnila či udělala. To je pro každý vztah či hledání důležité. Zkuste si nad tím popřemýšlet. Jinak jsem toho názoru, že je otázkou, zda je Váš manžel násilnický nebo prostě "cholerik" - to by jistě chtělo větší zkoumání situace. Ale opakuji, že dle mého názoru je teď stěžejní, co s danou situací zamýšlíte dělat, co byste si přála. Nejen kvůli sobě, ale především kvůli dětem a vašemu manželskému vztahu.
Přeji Vám, ať najdete to, co všichni čtyři potřebujete ke štěstí.
Ono toho někdy nemusí být mnoho ... :-).
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

nechci se nechat stále obtěžovat sms

Dobrý den ,prosím o radu Rozváděli jsme se po 12letech ..Jsem 3/4 roku po rozvodu,a pro mě to bylo ,jak začít znovu dýchat ,nikdy jsem manžela neudala za jeho hrubé až násilnické chování,které se stupnovalo a vyvrcholilo i fizickým napadnutím.jelikož máme spolu děti a musím se sním naučit nějak vycházet,tak se snažím být vstřícná k jeho požadavkům co se týče finanční pomoci,půjčuji mu peníze celkem pravidelně.poslední dobou mi ,ale začali chodit od něj sms sexuálního rázu,,jako kdy mu konečně dopřeji potěšení a i hůře napsané,,myslím si je je to trestné a skutečně bych chtěla mít klid.Poradte mi prosím jak mám postupovat,abych ho nějak nevyprovokovala k dalšímu ublížení . Moc děkuji.

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Vaše povídání působí velice roztříštěně, protichůdně, totiž: jsou oblasti, ve kterých s bývalým manželem máte být v kontaktu (předpokládám, že ve vztahu k dětem) a na druhou stranu by Váš nynější vztah měl mít nějaké hranice, které si můžete a máte stanovovat. Pronásledování (pokud by se o něj jednalo) či obtěžování je trestné, ale je potřeba se na problém skutečně zaměřit a krok po kroku jej řešit.
Chce to odvavu, ale i trpělivost a vytrvalost. Myslím si, že ve Vašem případě byste měla vyhledat odbornou sociální pomoc (např. http://www.bkb.cz/), ale také psychologickou pomoc a podporu. Chci říci, že oblastí se ve Vámi podaném příběhu odvíjí a setkává příliš mnoho, a tak si myslím, že byste si zasloužila na této cestě doprovod.
Mám za to, že nastavení, ale především udržení hranic mezi Vámi a býv. manželem, je úkol velice těžký a jeho hlavní část je na Vás. (Např. je zvláštní, že mu půjčujete peníze. Proč? Naopak, on má přece přispívat Vám na děti...)
Přesto mám naději, že pokud se "do práce" pustíte odhodlaně, je velká šance na úspěch.
Přeji hodně štěstí,
Pavla Glogarová

paradox

Dobrý den, jsem vdaná 5 let a máme spolu s manželem dcerku.Naše manželství od začátku nebylo úplně bez problému, jenže ještě svobodná jsem měla malou a problém číslo jedna-pití manžela, jsem neměla čas řešit, nebo spíš jsem byla po porodu zavalena hormony štěstí a vlastně mi to tenkrát ani jako problém nepřipadalo...měla jsem svou holčičku, zdravou a to bylo a vlastně pořád je nejdůležitější.Jen postupem času, mi začínalo vadit, že manžel chodil domu opilý i 4krát do týdne a to i v dopoledních hodinách.Bylo to tak, že třeba 14 dní byl v pohodě a pak měl třeba období kdy tohle dokázal předvést i 3 týdny za sebou.Stěhovali jsme se s malo pryč a nasledně se vracely(důvodů k návratu jsem si našla vždy hned několik, nejprve láska(nyní už jen lítost),úplná rodina(kterou já nezažila a dodnes mám v paměti jak mě bolelo když se naši rozvedli a nechci to samé způsobit malé), zároveň si ale uvědomuji jak nepříjemné pro ní musí být ta nejistota a to nechápání celé situace,ač s ní o tom mluvím a nic před ní netajím, zřejmě v jejím věku 5 ze mě musí mít pěkně zamotanou hlavinku. Nejhorší na celé věci je, že vím, že naše manželství není dobré a že bych chtěla moc odejít, jenže pokaždé když odejdu, dokážu být asi tak 2 dny odhodlaná změnit to a začít znova...jenže nenávistné sms od manžela, že ničím rodinu a beru dceři otcce a následné prošení o odpuštění, ve mě vyvolávají pochybnosti o svém rozhodnutí a ze dne na den přestávám spát, jíst a upadám do depresí...nechce se mi mezi lidi, normálně jsem docela komunikativní, v tuto dobu ale ze sebe nedokážu vyslovit kloudnou větu a jsem nervózní z lidí, hlavně z blízkých. Co si myslíte o tomto paradoxu, kdy vlastně odejdu z místa kde mi není dobře...mi je následně ještě mnohem hůře.Děkuji Míša

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

jestli Váš manžel pije příliš mnoho alkoholu, je přirozené, že pociťujete naštvání, vztek… Je na místě si položit otázku, jestli tím, že odcházíte a zase se vracíte, chcete svého manžela „napravit“. To ale není možné, protože v případě, že je Váš manžel na alkoholu závislý, je jeho závislost k návykové látce silnější než vztah k Vám. Vašemu vztahu by mohlo pomoci, kdyby se Váš manžel šel kvůli svému pití alkoholu léčit. Pokud je závislý na alkoholu, tak k tomu, aby přestal s pitím, potřebuje detoxifikační léčbu. Je potřeba, aby Váš postoj byl jednoznačný: „Buď se půjdeš léčit, nebo já odcházím…“ Jinak nemá Váš manžel důvod své chování měnit. I když už to mnohokrát sliboval… Stálé pomáhání nepomůže, jen vytváří základ k tomu, aby manžel ve svém pití pokračoval.
Je hodně důležité, abyste sama pro sebe měla oporu. Není pro Vás vůbec jednoduché přestat s pomáháním a trvat na léčbě. Moment, kdy přestáváte pomáhat, je spojen s úzkostí, nejistotou, pochybnostmi. Obecně to tak je. Doporučila bych Vám navštívit AT poradnu (poradna pro závislé). Ptejte se na souvislosti spojené se závislostí na alkoholu. Vyhledejte v místě bydliště psychologickou pomoc. Abyste mohla dělat větší rozhodnutí, potřebujete sama pro sebe oporu a pomoc.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

problém s rodiči

Dobrý den, mam problém se svými rodiči. Je tomu pár měsíců co jsem se s přítelem přestěhovala do jiného města, kde jsem původně měla chodit na vysokou školu. Rodiče mě nikdy za nic nepochválili spíše naopak, když sem loni udělala státní maturitu se známkami 1 2 2 3 řekli mi, že jsem opravdu dost blbá a že jsem se snad vůbec neučila. Nicméně jsem se musela přihlásit na VŠ, kam mě vzali bez problémů. Nejdřív jsem se tam hodně těšila, ale po každé návštěvě u rodičů, kde jsem jen slyšela jak jsem blbá, že se neučim, co chci dělat atd.... mě natšení pozvolna opadalo a nakonec jsem to natruc vzdala skoro uplně, ale přítel chtěl abych pokračovala. Trápila jsem se čímdál tím víc, jelikož mě opadla taková ta chuť a najednou mi nic nešlo. Nyní přišlo zkouškové období a já sem nedala matematiku, vlastně jsem tam s tím šla. Když jsem to volala rodičům, přišla stejná reakce jako vždy. Proč mě neustále tlačí do něčeho co nechci a nikdy mě nepodpoří v tom co chci ????? Přijde mi, že jim nejde o mně, ale spíš o to, aby se mohli pochlubit, že mám titul.. Tohle chování mě ničí a začínám z toho mít deprese. Prosím o radu co mám dělat

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

myslím si, že je důležité, abyste si sama pro sebe ujasnila, co chcete. Když budete vnitřně rozhodnutá a budete vědět, že v budoucnu chcete dělat určité zaměstnání a k tomu budete potřebovat odpovídající vzdělání, tak se Vám bude „jinak“ studovat. Překonáte potom nejednu překážku a obtíže, které někdy studium přináší. Je nepříjemné být vystaven tlaku a požadavku ostatních. Na druhé straně možná na Vás rodiče naléhají, protože je dneska obtížné najít zaměstnání a být na úřadu práce je pro mladé lidi často dost neútěšné. Přeju dostatek odvahy.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Prosím o radu

Mám dceru z prvního manželství, ve kterém jsem zažívala ubližování psychické, jednou fyzické. Avšak můj první manžel dal dceři facku a já se ho zastala a nešla to nahlásit na policii. Dcerka podstoupila kvůli té facce 5 operací mozku s diagnózami typu: syndrom týraného dítěte,a nakonec "získaný "hydrocefalus" f-t-p bilat. řešený". Dcera měla šant, který jí později doktoři extirpovali. Zhruba ve dvou letech. Vyvázla z toho v pořádku. Mezitím jsem nastoupila do práce, abych si přilepšila finančně - jen jeden den. Rozvedla se a začala žít se současným manželem a všechno se nějakým záhadným způsobem obrátilo v dobro. V posledních dvou letech po mně šlape zaměstnavatelka, uráží mě před kolegy a já se hroutím. Navíc letos jsem nastoupila do školy a zažila šokovou terapii a tím, že máme povinnou "pedagogiku a psychologii" jsem si uvědomila, že neumím jednat s lidmi, poněvadž si neumím "otevřít pusu" a říct lidem okolo sebe "Tak už dost!!!!!!!! Prostě NEEEEEEEEEEEEEEEE'!!!!! Jenže doposud jsem měla ze zaměstnavatelky takoý strach, že jsem si zakrývala pusu, když jsem s ní mluvila, šeptala jsem, nedokázala jsem se jí ani podívat do očí.... A někdy v říjnu jsem jí napsala fakticky hnusnou sms, kde jsem dala najevo, že se mi nelíbí její chování. Nicméně pocity křivdy v tom říjnu 2011 ve mně ještě zůstaly a samozřejmě jsem se jí do těch očí stále nedokázala podívat. Proto ta sms a ne rozhovor. Řekla mi, abych zašla na psychiatrii, že se neovládám a zdá se jí mé chování zcestné. Přímo řekla, že vidí v mém chování maniodepresivní nebo jiné schizoidní prvky. Avšak pro jistotu se chci nechat vyšetřit. Máte na někoho kontakt, kdo má s takovouto terapií zkušenosti v Ostravě? Mám pocit, že minulost mám už vyřešenou, avšak mnoho dlouhodobého stresu neumím zvládat a je toho příliš. Děkuji

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

to, když Vám nadřízená řekla, že máte vyhledat psychiatrickou péči, ještě nic nemusí znamenat. Je to její názor, neznamená to diagnózu. Na druhou stranu, pokud si myslíte, že si neumíte dát zdravé hranice vůči ostatním, neumíte se vymezit a máte pocit, že byste v té oblasti potřebovala pomoci, tak by Vám mohlo být k užitku pravidelné docházení k psychologovi, na psychoterapii. Osobně nevím, koho bych Vám v dané lokalitě doporučila, určitě však najdete kontakt na internetu. Už tím, že budete o problémech mluvit, napětí a stres se zmírní. Pokud si bude psycholog myslet, že potřebujete péči psychiatra, jistě Vám někoho ve Vašem okolí doporučí.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Nevim jak dál..

Dobrý den, Zakoukala jsem se do jednoho kluka,kterého jsem kdysi dá se říct né ignrovala ale před nějakým časem mi byl jedno..minulý rok v květnu se pokusil o kontakt semnou,jenže já coby dycky mám plnou pusu řečí,najednou jsem nevěděla co říct..a stejně to bylo u něj..tak jsme se jen tak na sebe dívali..potkávali se na fotbale a pořád se na mě usmíval,tak jsem si říkala,že má asi zájem a dojde..časem jsem zjistila,že o mě mluví celá jeho rodina,která nevim jak k tomu došla,ale myslí si bo mysleli si,že spolu chodíme..chtěla jsem se ho zeptat osobně,ale vždycky mě zastavila moje stydlivost,kterou jsem vůči němu pociťovala..tak jsem se ho párkát štouchla na facebooku a on napsal,že ho to obtěžuje...když jsem mu napsala jak se věci mají a že si s ním o tom chci promluvit,napsal,že se mu nelíbim,že s nikým o mě nemluvil,což je lež atd..a blokl si mě..myslela jsem,že je konec..jenže jak jsem se přesvědčila,tak to vůbec není pořád mě vyhledává a stydí se na tolik že kdyby o mě s ním předemnou nemluvil jeho kamoš ani nevím,že se o mě baví..já nevim co to s ním je..nechápu to..jeho rodina je jak to vypadá na mě naštvaná,i když já zato nemůžu..nejhorší na tom je,že ho mám ráda a moc..dokoce i když sem mu dala jednou pusu líbilo se mu to..a bylo vidět,že je rád že je nervózní..,ale teď jede na 3 týdy s kamošama na dovolenou a já mám strach,že na mě úplně zapomene..nevím co mám dělat..prosím poraďte mi..je mi blbé chodit k nim domů,protože nemám jistotu,kdy ho zase potkám..nebo jestli si o něm mám promluvit s jeho taťkem,který chce aby jsme se dali do kopy?vím,že nejlepší by to bylo vyříkat si to s ním..ale já sama nevim a bojim se..kdybych věděla,že ke mě nic necítí,vykašala bych se na to:(všichni si myslí,že spolu něco máme bo sme měli..

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

myslím, že by bylo rozumnější mluvit přímo s klukem, do kterého jste se zamilovala (taťku kluka, který se Vám líbí, z toho vynechat). Když s ním promluvíte, zjistíte, jak na tom jste. Zjistíte, jestli má zájem, nebo jestli prožíváte vztah víc ve vlastní hlavě, než ve skutečnosti. Když budete vědět, na čem jste, tak se podle toho dále zařídíte.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Zůstanu sama aneb jak se seznámit???

Dobrý den, chtěla bych poradit ohledně seznámení. Je mi 18 let a ještě jsem nikdy neměla vážný vztah:(. Je pro mne celkem deprimující, když moje kámošky prošívají vztah s klukem a všechno to co k tomu patří a já stále nikdy nic.Jsem štíhlá, zajímám se o módu, pečuji o svůj vzhled a přesto jsem stále sama. Když náhodou některý kluk projeví zájem, tak já k němu nic necím a chodit jen tak s někym nechci...Kámošky říkají, že jsem náročná.Tak jsem se chtěla zeptat kde se seznamujete?Kde jste potkaly své lásky?Pravda je, že moc kluků jsem nepoznala....Chyba budu zřejmě u mě, tak co mám dělat? Děkuji za odpovědi!:D

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

aby člověk uměl žít ve vztahu, musí umět žít nejprve sám se sebou. Nejdříve je potřeba sám dozrát a potom lze vytvářet vztah s druhým. Prožíváte životní období, kdy hledáte sebe samu, jsou pro Vás důležité kamarádky a vrstevníci a třeba ještě nepřišel čas potkat toho druhého. Nejde o to, abyste se zamilovala co nejdříve, ale abyste potkala toho, s kým máte podobný pohled na život, společné zájmy a cíle… Je na místě, že nad budoucím vztahem přemýšlíte a nejdete do vztahů jen proto, že ve Vašem okolí kamarádky s někým chodí.
Je výhoda, když vztahu předchází přátelství. Máte koníčky, zájmy, kde byste se mohla s kluky potkávat a přirozeně s nimi kamarádit? Přeju dostatek trpělivosti při objevování sebe a hledání toho druhého.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

City k manželovi

Dobrý den. Sem zapeklitě zamotaná v takové situaci. Je mi 32 a manželovi 39 jsme spolu 15 let a 13 let svoji. Máme 6ti letého kluka, vymodleného s pomocí po 6ti letech. Co se syn narodil začala sem cítit, že manžela postupně osouvám aniž bych chtěla. Nějaké sporu tu jsou jako u každého, párkrát jsem měla takové pocity, že nám to už spolu dlouho nevydrží, ale vždy to nějak přešlo. Manžel je hrozně hodný a ochotný člověk. Necítím žádnou nenávist, zášť nebo takové věci. Ale poslední měsíc nebo dva přišly takové divné pocity a teď 14 dní už sem začala pochybovat jestli manžela ještě miluji nebo ho mám jen ráda. Jestli je tam nějaká láska nebo to vyprchalo. Jsem doma bez práce, bydlíme v jednom domě s jeho rodiči. Není to zas takový problém, ale někdy jsou chvíle co mi to leze na nervy. Nevím jak z toho ve. Nevím jak mám poznat city, které cítím k manželovi. Nechtěla bych uděla unáhlený závěr, ale taky nechci trápit sebe ani jeho. Nevím jakým způsobem bych na to přišla. Nevím jestli to taky zapříčinilo to, že sem po 13ti letech navázala písemný kontakt s mým dáným přítelem, který je ze Slovenska a v mládí jsme spolu chodily. Je to nehezký, ale i teď jeden druhému píšem, že se stále milujume a chybíme si. Ale nějakému vztahu nedávám vůbec šanci, protože i on je ženatý. Ale byla to moje velká láska z mládí a často jsem na něj myslela, i když sem na něj neměla kontakt. Mocktát Vám děkuji za možné přečtení dotazu a předem děkuji s pozdravem Jana

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

láska není jen cit. Kdyby to tak bylo, tak by láska byla jen záležitostí našich smyslů. Pokud bychom se na lásku dívali jen z pohledu citu, znamenalo by to: čím více emocí, tím je láska pevnější. Zkušenost ukazuje, že to tak není. Na začátku vztahu jsou v popředí silné city, nadšení, idealizace partnera. To platí o začátku vztahu. Aby vztah rostl, je potřeba do něj vložit nový prvek. Postupem času jde také o to „chtít milovat“. Vycházet druhému vstříc, i když se mi někdy nechce, i když ten druhý má své nedostatky (stejně jako já). Vztah dostává novou kvalitu, protože už není založen jen na pocitech, i když jsou také důležité. Rozhodnutí se pro lásku, může pomoci k znovuobnovení vztahu. Máte pravdu v tom, že vztahování se k bývalému příteli může Váš vztah k manželovi oslabovat. To, že jsou ve Vás vzpomínky k bývalému příteli, je přirozené. Avšak sebemenší podněty k Vašemu bývalému příteli mohou spustit pochody, které bude stále obtížnější zastavit. Rázná reakce na začátku může situaci do budoucna hodně usnadnit. Je naivní si myslet, že jsme schopni „laškovat“ a neriskovat při tom. Vztahování se bývalému příteli, může být tak trochu snem, únikem z reality. Píšete, že nemáte práci, bydlíte s rodiči... Možná, kdybyste se cílila více užitečná, tak byste potřebu unikat neměla. Třeba by se v tom ohledu dalo něco podniknout. Je hezké, že po 15 letech společného života si svého manžela vážíte a máte k němu úctu.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

vztah nebo jen hra?

Dobrý den, dlouho jsem přemýšlela, zda svůj dotaz napsat, neboť se nacházím na "té druhé straně",jsem milenka ženatého muže.Všude se píše pouze o chudinkách podváděných manželkách, ale nikde se nepíše o tom, jak se cítí někteří muži ve svazcích, kde je vězní ženy kvůli dětem a fin.závazkům.Nejsem už nejmladší, mám vztah,který není zrovna ideální,ale o tom psát nechci.Zkrátka - se svým milencem jsme se poznali čistě náhodou,byla to láska na první pohled.Oba jsme věděli,že každý z nás má závazky,ale bylo to silnější , než my dva.Náš vztah trvá dva roky s malými přestávkami,jeho žena nevěru odhalila tím, že našla rozepsaný e-mail v jeho počítači.Ztropila hroznou scénu, psala ošklivé sms a zavolala mi.Nějakou dobu jsme se neviděli, nepsali si, nevolali.Protože jsem se opravdu zamilovala, zkusila jsem poslat sms,odepsal a začalo to vše znovu. Milujeme se, jenže můj přítel se nechtěl rozvést kvůli dětem,neboť je moc miluje.Jeho žena vymyslela úžasný plán,přestala užívat antikoncepci , ona neví,že náš vztah pokračuje a jednoho krásného večera se to stalo-"milovali se a ona " náhodou" otěhotněla.Oznámila to celé rodině jako úžasnou novinu nyní-ve třetím měsíci těhotenství. Přítel je na tom psychicky špatně a já taky.Nemohu se na něj zlobit a vinit jej z toho, co se stalo,já mám taky doma partnera.Jeho žena při každé hádce neopomene na mně vzpomenout, přesto vymyslela tuto úžasnou pomstu.Já se nyní ptám, co je správné a co ne?Ano, všichni odsoudí moji osobu, s tím počítám, ale je špatné chtít začít žít s člověkem ,kterého miluji a on miluje mne? Hned na začátku našeho vztahu jsme si "vysvětlili", proč vlastně hledáme něco jiného-naši partneři nás chtěli vlastnit,manipulovat s námi,což se ani jednomu z nás nelíbilo.Myslím, že si spolu rozumíme téměř ve všem,jsme tolerantní vůči sobě,máme stejné záliby.Vím,že bychom v této situaci měli náš vztah ukončit, ale nedokážu to,moc to bolí.Každá rada drahá....

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

myslím si, že už nejde jen o Vás dva. Přinejmenším jsou tady Vaši partneři a děti milence. Rozchod rodičů, přítomnost někoho dalšího, bolestně zasáhne všechny členy rodiny. Rozchod rodičů děti nevyhnutelně poznamená. Často mají obtíže někomu důvěřovat. Je pro ně obtížné věřit v lásku na celý život…
Píšete, že víte, že byste měli vztah ukončit, že je to pro Vás bolestné… Pokud chcete impulzy k milenci ovládnout, pomůže Vám, když přestanete v sobě živit naději na vztah s ním. Vztah přerušíte a přestanete ho vídat. Nějakou dobu to pro Vás bude bolestné, ale čas „pracuje“ pro Vás. Bolest z odloučení se zmírní. Možná Vás Váš současný partner chce „vlastnit“, protože vnímá, že mu unikáte. Přeju dostatek odvahy.


MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Prozba o pomoc!!!

Dobrý den,moje přítelkyně jela na svátky domů a jednu noc přespala u své kamarádky a byla skoro znásilněna... od té doby se chová odtažitě a řekla mě že se ji všichni muži hnusí.Ale bohužel i já :-( nechci ji ztratit a potřeboval bych od vás poradit jak se mam v této těžké chvíli zachovat.Abych ji ještě víc neublížil a zároveň pomohl.. Předem moc děkuji za pomoc

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
Vaše přítelkyně má za sebou těžký zážitek, bylo by vhodné, abyste se obrátili na odborníka nebo si alespoň ponechali čas na "vzpamatování se". Pokud by Vaše přítelkyně souhlasila, zkuste ji podpořit v tom, aby svůj zážitek s někým rozebrala, nechala si odborně pomoci.
V případě, že Vás odmítá, dejte jí čas. Neznamená to, že byste ji měl opustit, ale být jí nablízku jen tak, aby se necítila ohrožená. Tyto záležitosti však bývají složitější a uzdravování je na dlouhou dobu, proto opravdu doporučuji odborníka - psychologa.
Ať máte naději na lepší dny!
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

Vyčerpanost

Dobrý den, paní Pavlínko. Je mi 27 let, jsem vdaná a máme roční dítě. I přes vešeré rady prcek v noci špatně spí a jsem z toho už hrozně vyčerpaná. Každou noc musím vstávat a ani přes den si nelehnu. Jsem ze všeho tak vyčerpaná, že už nemám ani chuť jít dál. Večer, ač jsem k smrti unavená, nechci jít spát, protože se mi nechce vstávat do nového dne, který bude stejný jako všechny předešlé. odporný stereotyp, všechno nalajnované na minutu přesně (kvůli dítěti, nesnáší jakékoliv vybočení). Nejvíce mě ale děsí, že v průběhu dne "pošilhávám" po lahvi alkoholu a těším se na večer, až prcek usne a já si budu moct dát skleničku. Zatím se mi daří přes den nepít, ale bojím se, že se mi to vymkne z rukou. Než se dítě narodilo, chodila jsem hodně mezi lidi, teď se nutím jít prckem na procházku a při představě, že přijde návštěva nebo my máme někam jít, byť jen k rodičům, se mi nikam nechce a hledám výmluvy, proč zůstat doma. Ze všeho jsem psychicky tak unavená, prázdná a mám pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Vím, že je to nedostatkem spánku, ale dá se s tím něco dělat? I přes nechuť být venku jsem s prckem denně 2 - 4 hodiny na čerstvém vzduchu.

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz - vím, že je to s nespícími dětmi někdy hodně těžké... No, asi bych Vám doporučila přijít tomu na kloub, co se mu to děje, že nespí, co by mu mohlo chybět?
Popisujete svou situaci, jako by hlavním problémem byla nespavost dítěte, ale není přecejen problém i někde jinde? Trochu se toho dotýkáte, když píšete o tom, že máte pocit, že Vás nikdo nepotřebuje... Ale ono Vás moc potřebuje! A co partner? Řešíte svá trápení i s ním? On Vás pravděpodobně také potřebuje, co myslíte?
Víte, mám za to, že trápení tkví i někde ve Vás, že prožíváte Vy sama něco těžkého - a tolik to možná ani nesouvisí s dítětem, protože matky to často prožívají spíše tak, že přestože se s dítětem nevyspí, berou to jako normu, jako že to tak prostě je - i když jsou unavené.
Zkuste malinko popřemýšlet nad tím, co byste potřebovala, abyste se cítila dobře - je to opravdu jen spánek? Nebo před čím to utíkáte, když máte takovou chuť na alkohol. Jistě, jedna sklenička není nic špatného, ale velmi snadno se to pak stane návykem, který po čase chybí.
Také mě napadá, jestli Vás už někdy netrápily deprese... Každopádně by bylo fajn poradit se s odborníkem - psychologem, lékařem.
Pokud byste potřebovala, ozvěte se. V krátkosti a na dálku se těžko radí :-).
Pavla Glogarová
www.dlanzivotu.cz

Nevím jak dál

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o nějakou radu. Před měsícem jsem se rozešla s přítelem. Teda spíš on se mnou. Chodili jsme spolu skoro třičtvrtě roku a vše bylo úžasné. Akorát on potom měl nějaký úraz, šel na neschpenku kde byl půl roku doma a ke konci toho půl roku už byl protivný tak nějak na všechny kolem, ale docela jsem to chápala, protože být půl roku doma jak ve vězení není sranda. Vše se nějak pokazilo když ho uschopnili. Do tý doby on chtěl byt pořád se mnou, dost mi psával, volal, když jsem řekla že budu spat doma sama, tak mi třeba za dvě hodky volal zda může dojet, že je mu s mutno. Z toho jak se choval jsem si nějak zvykla, ale když ho uschopnili tak už mu to asi nevyhovovalo a chtěl víc času sám pro sebe, mín si psát, mín si volat, ale nic mi neřekl. Až potom z ničeho nic mi řekl že se mnou končí. Rozešel se se mnou před vánoci, ale k vánocům mi přitom koupil krásnej řetízek, občas si píšem, vidíme se, párkrát jsme spolu od toho rozchodu i spali. Vše je vždy relativně v pohodě, ale když se snažím si s ním promluvit o tom všem a snažím se aby mi dal šanci, tak mě vždy odbije že nic řešit nechce, a že chce být sám. Ten rozchod byl dost nečekaný a já jsem už měsíc pořádně nespala, nejedla, pořád si prohlížím fotky a měla jsem i spoustu divných myšlenek už, jelikož jsem přišla i o brigádu, ve škole mám problémy, protože jsem o dva roky starší než ostatní spolužáci. Je toho nějak moc a moje nejlepší kamarádka se odstěhovala, takže se nemám ani komu svěřit a o koho opřít. Vůbec nevím co mám dělat a hlavně netuším jak se mám chovat vůči bývalému partnerovi. Nevím zda mu mám psát nebo počkat jestli se ozve on, zda mu mám říct co k němu citím a zkoušet to nějak vysvětlit vše, nebo zda se s ním mám vídat třeba, ale nic neřešit a doufat že to nějak vyšumí. vůbec nevím jak dál. Moc mi na něm záleží a ráda bych napravila to co se mu nelíbilo, ale nevím jak to mám udělat když netuším zda mám u něj šanci. Předem moc děkuji za Vaši odpověd.

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

myslela bych si, že pokud přítel vztah jednoznačně ukončil, tak by bylo rozumné přestat ho vídat a nekomunikovat s ním. Potřebujete se z rozchodu uzdravit a ne v sobě rozdírat dřívější ránu, oživovat to, co bolí. Jestli jeho stanovisko není jednoznačné, tak spolu mluvte, komunikujte, vyjasňujte si situaci.
Správně jste odhadla, že potřebujete podporu. Je moc dobře, že se neuzavíráte a o pomoc stojíte. Období rozchodu je spojené se smutkem. Popřemýšlejte nad tím, komu se můžete svěřit s trápením, vypovídat. I když se kamarádka odstěhovala, určitě má telefon… Nebo za ní můžete o víkendu zajet… Kdybyste nikoho v okolí nenašla a cítila, že potřebujete pomoci, můžete přes internet najít kontakt na psycholožku poblíž místa bydliště, a nějakou dobu k ní docházet. V případě tísně můžete využít i telefonickou krizovou intervenci (např. tel. č. . 284 016 666 ).
Ráda bych Vás povzbudila. Pokud budete potřebovat, dejte o sobě vědět a ozvěte se. Držte se.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Neumím se rozhodnout...

Dobrý den. Nevím,jestli můj problém a dtaz patří zrovna sem,ale potřebuji radu!!! S přítelem jsem už tři roky,miluji ho,máme krásný domeček,společné zájmy,spoustu zvířátek,rodina ho zbožňuje a já do nadávna měla pocit,že je ten pravý a že s ním chci zůstat do konce života a založit rodinu,nic nám nechybělo a byli jsme štastní.Sex s ním nikdy nebyl nic extra,ale nevadil mi.Jenže...před čtyřmi měsíci jsem potkala jiného muže a i přes všechna má přesvědčení jsem se do něj zamilovala.Jinak než do mého přítele,nicméně to dospělo až do fáze,kdy se zamiloval i on do mě a touží semnou být.Sex s ním je nepřekonatelný!!!Jenže stále miluji i svého přítele,s kterým už mám vybudovaný kus života a vím,že je mnohem zodpovědnější,rozumnější,zajištěnější a byl by lepším otcem i manželem...ale v sexu je to konec.Od setkání s"milencem"už s přítelem nedokážu spát,milování je pro mě noční můra a jak jen to je možné,vyhýbám se tomu a když už není zbytí,zatnu zuby a s nechutí to přetrpím.Nerozumím sama sobě!!Vyčítám si něvěru,ale nedokážu to skončit!!Přítele miluji,je mi nejlepším a nejvěrnějším partnerem v životě,neuvěřitelnou oporou a nedokážu si život bez něj představit,ale"milence"miluji s tou největší vášní,sex s ním je sen a absolutní opak toho,co cítím s přítelem...Vím,že mě milují oba,oba semnou chtějí žít a mít rodinu,ale já nevím jak se rozhodnout...přece nemohu soudit budoucnost vztahu jen podle sexu???Ale když jsem poznala jak krásné to dokáže při milování být,tak se mi to jen těžko upírá a neumím bez toho pocitu už být...Partner o milenci neví,ale milenec o příteli ano a stále čeká na nějaký můj krok.Umírá strachem a žárlivostí,ale miluje mě a nechce mě ztratit a stále doufá,že od přítele odejdu a budu s ním...Jsem už zoufalá a nedokážu takhle žít...miluji oba,každého jinak a pro něco jiného,ale nedokážu se rozhodnout...Prosím o radu. Děkuji!!!

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

rozhodnout se budete muset sama, ale třeba pár souvislostí Vám může rozhodnutí usnadnit.
Vášeň je spojená se silnými pocity, a proto přináší velký pocit uspokojení. Při vášnivé lásce je rozum odsouván do pozadí, záleží jen na pocitech. Může se stát, že více než o druhého člověka jde o slastné pocity. Vášeň dlouho nevydrží, trvá dva měsíce až tři roky.
Tím pravým pro Vás bude ten, jehož si zvolíte a jehož se rozhodnete milovat. Druhého se budete muset vzdát. Milovat neznamená jen cítit, ale chtít, aby ten druhý byl šťastný.
Máte pravdu, že je moudré pokládat si otázky typu, co Vás dva spojuje, proč chcete prožít život zrovna s tímhle člověkem. Možná by Vám pomohlo „poodstoupit“ na nějakou dobu ze vztahů a být více sama se sebou. „Poodstoupit“ od silných emocí, abyste se mohla snadněji rozhodovat.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

co s tím ?

Dobrý den, máme se svým přítelem pěkný vztah. Teď v březnu máme mít Výročí 2 let. Ale před pár dny mi napsal, že mu připadá jakobych se mu vzdalovala, že to nedokáže popsat. Mluvili jsme o tom jen přes počítač a řekli si, že to bude dobrý.. Včera byl u mě a dívali jsme se společně na film, bylo to jakoby se nic nestalo, byl na mě opravdu milej.. a dnes, když si píšem, píše mi škaredě, ani mi neposílá ty smajlíky s pusinkama a ani ty usměvavý jako to dělával vždycky.. nebo když mu napíšu ''ahoj :-*'' tak on mi napíše třeba jen ''ahj'' nebo mě vůbec nepozdraví.. Nepřeháním to.. on není takovej.. (myslím jakože by na mě nějak dlabal) Když jsme se bavili o tom, čím to asi je, tak mi řekl, že už to není ono, že se nudí.. ale nic přece není pořád stejný.. a nevím proč by se měl nudit.. od té doby mi ani neřekl, že mě miluje.. i když jsme si to říkávali poměrně často... Miluju ho a on mě taky.. Jen o něj nechci přijít a nevím co mám dělat..jestli se přes to všechno přeneseme?! ... vídali jsme se i každý den a ted , když mu řeknu, že bych ho chtěla vidět, tak mi řekne, že bud ted nebo pak ne... je to tři dny co mi řekl, že to není ono a viděli jsme se jen jednou u mě... a psychicky to nezvládám... nevím na čem sem a když mu napíšu v čem je problém, nebo co je.. tak mi říká pořád to stejný, nebo odbočí od téma... prosím, řekněte mi co mám dělat...

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

máte pravdu v tom, že „nic není pořád stejné“. Na začátku vztahu je většinou období zamilovanosti - silné pocity, nadšení z druhého… to, ale netrvá ve stejné intenzitě pořád. Uvědomění si, že vztah se mění, vyvíjí se, je důležité i pro Vás v tom, abyste nebyla zklamaná, když třeba přítel není tak uchvácený vztahem jako na začátku. Když nepřijmete fakt, že zamilovanost netrvá pořád a budete od přítele vyžadovat více, může se tak přítel dostat do tlaku a bude ze vztahu unikat.
To, že se vztah vyvíjí, má své výhody. Třeba to, že pocity nejsou tolik v popředí, a tak můžete partnera poznávat reálněji. Takového, jaký ve skutečnosti je. Poznávat se i na základě rozhovorů, které spolu vedete. I méně krásné chvíle do vztahu patří.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Nešťastný kamarád

Dobrý den, prosím Vás o radu. Ozval se mi 17letý kluk, který mě žádal abych ho zaučila v sexu. Já sama jsem to odmítla je mi 20 let, mám přítele a jsem věrná duše, nikdy bych ho nepodvedla, ani po tom netoužím. Vyšlo z toho najevo, že je nešťastný a trápí se, protože zatím nepotkal dívku, která by s ním měla nějaký vztah a hlavně proto, že je panic a myslí si že to tak zůstane napořád. Proto mě několikrát přemlouval, ale já zůstala neoblomná. Myslím si, že nejspíš slyší rozhovory o sexu ostatních kluků, které má okolo sebe, a jemu samotnému je smutno, protože by to chtěl také zkusit, ale nemá s kým. Já jsem se mu snažila vysvětlit, že to prostě nejde uspěchat a udělat to s dívkou na potkání je nesmysl. Sám mi řekl, že ho to tak trápí, že občas i brečí. Zkoušel už i seznamku a píše dívkám po internetu, jestli by se s ním nějaká nevyspala. Už nevím jak mu to vysvětlit, že trápit se v 17 letech kvůli tomu, že neměl ještě sex, je zbytečné. Chápu, že "puberťácký" rozum přemýšlí jinak, ale nechci, aby vyvedl nějakou hloupost. Nevím jak mu pomoct. Děkuji za radu Karolína

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
máte pravdu, že sex v mladém věku, který nemá s láskou nic společného, nakonec vede k pocitu zklamání. Po takové zkušenosti často mají mladí lidé pocit, že byli zmanipulovaní, nebo si myslí, že za nic nestojí.
Vašemu kamarádovi by mohlo pomoci, kdyby si našel nějaký mužský sport, koníček (cyklistika, fotbal…). Mohl by ze sebe sportem dostat energii a skrze uznání ostatních kamarádů by se mu mohlo přirozeně zvýšit sebevědomí. Nejdříve potřebuje hledat sám sebe a potom vytvářet vztah. Najít sám sebe v mužské roli (umět rozhodnout, dát ženě pocit bezpečí, apod.) není vůbec jednoduché a chce to svůj čas.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

slozita situace

Dobry den,je mi 34 let,s pritelem jsme byli 3 roky,pak se odstehoval,3 mesice jsme se nevideli.Ja zacala komunikovat,psat mu emaily,on se take zacal ozyvat,setkavame se.Je mu 31 let. Kdyz pominu to co udelal on,ze jsem mu lezla do mobilu a PC,co narusilo duveru,ja pak take jako odvetu,sice jsem s mym byvalim nespala,ale on se to dozvedel a take se dozvedel,ze jsem nas vztah rozebirala s dalsima lidma po emailu,kritizovala jsem ho,uz jsem nevedela jak dal.Rodicum mne predstavil po 2 letech,prijali mne dobre. Ma to hacek, ze kazdy vikend jezdil za rodici,je na ne dost fixovany,snazil se mi dost porozumet,pochopit,venoval mi tolik casu hovoru,jako zadny muz predtim.Myslela jsem si, ze ted v zari, kdyz jsme spolu zacali komunikovat,ze se k sobe vratime,dali jsme si pravidla vztahu,ale on uz mi neveri,ja jemu ano,akorat se necitim jim prijata.Pripadam si strasne, protoze uz mi tolikrat rekl,ze spolu nechodime,ze nemam pocitat se spolecnou budoucnosti,ale pak mne pozve k sobe domu, udela skvelou veceri pri svickach a vine,povidame si,stravime spolu noc,vola mi kazdy den.Rika,ze me ma rad.Pak treba za dva dny se to uplne zvrtne,ze mu jsem mu nedavala prostor, ze mu beru energii, ze jsem moc intenzivni, ze to nezvladne. Nevim, co mam delat, boli mne obe varianty, bud se nevidat a prerusit slusne kontakt veskery a nebo byt s nim, jen tak a nic necekat.pokud on nekoho potka a rekne mi, ze nekoho potkal a ja zustanu sama a opustena.Uz mi i rikal, ze se ozyvat nebude,pokud mne to boli,ze to bude respektovat,ale ja se s nim rada miluji a komunikuji a nedovedu si predstavit,ze bych to mela utnout.?I kdyz take rikal,ze uz se nikdy neuvidime, kdyz odchazel tehdy pred 4 mesici,tak i ted se vidame..Jsem labilni,uvazuji i o sebevrazde..dekuji moc

Odpověď na dotaz

Dobrý den,
chápu, že je pro Vás situace ve vztahu náročná. Nezbývá, než si dodat odvahu a projít obdobím, kdy si ujasníte, co dál.
Je potřeba si říct, že i když je pro nás momentální prožitek hodně důležitý, tak přece jen podvědomě pořád hledáme trvalý vztah. Je pro nás nebezpečím, když pod vlivem prostředí, filmů uvěříme tomu, že momentálním prožitkem můžeme k sobě tak snadno někoho trvale připoutat. Aby se vytvořilo pouto, je potřeba mít něco společného. Je na místě pokládat si otázku, co nás spojuje. K jakému cíli směřujeme.Emoce, city, prožitky jsou velký poklad našeho života, ale pokud je vztah postaven jen na nich, tak se po čase vytratí, anebo začnou obyčejný život neúměrně zatěžovat stále nesplněnými a nesplnitelnými sny.
Vím, že to, co jsem napsala, že přes všechnu snahu Vás vnímat a porozumět Vám, je přece jen trochu obecné. S vědomím, že je potřebný osobní kontakt, bych Vám doporučovala, abyste si našla poblíž místa bydliště psycholožku, ke které budete mít důvěru a budete mít možnost k ní po nějakou dobu pravidelně docházet. Budete tak mít možnost s někým o problémech mluvit, nebudete na to sama. Je to možnost slyšet názor odborníka, toho, kdo souvislosti vidí z odstupu. Kdybyste byla v tísni, můžete využít i telefonickou krizovou intervenci (např. tel. č. 284 016 666 ).

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

samota

Dobrý den, je mi 23 let. Obrácím se na vás s prosbou o váš názor, jelikož si místy připadám jako absolutní asociál. Přestěhovali jsme se s přítelem do nové obce, kde naprosto nikoho neznám. Přítel není zrovna typ, který by si se mnou sedl a povídal si o tom, co mě trápí. Kvůli přestěhování jsem přestala být v kontaktu s většinou kamarádů, po delší době jsem se jim ozvala a bohužel nebyla žádná odpověď z jejich strany (jako bych vůbec neexistovala). Taktéž mě trápí, že má nejlepší kamarádka utratí 300 Kč za taxíka, aby mohla jet za jinou svou kamarádku, ale mě byla navštívit v bytě pouze 1x. Navíc, bydlím blíže než ona uvedená kamarádka, za kterou místy jezdí. Pokaždé, když jsem jsem se s ní chtěla setkat a poklábosit, tak jsem jela k ní domů. Dělám něco špatně?? Mám pocit, že se snažím být dokonalá jak ve vztahu se svým přítelem tak i ke svým kamarádům,vyjít jim vstříc, ale vypadá to, že prostě dělám něco špatně. Neustále mám v sobě pocit prázdnoty a možná proto jsem raději v práci, než být doma a takhle se užírat. Moc Vás prosím o radu. Děkuji

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

přestěhování do nového prostředí je často spojeno s pocity neznáma, osamocením. Než získáte přátele v novém prostředí, bude to chtít svůj čas a taky „investici“. „Investici“ v tom smyslu, že budete muset pro navázání nových vztahů být často ta, která první začne rozhovor se sousedkou, první se usměje... Prostě ta, která „dává na dluh“. Je spousta lidí kolem nás, kteří o kontakt, kamarádství stojí, ale bojí se být těmi prvními, kteří začnou. S kamarádkou můžete „probrat“ věci ještě jinak než s přítelem. Přirozenou možností získání kontaktů, setkání se může být koníček, sport…
Co se týká Vašeho přítele, aby Váš vztah fungoval, je potřeba, abyste si věnovali denně minimálně půl hodiny času. Když se o to během života budete snažit, Váš vztah to dlouhodobě posílí. Přeju dostatek odvahy a štěstí při hledání nových kamarádek.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz

Kamarádka

Dobrý den obracím se na Vás s radou ohledně mé dobré kamarádky,má manžela ale ten se jí přiznal k nevěře ale s tím že chce vše napravit,že to bylo šlápnutí vedle,tak mu dala šanci a vzala ho zpět,chvíli se to jevilo opravdu slibně ale netrvalo dlouho a začali problémy,zjistila že se sní pořád schází,vynadala mu a vyhodila ho,on jí dokonce napadl cehož jsem byla svědkem,ale po týdnu přilezl a ona ho zase vzala zpět,že to ještě zkusí,že ho muluje a nemůže bez ní žít,kolikrát jí řekl,že je v práci a ona zjistila,že nebyl,že je u ní ale nedá si říct,pak se nervuje,brečí a když jí říkám at už ho konečně kopne kamsi řekne mi,že bez něho nemůže žít a toto trvá už 4 měsíce,myslím si že je na něm citově závislá dokže mu co půl hodiny volat,naposled tj včera zjistila v telefonu sms,že je pořád s ní,pořád se spolu shcází a dokonce si spolu našli byt a plánují společné Vánoce,opět jí napadl ona ho vyhodila ale už dnes opět uvažuje o tom,že ho vezme zpět,říkala jsem jí že snad má nějakou svojí hrdost,rozum at sepodívá jak on se k ní chová,že už mu dala tolik šancí,ale nedá si říct,tak ráda bych jí pomohla,ale nevím jak,Ona chce pomoct poradit ale v konečný fázi udělá to,že ho stejně vezme zpět.Copak má takový vzat nějakou šanci? Jen nevím když on má milenku,hledají si bydlení proč se k ní pořád vrací.Mohu jí nějak pomoci,mnohokrát děkuji za jakoukoli radu

Odpověď na dotaz

Dobrý den,

je pro Vaši kamarádku pomocí, že Vás má. Emocionálně ji podporujete, má možnost se Vám se svým trápením svěřit… Pro Vaši kamarádku je moc důležité, že má přátele. Na druhé straně je dobré si uvědomit, že můžete Vaší kamarádce říct svůj názor, vyslechnout ji, ale nemůžete za ní žít její život. Ona sama se rozhoduje a nese zodpovědnost za své rozhodnutí. Jste s ní, říkáte jí, co si myslíte, ale nezbývá, než ji respektovat.
Věřím, že by Vaší kamarádce mohla pomoci návštěva u psychologa, v manželské poradně… Může tak zahlédnout ještě jiné souvislosti a dostat podporu ve své nelehké situaci. Když o to bude stát, můžete ji pomoct najít kontakt, případně ji k odborníkovi doprovodit. Dodáte ji tím odvahu vyhledat pro sebe pomoc.

MUDr. Petra Vahalíková
www.dlanzivotu.cz