Klávesové zkratky na tomto webu - základní

ProŽeny.cz

Na obsah stránky
Velikost textu:

Holky v nesnázích

Někdo vám, nebo vaším blízkým ublížil? Náš odborník vám poradí, co dělat.

Radí Bc. Pavla Glogarová, DiS., a kolegyně ze společnosti Dlaň životu. Podpoří vás v řešení náročné životní situace či zážitku. Při své práci uplatňují zkušenosti z oblasti sociální práce a mezilidských vztahů

Poradce je
Radí
Bc. Pavla Glogarová, DiS. a kol.

Dotazy v poradně
Přidejte svůj dotaz

dovětek k dotazu-nevim jak se rozhodnout

Pani Marie velmi dekuji za odpoved,ale prosim o znovu zvazeni meho dotazu z 25.3.protoze se nejedna o 4 ROKY ale 4 MESICE,predem dekuji.Jeste dodavam ze pritel je svobodny,intimni zivot funguje supr,stehovat se do ciziny nehodlam ja ani pritel,neumime bohuzel rec.Je mi 39 let proto mozna moc pitvam svuj dalsi budouci zivot ktery me ceka,to miminko ja az tak neresim jestli bude budu rada i ja.Jsem bohuzel tip zeny co potrebuje partnera u sebe a ne v cizine,proto vaham jestli mam jit do tohoto vztahu v kterem zatim vse funguje.Mozna se neco zmeni az spolu budeme bydlet,nevim,jsem zamilovana a neumim sundat na chvili ruzove bryle.Jsem ve znameni rak a pritel vahy.dekuji za radu.

SipkovaRuzenka200

29. března 2009, 14:13

Odpověď na dotaz

Dobrý den, omlouvám se za přehlédnutí a za záměnu měsíců za roky. Asi jsem měla mlhu před očima. Děkuji za další informace. Zdají se mi z hlediska Vašeho vztahu příznivé – sex je super a miminko neřešíte jako hlavní problém. Jen si nevím rady s Vaší větou, že jste bohužel tip ženy, co potřebuje partnera u sebe, a ne v cizině. Pak by asi nemělo smysl věci pitvat, ne? K čemu inventura pocitů, když všechno za krátkou dobu po jeho odjezdu přebije nespokojenost a zklamání, že tu s Vámi není? Z tohoto hlediska jsou dva roky nejistoty opravdu dlouhé. Bude se Vám stýskat, bude Vám chybět. Jedině, že by jeho nepřítomnost vyvážila Vaše zamilovanost – v životě dost vzácný a krásný pocit, který stojí za to si užívat a hýčkat si ho. Tou vzdáleností si zamilovanost možná prodloužíte až do jeho definitivního návratu. Trochu ji vždy osvěžíte na pár dní jednou za měsíc či dva, až se tu objeví. Myslím si, že teď už obě hodně teoretizujeme, přitom stejně nemůžeme promyslet všechny situace, do kterých se Vy a partner dostanete. Něco musíte nechat na náhodě a osudu. Zdá se mi ale, že je to docela milé, když máte v 39 letech možnost nosit růžové brýle. Tak se tomu nebraňte a zkuste si užívat příjemného a přitažlivého chlapa, chvíli fyzicky, chvíli jen virtuálně. Opravdu je asi zbytečné trápit se racionálními úvahami, do kterých Vám může kdykoliv zasáhnout nějaká nenadálost. Dopřejte si bez-starost-nost a radost ze života! I pravidelné rozhovory přes isq a pěkné SMS vnesou do společného bytu pohodu a pocit sounáležitosti s prima partnerem. Zdraví a správné rozhodnutí přeje Marie Šusterová


susterovamarie

30. března 2009, 0:57

Změna povahy ve stáří

Dobrý den, žiji se svým manželem již 20 let. Letos mu bude 75 let, mě 64. Prožili jsme úžasná léta, nyní se jeho povaha mění do nesnesitelnosti. Nemáme společné děti. Čím dál víc odmítá mé dospělé děti a vnuky. Ničí mi vztahy, které mi znamenají mnoho. Jeho rodinné vztahy jsou vlažné, synové se mu zcela odcizili, dcera je v Anglii. Na mé straně (syn, dcera, snacha) jsou blízké kontakty, komunikujeme neformálně, často. Toto mu snad vadí, nebo závidí. Rozčílí se, když se někdo z mé rodiny bez odhlášení staví, když pohlídám naše vnoučata, apod. Svým přísným poučovacím stylem, kdy ho každý musí uznávat, chválit a obdivovat, si už svou rodinu odpudil. Nyní se snaží o totéž u mé rodiny. Syn už k nám nerad jezdí. Dceru, která v nouzi potřebovala u nás několik dní i s malým synkem pobýt, dnes (již po 2 dnech) vyštval. Přitom žijeme v domku a máme místa dost! Absolutně nerespektoval její svízelnou životní situaci, nebral ohled ani na mě. Byl zlý, nepřátelský až nenávistný. Vyčetl mi, že jsem jí pohlídala nemocného 21/2 letého kluka, zatímco mi chtěla pomoci s úklidem a vařením! Zvažuji, že si někde pronajmu garsonku a opustím ho. Mnohokrát jsem se snažila s ním rozumně promluvit, ale bez výsledku. Vždy všechno přesně ví, vždy má pravdu, vždy je nejchytřejší. Přitom jde přes mrtvoly, nebere žádný ohled na mě, náš mnohaletý vztah. Navíc se strašně zaměřil na peníze. Všechny hodnoty poměřuje penězi.
Je možné s tímto stavem ještě něco dělat? Je možné člověka v jeho věku s takovou povahou ještě nějak zmírnit? Přitom dříve takový nebýval. Moc bych prosila o odpověď a radu.

svataplechac

28. března 2009, 23:10

Odpověď na dotaz

Dobrý den, zkuste si sehnat knihu, jak žít s mrzoutem, vydalo ji myslím nakladatelství Portál. Je v ní mnoho návodů, jak se vyhnout zbytečným konfliktům s mrzoutským partnerem a jak zmírnit útrapy soužití s člověkem, který kolem sebe šíří nepříjemnou atmosféru a má sklony k agresi. Je tam kapitola o konstruktivní komunikaci bez zbytečných výčitek a manipulace. Pedantství starého člověka může někdy nabýt kolosálních rozměrů a opravdu dokáže zkazit všechno, na co dotyčný sáhne. V takovém případě je lepší prožít stáří o samotě v garsonce a volně dýchat. Máte za sebou mnoho krásných let společného soužití, proto Vám rozumím, že se k takovému kroku budete jen těžko odhodlávat. Svůj dotaz jste napsala asi ve chvíli, kdy jste se nemohla smířit se sobectvím svého manžela a jeho negativní reakcí na dočasný pobyt Vaší dcery u vás v domku. Jediné, co mě k tomu napadá, je otázka, zda jste s manželem předem probrala situaci dcery a možnost jejího nouzového pobytu u vás. Možná vzhledem k mnoha letům soužití považujete určité věci za samozřejmé. U Vašeho manžela to ale může být jinak. Jestliže partner začne mít pocit, že je až na druhém místě za dětmi (navíc nevlastními), může akcelerovat jeho panovačnost. Myslím si ale, že to nebude Váš případ. Určitě se snažíte věci předem s manželem podrobně probrat a snažíte se o jeho souhlas s dalšími kroky. Asi Vám hodně vadí, že se musíte často doprošovat jeho souhlasu a zároveň se obávat, jak na Vaše děti a vnuky zareaguje. To je k vzteku a zároveň velmi nepříjemné. Možná by tedy opravdu stálo za pokus odstěhovat se do garsonky a dát mu jasně najevo, že jeho chování už pro Vás není akceptovatelné. Zvažte jen, jestli tento krok zvládnete tak, abyste neprožívala ještě větší problémy. Máte ale pravdu, že klid je nade všechno. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

29. března 2009, 1:40

nejistá

Dobrý den,prosila bych o radu,je mi 40let,jsem po 2vdaná a s manželem máme 2leté děcko,manžel je na nás moc hodný,snaživý,zdálo se mi vše v pořádku,ale teď jsem zjistila,že se uspokojuje u internetu u porno obrázků,videa,přitom se milujeme často a vycházím mu vstříc jak si přeje.Mrzí mě to a jsem z toho smutná,zklamaná.Ale pak si zas říkám,že můžu být ráda,že jsme jinak v pohodě,že asi prostě takový chlapi jsou.Mám to nějak řešit a nebo raději nevyvolávat konflikt a povznést se nad to.Mám chuť mu to ňák oplatit.

loukovice

28. března 2009, 16:25

Odpověď na dotaz

Dobrý den, není to nic dramatického, ale podstatné je, že Vám to vadí. Není ale třeba vyvolávat konflikt. Spíše byste si o tom s manželem měla otevřeně promluvit, v klidu mu vysvětlit, že Vám to není příjemné a kazí to Vaši chuť na sex. Píšete, že mu v sexu vycházíte vstříc, jak si přeje. To nezní moc nadšeně a zaujatě. Stálo by za to, abyste si dokázali nahlas probrat vzájemná očekávání od sexu. Myslím si, že muži ocení naše příznivé komentáře i jasné představy. Rozhodně Vám nedoporučuji, abyste se nad to, co Vás teď trápí, povznesla. Jste docela mladá na to, abyste sex do konce života vždy jen přetrpěla. Mluvit o sexu by nemělo být mezi manželi tabu, protože kvalitní intimní život je kořením pěkného soužití. Zkuste to citlivé téma otevřít bez pruderie, protože otevřený rozhovor na intimní téma může včas odstranit vznikající bariéry ve vztahu. Také nevím, jak mu to sledování videa a porno obrázků chcete oplatit? Bylo by docela vtipné, kdybyste přišla k počítači a požádala ho, že už si na internetu užil pro dnešek dost a že se chcete podívat na pěkné chlapi teď Vy. Nebo byste ho mohla s tajuplností v hlase vyzvat, že už se těšíte, až Vám to pěkné, čemu se právě přiučil, předvede za chvíli v ložnici. Zajímavá by byla jeho reakce. Uvolnil by Vám místo? Začal by na Vás být něžný? Nebo by internet vztekle vypnul a bouchl dveřmi? Na druhou stranu chápu, že máte malé dítě, můžete být unavená a sex pro Vás není nyní tak důležitý. Přesto doporučuji, abyste manželovi řekla, že Vám jeho sledování porno obrázků není příjemné. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

29. března 2009, 1:04

Co s tím???

Dobrý den,mám takový problém. Chodím na jednu školu a tam máme tden školu a týden praxi. No a na té praxi,máme mistra a mistrovou. Co tím chci říct? To že sem tam jednou zůstala sama a mistrem a on mě poslal do šatny a že tam přijde. Po chvíli tam přišel a on ať jdu k němu,tak jsem šla a dali jsme si pusu a pak jsme se začali líbat,neříkám že mi to vadilo,ale z pedagogického hlediska to nejde!!! A on má doma ženy a budou spolu už 40 let. J á teď ake nevím co mám dělat. Co když bude chtít něco víc? Děkuji

piskotek34

28. března 2009, 18:34

Odpověď na dotaz

Dobrý den, jako pedagog by tohle samozřejmě dělat neměl. Na Vašem místě bych už do žádné šatny na jeho pokyn nikdy nešla, nebo jen s kamarádkou. Mistrovi bych se důsledně vyhýbala. Pokud by naléhal nebo Vás vyhledával, řekla bych mu, že o tom vědí spolužáci a že by to mohli zadokumentovat. Určitě se zalekne skandálu a nechá Vás na pokoji. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

29. března 2009, 0:58

Nevím jak dál?

Dobrý den.
CHtěla bych Vás požádat o radu. Nevím jak se mám chovat. Tedy vím co by bylo správné, ale srdce mi to nedovoluje. A co se mi vlastně stalo? S přítelem jsme spolu byli rok. A vztah byl nádherný. Vždy jsme si vyšli vstříc, žádné hádky ani krize... Asi před necelými 2 měsíci jsem přišla na to, že si mailuje s jednou slečnou od nás z vesnice. Ptala jsem se ho co to má znamenat a on, že mi to vysvětlí. Ano ještě ten večer mi pověděl, že s jí nic neměl, jednou se viděli. A proč to udělal? Protože nemluvil o tom co mu na mě vadí a takto vyřešil krizy, který přišla. Povídal mi, že chce zůstat se mnou, ale potřebuje čas aby si ke mě našel cestu zpět... Chtěla jsem mu dát ten čas. Ale asi po týdnu přišel s tím, že si s tou druhou stále píše a musí na nic myslet. Že ji chce poznat a mě nechce podvádět, takže je mezi námi konec. :o( Momentálně nevím co mám dělat protože ho stále moc miluju... Skoro každý den jsem brečela a vážně nevěděla kudy kam. Všichni říkají, že to chce čas... Jenže mi se spolu dále vídáme a je nám spolu hezky... Jenže on začal spát u ní což mě se nelíbí ale vlastně musím být ticho když už není můj partner. Řekl mi, že mě má stále moc rád a myslí na mě, ale ji má taky rád. Je mi s ním hrozně hezky a stále doufám, že nastane den a on se vrátí... Ta slečna se mu nelíbí, jak tvrdí on a já se nedivím... Jeho okolí na to má stejný názor... Prosím poraďte co mám dělat... Asi by bylo nejlepší nechat ho ať se rozhodně a nějakou dobu se s ním nestýkat. Ale to moc dobře nejde. Ona neví, že se stále scházíme... Takže ji vlastně podvádí už od úplného začátku... Prosí Vás o radu. Předem moc děkuji. Jana

Janininik

28. března 2009, 18:28

Odpověď na dotaz

Milá Jano, možná té druhé slečně říká totéž co Vám, nemyslíte? Možná si vás obě testuje, co která vydržíte, jak je která z vás žárlivá a co jste pro něj schopny udělat. Nevím, jestli bych z popisované situace byla nadšená. Na takového kluka není v životě moc spolehnutí, když je takový přelétavý. Rozmyslete si to, jestli ho chcete za každou cenu nazpátek. Taky se domnívám, že by Vám delší pauza od něj neškodila. Bylo by dobré, abyste se vůči němu jasně vymezila a dala mu najevo, že s ním nechcete jeho dívku podvádět, protože si představujete, že by tohle mohl dělat jednou on Vám. Zkuste být ve svém požadavku důsledná, aby pochopil, že takové chování pro Vás není přijatelné. Smutek z nešťastné lásky zkuste zahnat nějakými sporty, cyklistikou nebo jinými aktivitami. Vím, že jste zamilovaná a možná proto i nadmíru tolerantní k tomu, jak se chová, ale svým jasným postojem dáváte tomu klukovi nějaké hranice a limity, co může a nemůže, jestli chce mít právě Vás. Vlastně ho tím vychováváte. Nejde Vám přece o to mít jakéhokoliv kluka, ale mít především solidního přítele? Moc Vás zdravím. Marie Šusterová

susterovamarie

29. března 2009, 0:55

sexuální obtěžování na pracovišti

Dobrý den, mám takový problém... Asi tak před měsícem jsem byla v práci na noční směně, kde pobívám úplně sama a přišel kolem 3.hod. ranní náš obchodní ředitel. Nejdříve za účelem pracovním, ale pak se to rozvinulo k obtěžování. Začal mi dávat lichotky, jak jsem krásná, ale jelikož on má něco přes 2 metry jsem se ho trochu bála. No a měla jsem s ním pohlavní styk, ale nedobrovolný. A pak než odešel mě stále osahával a řekl mi, že se to nesmí nikdo dozvědět a jestli mám pocit, že to bylo násilné nebo, že jsme chtěli oba dva, ale co jsem mu měla odpovědět, než tu druhou variantu, kdoví co by mi provedl když tam nikdo nebyl. A včera na denní směně ke mě přišel s tím, kdy si to zase zopakujeme, řekla jsem mu, že už nikdy a on odešel. S tímto problémem jsem šla za přítelem, kterého si mám za 3 měsíce brát, chtěl na něj podat trestné oznámení, ale ono se to stalo pouze jednou, tak nevím co mám dělat, vymluvila jsem mu to. Já se s tím trápím, protože je ve hře jak moje zaměstnání, které si musím udržet (protože můj přítel je na Úřadě práce) také to, že mě může nějak poškodit. Do firmy jsem to ještě nevynesla. Vůbec si nevím rady, mám z toho strašné deprese, co se stane když.... Prosím poraďte mi!!! Předem děkuji za odpověď.

Niki1987

28. března 2009, 11:19

Odpověď na dotaz

Dobrý den, reakci Vašeho přítele se vůbec nedivím, opravdu si takové chování zaslouží trestní oznámení na policii. Podle popisu soudím, že to byl sex proti Vaší vůli, tedy znásilnění. Přes den pro Vás asi nebude problém se obchodnímu řediteli ubránit, odmítnout ho. Horší to bude při noční směně. Nemohla byste si sehnat nějaké potvrzení od lékaře, že ze zdravotních důvodů pro Vás nejsou vhodné noční směny? Nebo mějte navolené číslo na mobilu tísňové linky na policii 158 nebo 112. Neváhejte ho použít, kdyby si znovu chtěl něco podobného dovolit. Chápu, že se bojíte o místo, ale nějak se k tomu musíte zásadně postavit, nebo přijdete o přítele a sama se psychicky zhroutíte. Uvědomte si, že obchodní ředitel se zcela určitě bojí skandálu. Nemáte kolem sebe spolehlivé kolegyně, kterým byste se mohla svěřit a domluvit se s nimi na společném postupu? Kdyby se ještě jednou pokusil o něco podobného, neváhejte a zavolejte policii, oznamte, že Vás chtěl znásilnit. Měla byste pro policii zachovat i biologické stopy pro případné vyšetřování. Tento prožitek Vás může připravit o hezké zážitky při sexu s přítelem, zkuste se obrátit na psycholožku a všechno s ní proberte. Žádné zaměstnání nestojí za to, aby člověk ztratil svou důstojnost a psychické zdraví. Držím palce. Zdraví Marie Šusterová


susterovamarie

29. března 2009, 0:42

už nemám sílu č.5

Dobrý den,děkuji za vaše rady,i když tohle jsem sním už probírala snad milionkrát,pořad když jsem sním tak mu říkam co k nemu citim at mi on rekne pravdu jak to vidí mezinama dál?Odpoví jen že už mi to říkal že až dostuduji tak se ke me vratí a budeme spolu bydlet.Minuly pátek spal u me,to už jsem vám psala ale od té doby jsem ho neviděla jen vcera ale to byl na me hnusny hadaly jsme se a pak odjel a me zbyli jen slzy v ocich.Co ted??jak sním mam jit dal?nebo mu to dat najevo kdyz moje slova už neposlouchá a má me jak kdyby na háku.

marccetta

27. března 2009, 19:58

Odpověď na dotaz

Dobrý den, já takový vztah nepovažuji za perspektivní. Přítel se chová sobecky, nemůžete čekat, že až dostudujete, tak se jeho chování změní. Bude Vás trápit a dělat si s Vámi, co bude chtít. Až přijdou děti, tak Vás bude mít pěkně připoutanou doma a ta jistota ho požene k jeho dalším bezohledným dobrodružstvím. Budete na něj jen stále čekat a čekat. Myslím, že Vás "hnusně" využívá, když se mu jinde nedaří. Teď mluvím jako kartářka, tak raději skončím. Takže mohu dát znovu jediné doporučení: abyste svou energii věnovala ve prospěch hledání spolehlivějšího kluka než je ex-přítel. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

27. března 2009, 20:43

co mám dělat

Dobrý den,mám na Vás velikou prosbu.Jsem bezradná,jsem rozvedená 4 rok.Přítele mám 2 roky,na začátku nebyl,žádný problém,měl rád děti mě,postupně začal poznávat jak to vlastně funguje,začal ho štvát můj ex,jelikož není zodpovědný.Děti ex nemají moc rádi,nechtějí tam chodit.Přítel mi první říkal ať je tam nedávám když nechtějí a chtěl si získat lásku mích děti,kterou i získal.Mě začal psychicky vyčerpávat,že to co mám v životě za to si můžu sama.Momentálně jsem na dně.Už 8 měsíců má panickou poruchu,beru 40 mg Remoodu,potřebuji být v klidu.Přítel si našel byt v Brně.Jsme od sebe 100 km.Najednou zjistil jak je tam blaze a už za náma moc nejezdí a nechce moc aby tam obě děti jezdily,jelikož má malí byt.Ony se tam nudí,doma mám domek se zahradou.Já chci být s ním,ale nemůžu tady rodičům nechávat dvě děti.Mám v Brně o víkendech druhou práci.Už prostě nemůžu.Tohle je jen zlomek mých problémů.

PavlaZbynek

27. března 2009, 18:43

Odpověď na dotaz

Dobrý den, je to hodně těžká situace. Měla byste si s přítelem při jedné z návštěv u něj v Brně (ale bez přítomnosti dětí) promluvit, co se dá mezi vámi ještě změnit, aby se do vztahu vrátil původní klid. Vaše onemocnění souvisí s nepřehlednou situací, která se kolem Vás vytvořila, a s velkým stresem, který dlouhodobě prožíváte. Naznačujete, že máte problémů ještě daleko víc. Nevím, jak jsou staré děti, ale myslím si, že by je prarodiče mohli občas pohlídat. Určitě to pro Vás udělají. Nebojte se je o to požádat. Také je možné zapojit školní děti do nějakého skautského nebo turistického oddílu, který pořádá pro děti i víkendové akce. Ony prožijí hezký víkend s vrstevníky, Vy zatím můžete s přítelem trávit klidný a příjemný víkend v Brně. Jen se mi zdá, že moc intenzivně pracujete. Jednu práci máte doma, druhou o víkendech v Brně. Je to nutné? Nelze např. požádat soud o zvýšení alimentů na děti? Víkendy by Vám měly sloužit k odpočinku a příjemné relaxaci. Možná i to je důvod, že přítel trochu ochladl. Nechce Vás vidět jen něčím zaměstnanou, ustaranou, vyčerpanou, vystresovanou. Musíte své veškeré aktivity zvážit, přijmout fakt, že všechno nezvládnete sama, že nemůžete nahradit dětem mámu a tátu, ale musíte více myslet na sebe. Někdy mají rozvedené ženy pocit, že musejí dětem všechno (=rozvod a špatného otce, který se nestará) vynahradit a navíc vydělávat za dva. Nic nemusíte. Musíte se starat o své duševní zdraví. Tím dětem pomůžete nejvíc. Měla byste příteli dát jasně najevo, že je pro Vás alespoň o víkendech důležitější než Vaše děti. S přítelem si promluvte, navrhněte mu nějaké organizační změny při společných víkendech, zkuste být k sobě upřímní, otevření. Dovolte mu, aby Vám jasně popsal svou představu přijatelného soužití. Napište mi o dalších problémech, jestli se Vám chce. Třeba je kousek po kousku spolu rozlouskneme. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

27. března 2009, 20:35

partnerská krize

Dobrý den, prosila bych Vás o radu jak mám postupovat . Se svým přítelem který je o 14 let mladší žijeme již 11 let celkem harmonický a spokojený život,bohužel se do něho až příliš vmýchali naši blízcí kamarádi(kteří jsou ode mě mladší o20 let)a mému příteli v mé nepřítomnosti promlouvali do duše jaká je vlastně chudinka a život se mnou nemožný.A jak moc potřeboje svobodu protože má celý život před sebou a já jsem pro něho vlastně stará. Již několik dní prožívám hotové peklo kdy múj přítel vážně přemýšlí o ukončení vztahu , protože kamarádi mu vlastně otevřeli oči. Takže se pořád dohadujeme zda má nebo nemá se mnou zústat . Vím že mě stále má rád a asi mu taléta se mnou taky hodně dala , ale stále tvrdí že chce svobodu a chodit s údajnými přáteli do hospody a že stejně jednou odejde, moc to bolí a nervově jsem úplně vyčerpaná,proto prosím o radu jak mám postupovat abych zachránila náš vztah Děkuji Ajrada

Ajrada1

27. března 2009, 9:52

Odpověď na dotaz

Dobrý den, nevím, jak ten partnerský vztah vypadá z přítelova pohledu. Asi Vám tvrdí, že ho dusí, proto chce z kola ven. Každý vztah ale prochází občas krizí a nepříjemnostmi. Hledáním řešení a kompromisů se soužití partnerů spíše utužuje, než zeslabuje. Možná jste to byla Vy, kdo uměl 11 let mistrně a aktivně odhánět náznaky nesouladu od prahu vašeho partnerství. Vaše zralost a zkušenost mohla mít lví podíl na harmonickém a spokojeném životě. Nyní to ale vypadá, jako by vrstevníci Vašemu příteli otevřeli jeho nezralé a přimnouřené oči. Začal bojovat za to, aby si sám prošel svou vlastní pubertou, k níž patří touha po fiktivní svobodě. Vypadá to, že se k Vám chová nevděčně a vzdorovitě. Co mě přitom napadá? Nabízí se paralela – právě s dozráváním dětí. Čím více jim dospělí brání v jejich plánech a bláznivých nápadech, tím bouřlivěji reagují a jsou nesnesitelné. Vyčerpávají své okolí a krátkodobě ničí všechno, co doposud v mezilidských vztazích fungovalo. Později se ale do rodiny vracejí. Bude to pro Vás určitě těžká zkouška, ale měla byste ho vypustit ze svého objetí jako matka syna. Své zklamání a smutek zkuste zaobalit do větší pozornosti, s níž se začnete věnovat rozvoji svých aktivit a přátelských vazeb, které jste možná kvůli mladšímu příteli přerušila. Nestyďte se za to, co se stalo. To je život. Kvalitu vztahu poznáte podle toho, jestli se k Vám přítel za čas vrátí. Popíjení, holky, kamarádi, volnost a noční pijácká zábava se mu mohou brzy znechutit. Měl u Vás určitě dokonalý servis a zralou pohodu, na což se nezapomíná. Tahle dodatečná zkušenost v podobě opožděného dozrávání, kterou mu nakonec velkoryse dopřejete, Vám ho může po čase zase vrátit. Nebo taky ne, bohužel… Často se stává, že u toho, kdo překročil určitou vývojovou etapu svého života, dochází k regresi. To znamená, že si prožije „chybějící období“ až dodatečně ve věku, kdy už by měl být usazený, vyrovnaný, zralý. Někdo prožije pubertu 15, jiný v 25 nebo ve 40 letech, ale někdo bohužel nedozraje nikdy. Okolí mu nedovolilo převzít za své chování odpovědnost. Zkuste nechat rozhodnutí na něm, zkuste mu dopřát, aby převzal odpovědnost za své rozhodnutí bez Vašeho zasahování. Určitě zná Vaše argumenty a námitky. Pro Vás je to těžká situace, ale s tím se nedá vítězně bojovat. I když by Vás zdánlivě poslechl, mohl by v něm i nadále zrát plán na definitivní odchod. Využijte kvůli sobě konzultace s psychologem. Pomůže Vám překonat pocit psychické vyčerpanosti a beznaděje. Zdraví Vás a uklidnění situace přeje Marie Šusterová


susterovamarie

27. března 2009, 19:41

prosím poomozte

dobrý den je mi 13 a jezdím autobusem každé ráno do školy.Jeztdí semnou hezkej kluk.Už se snim i bavím a holky říkají že po mě kouká.já jsem dost stydlivá.chci se zeptat jak mu mám dát najevo že se mi líbí jak se ho mám zeptat jhestli má holku či ne nebo jak ho někam pozvat prosím poradte

Deni125

26. března 2009, 19:33

Odpověď na dotaz

Dobrýýý dééén, když se s ním už v autobuse bavíte, tak snad nebude takový problém mu říct, zda by nešel třeba do kina. Jestliže se mu líbíte, určitě Vaší nabídky využije, i kdybyste ho zvala do pekla. Bude chtít být s Vámi kdekoliv. Můžete si s ním také víc povídat o tom, co ho baví, co dělá rád, a podle toho přizpůsobit svou výzvu ke společné akci. Co mohou dva kamarádi spolu podnikat? Jít se projít, zajít spolu do fitness centra, jít si zaplavat. Při společné aktivitě se časem vytvoří situace, kdy se ho můžete zeptat na další věci, které Vás zajímají. Tak neváhejte a zkuste to. Co se může stát tak hrozného, když se ho na to zeptáte? Jedině se dozvíte, že se mu do kina nechce. No, bóóóže!!! Buď něco sám navrhne, nebo holt budete pokračovat v nezávazném dialogu v průběhu cesty autobusem do školy. Nebo svou pozornost zaměříte na jiného sympaťáka. Napište, jak zareagoval!!! Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

27. března 2009, 18:45

nevim jak se rozhodnout

Dobry den,prosim o radu.Mam pritele 4 mesice a on ma dobrou praci v zahranici.Dohodli jsme se ze bychom spolu bydleli v cervnu.Ve vsem si rozumime,planujeme budoucnost,bohuzel kvuli jeho praci jsme se vydeli asi 8x,jinak sms icq kazdy den i nekolik hodin spolu resime veci o nas co bude dal atd.No a ted se prave bojim ze i kdyz s nim budu bydlet bude zas jen to co doposud,odjede na mesic nebo 2,a ja budu cekat az se zas vrati na par dni.Kazdy vztah na zacatku potrebuje pestovat a my nemame tu moznost,potrebuji mit pritele u sebe casteji,tak to citim,ale zaroven mu nechci rozmlouvat jeho praci.Je to bludny kruh,nevim jak z nej ven.Porad te prosim co mam delat,boli me z toho srdicko,mame se oba moc radi od prvniho okamziku co jsme se videli,jsme si padli do oka.Jeste dulezita vec mam syna z prvniho manzelstvi,oni si oba rozumi,tak v tom problem neni,musim ale myslet hlavne na syna,kdyz se mam rozhodnout s kym a kde budu zit.Pritel mi rekl ze snad jeste 2roky bude jezdit za praci ven,pote by si nasel nejakou jinou praci v cechach,jelikoz chceme jeste spolu miminko a chce byt tudis pote s nami.Dekuji za jakoukoli radu jak to vidite vy

SipkovaRuzenka200

25. března 2009, 18:38

Odpověď na dotaz

Dobrý den, asi bych se rozhodovala podle toho, jak se s ním cítím a zda je po více stránkách zajímavou a zralou osobností. Také bych zvážila jeho spolehlivost, jeho vztah k synovi, nesobeckost, komunikativnost atd. Pak bych si uvědomila, že mu hodně při mém hodnocení nahrává to, že se nevidíme, že si ho proto mohu až nezdravě idealizovat. Za 4 roky jste se osobně viděli 8x – to je pro dobrý odhad, jak se bude chovat v reálném životě – dost málo. A co intimní život? Ten Vám nechybí? Nicméně bych k hodnocení přibrala i svůj zájem – mám na výběr nebo mám šanci potkat někoho jiného? Vážný argument je, že byste chtěla dítě, proto mě napadá, zda ještě můžete odložit splnění svého přání - nebo může být za dva roky pozdě? Zamyslete se, co máte z toho, že je přítel více v cizině než doma? Má zájem, abyste za ním jezdili, netají před Vámi „druhý“ život? Myslím si, že rozhodnutí je jen na Vás – něco tou vzdáleností ztrácíte – Vy, syn i přítel – něco získáváte. Váš vztah a citové vazby se mohou přes virtuální realitu ještě víc upevnit, nebo naopak postupně vytratit. To je prostě riziko. Existují rodiny, kde muž opravdu stále vyráží do ciziny za prací jak stěhovavý pták, nebo se denně natolik věnuje svému podnikaní, že ač doma, přec je myslí hodně vzdálen od rodiny. Tím chci říct, že všechno je relativní. I doba 2 let uteče rychle. Jen mě napadá, aby za dva roky neposunul termín návratu o další dva roky s odůvodněním, že nemůže odmítnout ještě zajímavější pracovní nabídku. Na druhou stranu je možné, že mu nabídnete, že se za ním i se svým synem přestěhujete. Poznali byste jiný svět, naučili byste se dobře anglicky, to by také nebylo k zahození? Brání tomu něco? My jsme tady v té naší malé české kotlině hodně konzervativní a neradi měníme prostředí, což může být na škodu věci. Podobných otázek si můžete klást mnoho, důležité je, abyste pečlivě zkoumala své upřímné odpovědi na ně. Klid k rozumné rozvaze přeje Marie Šusterová

susterovamarie

27. března 2009, 18:37

Nenávist k mužům

Dobrý den, paní doktorko. Jako malá jsem byla oběť psychického týrání a sexuálního obtěžování. Díky asi tomu jsem měla dost pestrou minulost. Po nějaké době jsem se zklidnila a já potkala muže, o kterém jsem si myslela, že je ten pravý. Bohužel, pohádka trvala krátce a z mého muže se klube člověk, který by chtěl ovládat všechny kolem sebe, za kterým nesmím přijít s žádným problémem a který se se mnou baví pouze o svých věcech. A ve mně se stala strašná věc - já začala nenávidět jak jeho, tak všechny muže. Ta nenávist jde hodně hluboko a to tak, že když slyším jak někde nějaký zahynul, tak mám radost a říkám si - zase konečně o jednoho míň.No a na to konto doma kolikrát ustupuji, protože už někdy nevím, jestli třeba opravdu nejsem sobec a zaslepenec já, který má svojí pravdu.Myslíte, že si mám prosadit rozvod a žít sama podle sebe? Děkuji Vám za vyslechnutí

pavla.aa

25. března 2009, 12:04

Odpověď na dotaz

Dobrý den, bylo by rozumné řešit takové pocity a negativní prožívání ve vztahu k mužům s odborníkem, psycholožkou nebo psychiatričkou. Stále v sobě máte citové zranění z dětství, nedůvěru v lidi a v současné době tohle trauma posilujete zklamáním z partnerského soužití. Možná je ještě čas na to, abyste s partnerem udělali vstřícné kroky směrem k sobě a chovali se navzájem s větším respektem. Začněte ale u sebe, u změny svého chování. Ustupování není žádná moudrá strategie, když při ní prožíváte to, co popisujete. Nemyslím si, že jste "sobec nebo zaslepenec", ale možná máte nereálné očekávání, jak by měl muž jednat, a tudíž nesplnitelné nároky. Rozhovorem s psycholožkou byste mohla nastolit rovnováhu Vašeho citového prožívání, postupně se zbavit extrémních reakcí a iracionálních pocitů nenávist k mužům obecně. Neumím předvídat, zda Váš současný vztah vydrží, nebo se rozpadne. Ale tím, že už nyní vyhledáte terapeuta, se u Vás zvyšuje šance, že příště se vztah může povést. Nejen proto, že najdete méně sobeckého mužského, ale možná i proto, že budete mít více vlastní jistoty se ve vztahu prosadit a nedovolit partnerovi, aby Vás ponižoval a nebral jako rovnocennou partnerku. Chce to s psycholožkou krůček po krůčku rozmotávat klubko bolesti, které Vás uvnitř tíží jako balvan. Přeji hodně úspěchů při hledání důvěryhocné terapeutky. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

27. března 2009, 18:30

Prosím o radu

Dobrý den,paní doktorko.moc jsem Vás chtěla poprosit o radu.Týká se mého manželství.Jsme soilu 23 let,ale poslední dobou je manžel jako vyměněný.Je to od té doby, co k němu do zaměstnání nastoupila nová pracovní síla(samozřejmě podstatně mladší).Začal hubnout(20kg),nakupuje si oblečení.On,který se nikdy nezúčastnoval nákupu jeho oblečení,ho ted trpělivě zkouší a nakupuje.Změnil účes,chodí navoněný,denně oholený(což nedělá o vikendu).I náš sexuální život je v troskách,vyhýbá se mi.Snažila jsem se s ním promluvit,ale nehodlá se o tom bavit a pokaždé jen obdržím výsměch,že jsem žárlivá a že ho nemám otravovat,Jestli prý nebudu mlčet tak ho k nevěře donutím,protože oni na sebe mají chut.já už jsem ale před léty jeho nevěru zažila,chová se ted úplně stejně a já mám strach.Také jsem tenkrát měla tušení,také se mi vysmíval,já se snažila a pak vyšlo najevo, že spolu táhnou už třičtvrtě roku.A ted je to také tak,já se snažím,vyvařuji dietu,dělám i věci.do kterých se mi nechce ale je to jak když hází hrách na zed.Mám bohužel práci doma,takže moc příležitostí jak se odreagovat nemám.Dost špatně vše snáším,nemůžu spát,hubnu,manžel mi neustále připomíná,že bych se měla spravit.Prosím poradte,jak z téhle situace ven.Do poradny manžela nedostanu.On to bere,že je vše v pořádku on je spokojený a víc ho nezajímá,běda,jak bych se postavila.Budu čekat a doufat, že mi odpovíte.Moc děkuji.

7kras

24. března 2009, 8:50

Odpověď na dotaz

Dobrý den, asi už máte zkušenost, že Vašeho manžela od nevěry nic neodradí. Zkuste tedy chvíli myslet výhradně jen na sebe a tzv. na sobě zapracovat: změnit svou vizáž, účes, parfém, make up, koupit si něco nového na sebe, začít dělat takové aktivity, na které jste zatím neměla čas a chybějí vám. Po 23 letech manželství je na změny tohoto typu každá žena zralá. Kdyby to jen trochu šlo, tak byste měla začít pracovat mimo domov a hlavně se dostat více mezi lidi. Práce doma Vám asi umožňuje se neustále zabývat trýznivými myšlenkami, které nikam nevedou. Bohužel Vám nezbývá nic jiného, než si je přísně zakázat a nepřipouštět si je. Nepomůžete si a na manžela v období říje hned tak nic nezapůsobí. Výhrůžkami a výčitkami, pláčem a ještě větší disciplinovaností manžela k nevěře spíš dotlačíte - jednak od Vás bude utíkat k té "bezproblémové", jednak se s Vámi bude nudit, asi už Vaše reakce a smutek zná. Nevím, jaké máte připravené varianty pro další život – budete s ním ochotná žít i po druhé nevěře? Nebo uvažujete o rozvodu? Jestliže jste ochotná s ním i nadále žít, nezbývá než „zabavit“ svou hlavu dalšími činnostmi, zájmy, kurzy a schůzkami s kamarádkami a přátely. Začněte být víc do větru – manžel by Vás neměl mít tak jistou. Zkuste zajít s kamarádkou do kina, do kavárny, domluvit se s ní na výletě. Přestaňte manželovi dělat každodenní věrné zázemí. Co by se stalo, kdyby Vás několikrát v týdnu nenašel doma a musel by se o sebe postarat? Neplánujte to ale jako schválnost, ale jako návrat k vlastnímu zajímavému a pestřejšímu způsobu života. Děláte to pro sebe, nikoliv navzdory nevěrnému partnerovi. Čím víc se budete snažít o jeho přízeň, tím víc Vás bude ponižovat a týrat. Místo „psích očí“ zkuste alespoň na chvíli žít víc lehkomyslně, nezávazně. Vy nemusíte prostě nic!!! Po 23 letech nemáte žádné manželské povinnosti (vařit, smažit, péct, uklízet, prát a zašívat např.), protože je manžel dospělý a svéprávný a šití měl myslím na základní škole. Zároveň se zamyslete nad tím, kde Vy sama cítíte problém se stereotypem v soužití. Zkuste to změnit. Manžel na to nemusí reagovat, ale až se vybouří, možná to ocení. Na jeho ocenění buďte ale raději čím dál méně závislá. Přineslo by Vám to jinak hodně zklamání. Důležité je, abyste změnu cítila pozitivně především sama. Moc Vás zdravím a ozvěte se, jakou taktiku jste zvolila. Podobný problém totiž řeší mnoho žen, které se na mě obracejí. Tak je prosím inspirujte!!! Marie Šusterová

susterovamarie

27. března 2009, 18:26

Jak na nej?

dobry den,jsem 2 roky vdana (je mi 24let)manzel je o 5 let starsi. Ze zacatku byl nas vztah uzasny.Pred svatbou jsme se odstehovali z bytu do domu a tam zacali nase problemy.Zkousel me vsemozne omezovat, jako ze budu sedet doma, nikam nebudu chodit a s nikym se bavit(to jsem mu vysvetlila ze ne, i kdyz v necem jsem take polevila..tedy alespon si to sama myslim.Poridili jsme si statek se zviraty i kdyz ted vim, ze jsem to chtela jen ja, on se jen tak tvaril. Po case zaclo dochazet k ruznym vybuchum a nadavkam , ponizovani,nevim presne co to vzdy vyvolalo(manzel je puntickar porad ve vsem poucuje), musi byt vse tip top, naklizeno .pritom treba uklizeno je a on neni stejne spokojen protoze to neni dokonale, jeste je manzel hodne urazlivy a vse se ho dotkne) jednou se na me vrhl a dal mi ranu do hlavy,zacla jsem se branit,takze jsme se poprali,to jsem byla rozhodnuta odejit, ale manzel si vse uvedomil zacal se omlouvat, ale od te doby se ho bojim(tyto vybuchy, trvaji jen par sekund,jako kdyby mu prestal fungovat mozek)bohuzel jsem nemela moznost, kam odejit,.Tento utok se uz neopakoval,ale obcas mi pri hadkach vyhrozuje ze by me mohl zabit nebo ze me vyhodi z domu casto se mi vysmiva...Ale celkove se mam dobre, delam si jen to co chci , sve hobby a na vse mam rada hodne casu, hezky v klidku.Ale urcite ma i sva pozitiva, umi uklizet varit, je chytry, inteligentni, pekny, verny(az bych rekla,ze se povyssuje nade me, ze mam nizsi vzdelani nez on a horsi praci apod.)Dokonce nedavno mi i rikal, ze si hledal nekoho jineho, ale pak mi rekl, ze si tedy na ty me zvykl. tak nevim jak si to prebrat.problem je i v tom , ze bych potrebovala pomahat s pracemi.Bohuzel mame kazdy jine priority a ty se urcite nezmeni ani u jednoho z nas, to vim.Ted par mesicu nas vztah vypada lepe(chovani).Muze takovyto vztah fungovat?radikalni nazor me kamaradky vim, ale zajime me nazor jinych.Manzela nechci opoustet a vse vybudovane zahodit, protoze jsou i slunne dny:-)

crazyna555

24. března 2009, 2:24

Odpověď na dotaz

Dobrý den, popisujete jeho výbuchy zlosti dost přesně – "chová se, jako by mu přestal fungovat mozek". On mu skutečně v ten moment funguje jinak, než je normální. Váš manžel by si měl promluvit s psychologem a naučit se zvládat tyto psychické stavy - neovladatelné výbuchy hněvu. Konzultaci s odborníkem doporučuji i Vám. Chcete-li s partnerem zůstat, měla byste se totiž naučit vyhýbat se konfliktním situacím s ním. Působíte jinak vyrovnaně a věřím, že soužití s partnerem můžete udržet. Partner má tendenci Vás psychicky týrat, ponižovat, snižovat Vaše sebevědomí. Nemá smysl s ním na tato témata vést diskusi, asi svůj postoj nezmění. Chápu Vás, že byste potřebovala pomocníka v hospodářství, ale nešlo by to řešit nějakou další, placenou výpomocí? Nutit manžela do fyzické práce, která ho nebaví, může být totiž dalším zdrojem konfliktů. Důležité je pěstovat si vzájemný respekt a ocenění ve věcech, které se vám společně daří. Vztah byste měli budovat na tom, co spolu rádi podnikáte a naučit se ctít soukromí druhého partnera. Zkuste se dohodnout na těchto pravidlech. Máte vůli ve vztahu zůstat, ale nepřipusťte, aby se váš vztah zvrtnul v pravidelné násilí, hádky a schválnosti. Říká se tomu bod zlomu - z něho už není cesta k vzájemnému respektu, ale od té chvíle rychle eskaluje domácí násilí. Lepší je volit rychlý rozchod než kompromisy a ustupování násilí. Držím palce – Marie Šusterová

susterovamarie

27. března 2009, 18:05

už nemám sílu č.4

dobrý den,no proč jsme se rozešli?On je často náladový takze jsme se skoro porad casto hadali jen kvuli blbosti,treba jen kdyz byl utahany z prace nebo kdyz neho nekdo nastval z rodiny vybijel si zlost na me.Já si myslim že on milovat neumí nebo rád ublizuje lidem okolo.Co neho vede k jeho přítelkyni?Myslim že jen to že u ní muze bydlet ale u me nee.Nechce bydlet totiž u rodičů sám mi to rekl.Jinak nevím co neho k ní tolik tahne.Možná si sní víc rozumí i z kamarady nevim.Kdyz se neho zeptam proc sní jeste je?rekne mi ze ani sam nevim proc?Ale ze nechce jit k rodicum bydlet.Možná se díva na vzhled je jiná nez já.Už pracuje ale já studuji treba nechce byt ze studentkou protoze ví ze by me nemohl nicim potesit,ale laska prece neni o penezich!Řekl mi až do studuji tak se spolu nekam odstehujeme,jenze já na neho nebudu cekat vecne,já snim chci byt uz ted.skoda ze je tak slepy a nevidi to co k nemu citim.

marccetta

23. března 2009, 14:16

Odpověď na dotaz

Dobrý den, možná neumí milovat lidi kolem sebe. Možná je opravdu tak slepý. Zkuste si s ním o tom popovídat. Těžko můžete čekat z jeho strany nějakou převratnou změnu chování. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

27. března 2009, 17:57

Poděkování pro vás.

Dobré ráno Marie,děkuji vám za velmi rychlou odpověd,kterou jsem tak brzy neočekávala,vzhledem k tomu,že vám píše spousty utrápených dušiček.Pomohla jste mi a hodně a velmi vám za dobré rady(v prvním dopise)děkuji.Přejí vám klid na srdíčku a pohádkové žití.Mějte se moc krásně a ještě jednou děkuji!!!!!!!!!

nedockava111

23. března 2009, 6:38

Odpověď na dotaz

Dobrý den, přeji Vám klid a zlepšení situace. Dopřejte si trochu víc radosti v životě. Napište, jak se Vám daří. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

27. března 2009, 17:56

uz nemam silu č.3

dobrý den, paní Marie jiste ze mate urcite pravdu ze by na to mela prijit sama taky uz jednomu mojemu kamaradovi rekla ze jejich vzath je ukonce ale porad jsou spolu,oba si navzajem lzou a zapírají,to je vztah?Kdyz jeden druhemu lze on ji lze ze semnou nebyl a nic semnou nemel pravdu ji nikdy nerekl.Ani ted ji urcite nerekne pravdu ze spal u me.Možná se budu opakovat co pisu ale budu se snazit abych to nedelala.Dnes jsem se sním pohadala pres telefon,jen kvuli blbosti ze nechtel prijet.Rekl mi ze semnou konci a vypl si telefon,slzy mi tecou co bude dal?Smskou se omluvit nebo mu mam napsat mail nebo dospi cerne na bílem?Jeho holka se mi už kolikrat vysmala smskou ze ho nemam at si necham zajit chut ze neho uz nikdy nebudu mit.Opravdu to bolí.

marccetta

22. března 2009, 21:08

Odpověď na dotaz

Dobrý den, zajímalo by mě, proč jste se rozešli s přítelem? Znáte důvod? Hlavně si nenamlouvejte, že nové vztahy vznikají jen z lásky a porozumění. Někdy je za tím pouhý kalkul, jednoduchá matematika, výhodná partie. K té druhé dívce ho něco táhne – přemýšlejte, co??? Do hezkého vztahu lži nepatří, to máte pravdu. Ale někdo si ani nechce přiznat pravdu a nechce vědět, jak to s tím jeho vztahem doopravdy je. Určitě Vám ale nebráním, abyste vzala „spravedlnost“ do vlastních rukou. Pravděpodobně to dopadne tak, že už se přítel neozve, tímhle způsobem ho zpátky nezískáte. Nevím, jestli té holce svým upozorněním, že ji podvádí, otevřete oči. Ale záleží na Vašem rozhodnutí – možná se Vám uleví. Mějte se, zkuste si vypěstovat svou hrdost – jinak Vás vždycky ex-přítel dostane. Možná, že ví, že ať Vám udělá, co udělá, bude vždycky u Vás zase vzatý na milost. mš

susterovamarie

22. března 2009, 23:52

46letá-psych.tyranie :-)

Dobrý večer Marie,již jsem vám do poradny psala (psych,tyranie) a dostala od vád odpověd-děkuji moc.Abych uvedla ve skrátce:st,syn bydlí 5 let v Praze,mladší syn bydlí ještě s námi,,ale celé dny pracuje a chodí se jen vyspat,takže nebývá vůbec doma.A přítel?Paní doktorko,není s ním řeč-vůbec.Byla jsem sama u odborníka(on odmítá),dělala vše možné,ale bez úspěchu.Z jeho strany cítím nezájem.Je snad normální aby 4 hod.seděl a díval se na jedno místo?Přitom na bytě je tolik práce,nic nedělá,jen leží,kouká na zem.Nechce se mnou mluvit.U nás je to jako v ledovém království.Snažím se,ale už nemám sílu.To musí chtít oba,né jenom jeden.Pochopila jsem,že je duší sobec!Kdybych mohla vrátit čas,nechtěla bych takového muže.Jenže,se změnil poslední dva roky.Nevidím úsměv,radost byt jen z maličkostí,jen mrzouta.Tohle není život,to je psych.tyranie vůči druhému člověku,který se snaží.Musí komunikovat a to on NECHCE!!!Navrhuji procházky,posezení s přáteli,ale bet úspěchu.Je to v něm a já s tím nic nenadělám.Sanžila jsem se,jenže to nejde pořád.Jen mi prosím nepište,že dělám chybu já.Chybu dělá on a to dost podstatnou.Nepomohlo nic-rady(i odborníka),ženské fígle,...Má to ještě cenu?Děkuji za odpověd a přejí krásné dny.

nedockava111

22. března 2009, 20:19

Odpověď na dotaz

Dobrý den, když nepomohlo nic, nepomohu bohužel ani já. Možná se z Vašeho manžela stal mrzout a nic s ním nepohne. Nedávno o takových mužích (mrzoutech) vyšla kniha v nakladatelství Portál, přečtěte si ji, je moc zajímavá. Opět máte víc možností. Buď začít hledat někoho jiného, s kým se domluvíte a prožijete ještě docela pěkné chvíle, nebo můžete zůstat s mrzoutem, ale víc pozornosti musíte od této chvíle věnovat sobě než jemu. Začněte žít nezávisle na něm. Ve 46ti letech máte právo na zajímavý život a pěkné zážitky. Máte – nebo měla jste určitě nějaké zájmy, začněte se k nim pomalu vracet. Měla jste něco ráda, na co nebyl v posledních letech vůbec čas. Zkuste se tomu věnovat a zaplňovat si život drobnými radostmi bez ohledu na manžela. Důležité je, že máte dva syny, které máte ráda a kteří mají rádi Vás. Jsou pro Vás velkou jistotou a hodnotou. Napadlo mě, že manžel může být nemocný nebo trpět depresí, když se tak podstatně změnil. Určitě by se mu dalo pomoci, ale jen v tom případě, že by začal spolupracovat. Podstatné pro Vás je, že můžete mít naprosto čisté svědomí, že jste se pokusila o všechno, aby se atmosféra ve Vaší rodině změnila k lepšímu. Nic nezabralo – věnujte se proto svému životu. Bylo by dobré, abyste si připravila i další možné varianty (rozvod), pokud by se vztah vyhrotil. Chybu vůbec nevidím u Vás – snažila jste se o změnu svého chování, ale bohužel to nevyvolalo žádnou pozitivní odezvu u manžela. Jste příliš mladá na to, abyste se s tímto stavem v manželství smířila a zbytek života jen přežívala. Zdraví Marie Šusterová


susterovamarie

22. března 2009, 23:50

strach je silnější než já

dobrý den, můj problém je, že se bojím vztahů. V součané době mám první trvalý vztah (2 roky), předtím jsem vždy po několika málo měsících vztah ukončila. Hlavním důvodem je strach. Všude se řeší rozvody, nevěra, domácí násilí, tahanice o děti a já se bojím, že mě to také potká a já stejně zůstanu sama. Já vím, že mě nikdo nemůže zaručit, že tenhle vztah vydrží. Můj přítel mě miluje, máme se opravdu hodně rádi a on si mě chce vzít. Chci s ním být, ale strach, že to špatně skončí je silnější než já. Vždyť i ženy, které jsou dnes podváděné, mlácené a zoufalství je dohnalo k rozvodu se kdysi vdávaly z lásky.....

inteligentnibloncka

22. března 2009, 19:08

Odpověď na dotaz

Dobrý den, myslím si, že mezi partnery převažují docela solidní vztahy. Jen se o tom nikde nedočtete. V novinách a televizi se spíše hovoří o negativních případech, násilí, rozvodech a podvodech. Někdy z toho naskakuje husí kůže. Pro Vás musí být důležité, že máte pěkný vztah s přítelem, že se máte rádi a máte také mnoho plánů do budoucna. Pro vztah je důležitá otevřenost. Zkuste ji pěstovat jako vzácnou rostlinku. Jestliže budete mít pocit, že Vás strach a úzkost ochromuje a že se Vám proto nedaří plně prožívat lásku, bylo by dobré probrat Vaše úzkostné prožívání a negativní pocity s psychologem. Někdy ale postačí posezení s dobrou kamarádkou, s níž proberete všechny své pochybnosti. Uleví se Vám a rozhovor s ní zažene Vaše neopodstatněné obavy. Za dva roky jste svého přítele určitě dobře poznala, tak se s ním nebojte budoucnosti. V životě se může přihodit cokoliv, ale má smysl řešit nepříjemné věci až ve chvíli, kdy opravdu nastanou. Jinak si zbytečně narušujete hezký vztah s přítelem. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

22. března 2009, 23:46

uz nemám sílu č.2

dobrý den,už jednou jsem vám psala skrz mojého bývaleho přítele.Pořád se kvuli nemu trapím,opravdu moc ho mám ráda,jenze on má jinou přítelkyni ale i tak jak jsem vám už psala jezdí zamnou neho sex sní prej nebaví.Kdyz chci aby to uz vsechno skoncilo stejne to nezvladnu a zavolam mu nebo napisu neudrzim se!To by me ten muj mobil musel nekdo vzit abych mu nevolala par dní.Na vanoce me dal pekny darek vi cim me ma potesit a na valentyna me pozval na veceri misto toho aby byl s jeho přítelkyni..no reknite sama jak tomu rozumite?Nevím jak mu to mám vyznat aby vedel ze neho mam tolik rada,ze chci byt opravdu snim.Ted o vikendu jeho pritelkyne spala v praci tak on toho vyuzil a v ptek spal u me doma.v sobotu rano ale uz odjel protoze musel jet pracovat k ni dom delaji okna,pAk uz neprijel ani dnes..bolí to.Je mi teprve 20let a nemu 23let vím že mam život pred sebou a ze není první ani poslední muj kluk,ale i tak to moc bolí porad na neho myslim a vzpomínam na nase krasne chvíle.Co myslite mam to rict jeho holce jaky je?

marccetta

22. března 2009, 12:31

Odpověď na dotaz

Dobrý den, když to jeho holce řeknete, neznamená to, že ho tím získáte jen pro sebe. Měla by na to přijít sama. Někdy je láska takový divný propletenec. Jestli se s přítelem - milencem nedokážete rozejít, tak se musíte nějak obrnit proti bolesti, že je takový. Píšete, že Vás pozval na večeři, občas spolu máte pěkný sex, tak s ním tuhle svou bolest zkuste probrat – mělo by to být bez hádky, když s ním chcete všechno vydržet. Někdy si partner najde životní partnerku, docela si rozumějí, ale nefunguje jim sex. Ten potom hledá u jiné ženy. Netuším, jestli je to i případ vašeho trojúhelníku. Jste pro něj milenka a tak se musíte smířit s tím, že s Vámi bude vždycky jen příležitostně. Zpočátku má milenka pocit, že to přežije, ale po čase může zjistit, jak to bolí stále víc a víc. Proto je někdy lepší takový vztah zastavit hned na začátku a raději vydávat energii do hledání perspektivnějšího partnera. Přemýšlejte, zkuste to s ním probrat, co ho k Vám přitahuje, když se k Vám i po rozpadu vztahu stále vrací. On si asi vůbec neuvědomuje, že Vám hodně ubližuje. Možná si dokonce připadá velkoryse, když stačí uspokojit svou přítomností více žen. Vidí, jak ho máte stále ráda a že na něj trpělivě čekáte. Měl by tedy vědět, co prožíváte a jak Vás to bolí. Rozhovor s ním na vážné téma může ale vést k definitivnímu rozchodu mezi Vámi. Všechno tedy pečlivě zvažte. Moc Vás zdravím. Marie Šusterová

susterovamarie

22. března 2009, 19:06

Jsem ubohá 4

Dobrý den paní Marie. Co mě baví? No, ráda si čtu a to už od malička, ráda poslouchám hudbu a koukám na hezké filmy. Ráda tancuju (i když jen před zrcadlem, nikdy jsem na hodiny tance nechodila), mám ráda sport, letos, až bude trochu déle světlo, ráda bych začala chodit na jógu, nebo jiné cvičení. Jelikož jsem snílek, ráda si vysnívám své vlastní příběhy. Kdysi mě napadlo napsat jednou pro vlastní děti knížku, aby měli památku po mámě, kterou jen tak někdo nebude mít. Ráda bych se Vás zeptala ještě na jednu věc. Při vzpomínce na bývalého přítele se mi poslední dobou vždy zhoupne žaludek, už o něm ani před ostatníma nemluvím jako o R. ale jako o bývalém. Protože už ani nemám sílu vyslovit jeho jméno. Je to normální? Známá mě ujišťuje, že je to v pořádku, protože je to další krok ve smiřování se s rozchodem. PS: s tátou se to trochu uklidnilo, už dokonce ví, že se slečna rozvání a nakonec se k nám stěhovat nebudou. Máma to nevydržela a řekla mu to.Takže aspoň jedno vylepšení situace:).

fidentia

22. března 2009, 11:41

Odpověď na dotaz

Dobrý den, ten Váš stav (zhoupnutí žaludku), může s rozchodem souviset. Je to pro Vás stále velký stres, když si na „bývalého“ vzpomenete nebo o něm mluvíte. Emoce nejsme schopni ovládat rozumem – nelze si poručit a říct: vztah skončil, ať táhne, začíná nový život, emoce - zpátky na značky. Ještě Vám chvíli potrvá, než začne být žaludek lhostejný a bez tlaku, než se zbavíte pocitů zklamání při pomyšlení na něj a hodíte ho opravdu za hlavu. Je dobré, že o tom, co bylo nepříjemné, mluvíte, úplně na to stačí dobrá kamarádka, protože se tím uklidňuje Vaše prožívání, smiřujete se s tím, co se stalo. Potrvá to možná ještě nějaký týden, ale jdete na to dobře. Určitě Vám pomohlo, že jste se nestyděla o problémech v rodině mluvit - říká se „sdělená starost, poloviční starost“. Proto je v životě a každém věku dobré mít zázemí kamarádek a známých a občas s nimi mluvit o všem, co nám běží hlavou, s čím máme starosti. To je docela dobrá duševní hygiena a žádného odborníka na to nepotřebujete. Jinak Vás moc chválím za nápad s tou knížkou, kterou napíšete pro své děti. Malé děti rády poslouchají klasické pohádky, ale možná ještě víc milují poslouchat i takové fantazijní příběhy, které si před spaním rodiče na požádání vymýšlejí. Taky jsem ráda, že Váš táta dostal rozum a vyslechl si maminku, přijal její argumenty. Někdy ty rodičovské hádky vypadají hodně beznadějně, ale stačí jen trochu nadhledu a rozumu a rodiče se docela dobře dohodnou. To je fajn. Taky se mi zdá bezvadný nápad, že se přihlásíte na jógu – ze všech stran slyším, jak toto cvičení a jeho filozofie působí pozitivně na naši vyrovnanost a nadhled. Píšete, že ráda tančíte. Nevím, kde bydlíte, ale určitě se dá dnes sehnat spoustu nabídek na výuku tance. Tancem se člověk uvolní a vyplaví se z něj to nepříjemné. Tak se po něčem podívejte. Je dobré, že máte pěkné zájmy - budete je mít jako protiváhu nepříjemnostem v životě, ve škole, doma. Aktivity a pohyb jsou také výborné proti skleslosti a špatné náladě. Mějte se hezky. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

22. března 2009, 18:58

Bývalý přítel

Dobrý den, měla jsem přítele necelé dva roky a už to bude půl roku, co spolu nejsme... A já zjišťuju, že mi na něm asi pořád záleží, i když si to nechci přiznat. Před rozchodem jsme se docela dost hádali, ale vyloženě kvůli malichernostem a bylo to převážně přes icq. Po rozchodu jsem si s ním ještě dost často psala a vídala jsem ho, ale v poslední době vůbec. Někdy mám chvilky, kdy přemýšlim, že bych ho ještě chtěla zpátky, ale nevím, co bych pro to měla udělat... Říkal, že žádný vztah nechce s nikým. Ale přesto by mě zajímalo jestli je možnost, aby jsme se k sobě vrátili a jak se o to pokusit, jak ho znovu získat zpátky jestli je možnost. Předem děkuji za odpověď.

p.q.r

22. března 2009, 1:37

Odpověď na dotaz

Dobrý den, možné je všechno. Určitě to stojí za pokus. Snad by chtělo přibrzdit to malicherné hádání – spíš se zaměřte na věci, které vás oba mohou spojovat. Prostě změňte taktiku rozhovoru. Musíte se ale zamyslet, kdo a proč hádky vyvolává, a také propátrejte své slovní reakce na kamarádovy repliky. Třeba se chytáte do stále stejných pastiček. To, že se po půl roce kamarádovi ozvete, ještě neznamená, že bude mít zájem s Vámi v dialogu pokračovat. Takže se připravte na dobré i špatné zprávy. Ať tak, či tak, svět se přece nezboří, když to nevyjde. Nicméně bude od Vás vědět, kdyby změnil názor, že může zavolat. Viděli jste se i osobně? Nebo jste od sebe daleko? Osobní kontakt dokáže leccos vyvážit a usměrnit než rozhovor přes icq. Někdy člověku stačí, když si řekne, že s tím druhým si chce povídat, ne se stavět pořád na odpor a mít poslední slovo. Říká se tomu „vést konstruktivní dialog“. Zkuste navštívit knihovnu, tematický oddíl psychologie – třeba tam budou nějaké rady, jak se vyhnout hádce, jak správně komunikovat, jak vhodným rozhovorem dospět k žádoucímu cíli. Když budete lépe připravena na jeho slovní provokace, možná zvládnete rozhovor s kamarádem bez toho, abyste opět uvízla v komunikační pasti. Někdy je dobré se také naučit druhému naslouchat, ne hned skákat do řeči a všechno shazovat nebo komentovat. Zkuste to a napište mi, jestli se to tentokrát povedlo bez hádky. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

22. března 2009, 18:51

zahrává si se mnou?

Dobrý den paní Marie....V posledních týdnech se trápím kvůli jednomu klukovi...Asi tak před 3 týdny mě sám od sebe kontaktoval,psával mi moc pěkné smsky(že mu chybím,že by mě rád viděl,že se na mě těší,že mě má rád..)Přijel za mnou za tu dobu 2x..to setkání bylo moc pěkný...je to můj bývalej a já před dvěma lety se s ním rozešla....Po rozchodu se mi po půl roce ozval,tejdá jsme byli opravdu jen kamarádi,ale letos jak se ozval to vše bylo jiný...když musel chodit do práce psával mi,prozváněl...ale před týdnem mi napsal že přijede,ale neví v kolik hodin..čekala jsem ho celý den a nepřijel,když pak byl na ICQ a já se ho ptala nenapsal mi ani slovo a od té doby jen mlčí...i na smsku kterou jsem mu včera napsala neoddepsal(psala jsem mu že bych se s ním chtěla setkat a vrátit mu věci co mu patří)...Nejsem si vědoma co jsem mu mohla udělat..nebo proč tak najednou ze dne na den...Choval se opravdu jako kdyby o mě znova měl zájem ale pak najednou jako bych neexistovala...pořád mě to vrtá hlavou,nevím co mám dělat!Nechci mu už psát,ale pořád mě to nutí zjistit proč se tak chová...Asi mi řeknete že za to nestojí za to trápení,že ve 20letech mám spoustu možností potkat jinýho-ano to vím,ale když já na něj pořád musím myslet:-( (mu je taky 20let)Je typ kluka,kterej je nezodpovědnej,víckrát mi něco slíbil a pak to nedodržel ale tenkrat jsem si nechala všechno líbit a ted asi čekal to stejny..)...děkuji a mějte se pěkně Anet

tojsemja1989

20. března 2009, 16:52

Odpověď na dotaz

Milá Aneto, asi opravdu bude problém v tom, že je Váš přítel nezodpovědný. Zkuste se k němu chovat důsledně. Jestliže Vám něco slíbí, pak to nesplní, musíte poté pravidla diktovat Vy a ne se přizpůsobovat jeho dalším návrhům. To si s Vámi opravdu bude dělat, co bude chtít – a kdy bude chtít. Zkuste ho nyní nekontaktovat. Až se ozve, nepoužívejte výčitek, ale chovejte se k němu jako dospělý k dospělému, i když on se k Vám chová dost nezrale (spíš jako dítě). Na rovinu mu řekněte, jestli chce obnovit vztah, tak trváte na tom, aby plnil dohody. Aby dodržoval to, na čem se domluvíte, nebo včas upozornil, že mu něco nevyjde. Myslím si, že Vaše zásadovost a nastavení jasných hranic, co je pro Vás přijatelné a co již ne, Vám jasně potvrdí, zda je ochotný (a schopný) se svou nezodpovědností něco dělat. Naopak Vaše ústupky a tolerování jeho podivného chování v něm budou nadále podporovat jeho nezodpovědnost a nespolehlivost. Tak si všechno pěkně promyslete a zvolte nějakou jasnou strategii. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

22. března 2009, 0:23

co s tím?

Dobrý den paní doktorko, chtěla bych Vás požádat o radu. Před rokem jsem se rozešla s přítelem, se kterým jsem byla 3 roky. Chodili jsme spolu přibližně rok a pak jsem se k němu přestěhovala..Ze začátku a hlavně ten první rok to bylo fajn, byl pozorný. Měli jsme pěkný vztah, i když byl o dost starší..Jenže po nějaké době se vše změnilo, začal chodit hodně do hospody, šel tam vždy po práci ( tedy většinou )  já mu to nijak nevyčítala, i když jsem nepochopila, kde se stala chyba, nebo jestli si myslel, že už mě má jistou? Nejhorší bylo, když se vracel opilý..stačila jen nějaká poznámka na něj, někdy jen pohled a začal se projevovat..Vyčítal mi, proč jsem na něj taková, že mě strašně miluje atd,  to byla první fáze.Poté mě začal ponižovat, nadávat mi,urážet mě. Když jsem chtěla spát, tak schválně pouštěl muziku nahlas, nenechal mě ani vyspat se do práce, začal kopat a mlátit do nábytku, rozbíjet talíře apod, někdy to bylo i horší, ale fyzicky mi nikdy nic neudělal..Po nějaké době jsem od něj s pomocí mého současného přítele, tehdy kamaráda odešla..Jenže teď mám menší problém, nemůžu se s tím vyrovnat. Občas, se mi to všechno vrací zpátky, chci se toho zbavit, jenže to nejde, tento stav se mi objevil až po roce.Přítel by mi chtěl nějak pomoc, jenže nevíme jak..Můžete mi nějak poradit, předem děkuji za odpověď.

kopyda

19. března 2009, 17:48

Odpověď na dotaz

Dobrý den, prožila jste intenzivní psychické týrání. Je docela možné, že se u vás rozvinul syndrom týrané ženy a můžete trpět posttraumatickou stresovou poruchou. Způsobuje ji dlouhodobý a intenzivní stres, prožitý velký strach a úzkost. Bylo by dobré, abyste se poradila s psychiatrem nebo psychologem. Vhodnou léčbou je psychoterapie kombinovaná s užíváním antidepresiv. Ženy, které prožijí to, co jste popsala, mohou trpět nespavostí, neustále se jim vracejí fragmenty nepříjemných zážitků. Mohou mít problém s prožíváním, celkovým útlumem, soustředěním, depresí, pocitem úzkosti. Tento stav je léčitelný, proto neváhejte a poraďte se s odborníkem. Je důležité, že jste násilí odmítla, od partnera utekla a začala žít jinak. Nový partner by k Vám měl být hodně trpělivý a poskytovat Vám podporu a pomoc. Uvidíte, že se s nepříjemnými vzpomínkami naučíte žít a přestanou Vám snižovat kvalitu prožívání. Hodně štěstí přeje Marie Šusterová

susterovamarie

22. března 2009, 0:17

domácí násilí

Dobrý den,i já by jsem chtěla poprosit o radu-názor.
je mi 30let,jsem s maželem 11let,máme dvě malé děti.Problém je v tom že manžel podniká a pokud má ňejaké problémy řeší je alkoholem,potom je dost agresivní,uráží mně,ponižuje.......Já nepracuji(péče o osobu blízkou)  a to mi dává taky dost najevo,(všechno co máme je jen jeho zásluha,vyčítá mi každou korunu a když si propije všechny peníze tak za to můžu já,protože sem je utratila já a ne on,protože on přece nepije).Byla jsem už tak zoufalá a sama že jsem si někoho našla na internetu,psali sme si a párkrát se sešli,bylo mi zase nachvíli hezky,dokud na to manžel nepřišel.Skončila jsem to a každý den se mu omlouvala,cítila jsem se tak poníženě,do jeho urážek přibyli slova jako je ku..a,atd.Nevěřil mi že jsem s nim nespala a že kdyby se ke mně nechoval jako hulvát a nepil že bych nic takového nevyhledávala.Už je to půl roku,teď asi před mněsícem mně poprvé fizicky napadl,skončila jsem v nemocnici s otřesem mozku a pdlitinama v obličeji.Když jsem se vrátila domů omluvil se a to je vše.Když je střízliví je milí,může se přetrhnout aby bylo vše o.k.Ale když je opilej uráží mně,vyčítá,vyhrožuje.Proč to dělá když mi pořád říká jak mně miluje?Jeho největší problém je alkohol,agrese a žárlení.Já bych hned od něj odešla,ale kam? Byt je psanej na něj a já nemám kam jít,navíc máme nemocné dítě.Díky

love.affair01

19. března 2009, 17:46

Odpověď na dotaz

Dobrý den, měla byste odejít do azylu pro matky s dětmi. Jsou v každém regionu. S obstaráním místa by Vám pomohly sociální pracovnice na obecním úřadě nebo v intervenčním centru. Agrese a brutalita manžela bude pokračovat, dokud se nezačne léčit. Když nepije, má zábrany, je schopný své chování kontrolovat. Alkoholem jeho zábrany padají, bude Vám opakovaně ubližovat. Měla byste na něj podat trestní oznámení za ublížení na zdraví a každé jeho další napadení hlásit na policii. Policie by ho měla vykázat. Při hrozícím útoku neváhejte a volejte linku 158, do protokolu pak policistům popište další útoky a způsob chování manžela. Možná by ho takový tlak rychleji nasměroval k protialkoholní léčbě. Čím více budete ustupovat, tím více ubližujete dětem, které v takovém prostředí vyrůstají. Zkuste navázat kontakty se sdružením zaměřeným na pomoc rodinám s dětmi s handicapem, nestyďte se mluvit o problému s manželem. Případů domácích násilníků pod vlivem alkoholu je velký počet, bohužel nejste žádnou výjimkou. Zastavit domácí násilí můžete jen svou razantností a důsledností. Když policie vykáže násilníka z bytu, můžete v něm zůstat, i když je vlastníkem manžel. Vykázání může trvat až 1 rok – manžel se buď začne léčit, nebo Vy se rozhodnete definitivně ukončit vztah, který ničí Vás i děti. Pokud budete v azylu, sociální pracovnice Vám zprostředkují bezplatné právní služby. Právník Vám pomůže sepsat návrh na svěření dětí do Vaší péče, návrh na rozvod a úpravu styku s dětmi po rozvodu. Poradí Vám, jak žalovat manžela o výživné na děti i na Vás před rozvodem i po něm. Myslím, že všechny tyto starosti stojí za šanci zase žít s dětmi v klidu, beze strachu a násilí. Napište, kdybyste ptřebovala ještě něco vysvětlit. Zdraví Marie Šusterová

susterovamarie

22. března 2009, 0:13