Ilustrační foto

             Hned na začátku musím předeslat , že všechno , co píšu o práci v jednom podniku v Brně se odehrávalo v době před sametovkou......

             Jednou byl v Brně na nějaké státní návštěvě vysoký vojenský důstojník tehdejšího Sov.svazu. Byl navštívit Vojenskou akademii a posléze měl odletět z tuřanského letiště státním speciálem.

Když jsme se vrátily z oběda zpět do kanceláří , přišel náš pan náměstek s tím , že budou vypraveny dva autobusy od podniku a všichni se  přesuneme na letiště , kde se máváním rozloučíme se vzácnou návštěvou. V tom momentě to vypadalo jako na základní škole. Každý rychle uvažoval , jak naložit s novou informací. Některé kolegyně se rozhodly zdrhnout a jít raději domů , pánové okamžitě přemýšleli , jaká je nejbližší restaurace u letiště a ten zbytek se poddal situaci. Samozřejmě , že se našli i vtipálkové , kteří se domáhali mávátek nebo alespoň sov.vlaječek , aby bylo loučení opravdické a dojemné........

Když nás vyložili na letišti , zjistili jsme , že je tam hromada dalších zástupců brněnských podniků i škol a že jsme mohli klidně zdrhnout všichni , v tom množství by se to ztratilo......

Stáli jsme všichni pěkně seřazeni kolem plochy a pouze jsme dostávali informace o zpoždění , návštěva se zdržela ve Voj.akademii. Takže byl čas...... A naši páni kolegové se pomaličku přestěhovali k místnímu letištnímu bufetu a popíjeli pivko. Bylo o nějakou korunku dražší , ale jim to vůbec nevadilo.  Pracoval s náma jeden strašně hodnej a milej kolega Honzíček. On byl hodně chytrý , také všechno uměl a všude byl. Jeho postavička byla jako soudek , byl menší postavy a celý takový kulaťoučký.....A byl velikánský podpantoflák , jeho žena byla profesorka na ekonomické škole a tak , jak poslouchali žáci , tak i manžel a synek............A tak když nastala nějaká situace , kdy se mohl Honzík utrhnout ze řetězu , věřte , že toho náležitě využil.  A právě na Honzíčkovi bylo nejvíc vidět , jak dobré pivo na letišti mají.Možná , že k tomu ještě něco lepšího.......

Dostali jsme pokyn , abychom zaujali svoje místa , protože onen generál už vyjel směrem k letišti. Vylezl z auta , zamával na obě strany , vylezl po schodečkách do letadla , my mávali , letadlo popojíždělo a frnk , letělo pravděpodobně směrem k domovu.  Takový okamžik , taková chvilka a tolik ceremonií kolem.....

Zasedli jsme nazpět na svá místa do autobusu a náš pan vedoucí nás    jenom tak zrakem projel , jestli jsme všichni. Nebyli...............Chyběl nám Honzíček.

Najednou se zjevil , vylezl z takového většího šípkového keře a usmíval se . Usmíval se tak , jak to umí človíček , který má zhruba tři promile...... Když se konečně vyšplhal do autobusu , celý autobus řval smíchem ! On měl zelené sako a na zádech měl dva perfektní otisky botů.  On nevěděl nic , kolegové tvrdili , že dělal generálovi první schůdek do letadla.....Usedl a usnul.

Přeji všem hezký večer.