Ilustrační foto

z dnešního čtení deníčků. Bude to znít asi poněkud infantilně, ale mám tady i děvčátka, která považuji za přátele. A k přátelům se chovám tak, že je vyslechnu, podělím se o názory, o nářky a radosti, dodám odvahu, pofoukám bolístky ...

jaký smysl proboha má, řešit tu hypoteticky sebevrahy a podobné ...

Jsou to nejčernější a nejniternější záležitosti a nikomu, kdo to má v plánu ventilovat...třeba proto, aby prostě něco napsal...se nikdy nemůže podařit napsat to tak, aby, se nikoho nedotkl...navíc soudy tipu...asi neměl oporu v rodině...chudák... jsou nemístné

... momentálně je mi hooodně špatně a asi bych nečekala, že mě do tohodle stavu dostane něčí deníček...

Mám Vás ráda... prima sobotu