Čau holky,

tak jsem v pátek navečer s patrou SDH začala připravovat dráhu na výkendový Kyjovský okruh. Původně jsme si měli připravit jen svůj úsek, nakonec to dopadlo stejně jako loni - chystali jsem celou dráhu. Museli jsem natáhnout pásky, dát zábrany a s tím souvisí i vyhraničení zakázaných prostorů a diváckých zón. To jsme začali kolem 4. hod odpolední a domů jsem došla asi v osum.

V sobotu jsem vztávala již o pěti, abych byla v šest hodin na místě setkání, kde jsem nakonec ještě čekala na naše hasiče a spol. až přijedou. To jsme se domluvili co a jak a kolem půl 7 jsem pospravovali pásky,  které během noci nějací "chytří" lidi potrhali, dali pomalu zábrany na své místa tak, jak budou během uazvřené trati a šlo se pro oběd a to řízky s chlebem, ktomu jsme vyfasovali magnézku. Kolem osmé hodiny jsme se rozestavěli na stanoviště a čekali jsme až se uzavře trať a začne se jezdit. V sobotu byl jen trénink, takže jsem nečekala nijaké větší problémy, co se týká provokativích lidí,kteří nerespektují uzavřenou trať. Nakonec bylo pár problémů, ale stačilo vysvětlit, že přestávka bude co nevidět a dali si říct. Alespoň nelezli tam, kam namají.
Jen jeden strašně "nedočkavý" už trochu pod obraz dědek nechtěl čekat tak mě vynadal do ku-ev a měla jsem od něho chytit (s prominutím) po hubě. Jinak byla ale sobota docela klidná, když pominu to, že jsem promokla. To jsem se vrátila asi kolem deváté hodiny.

V neděli jsme měli nástup o půl sedmé a ráno i celý den probáhal stejně jak v sobotu s tím rozdílem, že se jednalo o hlavní závod. Proto jsem také čekala víc lidí a tím i víc komplikací. Nakonec jsem měla až na jednho chapa, který  přeběhl na druho stranu, když už jezdili motorky klid celý den. Protože jsem neměla skoro žádné lidi, byl čas na vykládání s jedním (taky) organizátorem, s kterým se příjemě "promrhala" čas. Nakonec kvůli kompplikacím skončily závody o hodinu a půl později a to se ještě nedojela poslední třída.
Po skončení jsme zase objížděli trať a pro změnu jsme zábrany sbírali. To jsem přišla až kolem desáté hodiny.

Dnes jsem vztala a byla jsem ráda, že jsem zůstala doma a nešla do školy, protože praxi bych nezvládla ani omylem. Bolí mě příšerně nohy od nártů až po třísla. Není divu, když dva a půl dne prochodím. Zítra máme školu - teorii, takže to bude v pohodě. Navíc mě zítra čeká schůzka s Karlem, s kterým jsem si včera dobře povykládala. Ten je dokonce mladší jak já... o dva měsíce...

Získali jsme i peněžní odměnu, která  byla hodně malá na to, jak jsme se nadřeli a kolikrát jsem dostali průměrně po hubě. Pouhé dvě stovky za odřené dva dny. Každý nadával, nicméně se nedá nic dělat, holt jsme dobrovolníci.

V neděli na hlavním závodu, když jela třída SUPER MONO, jedny z nejrychlejších mašin, se stala vážná nehoda, u které jsem naštěstí nebyla. Popravdě mi stačilo, když to potom přítomní vyprávěli. Jednomu jezdci se utrhla špice z předního kola a jak chtěl přibrzdit, tak přeletěl přes řídítka a letěl vzduchem prý ještě celkem asi 100 metrů. To se musel zastavit celý start, který se již neobnovil a bohužel si už jezdci nezazávodili. Tento smolař skončil s protrhlou plící a ještě na místě ho museli resuscitovat. V tu chvíli jsem byla ráda, že stojím na tak "nudném" místě.