Ilustrační foto

Napadlo mě, že bych se s vámi mohla čas od času podělit o nějakou tu básničku, když už jsem s tím začala. A začnu hned teď s tou nejdelší...
Jsou to vlastně tři básničky, ale patří k jednomu příběhu. Toto všechno se stalo během asi dvou měsíců. Nakonec to stejně dopadlo špatně...

1.
Tys mi krásný dárek dal,
on mi zdravý rozum vzal.
Byla to od večera celá noc,
proč jen existuje ta zlá moc?

Svědomí je pro mě jako kleště,
však neuvěřím, že uvěříš mi ještě.
Teď se o  Tvůj život bojím,
vidím, jak u Tvého hrobu stojím.

Bojím se, že si něco uděláš,
že si myslíš, že v životě už nic nemáš.

Co říct Ti ještě víc?
věřit, že neuděláš si nic.
Miluju Tě, lásko, snad to víš,
budu doufat, že mě ještě rád uvidiš.

2.
Dívám se na telku, vidím tam pár,
však v srdci zůstal mi už jenom žal.
Lituji moc činu mého,
že ztratila jsem kluka svého.

Vánoce svátky klidu mají být,
marně teď přemýšlím, jak vše napravit.
Nevidím však žádné východisko,
teď jsi daleko, avšak bývals blízko.

Věřit mi nemusíš, máš na to právo,
chci vrátit čas, ač nejde to hravo.
Ty jsi říkáš ,,samá lež",
v mém srdci ale navždy zůstaneš.

3.
Odpustils mi a jsem ráda,
nechci Tě jen - kamaráda.
Mluvíš se mnou jako nic,
co přát si můžu víc?

Můžu si přát věcí hodně,
ale zavděčit se už chci jen Tobě.
Možností mám strašně moc,
ale strávit s Tebou chci dlouhou noc.

Dals mi ještě šanci děkuji,
teď už hodná budu, slibuji.
A už mě nic nenapadá,
prostě Tě mám hodně ráda.

Před těma dvouma rokama jsem s tím začala a hend také skončila. Ale znovu mě to chytlo a tak doufám, že se vám budou ty moje výtvory alespoň trošiščku líbit :)