Ilustrační foto

Dnes jsme byli na návštěvě na narozenínách u strýce. Všechno probíhalo fajn asi dvě hodiny. Potom začala babička kibicovat do všeho o čem jsme se bavili, že už je čas jét a kdesi cosi... Tak nám s mamkou začali růst asi po půl hodině nervíky. To jsem byla ale jště v klidu. Na zpátek jsem měla řídit já. Se ségrou za zády jsem dvakrát nadšená nebyla, ale tak fajn, co bych neřídila, když můžu...

Hned na kruháču jsem odbočila tam, kam jsem něměla. No tak co, stane se. A ségra začla deptat. Její řeči typu "Ježiši... " a to její provokativní vzdychání mě fakt dostane. Ještě jsme nevyjeli z města a ozvala se babička jak su šikovná. To umí rozklepat ještě víc. Nesnáším, když mě někdo pořád chválí a ona to ví... proto to dělá. Ségra udělala něco v tom smyslu "to určitě" a já jsem začínala vřít. V půli cestě se stalo ještě pár dalších depta-věcí a já jsem najednou prohlásila, že příště až pojedem na návštěvu, jede bezpodmínečně taťka. Ségra místo toho aby držela hubu, tak hlasitě souhlasila.
Nakonec to došlo tak daleko, že jsem nebyla schopná dát blinkr.

Asi si říkáte, že hodně přeháním, ale neznáte ségru. Ona umí tak hnusně deptat, když jí to chytne, nejsem schopná spočítat 2+2. Možná je to i moje vina, že se neumím ovládat, tak jak je potřeba, ale ona nemusí ani nic říkat a vytočí vás. A když sedíte za volantem a nejste ještě zaježdění, tak je to opravdu radost. Kdybych měla možnost, tak jdu do fitka a vymlátím se do pytlu. Což o to pytel doma mám, ale je u babi a já jsem doma. Leda se vymlátit do ségry, ale to bych pak neměla, kdo by mě rozčiloval.

Zítra mám jét s tatíkem až kamsi k Brnu. No nevím,nevím...