Naši se minulý týden pohádali. Přemýšlela jsem, jestli to sem vůbec psát, ale něco mě přesvědčilo, že bude i teď lepší, když se vypíšu. Dozvěděla jsem se to, když šel taťka se ségrou ven a my jsme zůstali doma sami s mamkou.

Řekla mi, že se staťkou chytli, když se mu snažila říct, co se během týdne, kdy jsem byla nemocná stalo (abych to obezřejmila, šlo o to, že si babka myslela, že jsem otevřela dopis, který u nás nechala pošťačka pro sousedy, kterých nezastihla doma. Samozdřejmě jsem nic neotevřela, tak blbá nejsem. Jenže ona si myslela, že ano a pořád do mě hučela, že jsem nakonec volala mamce, kdy dojde ségra ze školy, že už tady s ní sama nebudu...). Taťka prý řekl něco v tom smyslu, že umím být pěkný nerv, i když se o nic nejedná. V tom má sice pravdu, nic méně teď šlo o dost. Tak mu mamka řekla ať je ticho, že moc dobže ví, jak to s tou naší babkou je. A on se na mamku rozkřkl, že jak to s ním mluví. Přitom jsem už hodněkrát zažila, že mu řekla "... ty buď ticho, víš..." Takže to bylo prakticky normální a tatík to vzal dicky s klidem. Je to prostě slovní obrat...
Byla z toho dost naštvaná, což se jí ani nedivím. Nedávno jí měl zahýbat s nějakou babou, se kterou se prý rozešel. Ale sama nevím, jestli tomu věřit, když se chová, tak jak se chová. Nechci stát na žádné straně, ale toto jsem od taťky nečekala.
Nakonec z toho všeho vylezlo, že je to kvůli penězům. Je pravda, že žádní boháči nejsme, ale měli jsme se už i hůř, tak nevím, co vyšilují.

Už mě i napadlo, že se rozvedou, protože toto není poprvé, co na sebe křičeli, jen je to nejhorší. Aspoň co vím. Ani se nebojím tak kvůli sobě, jak kvůli ségře. Je malá. Je jí sice 12 ale na toto je malá. A pak, jak to bude dál? Tak tatíka vidíme jen o výkendech a někdy ani to né kvůli práci a teď ho neuvidíme vůbec...

Možná blázním zbytečně ale co když...? Fakt nevím, co čekat.