Ilustrační foto

... a to platí, jak jsem zjistila, mimo jiné, hlavně ve vztazích. Už vím, že byla blbost si začínat něco s Pavlem. Ze začátku působil jako zajímavý kluk, byl pozorný a milý... Byla jsem v sedmém nebi, že jsem našla někoho, kdo je jako on. Brzo mě ale srazil zpátky na zem. A to dost krutě. Poznala jsem, že není tak perfektní, jak se zdál. Z pozorného kluka se stal frajer, co myslí převážně na sebe. V sexu  je to sice něco jiného, tam umí být něžný a tak, ale to není všechno. Kde je hlazení, mazlení a prah obyčejné objetí? Rozhodla jsem to zkončit. Připadám si, že nevím, co chci...  Už se do žádných vztahů na nějakou dobu pouštět nebudu. Neříkám, že sem tam nedám nějaký ten "líbací" úlet, ale žádné city v tom nebudou. Možná ten, že se mi bude ten dotyčný líbit. Ráda bych řekla, že bude těžké se s ním rozejít, ale popravdě se na to těším. Ne proto, že mu možná ublížím, ale proto, že budu konečně volná.

Musím z toho být hodně mimo, když už jsem začala používat staré praktiky, a to (bohužel) sebepoškozování.
Dřív jsem si max přivřela prst do dveří, což vypadalo spíš jako náhoda, ale nevím, jak budu vysvětlovat, od čeho mám sedrané klouby na rukou. Netěší mě to... A je zajímavé, jak rychle vás napadne básnička, když máte city napochodu. Neříkám nervy - to vypadá jinak. Má ale trošku víc slok, přesně 13, tak ji napíši jako druhý zápisek, ať se mi to neukládá příliž dlouho... A kdo bude chtít, není problém si ho přečíst...