Ilustrační foto

... jsem pochopila to, že bude pro prcka nejlepší, kdy se nenarodí. Moje nemocné chabé tělíčko by prostě takovou zátěž nezvládlo a jediný, kdo by na to doplatil by bylo právě to malé a to mu přeci neudělám, na to ho mám už teď moc ráda. A nedej Bože, kdyby mělo být nějak nemocné, nebo bych měla časem potratit kvůli lékům, které od malička beru. Je sice možnost jít na odběr plodové vody, ale to je možný až v 16. týdnu a to už je hodně pozdě. To by pak bylo ještě těžší to udělat. Nevím, jak na to bude reagovat Pavlík, chce ho stejně jako já, ale doufám, že to pochopí a bude to brát, jako dospělý člověk.

Jednoduše to teď prckovi ulehčím tím, že půjde pryč, ikdyž bych si ho nejraději nechala. Je víc, než jasný, že to obrečím, a ne málo, ale momentálně je to jediné řešení, jak neublížit sobě, ani malému.

Teď se musím dát dohromady, zkusit to bez všech léků a až bude jasnější prckova budoucnost, určitě tady bude šťastnější, než teď, když by měla být jeho máma každou chvilku na hromadě...

Bude to těžký, vůbec se mě do toho nechce, ale teď prostě není jiná možnost... :,(