Nějak se s nimi roztrhl pytel... alespoň v mém okolí...

Poprvý s tím přišla kamarádka... ale s tím už jsme počítali všichni, protože má s přítelem skoro dvouroční holčičku... Takže mě nepřekvapilo, když přišla loni na jaře s prstýnkem...

Ve středu jsem měla první hodinu s mým kruhem z prvního ročníku. Moje 21tiletá kamarádka, se kterou jsem se v prvním semestru hodně bavila, dostala k narozeninám zásnubní prstýnek... Je s přítelem rok, nastěhovala se k němu asi po 3 měsících... berou si hypotéku... já nevím, tohle mi přijde takový divný, no. Ona studuje, je mladá a už neřeší nic jinýho, než jak malujou atd atd...

To další moje čerstvě 21tiletá kamarádka taky přebudovává s přítelem starší dům, který přítel koupil. Jenže ona aspoň chodí do práce a má na takový věci čas. A příteli je taky 29, takže co... Sice ještě prstýnek není, ale to už bude jen taková formalita, no... Ale nechtělo by se mi v 21letech mluvit jen a jen o obkladech, kuchyňské lince nebo domácích spotřebičích, ale budiž...

No a včera jsme byly posedět s mými 2 kamarádkami a přítelem jedné z nich. Měly po sobě teďka narozeniny. No a kamarádka nás šokovala, že jí přítel po 3 a půl roce (nebo možná i 4 letech) vztahu dal zásnubní prstýnek k narozeninám. Je fakt, že ona měla loni v létě takovou malou summer love, ale vydrželi to spolu... to mě fakt zaskočilo. Cítila jsem, jak se mi hrnou do očí slzy... Ne dojetím... a nebo možná dojetím nad tím, že já zůstanu na ocet... Zůstanu sama... nikdy jsem se s nikým normálně neseznámila. S prvním jsem si psala na internetu a druhého jsem už dlouho znala...

Zatím jsem si z toho dělala srandu, nandala jsem si schválně moc práce v týdnu, abych si říkala, že mě budou kluci akorát zdržovat, ale včera mě to všechno dostalo...Každá z mých kamarádech se bude vdávat, a nebo aspoň mají přítele...Udělalo se mi z toho moc smutno a je mi to fakt líto. Nechci být svině, ale fakt závidím... Netoužím po svatbě, jen po někom, s kým bych mohla šťastněji existovat než teď...