To bychom měli...

Tak už jsem to zase já. Zadepkařená blondýna s obráceným úsměvem... včera jsem byla na derby s kamarádem a zahlédla jsem svého expřítele... následovalo bodnutí u srdce, zatmění a smutnění... Nehledě na to, že dneska bylo krásné počasí, já mám blbou náladu. A ještě mě k tomu bolí v krku, takže je mi fakt mizerně a to musím zasednout přinejmenším k angličtině...

Začal mi moc chybět. Na procházky, na vyhřívání se na sluníčku, na držení za ruku... Samozřejmě, že se koukám na kluky kolem sebe, ale všichni mi přijdou takoví odporní, nesympatičtí... Jasně, láska není všechno a já mám stejně dost práce, ale taky mám chvíle, kdy bych i potřebovala kluka... svýho kluka... svýho kluka, kterej mi dal před strašně dlouhým časem kopačky a já se pořád nemůžu zbavit toho pocitu. Zase se mi vrátily myšlenky, vzpomínky, jak mi říkal pokaždý když mě viděl, že mi to sluší... co když už nikdo nebude tak pozorný?

Věděla jsem, že ho zahlédnu... Ať na začátku, při zápase, na odchodu... dělá to se mnou hrozný věci... chybí mi, no... je to divný, ale chybí...