Jednoduché hezké jméno. Jméno mojí babičky...

Moje babička neměla lehký život. Tatínek nebyl ve straně, takže nemohla jít studovat. Celý život pracovala rukama, dělala s krávama a s prasatama. Taky se to na ní podepsalo. Odešla do invalidního důchodu se srdcem, ruce měla tvrdé, upracované a obličej vrásčitý. Mamku měla v 19 letech, takže já jsem měla vždycky i chlup mladší babičku i když nevypadala suprově jako některé staré dámy. Byla to moje babička v zástěře a s věčným úsměvem na rtech. Když mi byli 3 roky, děda umřel na infarkt. Babička byla vdova, nikdy si už pána nenašla a to jí bylo 43 let.

Babička strašně moc kouřila. Dávala i 3 krabičky denně. Jenže po padesátce měla problémy se srdcem a ze dne na den skončila. A byla velmi aktivní. Začala chodit na univerzitu 3. věku, docházela k obezitoložce a opravdu hubla. Chodila na procházky a přála si a dostala hole na nordic walking. Dokonce chodila pěšky i k nám, což je něco kolem 5 km. Experimentovala, pekla zajímavé buchty z časopisů, vystřihovala si recepty, vždy něčím překvapovala. Na starý kolena si pořídila plavky, protože strejda si koupil vyhřívaný bazén. Protože babička od mládí měla silné dioptrie, domluvila si operaci očí. Stihli operovat jedno. Poté měla problémy se zdravým, přestala chodit a pořád si stěžovala jak ji bolí tuhle a tuhle.

Loni na začátku jara babičce vzali kousek plíce a objevili u ní nádor. Dostala nějaký chemický prášky, ale jak nebyla pod lékařským dohledem, strašně jí to vyčerpalo až jí odvezli do nemocnice do Prahy. Tam nám na začátku léta řekli, že umře. Ale začali s chemoterapií přímo do žil a z babičky se stal medicínský zázrak. Její onkoložka byla nadšená. Nádor se začal zmenšovat a ohraničovat. Začali jí dorůstat vlasy a jak hustý. Strašně se těšila, až bude moct vylézt mezi lidi bez paruky. Objížděli jsme příbuzné a všude s pláčem řikala, jak dostala druhou šanci, jak se bála, že se nedožije Vánoc, že se nedožije až budu mít bakaláře... přišlo mi to až přehnané... dneska se za svoje stupicní chování nenávidím a proklínám. Byl horký den a babička nás pozvala na oběd s tím, že pojedem k její švagrový, což pro ni byla víc, než sestra, a já jsem se viděla u bazénu... nebyla jsem moc příjemná a teď, když na to pomyslím, je mi ze mě zle...

Na Vánoce byla s námi... dostala mobil a byla tak strašně ráda, až se málem štěstím rozbrečela. Všechno bylo tak idylické...

Na konci ledna se babičce udělalo zle a odvezli jí do nemocnice. Mysleli jsme, že když měla listopadové vyšetření v pořádku, že se jí třeba bijou nějaké prášky o sebe a že potřebuje jiné. Rakovina se vrátila. Metastáze byly v páteři i v mozku. Doktorka ale hned nechtěla neukončit léčbu. Prý jen jak bude na Vinohradech místo, pojede tam a začne s dalším kolem chemoterapií. Uklidňovalo mě to, protože jsem věděla, že babička je bojovnice.

Protože jel strejda na hory, babička žila u něj, měli jsme ji týden po pobytu v nemocnici doma. Předčítala jsem jí noviny, druhá babička, která bydlí vedle nás, jí vyvářela a babča to všechno snědla. Vypadala opravdu moc dobře, snažila se, ale ten smutek v očích nezapoemenu. Potom si jí strejda odvezl domů. Pár dnů na to jí odvezla záchranka se zápalem plic, takže Vinohrady se odsunuly...

Když porazila i ten zápal plic, tak se metastáze rozrostly tak rychle, že babička už byla jen na morfinu... mamka řikala, že se usmívala, když za ní byla naposled...

24. února nám umřela... bylo jí 63 let.

Pořád tomu nemůžu uvěřit... Proč? Jak? Ještě před pár dny tu byla... už tady nikdy nebude, už nikdy nic neupeče a neřekne: hádej co v tom je, už nikdy mi neřekne tak, jak mi říkala jen ona... Nevím co mám dělat... co mám dělat? Chci se vzbudit z tohohle hnusnýho snu!!!

Dneska jsem nadepisovala obálky a dávala do nich parte... Černé na bílém a stejně k neuvěření...

Posílám pozdrav poslední

všem kdo mě měl rád...

mě se již nerozední

já budu dál spát...

Měla jsem tě strašně moc ráda babičko, moc mi chybíš, víš... doufám, že se díváš a že je ti tam s dědou dobře. Konečně spolu... ale neměli jste odejít tak brzy ani jeden...

Vždycky jsem chtěla dát své dceři nějaké netypické jméno... Bude to Anička.