Jsem unavená...

Sice jsem měla volný pátek, ale jsem strašně moc unavená. Vstávala jsem sama od sebe v osm, večer jsem se do noci koukala na Gilmorky a dneska jsem vstávala v šest. Jeli jsme s našima a s bráchou na hory. Bylo šílený, když mi zazvonil budík a já nevěděla kde je, nemohla jsem se moc probrat, nedokázala jsem ovládat prsty abych ho vypnula a hlavně jsem nevěděla, proč zvoní, jestli mám jít do školy a tak :)

Jezdíme do Kamence v Jablonci nad Jizerou. Mohu doporučit. Nebylo tam moc lidí, pěkný počasí, nesněžilo, sníh úžasnej. Ráda lyžuju. poprvý jsem lyžovala v 7. třídě, pak jsme doplňovali osmáky, potom jsem byla v prváku a až ve třeťáku jsme jeli se strejdou na týden do Desné v Jizerkách. Lyše mi taťka koupil předloni k Vánocům, ale poprvé jsem lyžovala loni, protože předloni nebyl sníh. Konečně se mi splnil sen a já jsem konečně barevně sladěná. S lyžema z půjčovny to moc nešlo :) Škoda, že jsme neměli foťák, potřebovala bych fotku v akci :) snad se vyfotíme s kamarádkama příští týden. Jedeme si zalyžovat na víkend. Jen doufám, že holky na tréninku nebudou mít nějaký řeči, no... co se blíží vystoupení, pořád to jen a jen měníme.

Po lyžovačce jsme byli na véče... šílený porce. Jsem myslela, že něco vyjezdím, protože jsem nějak přibrala, ale ono ne... Jsem narvaná ještě teďka... ale byla to mňamka. Pak jsem v autě seděla s rozepnutýma oteplovákama :) Ale uplně nejlepší, když jsme přijeli ve čtvrt na šest domů, náš pejsek, no, pejsek... 40tikilové strovření Kim byl tak strašně nadšenej, že jsme přijeli, on si snad myslel, že jedeme na dlouho... Uši sklopený, ocasem se mohl uvrtět, uvítal se s každým členem rodiny. A když jsme vlezli do baráku, paní Mickový to bylo srdečně jedno. Jen přišla, otřela se nám o nohy a zase se uklidila na radiátor spát. Ať žijou psi :)

No... a stejně... celý den jsem byla v akci, ve společnosti, pořád jsem byla zaměstnaná, ale přesto jsem na něho myslela... chci být s ním, strašně moc. Teďka je na oslavě jedněch kamarádů, kteří spolu taky kamarádili, pak se dali dohromady a drží jim to... asi se maj moc rádi... já vím, že mě asi nemiloval tolik, když nechtěl za ten náš vztah bojovat, že o si to tom nechtěl promluvit a počkat, až se vyjasní... sakra proč mi to pořád vrtá hlavou... chci být s ním, chci jít taky na oslavu... hrozně mě mrzí, že jsem ztratila ty kamarády, bylo mi s nima dobře... a už mi zase tečou slzy a přitom bych měla být ráda...

Před chvílí dávali film o jedný slečně, které oznámili (nakonec se teda spletli), že jí zbývá 3 týdny života.. přemýšlela jsem, možná mě i napadlo, že bych byla ráda, kdyby mi někdo něco takovýho řekl... konečně bych se odhodlala udělat spousty věcí, který chci ale neodvážím se a za druhý by se ukončilo moje trápení... Mám morbidní myšlenky, já vím, ale občas mě někdy něco takovýho napadne. Na malinkou chvilinku, ale napadne...