Ilustrační foto

Jsem tu... se srdcem na cimpr campr... Nevím co mám dělat. Snažím se zabavit, snažím se dělat věci do školy, ale stejně na něj myslím.....

Začali jsme se v září a v říjnu po jeho odstěhování stýkat a bylo to krásné... on za mnou přijel první, řekl mi, že mu chybím.... a začal opět fungovat náš vztah, nejprve nevěděl, co bude, ale že se budeme stýkat, ale pak to opět přerostlo v něco víc..... jezdili jsme na výlety, milovali jsme se a všechno bylo jako na začátku vztahu. Snažila jsem se nedělat to, co na mě neměl rád. Smáli jsme se spolu, chodili po obchodech, zase mi říkal tak jako dřív. Plánovali jsme jak půjdeme na koncert oblíbeného dua (nemůžu říct skupiny), sehnal lístky do divadla jen tak, abych měla radost......

Koupila jsem víkend ve Špindlu, moc jsme se tam těšili. Týden před odjezdem jsem měla problémy, když jsem šla na malou, praktická mi nic nenašla, tak že mám pít jen čaje a nějaký vitamíny. Den před odjezdem jsem se v noci vzbudila šílenou bolestí v podbřišku, zrovna jsem byla u přítele. Odvezl mě na pohotovost, ve tři ráno, kde mi nic nenašli, tak jsme jeli domů, trošku si odpočinout. Cestou do práce mě vzal do jiné nemocnice na urologii... čekala jsem v bolestech asi 3 hodiny, než jsem přišla na řadu... celou tu dobu mi smskoval, dokonce chtěl přijet z práce, aby mě ovezl jinam..... nakonec jsem dostala antibiotika a nějaký kapičky, protože mi našli v moči krev....... pak jsem jela na oběd k příteli do práce, dali jsme si oběd a potom se sbalil a jeli jsme k němu odpočívat po probdělé noci, což bylo krásný, protože jsem s ním byla moc ráda, i když jeho nový byt s kamarády, nic moc..... odpoledne se mi udělalo líp a jeli jsme do špindlu.

Bylo krásné počasí, hotel s pohledem na město.... večer jsme padli do postele, ani jsme nevěděli jak... ráno jsme se vzbudili a pustili si našeho oblíbeného Spongeboba (ano, v našich letech jsme se dívávali na animovanou pohádku pro děti)..... na obloze azuro, tak jsme se šli projít a nakonec jsme došli k labské boudě. Mě ovšem bylo špatně od žaludku, ale zvládla jsem to.... večer dobrá večeře, tam mi navrhl, že bysme mohli jít druhý den na bobovou dráhu, jenže já odmítla, protože jsem potřebovala se stavit doma pro něco do školy (což jsem si mohla vytisknout u něj, ale prostě mě to v tu chvíli nenapadlo), načež se naštval poprvé...Ani mě tam nechtěl hodit. Mám domov trošku z cesty, ale zas taková zajížďka na trase Špindl - Praha to není.. po večeři, kvůli tomu jsem si koupila nové prádlo, jsme si měli udělat hezký večer v pokoji. Jenže mě se udělalo nevolno, chtěla jsem to vydržet a stále jsem nás přesvědčovala, že mi nic není, nakonec jsem řekla, že je mi špatně. To se naštval podruhý, protože jsem to měla říct dřív a šel spát...

Ráno jsem si chtěla přivstat na snídani, aby vše proběhlo v klidu a pak si ještě užili pokoj (měli jsme ho opustit do deseti, snídaně byla do půl desátý), protože mi bylo líp.... on to nepochopil, nebo já jsem asi špatně zareagovala, všechno rychle pobalil a beze slova mě odvezl do Prahy, kde mě vyložil před barákem kde jsem na privátě a řekl mi čau................ nevěděla jsem co mám dělat, jenže mi bylo zase blbě (pak jsem si přečetla, že to jsou vedlejší účinky těch antibiotik), tak jsem jela domů..... zbytek neděle a celé pondělí jsem nemohla jíst, protože se neozval, neodepisoval na zprávy a mě bylo hrozně zle... v pondělí večer po škole jsem k němu jela, si to vyjasnit..... otravolala jsem ho, zrovna si dělal něco na počítači, nakonec mi řekl, že bysme to měli tak 3 týdny uležet........ bylo to strašné, musela jsem odjet domů za rodinou, sama bych to nezvládla, ale pořád to nebylo tak tragické, i když mi mamka řekla, že to mám brát jako rozchod..... ten týden jsme měli na koncert, a já celý čtvrtek jak pitomec měla telefon v ruce, jestli nááhodou nezavolá, nic..... o víkendu dal na fejs fotky jedný svojí kamarádky (on rád fotí, pak to upravuje, je šikovný), byli na výletu na konopišti....

V neděli večer jsem mu napsala, jestli bysme se nemohli sejít, na to mi řekl, že mi nemá už co říct.... přes facebook... druhý den jsem na něj čekala u práce, protože když jsme se rozešli poprvé, řekl mi, že mě čekal, že přijedu a popovídáme si..... byl šokovaný, že jsem si ho vystopovala, že nemá čas, že už něco má, že jsem měla zavolat (jak asi, když mi napsal, že mi nemá co říct)..... že to, abysme to nechali 3 týdny uležet řekl jen tak.... doprovodila jsem ho domů, chvilku jsme si povídali, já chtěla myslet jen na to hezký, co jsme spolu prožili, prostě ten rok a půl dlouhý vztah ukončit hezky... on mi jen všechno vytýkal, v podstatě z něho vyšlo, že celej ten vztah stál za nic, protože jsem ráda jezdila za rodinou, že jsem ho nechávala samotnýho....a to se mnou bydlel.... po půl hodině mě vyrazil, opravdu, doslova mě vykopnul z bytu....

Zhroutil se mi můj svět, opustil mě člověk, kterého miluji, i když se se mnou rozešel jako kdyby jsme spolu rok a půl nechodili... neumím na něj dostat vztek.... přes den to zvládám, ale když nemám co dělat, myslím na něj, mylsm na to hezké a to mě hrozně bolí.... já vím, že čas to vyřeší za mě, ale teď trpím.... nejradši bych praštila se školou, 1. listopadu si vybíráme téma diplomky a já nemám chuť k ničemu, natož psát takovou práci.... nevím co mám dělat. Nepíšu mu, nevolám mu, ale za 14 dní končí výstava, na kterou chtěl jít, tak .... chtěla bych jít s ním, jestli se mu bude chtít..... protože ho pořád miluju a myslela jsem si, že s ním založím rodinu a pořád prostě nemůžu uvěřit, že tomu tak nebude....

Měla jsem svůj sen o domečku v mojí vesnici, mám tu parcelu, jenže jak tak na to koukám, asi zůstanu v Praze, což jsem nedokázala pochopit, když mi říkal, že Praha pro mě bude lepší... pomalu mi to dochází... nemám práci, nemám peníze... jsem vlastně holka k ničemu.... :( Zkazila jsem to, zkazila jsem to svým pitomým chováním :( hrozně mě to mrzí... nikdy mě nic tak nebolelo, jako tohle......

Strašně moc bych si přála, aby mi zavolal, aby za mnou přijel... Hrozně se mi stejská, bolí mě srdce a pořád jsem jak na trní. Buď vůbec nejím a nebo se přejídám. Kamarádi se mě snaží zabavit, ale on mi chybí... Bojím se zítřka, kdy budu muset jet do Prahy a být celý týden v bytě sama... co se odstěhoval je mi tam špatně....