Smrt ta neúplatná služebná, Smrt je lidem zřejmě potřebná, Stejně jako víno hic a mráz,

Smrt věř mi že já mám na to čich, Smrt se vždycky pozná na očích, Tak jak všechno všechno co je v nás,

Smrt je slovo krátké jako nic, Smrt jen hrana zazní ze zvonic, A pak už jen dlouhý věčný klid,

Smrt nejkratší jméno podstatné, Smrt na tu si platíš předplatné, Bez ní totiž nelze nelze žít,

Smrt

Dobře, přiznávám se. Přemýšlela jsem nad ní. Jo, teď si řeknete bláznivá holka, co jí tak asi je? Vlastně nic. V mým životě nic... A to je právě to. Někdy mě přepadne šílenej záchvat breku a proč? Kvůli přátelství, lásce, škole... Chyběla bych krom mojí rodiny někomu? Můj život je tak prázdnej... Vidím kolem sebe spoustu lidí, kteří jsou šťastní, mají přátele... Mám kamarády, ale to není ono... Hrozně mě mrzí, že jsem to dotáhla až tam, kde se teď nacházím. Co jsem komu udělala?

Nikdy to neudělám, pořád doufám, že bude líp a nebo jsem na to velkej srab. Nevím. Možná, za pár let, až budu vážně strašně moc sama, nikdo o mě nebude jevit zájem...

Ach jo :( Tak strašně moc bych chtěla mít fajn přátele, takový, na který bych se mohla ve všem spolehnout, smát se, chodit pařit, nemyslet na takový hovadiny, jako je tahle :( proč se mi to vyhýhá...