Je to šílenej den... Dostala jsem to a bolí mě břicho a jsem celá nějaká bolavá. Splašili se mi hormony a já mám zase náladu pod psa. A asi k tomu  napomáhá fakt, že dneska má svátek můj ex. Před chvílí jsem mu napsala smsku k svátku, aspoň, že poděkoval... poděkoval se smajlíkem. A se mnou to švihlo...

Hrozně moc to bolí. Strašně. Měli jsme být spolu. Ale to né, protože jsem pitomá, blbá, slabá, srab, sebekritická... a strašně moc jinejch negativních přídavných jmen bych pro sebe vymyslela... ztratila jsem ho. Ztratila jsem to nejlepší co mě v tom mým pitomým životě potkalo... Moc mě to trápí. A vtipný na tom je to, že už jsem delší dobu bez něho, než jsem byla s ním. Mám strašnou depku... nemůžu zastavit slzy, svírá se mi srdce a je mi na zvracení. Kvůli jednomu klukovi...

Jenže on není jeden kluk. Není to obyčejnej kluk. Jen tak ledajakej kluk. Je to kluk, kterému jsem dala svoje srdce a ztratila kvůli němu hlavu. Strašně se mi stejská. Moc a ještě víc. Ví to? Ví, že se kvůli němu ještě trápím? Nevím, a i kdyby tak mu to může být jedno. Už na to, co jsme spolu prožívali dávno zapomněl. A já? Vzpomínám na to každým dnem, každou noc. Bylo to tak nádherný... tak přirozený... bojím se, že on byl můj osud a mě už nic lepšího nečeká. Dala bych všechno, i co nemám, za to, aby mě obejmul, polínil a řekl: Miluju tě.

Proč všechno končí dobře jen v pohádkách? Proč je život takovej :( Potřebovala bych výplach mysli jako podstoupila Kate Winslet ve Věčném skrytu neposkvrněné mysli. Proč něco takovýho neexistuje: Proč mi něco nevymaže paměť? Paměť posledních 8 měsíců? Chci vrátit čas, chci se s ním bavit o Pánovi prstenů, o Doktoru Housovi, o hudbě, o čtení, o normálních věcech všedního života...

Jsem troska. Před pár měsíci jsem měla všechno a teď? Nemám nic... jsem sama, ve škole mi to nejde, jen brečím a přežírám se. Jasně, jako by na mě nemohl bejt osud hodnej. Ne, určitě si řekl: hele ono jí bylo fajn, tak jí trochu zavaříme. A mě to trápí. Víc, než si kdo myslí.

Ale co to tu plácám?? Jakej osud?? To moje debilní chování... nejhorší je, že jsem tohle všechno mohla ovlivnit. Za všechno si můžu sama. Nenávidím se!!!