Tak a je zase tady mrcha...Né v takové míře, ale stejně mě to otravuje. Zvlášť, když konečně vysvitlo sluníčko... jako na potvoru... Už včera jsem cítila, že není něco v pořádku, malej tlak na pravém spánku... Ráno jsem se vzbudila a je to tu. Úžasná nemoc, kterou jsem zdědila po babičce. Sice jí nemám takových rozměrů, jako mi vypráví ona, nebo to popisuje mamka se strejdou, ale i tak mi to stačí. Ještě mít to, co měla ona a asi bych nevydržela...

Teďka ten můj stav ještě jde, ale co není, může být. To mám i stavy, kdy musím mít zatažený žaluzie i závěsy, abych měla tmu a zimu, všude musí být ticho a stejně se nedá dělat nic, nedá se spát, nedá se bdít, nedá se koukat na televizi, normálně existovat, je mi blbě a slzí mi oko na té straně, která mě bolí, někdy ani nevidím... To mě pak dokážou vysvobodit jedině minimálně 2 prášky proti bolesti. To vám řeknu, že když se mi potom podaří usnout, je to úžasný pocit po pár hodinách kdy se vzbudím... pocit úlevy... to je mi pak krásně... sice to není stoprocentní klid, ale oproti té hrůze báječný... Ale musím je mít. Když jsem studovala v Pardubicích a bydlela na privátě a léky si zapomněla doma... to bych nepřála ani svýmu nejúhlavnějšímu nepříteli.

Byla jsem s tím u obvoďačky a ona mě poslala na oční, kde mi prohlédli oční pozadí. Prý jsem jako v pohodě, tak mi akorát ta moje obvoďačka předepsala Panadol Extra, že tolik neubližuje játrům jako ostatní léky proti bolesti...Nevím jak to mám jinak léčit. Vždyť doporučení na nějakou neurochirurgii nebo co by mi musela napsat ona... a jednou či dvakrát do měsíce se to snést dá...

Jojo, Derek Shepperd by se o mě určitě postaral dobře...