Ilustrační foto

Mám tady od nás 2. Jedna už má teda mimčo, takže to chápu, ale ta druhá... Udělala teďka státnice a já jsem konečně dokončila prvák. Ten den kdy dělala státnice jsem jí psala... jasně, chápu, měla co na oslavování, napsala mi až druhý den. Viděly jsme se v pondělí a řekly jsme si, že bysme to mohly oslavit. Tak že v pátek... Dneska dopoledne jsem jí psala, co teda podniknem... Celý den nic... odpoledne jsem jí volala, měla obsazeno... zkusila jsem to zase po době a to mi to nebrala a pak mi přišla smska, že už je domluvena s jinou kamarádkou... Vehnalo mi to slzy do očí. A ne jednou... kolikrát mi slíbila, že budem chodit pařit, že si najdu kluka a co? Skutek utek. Když jsem dostala předloni kopačky, to bylo pořád: počkej až po zkouškovým, to budem kalit až do rána... nebyly jsme ani jednou... a pak akorát vypráví na cvičení jak zase byla lehce v náladičce... mrzí mě to. To mi pak akorát bude psát: nepůjdem na brusle odpoledne? Nebo: nedáme dneska vodnici (všední den). A co já? Jasněěě, klidněěě... a pak zase budu v pátek sedět doma a koukat do stropu... Ještě že mě kamarádka z vysoký pozvala na pár dní k ní, její rodiče jsou pryč, tak aspoň něco... Ach jo...

Pak jsem ještě napsala ex, protože mi to když jsem mu psala naposledy náhle vypadlo... jasně, psali jsme si normální, příští týden mi prý přinese ten náramek... a pak mi zase najednou přestal psát. Uprostřed hovoru...

Nejradši bych si zalezla do rohu a obrečela mé dnešní společenské výstupy...