Dnes naposled jsem ho viděla... svého expřítele... Naposled jsem viděla člověka, kterému jsem dala všechno a ještě teď mě mrzí, že to dopadlo špatně. Naposled jsem viděla člověka, se kterým jsem chodila strašně krátce a strašně moc jsem se do něho zamilovala... Naposled jsem se dívala do jeho očí, naposled jsem slyšela jeho sametový hlas, naposled jsem se ho letmo dotkla...

Všechno jsem si to představovala jinak.Půl roku jsem si tuhle chvíli přehrávala v hlavě a nakonec se z toho nestala ani špetička...

Měl na mě hodinu. Povídali jsme si, jo, o škole, o plánech na prázdniny, byli jsme v Mekáči (cpala jsem se já, on byl po obědě)... Zvládala jsem to dobře... V mekáči hráli klipy Michaela Jacksona, tak jsme stočili hovor i k němu... Když šel na vlak tak jsem ho doprovodila, a na nádraží jsem mu, že se mu omlouvám a to se mi bohužel začal klepat hlas a slzy se mi draly do očí. Řekl, že se mu nemusím omlouvat, že není nic za co bych se měla omlouvat...Nezvládla jsem to. Mohla jsem si s ním ještě 20 minut povídat, ale věděla jsem, že začnu bulet, tak jsem mu řekla, ať už radši jde. Strašně mě mrzí, že jsem to nezvládla, že jsem mu neřekla ať mu vyjde ta bakalářka, že jsem mu popřála hodně štěstí... Prostě jsem zdrhla, aby mě neviděl brečet...

Strašně moc jsem chtěla aby mě vzal za ruku, aby mě objal, aby mě políbil... Moc mi chybí...

Je nad věcí a já už teď taky budu... Dneska si popláču a potom budu nad věcí... doufám...