Ilustrační foto

Tak si poslední dobou připadám. Byla jsem v Chorvatsku v domění, že tam shodím nějaké to kilčo (aspoň jedno během těch 10 dnů), protože jsme si samy vařily, chodily jsme dost dalekou štreku na pláž... a ono nic. Pak jsem si prohlížela fotky a jsem obrovská... a nějak jsem si zase začala kousat nehty, na obličeji se mi vyrojily partičky pupínků... to jsem prostě kočka. Slíbila jsem si, že do koncertu Kabátů zhubnu nejmíň 3 kila, tak jsem na to zvědavá. Mám na to 4 týdny, což by teoreticky mělo jít, ale tak v mým případě nejde nic podle mých představ. A ještě jsme se tam s kamarádkou rafly, takže jsem se nepředstavitelně těšila domů (kde na mě stejně čekaly nějaké mrzutosti, takže si vlastně nevyberu).

Sháním si v Praze byt a brigádu. Naši o zvýšení kapesného nechtějí nic slyšet a já bych nějaké to spolubydlení neutáhla z toho co mám. Oni si myslí, že můžu dojíždět. Jasně, můžu, ale denně strávit přes 2 hodiny ve vlaku žádná slast není... A navíc bych ráda chodila na nějaké jazykové kurzy a když člověk přijede domů na pátou (ačkoliv má školu třeba do tří), nic se mu nechce...

Ono doma je to stejně nejlepší, já už jsem si o peníze neřekla ani nepamatuju. To bráchovi to nedělá problémy. Teďka si budu zase kupovat antikoncepci na půl roku za bezmála litra (jasně, chlapa nemám, ale tak upravuje mi to cyklus a je to pohodlné) a samo, že už byly nepříjemnosti s prachama. Nakonec jsem dostala nějakej ten flexipass (něco jako stravenka, ale do lékárny), kterých má máma plnou obálku... ale těch keců kolem. Vážně už si tu přijdu jako, že obtěžuju všechny svou přítomnost a tím, že (jako nepracující studentka) tady ze všech ždímám prachy.

Jednají se mnou strašně. Už roky, když vznesu požadavek, nějaké přání, odbydou mě: jo, jasně, to víš že jo... v domění, že mě tím umlčí. Samozřejmě, že umlčí a já odejdu spokojená... a pak je zle, protože mi pak akorát říkájí, když se náááhodou připomenu, že jsem jak mlejnek... dneska jsme se měly jet s mamkou podívat do Štěrbohol, jelikož na tom nejsem se svými řidičskými schopnostmi natolik dobře, abych si troufla sama. Nebo takhle, bylo mi slíbeno, že tam ve čtvrtek sjedeme... Já teď píšu tento zápis do deníčku a máma nakupuje s bráchou na jeho dovolenou na Sázavě papáníčko a oblečeníčko. To mě se stalo naposled když jsem byla někdy v 9. třídě na táboře... Do Chorvatska všechno sama... ještě námitky, že mi taťka vůbec dal eura na ubytování v apartmánu...

Pomoooc, chci pryč... aspoň přes ten týden... a třeba se i oni na mě budou těšit...