Jak jsem psala v minulém záznamu ve středu vždycky chodím cvičit, stejně tak jsem byla i včera. Mužíček hlídal štěstíčko a já vyrazila. Také jsem psala něco o mužíčkově špatné náladě,a že pod heslem láska prochází žaludkem, se mu snažím vařit co má rád. A tak jsem uvařila, musím se pochválit, úžasnou hovězí polévku. Koupila jsem krásné maso a měla jsem štěstí, protože jsem sehnala i morkové kosti. Vývar byl hutný, plný masa, zeleninky a nudlí. Odcházím a povídám : dej malý k večeři tu polívku, dej si taky a nech zbytek na zítra.

  Po příchodu domů jsem se dozvěděla, že stěstíčko skoro nepapalo, bylo hrozně mrzuté, asi to budou zuby. A ty ? ptám se. Já jen co malá nesnědla a párkrát do pusy. Párkrát do pusy znamená - stát u plotny a přímo z hrnce lžící, ale nejlépe však naběračkou, ládovat pokrm rovnou do krku. Nevím jestli je to tak jen u nás, ale mám pocit, že to ty chlapi mají tak nějak v genech.

  Když dneska přišel čas oběda, vyndám polévku a zjišťuji, že je jí jaksi nedostatek. Né že by to nějak zvlášť vadilo, v troubě se pekla sekaná, ale přeci jen jsem si neodpustila otázku. Proč jsi neřekl, žes tu polívku skoro dojedl ? On : Já ? Vždyť jsem si dal jen tak třikrát do pusy. Já : Prosím tě, vždyť je tam skoro na dně. Mě je to teda jedno, ale mohla jsem uvařit jinou, kdybys alespoň něco řek.  On: Říkám ti, že jsem to nesněd, dala si tam ty nudle, tak asi nasákly nebo co a tak tý polívky ubylo. Já : Aha.

  Už jsem neměla slov, no skutečně, došlo mi totiž, že to s těma nudlema myslí vážně a to mě teda naprosto odrovnalo :-)