Ilustrační foto

   Dneska byl hrozně hektický den !!! Ráno sotva vstanu - zvonek. Přišli sádrokartonáři. Opravujem totiž domek. Jdu si postavit na kafe, sotva štěstíčku namažu chleba k snídani zvonek. No to snad ne, říkám si. Přijel pán, který nám bude na zahradě ořezávat stromy. Na hranici pozemku máme totiž asi čtyři vzrosltlé habry a javory, které potřebují nutný zásah. Jinak se zahrada nestane oázou klidu, ale místem pro adrenalinové zážitky. Nejen, že ze stromu občas spadne nějaká ta čičina, sousedka jich má asi šest, ale hlavně nějaká ta větev a to je horší. S pánem se domluvím, nemá čas, tak až na podzim. Tak si budem držet pěsti, snad to přežijem. Vracím se, voda vystydlá, znovu ji dám vařit. Zvonek !!! Cože ??? Jelikož manžel pracuje doma, jezdí mu tam i zákazníci, manžel  v tahu, já se snažím lámanou němčinou vysvětlit, že přijede každou chvíli. Asi takto : Bite majn man nict hííír, bite cen minůůůten. Nevím jestli rozuměl a upřímně je mi to jedno. Tak konečně to kafe? Zvonek !!! Žluč se mi vaří, otvírám okno : Dobrý den, jdeme vás pozvat do divadla. ( miluju divadlo, proto se na pána usměju ) Na přednášku ve jménu Ježíše krista. Pokračuje pán, mě tuhne úsměv, už dál ani neposlouchám, jen se slyším, jak odpovídám něco v tom smyslu, že nejsme věřící. Pán se zamračí a odchází.

  Neodsuzuji věřící lidi, dokonce jich pár znám. Pána boha nerozebíráme, ale máme si co říct. Miluju svatby v kostele, dnešní faráři umějí být krásně a inteligentně !!! ftipní. Ale otravovat mě po ránu, zvlášť dokud si nedám kávičku, to by měl být smrtelný hřích. V tom případě, takové lidi řadím na úroveň opálených spoluobčanů, nabízejících po domech nerezové nádobí a kožené bundy za úžasné ceny a však pochybného původu !!!