Dneska byla k obědu Itálie. Tedy ne, že by bylo nějak zvlášť dusno, to asi teprv bude... Abyste rozuměli, příběh začíná opravdu objedem. Uvařila jsem těstoviny se smetanovou omáčkou, kuřecím masem a špenátem. Celé jídlo jsem řádně promíchala ve velké porcelánové míse, aby ani jedna těstovinka nezůstala suchá. S dcerkou jsme vyrazili za prababičkou, jak jsem slíbila tchýni, ohřát oběd a trošku pohlídat.

  Mužíčkovi jsem nechala zbytek těstovin v lednici přikrytý talířem aby neokoraly. No a nyní se dostáváme k jádru pudla...

  Když jsem dorazila se štěstíčkem domů, manžel už tam nebyl, jako každé úterý vyrazil zocelovat své tělo. Místo otevřené náruče mě tedy čakala jen hora nádobí. Jistě si dokážete představit, jak to doma dopadne, když je tam půl dne mužský sám. Na kuchyňské lince mě čekala i zmiňovaná mísa a v ní talíř, kterým byly těstovinky přikryté. Umyju horu hrnků, skleniček (na každé kafíčko a pití si mužíček bere čisté nádobí, ono se to přeci potom umyje...) Také lžičky, příbory atd atd... Poslední mísa - co myslíte ? vemu mísu do ruky a už to lítá !!! Talíř se v míse zhoupl a na mě se valí litry (přeháním) vody smíchané se smetanovou omáčkou, kuřecím masem a lístečky špenátu !!! Milionkrát jsem mu říkala, když něco dojíš, napusť tam vodu, ať to nenaschne. Nikdy to neudělal. Tentokrát ano... Skoro ho podezírám, že na mě chtěl spáchat atentát.. Ty tituly, kterými jsem ho v jeho nepřítomnosti častovala, jsem ještě za dobu našeho manželství nepoužila. Čekal mě opravdu příjemný závěr dnešního dne. Chvíli jsem i uvažovla, že vše nechám tak jak je, ať se mužíček postará. To že máme v kuchyni plovoucí podlahu, ale rozhodlo... Už se pomalu uklidňuju, možná to ani nebudu nijak rozebírat. Splnil přeci to, co jsem po něm vždycky chtěla. Mísa nenaschla a myla se mi přímo pohádkově :-)