Tak jsem dnes ani nechtěla psát. Říkám starosti všedního dne, co budu někoho zatěžovat ? Ale... Věřte, nevěřte možná vás zas pobavím, alespoň já jsem se zasmála. Jsem totiž neuvěřitelně škodolibá ženuška. Ve jménu hesla člověk míní, život mění :-)

  Dnes jsme byli s mužíčkem podepsat smlouvu na kuchyň. Po dlouhém vybírání vhodného kuchyňského studia, jsme vybrali firmu v Německu, je to sice hodinka cesty, ale finančně to vyjde na stejno a přístup, materiály a různé vychytávky nám u nás opravdu žádné studio nenabídlo. To není tak zajímavé. Tak honem dál. Do kuchyně přijde nová podlaha, zajeli jsme tedy s mužíčkem, ještě před cestou , do podlahového studia pro pár prkének, abychom posoudili, zda vše k sobě sedí a výsledek tedy bude dokonalý. Taky žádný zážitek. Dál... Všechno bylo tak jak má, všechno ladilo, pasovalo. Zbývalo jen podepsat. Mužíček tedy položil zmiňovaná prkénka, jal se propisovací tužky a vyšvihl jeden autogram. Následoval odchod k pokladně a doplacení požedované částky. Mužíček sází na pultík jednu bankovku za druhou, paní kouká a povídá : My ale dvouseteurové bankovky neberem, v Německu se rozmohlo jejich padělání a kopie jsou tak dokonalé, že je nepoznají ani čtečky. Manžel trošku zesinal. Co říká ? ptám se. Následuje překlad řečeného, zelenám také. Mužíček už v tu doubu dávno brunátní. No to nemyslíte vážně, tak já sem hodinu jedu, dělám si čas v práci, dokonce si beru dovolenou a vy si nechcete vzít moje peníze???!!! Tak víte co, já už sem rozhodně znovu nepojedu!!! Na to paní zvedne telefon, někam volá, peníze si veme, prý udělají vyjímku. Paráda, vše je vyřešeno a my spokojeně odjíždíme.

  A víte kde je ten dnešní fór? Mužíček mi před chvilkou oznámil, že v kuchyňském studiu nechal podlahová prkénka, za které jsme skládali tisíc korun zálohy. Z toho vyplývá - milou paní navštíví znovu a ještě jí poveze čokoládu, že nám prkénka schovala :-))) ...