Z mého mužíčka, baculatého taťky, se stává frajer a sportovec.  A tak nevím, mám mít radost?? Někdy v lednu jsem začla chodit cvičit. Původně to měl být takový malý útěk od mateřských poviností, ale kilečka šla pomalu dolů a tak jsem si začla hlídat i jídlo. A světe div se můj stokilový mužíček se ve mě vzhlédl a přidal se. Začal také chodit cvičit, také méně jí, zatím co já mám dole šest kilo on už má skoro dvanáct. Mužský holt mají výhodu, jde jim to tak nějak samo.

Dnes ráno v pět hodin začal zvonit budík. Málem mě klepla pepka, po skoro třech letech strávených doma nejsem na takové zvuky zvyklá. A co víc, když budík zvoní manželovi. Ten přeci nikdy tak brzy nevstává ?? Co se děje ? Ptám se. Mužíček : Nic spinkej, jdu si  zaběhat .

  Cožééé??? Pokoušely se o mě mrákoty, asi ještě spím a mám noční můru nebo co. Štípnu se a zjišťuju, že jsem vzhůru. Ty jdeš běhat v pět ráno???

No domluvili jsme se tak s Alešem, aby jsme to stíhali ještě před prací.

V tuhle raní hodinu mi to absolutně nemyslí, tak jsem vzdala jakékoli debaty a opět se ponořila do říše snů. Konec konců ať si běhá, já můžu přeci v klídku chrupkat ne...

   Sotva usnu bouchnou dveře, mužíček se vrací. Kouknu na hodiny 5.55 :-)  Neodpustím si : Tý jo, to jste běhali maraton ne :-))) ...

  Prý si dali jen jedno kolečko, aby to na poprvé nepřehnali. No podle jeho výrazu a spocených skvrn na triku to vypadalo, že složil vagón uhlí. Tak jsem zvědavá kdy vyrazí příště a jak dlouho jim to vydrží. Teď bude pár dní pršet, to se jasně běhat nedá a pak ?? :-))

P.S. : Mužíčka jsem samozřejmě pochválila, jaký je šikula a jak krásně po běhání zhubl :-)