Ano, odmlčela jsem se. Skoro se až stydím. Psaní mi děsně pomohlo, pak přišlo období plné lásky a štěstí, a já se odmlčela. Teď zas starosti a já se opět sobecky vracím na místo činu. Na místo kde čekám pochopení a podporu. Na místo kde se můžu vypovídat a nikdo mě nebude soudit. Nebo možná bude ?? Ale to mě je jedno. Ano jsem sobec. Přepadla mě depka... Opět... opět vás budu zatěžovat psychologickými bláboly a stezky o tom, že mě nikdo dostatečně nemá rád, že mě nikdo dostatečně nechápe. A jak jinak, hlavním viníkem je samozřejmě můj manžel. To je překvápko co ??  Cože?? Není?? Že by hlavní strůjce problémů, v životě každé ženy, byl CHLAP ? Chlap, to podivné stvoření, které nás denodenně trápí a zárověň bez něj nemůžeme být? To podivné stvoření, které se snažíme celý život vychovávat a měnit, a když si myslíme, že se nám to konečně daří... probudíme se z čista jasna a zjitíme, že si to podivné stvoření převychovalo nás ?? Podivné stvoření, kterému děláme Madlenku pradlenku, kuchtičku cuchtičku, chůvičku Marry Poppins a prostitutky Máří Magdalénu v jedné osobě?? A světice, která to vydrží, no to je hotová panna Marie, i když dávno vlastně panna není... Ale kdo ví jak to vlastně s tím Maruščiným panenstvím doopravdy bylo ;-) Když to po sobě čtu, zjišťuju, že každá Marie musí být osudová žena - Madlenka, Marry, Máří, Marie... Jen já jsem Lucie... Asi proto ty situace nějak nezvládám... :-(