Ilustrační foto

Milý deníčku a milé holky,

po dlouhatananánské odmlce jsem zase tady. Měla jsem toho spousty.

Začala mi škola, do toho se nějak nenápadně nápadně přifařila autoškola a ještě k tomu práce. Večer co večer jsem ráda, že jsem ráda.

Naposled jsem psala o tom, jak budu držet dietu...Mno...přiznám se vám, že jsem ji sice držela, ale stejně to nějak tak nevyšlo. Co se dá dělat, zkrátka asi nemám tu pevnou vůli leč motivace by tady byla. Jen doufám, že za nějaký čas nebudu nakynutá do podoby cisterny. Když už nic jiného, tak se pokusím si udržet mojí nynější odpornou váhu.Co se dá dělat.

Jinak k tzé autoškole: Blíží se ke konci. Čekají mě již jen dvě jízdy a pak zkoušky. Ale proboha, copak můžu jít ke zkouškám, když neumím ani couvat? Nějak mě to ta instruktorka zapomněla naučit, snad jen můžu doufat, že v posledních dvou hodinách mě to naučí.Jo...Mám strach. Velkej strach. Zrovna takkový strach, jako ze školy, kde mám pocit, že propadnu ze všech semestráoních zkoušek. Nějak jsem posledních pět týdnů na tu školu z vysoka vy víte co. A teď mi nezbývá nic jiného, než se bát a nadávat si jak jsem byla hloupá.

Ach jo...