Zdravím vás všechny. Dlouho jsem se neozvala a měla jsem pro to pádné důvody. Uzavírala jsem zimní zkouškové a teď momentálně uzavírám lůetní zkouškové, leč bohužel si myslím, že letošek asi neuzavřu. A proč? Mám k tomu své důvody týkající se mámy.

Nemám čas se učit a když už čas je, lehnu si na postel, vytáhnu ty podělané skripta a učím se seč mohu. Jenomže pak přijde nehorázně řvoucí element - máma, s tím, jak to, že se zase válim a nic nedělám? K čemu sem? Jsem prý podle ní jen lenora lína a špindíra, která až jednou bude mít vlastní byt, tak v něm shnije. Jojo. hezky se to poslouchá.

Je to bohužel každý den a já už nevím co mám dělat. Našla jsem si práci v call centru s tím, že se pokusím nějakou tu kačku vydělat a postavit se na vlastní nohy, jenže ono to nějak moc dobře nejde. Tak hledám ještě jednu práci. Tentokrát v mekdonaldovi. Snad vyjde i to. Ale pak mou hlavou porjede myšlenka na tom, že musím dodělat školu. Vždyť mi chybí k titulu jen jeden ro!!! Ale...mě to tak hrozně nebaví... a já na vysokou ani nechtěla. To máma mě přinutila, aby se náááhodou neztrapnila před kamarádkama, jejichž dcery jsou všechny na VŠ. Ale ani jedna ne na soukromé. Tady je alespoň vidět, jakej jsem blb, když mě nevzali ani na státní vejšku. Ach jo.

Copak jsem vážně takový lůzr? Copak nic neumím? Jak jednoduchá se tato otázka zdá, ale já na ni neumím odpovědět. Vďaka tomu, co doma slýchávám, mi přijde, že neumím nic. Leda hrát na nervy a okolí, včetně mámy pěkně štvát ne-li přímo srá* . Co dodat. Možná jsem se narodila omylem, jak mi jednou bylo naznačeno, ale to už je dááávno.

Nezbývá mi než doufat, že jedinou oporou mi zůstane můj miláček a že mě snad pochopí a poradí mi co dál. Mám-li se vykašlat na školu a najít si práci na HPP a pak byt...garsonečku a školu dodělat později...nebo se dál utápět v depresích, které vyvolává moje drahá máti? Nevím. Je to to samé co Hamlet - být, či nebýt. A já nevím. Kéž by mi tak někdo poradil...