Ilustrační foto

Tak jsem si asi před měsíce našla práci. Konečně. Po půlročním snažení a půlročním odpovídání na různé inzeráty jsem si našla práci. Jak já jásala! Bohužel to bylo jen chvilkové.

Došla jsem spokojeně na první schůzku, překvapilo mě, že v místonsto nás bylo už asi kolem dvaceti lidí. Sedla jsem si, dostala do ruky inštrukce a čekala co se bude dít. Nedělo se nic. Jen jsme byli opět pozvaní, ale tentokrát na osobní pohovor. Odevzdala jsem životopis a spokojeně odelšla.

Jo, jen tak mimochodem, Dělám v call centru a vyplňuji dotazníky s lidmi po telefonu na bázi veřejného mínění, nebo-li výzkum trhu.

No takže jsem přišla na pohovor, byla přijata a v pondělí jsem nastoupila. Jak mě sklaplo! Ta práce je příšerná!!! Já už v call centrech dělala, ale tohle je fakt hrůza. Hotovej buzerplac. A když jsem se tak nenápadně zeptala, kolikátého je výplatní den, nebyl mi nikdo schopen odpovědět! Prý někdy koncem měsíce a že to taky nevědí jistě.

Řeknu vám, že tohle jsem jaktěživa nezažila. No uvidíme. A ani si nemůžu být jistá tou hodinovou sazbou. Tak jsem si řekla, že to ten měsíc vydržím a pak se uvidí. Už se poohlížím i po něčem jiném. Říkala jsem si, že zkusím opět McDonald. Už jsem tam taky kdysi pracovala. Zítra jdu na pohovor. Tak se nechám překvapit. Doufám, že to vyjde.

Pěkný den:-)