Ilustrační foto

Milé dámy,

taky jsem chtě nechtě musela smazat svůj předevčírejší zápisek z důvodu toho, že jsem se bála, aby ho někdo nějakou náhodou nenašel. To bych strašně nerada.

Nicméně vy co jste to četly, víte o co šlo a vy co jste to nečetly...Shrnutě, podvedla jsem opět přítele. Bohžel. Momentálně se v tom totálně utápím. Je mi z toho smutno a nepomohlo ani to, že jsem mu to řekla. (Jo, jsem blbá). Jenomže se stalo nečekané a to, že mi to odpustil. Říkal, že mě miluje. Jenomže já jsem z toho ještě víc smutná a totálně v pr*eli.  Nevím co mám dělat. Pokouším se k němu chovat jako dřív, ale moc mi to nejde. Pořád jako by tam něco ve mě bylo. Nemůžu se s ním rozejít, ale nemůžu bez něho být. Myslela jsem si, že by to opravila pauza, jenomže představa, že ho neuvidím kdoví jakou dobu ve mě evokuje pocity prapodivného původu. Mám strach, že ho ztratím.

A ještě ke všemu mám teď ve škole zkouškové období a mám takový nekalý pocit, že asi nic moc neudělám. Vypadá to, že asi vylítnu. Ale totálně. Nedokážu se totiž na nic soustředit i když mi včera byly zapůjčeny klíče od naší hasičárny, abych se mohla učit tam. Jenomže...ono to nějak nejde.

Dneska jedu na další zkoušku. Nevím jak to zvládnu. Sice jsem v tom ležela a dokonce se i společně učila s kamarádkou, ale...asi to nedám. Vím, že bych si měla víc věřit, ale já si nevěřila nikdy.

Co mám jen dělat...