Tak. Řekla jsem si hned po probuzení někdy kolem osmé ráno. Dneska nastal ten pravý čas, abych si uklidila u sebe v pokoji. Ovšm, to by mě nesměla má drahá máti otravovat svým slovním průjmem. Jemně jsem si vyhodila z pokoje.

Co první? Asi skříň s oblečením. Už je konec smotávání mých hadříkůl do jedné velké koule a šoupání a cpaní do skříně a rychle přivírání dvířek, aby dotyčná koule nevypadla. Jojo, to jsem dělala dřív. Dneska se zrodila nová Mája, která je pořádná. Nebo...aspoň se bude snažit, aby až příště půjde do skříně pro oblíbené tričko, nevypadla na ní dotyčná koule oblečení.

To by byla skříň. Pak bych taky mohla uklidit za postelý. Sem tam nějaký kapesník, občas decentně schovaný obal od čokolády, to aby se nepřišlo na to, kdo ji snědl a sem tam, se vyskytnou i dávno zapomenuté spodní kalhotky, protože tam nějakým záhadným způsobem zapadli.

Díky bohu, že nemusím utírat ještě prach! Ten jsem naštěstí utřela už včera. A docela jsem se i divila, že ho nebylo moc.

No...a to je všechno. Jdu na to, ať už to mám za sebou, ale ještě před tím, si dám jedno cigáro, to na kuráž....