Tak. Po dlouhém rozhodování jsem se přeci jen rozhodla svěřit. S čím? Se svými nejčernějšími stránkami, které naštěstí už pominuly.

Moje nejhorší období trvalo asi rok. A bylo to v  době, kdy mi bylo 16 let. Tehdy na konci 9. třídy to šechno začalo... Konec devítky, na krku 16 let a člověk si přijde hned jako dospělí. Začala moje první brigáda u McDonald´s a možná tam to všechno začalo. I když s jistotou už nemůžu říct, kde to bylo. Tehdy jsem byla jako vyjukanej zajíc a to, co mi řekli, abych udělala, mi přišlo šíííleně důležitý. Až později, zhruba po měsíci, když jsem si uvědomila, že celou dobu nedělám nic jiného než, že sbírám špinavé tácky a separuju je, a nebo pro změnu vytírám hajzlíky. Nu což. Práce je práce. Ale jak byla ohodnocená??? Ha! Má první výplatní páska čítala circa 2500 kč za měsíc!!! Za měsíc! To jsou 4 týdny po a to je 28 dní...Ale o tom jsem vlastně nechtěla psát. I udělala jsem scénu a šla na kasu. Konečně. ...Tohle bych zkrátila tak, že zkrátka jsem dala výpoveď. A nazdar. Jenže co pak s časem? Začala jsem s kamarádkou chodit ven a občas jsme si dávaly travku. Jen tak. Bylo nám dobře, bylo nám lehce, bylo nám v pohodě...Pak, a to asi byla příčina, jsem se seznámila s jedním klukem. Seznámili jsme se na metru a on mě tak říkajíc sbalil. Druhý den jsme se tedy spolu sešli a dali si brčko. A já se začínala pomalu vést. Poznávala jsem hodně lidí, kteří rádoby byli jeho kamarádi a v lecčem se vezli. A jak už to tak bývá, strhlo mě to s sebou. Naštěstí rodiče doma nic netušili, ale co muselo, tak to přišlo a jednoho dne to také prasklo.

Prázdniny zkončily a já nastoupila na ne zrvna vysněnou střední školu, ale což. Kamarády jsem si brzy našla a chytla se party, která hulila. Nebylo dne, kdy bych si k "snídani" nedala špeka, nebylo dne, kdy bych nepřišla nezhulená domů. Jenže mi to začínalo všechno už tak nějak být málo. Byly dny, kdy jsem byla zhulená od rána do večera. Ptáte se, kde jsem na to brala? Kradla jsem doma mamince peníze. A nebyly to zrovna malé částky. Pak jsem prodávala zlato do Safiny a nechala je tavit. Za to taky byl slušný obnos. Jak já se za to stydím!!! A jak je mi to teď líto. PÚořád, ale naši nic netušili.

Jednoho večera jsem jela s kamarádem na hašiš. Úspěšně jsem si pokouřili z bonga a pak mi nabídl perník. Věděla jsem co to je a co to s člověkem může udělat. A taky jsem věděla, že na tom můžu už i po první dávce být zavislá. Ale chuť to zkusit byla silnější. Dala jsem si nejdřív malou čáru a čekala. Krom pálivého pocitu v nose se nic moc nedělo. Tak jsem si dala ještě do druhé dírky. Pak to přišlo. Nejodpornější nájezd, že jsem se málem pozvracela...Po půl hodině to bylo už v klidu a já byla jen šíleně zrychlená... Samozřejmě, že to nebyla moje poslední zkouška perníku. Další den jsem si dala znova... Kamrád zval, ale je jasné, že ne navždy. Pak už chtěl peníze. Jeden gram perníku je tak drahý!!! Začala jsem tedy zase doma krást peníze. Sebrala jsem celou výplatu a koupila si perník... Pak přišel zlom. Kámoška mě pozvala na herák. Tenkrát, ani nevím jak to udělala, ale hulily jsme ho v alobalu. Řeknu vám, docela síla. Ale musím podotknout, že jsem si jaktěživa nepíchla nic do žíly. Na to jsem opravdu neměla. Nehledě na to, že i doktorka má u mě problémy najít nějakou vhodnou žílu na odběr krve, páč já žádné nemám...Ale zpět.

Věděly jste, že se po piku hubne? Já teda ne! Ale bylo topříjemný, že z 80 kil jsem spadla na 65 ani ne za půl roku. To už bylo našim divný. I začali se pídit a jeden večer, jsem přišla domů fakt zfetovaná, že to bylo vidět. Nepomohl řev, nadávky ba ani to, když mě ztřískali a následně odvezli do špitálu na testy, které potvrdily že jsem měla heroin, LSD... perník a kdo ví co všechno. No každopádně na týden byl pokoj. Ale já potřebovala svoje piko. A peníze nebyly. A piko je obchodník a nemůže si dovolit půjčovat, nebo dávat na dluh...Co by mě nenapadlo? Šla jsem šlapat. Neuvěřitelné, že? Dala jsem si na chatu místnost s nějakým tklivým názvem a šlo to jak na běžícím pásu. Ale musím upozornit, že s nikým jsem nespala. Provozovala jsem buď ruční práci a nebo orál. Jo, docela to vynášelo, ale vždycky jsem si pak připadal strašně a pokaždé jsem brečela... Pak už toho bylo moc. Nikomu jsem neřekla, že jsem si vypěstovala jakous takous závislost na piku, ale uvědomila jsem si, že jestli se z toho chci dostat, tak to nezvládnu sama. A já fakt chtěla. Ještě že tady byla máma s tátou. Mámě jsem tedy všechno řekla a ona se mi začala víc věnovat. Dokonce mi i přestala vymlouvat moje kouřené cigaret. Donutila mě chodit na aerobik a celkově se snažila být víc se mnou. A ať je jakákoliv, za tohle jsem ji neskonale vděčná. Je tu už pět let zpátky a od té doby jsem si nic nevzala. Nebudu cimprlich a nebudu říkat, že jsem od té doby nevzala trávu do ruky. Jo...po tom jsem si ještě párkrát zahulila, ale už jsem se na to dívala jinýma očima. Už mi to nic nedávalo. Spíš mi tohle všechno vzalo. Kamarády co jsem měla na střední a ke kterým jsem později cestu našla...Jsem čistá. Můžu to o sobě konečně říct.

Takže, kdo si myslíte, že od trávy nemůžete přejít k perníku, jste na omylu. Jde to přímu lehce. A ještě něco, na detoxu jsem NAŠTĚSTÍ nemusela být. Zvládla jsem to všechno s mámou...

Tak, a už je mi líp. K tomuhle jsem se chystala už dlouho, ale nebyla odvaha, zvlášť po tom, co vím, že si toto čtou i mé kamarádky. A obzvláště jedna, které jsem to jaktěživa takhle do podrobna neřekla...Ufff...