Tak jsem včera byla tomu svému pomoc v tý hasičárně uspořádat tu jeho školní kalbu, či co. Můžu s klidem v srdci říct, že já se teda nudila.

Lidí přišlo jako mraky, postávalo se před hasičárnou i v hasičárně a já jsem stála v garáži u parádního grilu a grilovala jsem skoro 4kg masa. Nějaké vepřové kýty či co. Předevčírem jsem jí samozřejmě nakrájela na plátky a naložila.

Můžu říct, že to byl snad nejhorší večer mýho života. Buď jsem stála sama u grilu a nebo jsem sama seděla u stolu a popíjela pívo a kouřila jednu cigaretu za druhou. Absolutně to nechápu. Vždyť já bývala takový společenský tvor. Dokázala jsem se bavit prakticky s kýmkoliv a kdekoliv a najednou včera nic.

Už v životě mu nebudu pomáhat s uspořádáním těchto párty. Nějak mě už přešla chuť. A ti lidé jsou taky nějakcí celí zvláštní. A nebo že bych byla divná já? I to se může stát.

No. nicméně jsem to před desátou večerní zabalila a potichu jsme se vytratila do tmy. Alespoň tohle byl plán, kdyby mě neodchytl můj drahý a z otázkou, strašně udivenou: "Ty už jdeš?" Jen jsem kývla, dala mu opravdu klovnutí na rty a pádila jsem domů. Vyčerpaná, utahaná, umaštěná od grilu a STŘÍZLIVÁ.

Tak to byl večer na velký hnědý vy víte co.