Ilustrační foto

Máme dnes tichou domácnost. Já poctivě ležím, jak mi nařídil pan doktor a ten můj klenot chodil celý den od ničeho k ničemu a nemluvil. Jak mi prozradil, je unuděný. Chtělo se mi říct, že jsme dva, ale nechtěla jsem ho zbytečně dráždit. Občas mlčeti zlato.

Abych mu ale nekřivdila, sem tam se ozval výkřik: Zabili mě!!! To když hrál hru Samuraje, která ho uchvátila poslední tři dny. I když, dnes k večeru už jí taky odložil se slovy, že ho nebaví.

Ovšem včera ráno perlil. Ani nevím jak, ale přišlo téma bisexualita. Já jsem mu tvrdila, že je vědecky prokázáno, že každý člověk je bisexuální, jen u něho převažuje buď náklonnost ke stejnému nebo opačnému pohlaví. Ale ve své podstatě každý jsme bisexuál.

Po dlouhé debatě mě odzbrojil úplně, když mi řekl, že: „Kdyby to tak opravdu bylo, tak žiju s chlapem, protože ten nemluví v hádankách, ale jasně a srozumitelně a tím pádem bych mu rozuměl!“

Já to říkám pořád, že pánů mozek prostě souvětí nepobere a věta jednoduchá je pro ně už hranice pochopení. Asi by jsme jim měli začít vše hláskovat.

PS: Včera večer jsem s ním i přes nemoc šla na druhou premieru Harryho Pottera, a musím říct, že to bylo obrovské zklamání. Nejen, že bych na to děti nevzala, protože mi to přišlo chvílema jako horor, ale film je sám o sobě zbytečně roztahaný a bez pořádného děje. A taky je rozdělený na dva díly a další díl bude v kině tak za dva roky. Zítra jde do kin, tak se těším, co si přečtu na netu a jsem zvědavá, zda to je jen můj názor a nebo bude odcházet z kina zklamáno více lidí.