Ilustrační foto

Ráno jsem se vzbudila, viděla jak padá sníh a přepadla mě taková vzpomínková nostalgie na dětství až mě to samotnou překvapilo.

Všechny víkendy, prázdniny jsme trávily se ségrou u babičky a dědy z mamčiny strany. Milovaly jsme to tam. Malinká vesnice, která pro nás měla a má stále své kouzlo.

Pamatuju si, jak bylo vždy plno sněhu a my s kamarády a kamarádkami chodili sáňkovat nebo pekáčovat na jednu zahradu, která byla z kopce. Užívali jsme si u toho plno legrace. Od malinka s náma vyrůstal pes Din. Byl rasy kolie a byl milionový. Miláček celé vesnice a všech dětí. Brali jsme ho sebou, on nás tahal do kopce a když jsme sjížděli dolů, pobíhal okolo nás a kousal nás do bot.

Když jsme celé vymáchané se ségrou dorazily domů, babička s mamkou nás hnaly se rychle svléknout a promočené věci rozvěšovaly po topení a všude, kde to šlo. Celý domek voněl v předvánočním čase vanilkou, čerstvě upečeným cukrovím a dům byl vyhřátý. Sedly jsme k televizi a dostaly teplý čaj na zahřátí.

Další vzpomínka, která mi dnes naskočila v hlavě, bylo to, jak nám vždy dovezli uhlí. Složili ho u kůlny a děda s taťkou posílený grogem ho šli házet malým okýnkem. Zvuk lopat a nadávání na uhlí mi zní v hlavě dodnes.

Těsně před vánoci mamka s babičkou šly plnit cukroví, a jak bylo tradicí, polovina by ho byla vyjedená. Děda ho chodil mlsat a ony dvě šly rychle dopékat to, co snědl. Bylo to rok co rok a vždy je překvapilo, že cukroví zmizelo. Děda byl mlsal a cukroví byla jeho vášeň.

Samotné vánoce jsme trávili celá rodina pohromadě. Jak rodiče z mamčiny strany, tak od taťky, se sešli u nás doma u vánočního stromku. My se segrou jsme byly vždy netrpělivé, ale protože jsme milovaly tu chvíli vánoc, měli jsme vždy připraveno nějaké překvapení pod stromečkem. Zpívaly jsme pro všechny koledy a hrály scénky. Tuhle tradici jsme všichni dodržovali až do mých třinácti let. Pak umřela maminka mé mámy a vánoce už nikdy nebyly takové.

Až s postupem času mi dochází, že ten nejkrásnější dárek jsme dostávala rok co rok. Ač bylo pod stromečkem vždy plno našich splněných přání, ten nejdůležitější dárek byla rodina. To, že jsme se mohli všichni sejít a společně oslavit vánoční čas. Tenhle dárek už nikdy nedostanu. Není tu už táta, ani rodiče z mamčiny strany.

A tak letos míjím vánoční šílenství a nakupování co nejhezčích dárků a pracné vybírání. Nakoupila jsem dárečky pro potěšení.

A já si letos přeju jen jedno jediné. Přeju si lásku od mých nejbližších a pocit, že jsem zpátky v dětství a vše je tak, jak má být.