Ilustrační foto

Poslední dobou mám v hlavě vybrakováno jak v pokladničce. Asi se zase začínám dostávat do formy, trapasy, co mě téměř tři měsíce míjely, se zase nenásilnou formou začínají projevovat.

Na začátku týdne jsem měla pracovní oběd. Protože mi na něm záleželo, věnovala jsem doma zkrášlovací přípravě skoro hodinu. Nevím, na co jsem myslela, každopádně když jsem svlékla kabát, zjistila jsem, že mám naruby triko. A ještě obráceně, takže výstřih jsem měla na zádech a cedulku pod krkem. Pánové se mohli usmát.

Dnes ráno jsem šla s psíkem ven. Máme naučenou trasu, on přesně ví, kam má jít, takže jak mě táhne, jdu bezmyšlenkovitě. V hlavě se mi honila práce, najednou rána jak z děla, značka se otřásla a já se chytla jen za hlavu. Mám bouli jak zeměkouli a nějaký bezdomovec v parku duchapřítomně vytáhl nožík, že mi bouli zatlačí.

A k dovršení všeho jsem včera Ondrovi vynadala, že je ignorant, zatímco by mohl být trochu empatik. Vedlo mě k tomu něco, co jsem si zase vydedukovala dle svého. Nic jsem mu nevysvětlila a spát jsme šli s mrazivou atmosférou. Ráno moudřejší večera, a taky jo. Probudili jsme se do pohody a já mu teda poslala email, co mě drtí. Mluvit jsem o tom nechtěla, abychom se nehádali.

Ano, opět jsem ze sebe udělala blbce. Mé dedukce byly mylné a příště se radši srozumitelně zeptám, než budu mít nafouklou pusu. Mám dar se ho na něco zeptat řečí, které nerozumí, sama si odpovědět a jemu vynadat do ignorantů.

Tak jdu zpytovat svědomí, Ondrovi se omluvit a zítra, zítra k nám přijede Abigail z deníčků i s Klenotem, tak se těším. A nebude u nás poprvé, seznamovák live máme už za sebou dva měsíce.

Krásný zasněžený den!