Ahoj holky!

Tak s hrůzou zjišťuju, že jsem do deníčku nic nenapsal od doby, kdy se mi přihodilo to zvracecí faux-pas se Sněhurkou. Od té doby se stala spousta věcí, jen asi není v mých silách to všechno zpětně dopsat. Ale tady a teď slavnostně slibuju, že se polepším a do deníčku budu přispívat pravidelně.

Začal jsem asi dělat spoustu nových věcí. Třeba teď každou chvíli něco kuchtím – teda hlavně dezerty a moučníky (upřímně, totálně netuším, jaký je mezi tím rozdíl, ale ve všech kuchařkách to takhle rozdělují). Nejdřív jsem ale musel rozluštit několik měsíců trvající záhadu naší trouby.

Abych to tedy celé osvětlil. V naší troubě pekla pouze jednou moje spolubydlící. Udělala cheesecake (který se prý stejně nepoved – a stejně mě napadá, že bych ten cheesecake mohl udělat teď já – nemáte nějaký zaručený tip?) a pak se trouba prostě rozbila. Mohli jste kroutit všema čudlíkama, jak jen jste chtěli, a trouba prostě nic. Po několika měsících jsme se odhodlali, že by přeci jen bylo dobře, aby fungovala, a tak jsme zavolali opraváře. Opravář troubu „spravil“ za 2 minuty… Jak? Nastavil na ní čas!

To je důkaz, že domácí spotřebiče by neměli vymýšlet chlapi (a pozor, to mezi dotyčnou skupinu patřím!) Trouba nepekla opravdu jen a jen proto, že na ní nebyl nastavený čas. To může vymyslet opravdu jen…

No abych se dostal k tomu pečení. Troubu jsem musel tedy pořádně zajet – když se v ní peklo jen jednou. Hned jsem do ní šoupnul vyzkoušené sýrovo-šunkové šneky (jukněte na ně do mých receptů) a pak se jelo na vyšší metu – štrúdl. Bez přítele (mamky) na telefonu, bych to fakt nezvládl. Vyválel jsem listové těsto a pěkně naplnil jablky (asi jsem to s nima trochu přehnal) a pak i tím nejlepším – rozinkami a oříšky (to je ve štrúdlu vždycky jako poklad)… no, na kousky čokolády jsem samozřejmě zapomněl… Příště! (Nebo tam dáváte ještě něco jiného?).

Můj třetí cukrářský pokus byla meta zatím nejvyšší – anglický trifle. Recept jsem si přidal do svých receptů. Udělal jsem do skleničky trifle pro všechny doma a každý se jen olizoval. Nějak jsem si zvykl dělat ty sladkosti „méně sladké“, aby to snědly i holky…

Tak to je tak nějak ve zkratce opsáno, proč jsem naprosto ideální muž. Protože se pomalu ale jistě v kuchyni vypracovávám a při tom nenadělám moc bordel… Sem by se přímo hodilo dopsat už jen „Chcete mě“… Ale sebe bych nepřál ani tomu největšímu nepříteli…

Mějte se fajn a předem díky za rady!

Micháloš Michal

PS: Zítra mám svátek, heč !