...říct "Miluji tě", a to hned z několika důvodů. Ačkoliv se tentokrát snažíme oba a je to i poznat. Ale co jsme si vše vyříkali a po mém následném "kolapsu", jsem mu to ještě nebyla schopná říct.

První důvod, proč se bojím, je strach, že ačkoliv to vyslovím, nebude to pravda a já mu budu lhát. Protože si těmi dvěma slovíčky poslední dobou nejsem jistá.

Druhý důvod je ten, že když mu to řeknu, tak by se mohl přestat snažit v dobré víře, že je už všechno v pořádku. Což není úplně pravda, i když ke zlepšení došlo.

A jak se říká, do třetice všeho dobrého i zlého, poslední důvod mého bojení se je ten, že to vyzní naprázdno. Žádná reakce z druhé strany, zaznamenání onoho vyřčeného vyznání.

Byl to první člověk, kterému jsem se vyznala a řekla mu, že ho miluji. Přišlo mi to tak přirozené a jednoduché, že mi ani nevadilo, že jsem to řekla první a hned se nedočkala stejného vyznání. Počkala jsem si, až si bude jistý, že to tak cítí...teď se karta otočila a vypadá to, že si bude muset počkat on...