Ztratit přítele považuji za jednu z nejhorších životních situací. Opravdové přátelství je skutečný dar, o který je třeba pečovat. Ztratila jsem kamarádku, jednu z nejbližších, ale aby nedošlo k nedorozumění, ztrátou přítele nemyslím smrt přítele...

Ano, když nám někdo umře, je to neskutečně smutné, a někdy se za tím skrývá opravdová tragédie, ale nejde s tím nic dělat a člověk to ví, proto se tím časem přestane trápit, ale když ztratíte někoho, kdo žije dál a blízko vás... jen víte, že už o vás přestal mít zájem a do svého života vás nepotřebuje nebo nechce...

Měla jsem velmi blízkou kamarádku, byly jsme rozdílné, ale v něčem velmi podobné, ač to na první pohled nebylo zřejmé. Ale už jsem ji minimálně rok neviděla, a tak se sama sebe ptám, kde je chyba? Nemyslím si, že by se se mnou nebylo možné domluvit na schůzce, čas si vždy a ráda udělám. Samozřejmě jsou věci, které se nedají odložit nebo přesunout, jako například škola a práce, ale i po škole či práci je čas... Někdy se stává, že si člověk najde nového partnera a tráví s ním většinu svého času, ale nikdo z mých blízkých si na to u mě nestěžoval, dokonce byla i spousta situací, kdy jsem odmítla partnera a dala přednost kamarádkám. Ale i přes tohle všechno... S partnerem koncem měsíce oslavíme dva naše společné roky, ale ona zmiňovaná kamarádka se s ním nikdy nesetkala.

Příležitostí a snahy jsem myslím vynaložila dost, ale na druhé straně není zájem. Každý máme život těžký, ale nač si ho dělat ještě těžším? Proto jsem už rezignovala, rezignovala jsem na tohle "přátelství" a další snahu vyvíjet nehodlám. Mrzí mě to, bolí mě to, nerada ztrácím přátele, ale někdy je to tak asi lepší, zvlášť když už se jako přátelé nechovají, takže nezbývá nic jiného než: "Sbohem, kamarádko..."