Mám nutkání svěřit se Vám, že jsem dnes měla celkem velmi úspěšný den. Jsem ráda, že sem mohu psát i nějaké pozitivní zápisky, a že můj deníček není jen sbírkou depresivních záznamů...

Abych ten svůj dnešní úspěch osvětlila, studuji VŠE fakulta informatiky a statistiky - obor informatika. V minulém semestru jsem si prošla základy programování, na které jsem měla fakt blbce učitele, který nedokázal nic naučit, tudíž jsem v tom mírně plavala. Programování je hodně o logice, nechci, aby to znělo nějak namyšleně, ale myslím, že logiku mám opravdu dobrou...jsem spíše technicky zaměřená - humanitní věci mi nic moc neříkají. No a kde bych mohla hledat pomoc než u svého kamaráda programátora Kuby? Musí se nechat, že mi opravdu hodně pomohl, dělali jsme spolu první semestrální práci a druhou udělal z větší části on - jednalo se o textovou adventuru.

Po tom všem, co se stalo, mi nastal problém s navazujícím kurzem. První kubova nabídka byla, ať se klidně ozvu, pošlu mu zadání na mail, a že mi pomůže, ale jak se to všechno vyvíjelo, bylo mi jasné, že ho nemůžu požádat o pomoc (a ani jsem nechtěla). Jenže mi opravdu začalo téct do bot, brzy jsem měla odevzdávat grafickou verzi své adventury, ve které jsem se pomalu nevyznala, jelikož jsem ji z větší části nepsala :) Ale jsem holka podnikavá a mám kolem sebe rodinku, která pomůže, takže nakonec se zadařilo -> i přes problém, který byl třeba vyřešit, a díky kterému jsem usínala s kódem své adventury před očima -> no prostě normální psycho, nemyslela jsem na nic jiného. Termín byl o nedělní půlnoci a dámy a pánové, vše jsem měla hotové a odevzdané kolem desáté hodiny večerní, prostě nádhera. Asi si dokážete představit, jak ze mě všechno spadlo a nakrásno jsem šla spát ve dvě hodiny. Škola je prostě stres a boj, ale ty pocity vítězství, pokud přijdou, jsou úžasné.

Dnes jsem ji byla obhájit a dostala jsem 22 bodů z 20...juchůůů, jsem prostě šiškulka.

Ano, vím, trochu infantilní výjev, ale já mám opravdu obrovskou radost, takže si o mně nemyslete nic špatného, moje IQ je opravdu 143...tedy pokud se na něm události z poslední doby nějak extrémně nezapsaly.

A ještě jedna věc - pozítří má Kuba narozeniny a víte co? Nenapíšu mu, ani on mi k mým nenapsal, tak to tak asi má být. Přátelé nepřátelé, zřejmě je prostě konec a mě to kupodivu opravdu netrápí. Asi jsem se zase stala pánem svého života a je to perfektní pocit...