Dnes má můj "ex" narozeniny, a je to možná i tím počasím, že to na mě doléhá víc, než bych si byla přála. A možná je to i tím, že se mi o něm ze včerejška na dnešek zdálo. Ostatně moje sny jsou kapitola sama o sobě. Většinou jsou příjemné, protože jsou o tom, co bych si ve svém životě zrovna přála, tím horší je probuzení. Jistě to znáte...zdá se Vám o dotyčném, který se Vám líbí, ve snu se Vám věnuje, je Vám s ním krásně, všechno je zkrátka perfektní, pak se ale probudíte a všechno je pryč a vy se cítíte mizerně, že to tak není ve skutečnosti.

Zatím se mi zdálo o každém klukovi, který se mi kdy líbil, nevím, zda je to výhoda či prokletí. Moje sny jsou některé totiž až moc živé...jeden čas (tři roky), kdy se mi líbil jeden kluk od nás ze školy a ztělesňoval mou fyzickou představu o mém muži snů, se mi zdály tak živé sny, že jsem se probouzela s pocitem jeho dotyků...stačilo, aby se mi zdálo o tom, jak mě na schodech chytil za ruku a já se probudila s tak silným pocitem držení za ruku, že to pro mě bylo až neskutečné. Po probuzení jsem z těch snů měla vždy dobrý pocit, ale jak den běžel a já nemohla na sen přestat myslet, zhostovala se mě špatná nálada, bylo mi smutno, cítila jsem se osamělá...

Ještě dnes bych Vám byla schopna vyprávět některé zásadní sny, které se mi zdály i třeba tři roky zpět. Mám kolem sebe kamarády, kterým se sny nezdají, nebo si je prostě nepamatují, nebo jak sami říkají, jsou to samé hovadiny. Já však si své sny většinou pamatuji...a to i dlouho po jejich skončení. Někdy se k nim ráda vracím, protože jsou dokonalé, a jsou přesně o tom, po čem toužím. Říká se, že sny jsou odrazem duše, ne vždy je tomu tak, alespoň to si myslím já. Podle mě to jsou jen ty sny, které si člověk po probuzení pamatuje, protože ty ostatní jsou bezvýznamné, když po nich nezůstane památky.

Kdybych měla soudit své sny, na což asi nejsem ten správný člověk, byly by odrazem duše opuštěné, osamocené, toužící po lásce a vztahu. Vím, že na světě nejsem jediná dvacetiletá dívka, která nikdy neměla vztah, avšak znáte to, je málo lidí, kterým toto vědomí pomůže, a je více lidí, kteří si namlouvají, že jsou na tom nejhůře. Já jsem taková ta zlatá střední cesta, avšak dnes je mi trochu smutno a vím, že je to i jeho narozeninami, protože jsme plánovali velkou společnou oslavu a teď jen myslím na to, že mu nepopřeji vše nejlepší. Zdálo se mi o nás, o tom, co bylo, ale je to pryč, některé věci jsem si prožila v tom snu znovu, ty krásné věci, ale ani k nim se nechci vracet, protože to všechno byla lež a mě to teď akorát znovu bolí. Nejradši bych vymazala vše, anebo alespoň zakázala snům přístup k těmto vzpomínkám, protože sama sebe ohlídat dokážu, ale své sny ne...

Chtěla bych je naprogramovat. Proč jen to nejde? Proč? Snad mě dnes v noci s tímto dnem opustí i vzpomínky na něj... Budu v to doufat z celého ještě stále trochu bolavého srdce.