Jistě si každý z nás vzpomíná na tu dobu, kdy jsme se s nedočkovastí vlastní jen mladým lidem nemohli dočkat toho okamžiku ...
Prosím o radu
Dnes bych Vás moc prosila o radu.
Ne pro sebe, ale pro moji sestru.
Včera ke mě přijela celá zničená, že od nich odešla její dcera. Je jí 17 let a za útočiště si vybrala dům jedné kamarádky ve stejné obci. Prý si od ní - jako od matky - musí odpočinout!
Přiznám se, že jsem byla bezradná a nenapadlo mě nic jiného, než jí doporučit návštěvu u odborníka. Koneckonců tam před rokem s dcerou docházela, kvůli šikaně na škole.
Vím, že se kvůli tomu moc trápí, že jí hodně i rozmazlovala a dopřávala jí co jí na očích viděla. Dcera komunikuje jen s otcem a to jí zraňuje ještě víc....
Byly jsme spolu včera až do večera a já se jí snažila aspoň v rámci možností dostat na jiné myšlenky, ale sama nevím, jak bych se zachovala, stát se to mě. To poslední co potřebuje je slyšet výčitky od rodičů, jak špatně vychovává své děti, které si naši rodiče neodpustili :-(
V jednom jsem jí ale určitě pomohla. Pověděla jsem jí o deníčcích a partě suprových lidiček tady i o tom, jak to tu chodí. Byla nadšená a nepochybuji o tom, že až bude mít koncem týdne opravený pc, že se tu objeví :-)
Dnes si dovoluji poprosit Vás za ni o radu, jak dál Je objednaná k paní psycholožce, ale já vím, že je tu určutě pár z Vás, které si něčím takovým taky prošly a budu vděčná, za každý názor.
Večer jí je poctivě všechny přečtu po telefonu.
Mějte přijemný den a předem děkuji!
Ala
Hodnoťte zápisek kliknutím:
Další zápisky v deníčku Zápisky ze života
Jak předejít nevěře
"Doslechla jsem se," povída jedna žena své přítelkyni, "že se chceš vrátit k manželovi. Je to pravda?" "Ano. Nemohu sa dívat na to ...
Všechno nejlepší, Gábi !
Je den Tvého svátku, proto přijmi těch pár řádků. Abys v lásce štěstí měla, žárlivostí netrpěla. A vše k dobrému ať se v Tobě sklání, to ...
Blahopřání
Bylo to jednou k večeru? Nebo třeba brzy z rána? To jednou k jedněm rodičům přiletěla vrána. Kdy to vlastně bylo, na tom tolik nezáleží ...
A je to !
Babica: Tak tě vítám u mě na stavbě. Je to taková jednoduchá stavba, která nedá moc práce a kterou si může postavit opravdu ...

Reakce na zápisek
Jorimi
Jak jsem to měla já
Pokud ještě není moc pozdě, přidám své dva pohledy na věc. Jako ona slečna i jako matka z dnešního pohledu, kdy mám sama 17letou dceru.
Jako 16tiletá studentka mě už nebavilo pořád doma poslouchat tohle musíš a tamhleto (asi jako u všech náctiletých) a protože jsme měli jakýsi vejminek, dohodly jsme se s mámou, že budu bydlet na vejminku, dostanu 2/3 peněz, které na mě mamka má a budu se starat sama. A skutečně, nakupovala jsem si, vařila, prala prostě všechno. Chodila jsem si za klukem, jen jsme měli dohodu, že přes noc musím být doma (na vejminku). Někdy přišel můj kluk za mnou. A fungovalo to.
Z dnešního pohledu matky bych to řekla tak, že s dcerou mám velmi dobrý vztah a ona se nemusí bát mi cokoliv říct, ví, že na spoustu věcí můžu mít jiný názor, ale je to můj názor. Je celkem rozumná a dá se s ní domluvit. Ví, že prostě někdy se něco nedá a někdy to není problém. Taky má občas dny, kdy je to s ní k nevydržení, ale kdo je pořád OK. Můj návrh je, prodebatujte spolu Vaše bolístky, nejlépe v cukrárně nebo kavárně (veřejné místo) a v klidu. O každém slovu přemýšlejte než ho vyslovíte. Dobře poslouchejte co ta druhá říká a než řeknete svůj soud ujistěte se, že je to myšleno tak, jak to chápete. Vždy se dá najít schůdný kompromis, i když Vás může bolet, ale věřte, že je to lepší, než aby Vás dcera nenáviděla. Přeji hodně štěstí a dejte vědět, jak jste to vyřešily.
magdazeman
Álo milá
přišla jsem na deníčky až pozdě, rady jsou tady už napsány a já věřím, že situace Tvé sestry a její dcery bude vyřešena ke spokojenosti obou, a že k sobě naleznou cestu - moc jim to přeju

Poskytlas mi námět na deníček, ve kterém píši o svých odchodech a návratech já a ve kterém píši i o mé adoptivní dceři. Snad i vám dvěma trošku pomůže vědět, že tento problém řeší i jiní, poznali ho na vlastní kůži, jak z pohledu dítěte, tak z pohledu matky, ale jak se zachovat, toť otázka...! Myslím, že je to velice individiuální, ale já bych volila ne pár facek, ale cestu smíru, vysvětlení a pochopení a vzájemného respektu, samozřejmě potud, pokud jako matka respektovat mohu, nikoliv splnit vše, co si ratolest přeje
Misseryy
Dobré ráno Magdičko!
Ty nikdy nechodíš pozdě
taky vím, že v této situaci je těžké radit, ale je dobré si vyslechnout pár názorů a dobře míněných rad " z venčí", člověku to pomůže si utřídit vlastní myšlenky, které jsou pod tíhou emoci tak trochu zastíněny. I pro mě samotnou bylo těžké jí radit, protože žiji v domácnosti se třemi chlapy
a to je přeci jen trochu jiné než mít dceru. Ony dvě měly vždy takový spíš kamarádský vztah a já i můj muž ( nemá špatný odhad na lidi ) se domníváme, že měla všeho moc i volnosti a že je potřeba, aby si uvědomila na vlastní kůži, co za vším tím konfortem doopravdy stojí. Každé dítě je prostě jiné a já znám spoustu rodin ( svých klientů ) kde je jedno dítě bezproblémové a druhé jako z kukaččina vejce
přitom se jim dostalo stejně dobré výchovy.
jsem Vám všem moc vděčná 
To, že ví aspoň kde je, je fajn, protože jinak bych se zbláznila i já. Podle mého je to jen takový demonstrativní počin... sestra je lvice a určitě to zvládne. Ani jsem netušila kolik se tu sejde reakcí a záměr tímto sestře trochu pomoci vyšel
magdazeman
Hezký den, moje milá
A co se týče dětí v rodině - máš pravdu - co dítě, to jiná povaha, ke každému je potřeba přistupovat individuálně
Měj se hezky Ty i Tvá sestra, které přeju pevné nervy, dostatek moudrosti a hodně lásky
Mnohdy svým dětem v legraci říkám, že je musím hodně milovat, abych je snesla
Misseryy
Moji milí...!
Chci Vám všem v první řadě moc poděkovat!
n
ikdyž to zní jako kliše, je to holá pravda a nevím jak jinak to vyjádřit.

Nesmírně si vážím Vašich příspěvků a všechny jsem je sestře před chvllí přečetla, aby jsem jí povzbudila a pomohla v nelehkém rozhodování. Myslím, že už ví, co udělá a já jí moc přeji, aby se všechno srovnalo a vysvětlilo a nepochybuji o tom, že to dopadne dobře.
Jednou mi někdo řekl, že se nemáme stydět za své chyby, že nejsme andělé - jen chybující lidé a ze svých chyb máme čerpat ponaučení. Jak je to těžké a bolestné ví tady skoro každý.
Moc se omlouvám, že dnes neodpovím každému zvlášť, ale to nic nemění na tom, jak moc mě i mou sestru Vaše názory ,zájem a podpora potěšily
Záměrně jsem nechtěla celý problém rozebírat do detailů, protože to mi nepřísluší. Moje sestra to jistě napraví, až sem mezi nás příjde a vypíše se jako ostatní ze svých bolestí a pootevře dvířka do skříně s kostlivcem.
Díky
fojtas18@seznam.cz
RE: Moji milí...!
Tak Ty nepíšeš v čem je problém...Jestli se jí nechce učit či co má ta 17 letá za problém. A něco tam být musí.
A když si chce od matky odpočinout, tak já byl v jejím věku na internátě a taky jsem byl často rád, že to tam má řád, a neuměl jsem si představit, že bych na internátě od 15. let nebyl.
Kdo je pořád doma, a ještě třeba ne vesnici či malém městě, tak to je děsný...Tak to vidím já.
Misseryy
Díky za názor
Nepíši podrobnosti a detaily, protože s nimi nežiji a my sami se sestrou až teď po letech a pod tíhou okolností ( nejen téhle ) nacházíme pomalu k sobě ztracenou cestu. Je mezi námi 10letý věkový rozdíl a jak pomalu zjišťujeme, nebyla to jen naše vina, že jsme si byly tak vzdálené a cizí...
Svým zápislem jsem chtěla jen získat trochu jiný a nezávislý pohled na věc. Sama mám dva syny a jejich postoj a vnímání je jiné než vnímání holčičí.
Jedním jsem si jistá, sestřina dcera není zlá, ale shodnem se na tom, že tam leží nějaký problém a já věřím, že se najde a vyřeší.
fojtas18@seznam.cz
RE: Díky za názor
Vše se vždy vyřeší, to máš pravdu...Tak je štěstí mít na děti štěstí. Ale taky záleží jakou mají u svých rodičů oporu, zda jsou na podobné vlně...
Mslím hlavně zájmy, cílení, disciplína apod.
StrawberryDream
RE: Moji milí...!
Prosím tě, pak nám, babám zvědavejm, ale napiš, jak to dopadlo

Misseryy
RE: RE: Moji milí...!
Určitě Jahůdko, ikdyž si myslím, že to už udělá sestra sama.


Neměla o deníčcích ani tuchy a ty dnešní reakce jí naprosto uzemnily
Není zlá ani dokonalá a já jsem moc ráda, že jsem jí mohla aspoň tímto pomoct, protože mně deníčky pomohly moc a Ty víš, že mně trvalo hodně dlouho než jsem se rozepsala a to jsem ještě nenapsala to, co mě trápí nejvíc
Je mi tu moc fajn a moc mi to pomáhá.
Měj hezký večer a urřitě se k tomu ještě vrátím
toto.uzivatelske.jmeno.nelze.pouziit
Tak trochu z opačné strany
Tohle je hodně těžká otázka a vzhledem k tomu, že jsou z pochopitelných důvodů jen malé informace, není jednoduché poradit. Ale můžu poradit z pohledu dcery, byť jsem starší než ta holka, není to tak dávno, co jsem si procházela něčím podobným. Nicméně jsem z domu neodešla, ale ne na základě mámy, ale na základě rady člověka, který pro mě byl autoritou.
Za prvé je důležité zjistit, proč odešla. člověk se nemusí ani dopátrávat, stačí si vzpomenout, na co si stěžovala. Většinou to bývá proto, že dítě není bráno jako svobodný a dospělý jedinec. Když se mu rodič snaží vymluvit/zakázat některá důležitá rozhodnutí v životě. Často chce ale svobodu v tom, jak bude v životě fungovat, ale svačinu si nachystat nechá. Takže nevím, možná ji dát více svobody, ale i ohledně své svačiny a podobných věcí - ať se postará sama. Konec konců, když je teď u kamarádky, zjistí, o co všechno se musí postarat.
Píše tady hodně lidí, kteří už jsou rodiče, tak se nenechte strhnout názorem - to je ale fracek, ona má taky své pocity a starosti a měla byste je vyslechnout, stejně jako ona vaše. (bacha ale na křik a výčitky, čistě jen jak jste se cítila, když... - věřte mi radím na základě vlastních zkušeností) Pokud spolu nebudete moc dobře komunikovat, je fajn to probrat ještě s někým třetím, koho respektujete obě, tak budou obě strany trochu umírněné.
Aninasafrankova
RE: Tak trochu z opačné strany
To je prima, že jsi to napsala.Dokonce jsem se zamyslela sama, jestli dělám vše dobře ve výchově sedmnáctiletého kluka - díky.
eldura
Když bylo mé mladší dcerce
sedmnáct let, byla po vyučení a měla známost s klukem z Brna, který byl starší a studoval v Praze na vysoké škole. Tenkrát spolu vymysleli, že ona půjde Brna a tam si bude dělat nějakou nástavbu a že bude bydlet u jeho rodičů, no a on v Praze na koleji a bude dojíždět do Brna. Nesouhlasila jsem s tím. Zakázala jsem jí to a řekla jí, že dokud nebude plnoletá, tak bude bydlet doma a pak ať si dělá, co uzná za vhodné. Byla naštvaná, ale zůstala. V osmnácti letech si pronajali s jejím klukem byt v Praze a odstěhovala se tam. Já bych se být tvou sestrou snažila ji přesvědčit, aby do osmnácti let bydlela doma.
fojtas18@seznam.cz
RE: Když bylo mé mladší dcerce
Jestli jí už chybí jen pár měsíců do 18., tak se to dost těžko nakazuje...Nevím, asi jak kde, tedy záleží na rozpoložení mezi členy rodiny.
Martina ♥
Ali,
já bych jí dala čas. Není to jednoduché, ale asi jediné rozumné .
Hejducka
Já bych
to asi pořádně probrala s manželem,Domluvit se na společném postupu.Potom návštěva kamarádčiných rodičů a znovu všechno probrat.Nakonec všichni společně sednout a znovu mluvit.Pokud možno v klidu.Je to těžké,dcera určitě vypění,bude ta chytrá ostatní ji nerozumí,nechtějí uznat že pravda je na její straně a pod. Ale není plnoletá,odpovědnost,sociálka,finance- to všechno jde přes rodiče.Nám to dcera udělala,ale to jí bylo skoro 19. Spálila se ale nepoučila,protože stejné chyby opakuje i nyní,skoro ve 30.Držím palce a ať se sestra přidá k nám.Víc hlav víc ví a sdělená starost je poloviční.Zdravím apřeji hezké odpo.U nás vylezlo sluníčko.


Maartasek
spretek drzej
Takový spratek!Já být její mámou tak ji vypléskám hubu!Ale doufám,že tak špatně dceru nevychovám a bude jako já poslušná,pracovitá a žádný hajzl..Ona ji maminka moc obletuje a jí to dusí..Rozmazlenec máma si za to může sama,že ji tak špatně vychovala.Chybou je to dávat vše co vidím na očích.Nikdy.Pač čím víc člověk dává tím pak dostává kopance a že znám případů!Já měla pevnou ruku od mala,matka pro facku,řev,nadávky neměla nikdy daleko a to sem musela poslouchat a neodmlouvat a běda tak sem ji měla!Měli jsme barák tak se makalo od rána do večera taky sem byla neštastná jiní si užívali měli všeho u nás peníze nebyli jen sem znala práci a nadávky a to sem byla v pubertě!3 Štvalo mě to i ta bezmoc,tak si říkám,že v takovém rozsahu bych se tak špatně k dceři nechovala a neupřednostnovala jen jedno dítě jako se to dělalo u nás s mou sestrou.Ta mohla vše,nemusela nic..Takovou pevnou ruku zavedte,neříkám spravedlnost musí být,ale co roste zté dnešní omladiny je s prominutím k zblití!Nefakčenka,hajzlové,násilníci,drzouni,fatáci,opilci no hrůza!Můžete si za to sami lidi vyčítejte sobě,co dnes vychováváte za hrůzu..Říkejte si mnozí co chcete,ale je to tak snad se mnou bude souhlasit starší generace slušnejch pracovitejch lidí co si rodičů váží..Je to hrůza ta výchova nedivte se pak
Po tlamě a hotovo!!!
♥ Gába ♥
RE: spretek drzej
Nedokázala bych odsoudit tak prudce, pokud neznám podrobnosti. Ale jedno vím, i já v sedmnácti utekla, a to jsme doma měli nádherné vztahy, ale měla jsem povinnosti, občas i ta ZASLOUŽENÁ facka byla, jen jsem prostě měla pocit, že mi nerozumí, přečti si níže mou reakci. Nevím, ale z tvé reakce cítím bolest a vztek, sama píšeš, že jsi byla bita a držena zkrátka, ale štěstí a hezké vzpomínky na dětství ti to rozhodně nedalo. A přesto by ses chovala stejně, jako tvoje matka? Ne, nesouhlasím ani v nejmenším, a přesto se považuji za slušnou, pracovitou a rodičů si vážím velmi. A vždy vážila. Ono totiž někdy mlčení a vyčkávání zmůže víc než bití. Neříkám, jedna dobře mířená facka někdy zmůže víc, než sto argumentů, ale toto nebude ten případ. Tady je problém hlubší a křik a facky by vše jen zhoršily.
Dáda3
RE: spretek drzej
taky názor,ale já mám na to jiný pohled.Ať se člověk někdy v životě snaží sebevíc někdy se to zvrtne jiným směrem,A může to být kvůli malichernosti.Fackami a nadávkami se taky nic nevyřeší.Taky jsem si nežila v blahobytu,taky jsem musela doma pomáhat i ta facka nějaká přilítla.Ale bylo všeho s mírou a proto můžu napsat, že když se vracím zpět do dětství měla jsem ho krásné.A co vy ,jak na něj vzpomínáte, když tu zmiňujete facky a nadávky???Prostě podívat se na problém, popřemýšlet a né hned vztahovat ruku
Ono se snadno odsuzuje pokud se nepodívate hlouběji problému na kloub.Neberu Vám Váš názor a tohle je zase můj.Zdravím
fojtas18@seznam.cz
RE: spretek drzej
Je i tohle možný!
StrawberryDream
Moje rada
Aby za ní s manželem zašla a řekla jí, že musí zpět domů, protože jsou za ní s tátou ještě rok než bude plnoletá zodpovědní a že nemůže z domova utíkat, protože že je z ní unavená, že jí ve škole šikanují nebo že se jí něco nelíbí. Že ona (tvá sestra) je taky občas unavená, ale musí fungovat - chodit do práce, aby měli peníze, starat se o domácnost - aby měli co jíst a co čistého na sebe. Že kromě toho, že se jí po ní stýská a mrzí ji, že s ní není spokojená se obává o její školní docházku a finance. Protože v dnešní době dají půjčky každému a ona za ní, kdyby někde nasekala dluhy, je musela zaplatit. Taky by jí mohla honit sociálka, že nemá doma dítě. A pak by měli jít všichni domu a domluvit se jak to udělat, aby ona (tvá sestra) mohla na pár dní vypadnout a odpočinout si od všech. Ne, dcera, ale matka. Aby si dcerunka uvědomila při zastupování mámy jak to mají rodiče těžké. A určitě, když máma nebude na víkend, týden doma, si taky odpočine. Důležitá je podpora manžela, aby stál při ní, vedle ní a ne jen hloupě přikyvoval hlavou. Důležité je, ji neprosit, aby se vrátila zpátky, prostě ji to jen oznámit. Prpmluvit si a vymyslet co kdo bude dělat a říkat tak, aby si nelezli na nervy.
desiree61
RE: Moje rada
Nečetla jsem tady rozumnější radu, snad jen dodatek: je nutné opravdu trvat na návratu a být připraveni to dotáhnout do konce - jenom to zkoušet co dcera na to - to vede do pekel. Mít přesně promyšleno, co dceři říct, že udělají pokud neposlechne a v případě nutnosti to i udělat.
Mar.tina
RE: Moje rada
tohle holce v tomhle věku nevystvětlí, když si to sama není schopna uvědomit... spíš je divné, že rodiče té kamarádky to povolí...no, nevidíme do toho. S mou dcerou, když byla v tomto věku, jsme taky bojovaly...chtěla taky odejít, byl v tom ještě kluk, ale věděla, že je to nesmysl a křičely jsme na sebe, chvíli žily "vedle sebe", pak došlo k rozchodu a časem se vše urovnalo a byly jsme nejlepší kámošky...něco mi říká, že by ji měla nechat chvíli tak... aby se to uklidnilo...odpočinuly si obě a pak to znovu řešiĺy..rozhodně netlačit na pilu, tím by se to jen zhoršilo...
desiree61
RE: RE: Moje rada
Pokud není schopná pochopit takto rozumné argumenty - tím spíš není schopná žít samostatně
StrawberryDream
RE: RE: Moje rada
Vysvětlí. Bude muset to pochopit.. Jedni řeknou sedmnáctiletá rozumná skoro dospělá slečna, druzí řeknou, rozmazlený spratek, který musí poslouchat. Rodiče ji musí vysvětlit, že se domů prostě vrátit musí. Nechat ji tak až se to uklidní ? Nesouhlasím. Mohla by to příště až se jí zase nebude něco líbit, udělat znovu. Rodiče kamarádky by si měli uvědomit, že se do toho nemají plést a jak by asi bylo jim, kdyby to udělala jejich holka. Není tam přece jen na víkend, aby si děvčata udělala pyžamový večírek.
Ivča7
RE: RE: RE: Moje rada
naprosto souhlasím,musí domů,není ji 18 let a jsou za ni odpovědní a rodiče kamarádky by mohly mít veliký problém
Mar.tina
RE: RE: RE: Moje rada
pokud by byla rozumná, neodcházela by...a co víš, třeba je ta máma fakt na ni tak upnutá, že je to k nevydržení...ale tak hádat se nebudu, jen si myslím, že s ní hnou jen těžko
dokud na to nepřijde sama... spousta dětí, neplnoletých, nebydlí doma, dceřini spolužáci tak žili většinu střední školy, i moje kamarádky, když jsem byla já v tom věku...zas takový problém bych v tom neviděla...
StrawberryDream
RE: RE: RE: RE: Moje rada
Ano, máš pravdu. Možná i v tom, že když někdo nebydlí doma, není to problém. Já ale pocházím ze spořádané rodiny a nedovolila bych si po hádce s mámou odejít trucovat jinam. Mé děti nejsou na škole a internátu v jiném městě, abych měla nějakou zkušenost, že se puberťáci bouří. Takže jsem jí poradila tak, jak bych se zachovala já. Dětem a teroristům se neustupuje
Život není o tom, že když se někomu něco nelíbí, tak uteče. Život je taky o tom se přizpůsobit a bojovat. Takže to slečna bude muset ještě rok vydržet a pak ať ukáže světu, co v ní je a jak se umí o sebe sama postarat. Sama, ne za pomoci rodičů kamarádky nebo potají tatínka nebo milence.
Ldruha
Netlačit
na pilu, vše se časem urovná...