Říká se, že kdyby měl člověk i deset dětí každé bude jiné. Já mám jenom dvě a každý je z jiného těsta. Starší je introvert, ve znamení Ryb, přemýšlivý, spolehlivý, bezproblémový už od malinka. To druhé nadělení je malý ďábel ! Někdy si říkám, jestli mi ho nevyměnili :-) Protože nechápu, po kom má takové sebevědomí a odvahu?!

Končí základní školu a tak nás čeká teď v únoru povinný školní ples, na kterém naše ratolesti budou tančit polonézu. a volný tanec.

Začalo to už minulý rok, kdy přišel ze školy a říká mi, že to tančit nechce. Prý nikde nebude poskakovat v obleku jako nějaká cvičená opice apod. Měla jsem chuť vylítnout a říct mu, ať už s tím rebelství přestane, ale zavčasu jsem to v sobě udržela a ptám se, jestli je ještě někdo stejného názoru. Prý všichni ostatní. Tak jo, jak chceš, do ničeho tě nutit nebudu, osobně si myslím, že by jsi to měl ještě zvážit, ale na vodítku tě tam nepotáhnu.

Za týden začal chodit na nácviky. Pravděpodobně to jeho kamarádům doma rodiče důrazně vysvětlili a on, jako správný kamarád nechtěl kazit partu.

V pondělí přišel s tím, že mi chce něco říct. Přijela jsem právě z práce, utahaná, vykládala nákup a přemýšlela nad tím, jak by bylo krásné si jít na chvíli jen tak dáchnout....

„Mám si na to raději sednout?“ ptám se pro jistotu, protože už jen tón jeho hlasu mi napovídal, že to bude pěkná jobovka.

„Nééé, proč, o nic nejde“ on na to.

To už jsem byla maximálně ve střehu. „Tak spusť !“

Víš, že máme v pátek pololetní prázdniny, ale to máme taky nácviky. A paní učitelka nám řekla, že když má volno, nechce se jí jet kvůli tomu do školy hned ráno, tak že to přeložila na 19 hodinu, že sem má cestu. No uznej, tak máme jeden den volna a já budu muset večer do školy!! Prý je to nutné, ples se blíži a my jsme jako polena. Mami, všichni, úplně všichni na to nadávali a nechtěli tam jít, ale jenom já jsem se ozval!

Polilo mě horko!!

Řekl jsem jí, že ve svém volnu nikam nepůjdu. Chvíli se na mě dívala a nic neříkala, ale potom souhlasila, že prý mi to nařídit nemůže, ale že se to musím doučit. A víš co mami, nikdo se ke mně nepřidal! Ale o přestávce mi všichni záviděli, že jako jediný jsem omluvený!

Tak jsem tam tak seděla a šly mnou emoce. Syn se moc nesvěřuje, je v pubertě a momentálně jsem až na místě po psovi :-) Cítila jsem, že ho zamrzelo, že se k němu nikdo nepřidal, ale na druhou stranu jsem věděla, že ten nápad s večerní zkouškou je pěkně na draka. Přemýšlela jsem, co na to říct. Tak ze mě vypadlo, no jestli chceš, tak já jí zavolám.

NÉ! To právě nechci! Pořád nám vyčítá, že za nás všechno řeší rodiče, že jsme nesamostatní atd. tak jsem jen řekl svůj názor! A víš co, kluci jsou teď pěkně naštvaní, že se nepřidali.

Co na to říct, takových situací ještě v životě zažiješ. Tak jsme si nakonec uvařili kapucino a mě přešla i únava. Když jsem to v klidu všechno vstřebala, byla jsem na něj pyšná, protože v dnešní nelehké době jsou ostré lokty potřeba.

Ve čtvrtek donesl vysvědčení, které bylo víc než dobré a v kolonce taneční kroužek bylo napsáno – pracoval úspěšně! Rozesmálo mě to a říkám, to psala paní učitelka asi ještě před tvým výstupem, že? Smáli jsme se oba jako malí :-)) Mami, paní učitelka ty páteční nácviky zrušila, prý to doženeme v pondělí, že nemá náladu dívat se na jejich kyselé obličeje!

Co dodat? Nemám v současné době moc důvodů k velkému veselí, snažím se všechny ty starosti a problémy co mám nějak zvládat a těšit se z každé maličkosti, z každé dobré zprávy. Tohle je moc dobrá zpráva a hlavně ujištění, že tento kluk se v životě prostě neztratí!

Krásnou sobotu, milé deníčkářky!