Ilustrační foto

Tak si představte, že jak jsem stará, tak jsem blbá. A bude to dlouhý, na to se připravte předem.

Kdysi na začátku léta jsme byli s přítelem a jeho dětmi v ZOO. Před branami stála milá paní, zastavila nás, a že když jí zodpovíme anketu, můžeme něco vyhrát. Ptala se, jaká je naše vysněná dovolená, kde jsme byli loni, a my odpověděli a zapomněli na to.

Minulý pátek se ozvali z jedné cestovní kanceláře, že jsme na základě losování vyhráli jednu z pěti hlavních cen a že se máme dostavit k převzetí v pondělí, 29.8., ve dvě hodiny odpoledne. Jásala jsem, takový štěstí!

Celkem nás bylo vylosovaných pět párů z celé republiky, cen bylo taky pět a my jsme si měli při dalším losování vybrat tu svoji. A tak jsem v pondělí skončila v práci už v poledne, hezky jsem se oblíkla a namalovala, vzala jsem si na přezutí do tašky boty na podpatku, že se v autě přezuju, kdyby nás jako náhodou chtěli fotit s nějakou televizí, autem či zájezdem a někde to zveřejňovat, abych tam nevypadala jako šmudla.

Na místo jsme dorazili o půl hodiny dřív, ale pustili nás dovnitř, hezky uvítali a usadili ke stolečku (předesílám, že nám nenabídli nic k pití). V místnosti byly další čtyři prázdné stoly čekající na vylosované rodiny. K tomu našemu byl přidělen starší pán, pro mě silně nesympatického vzezření, a že by nám chtěl pogratulovat k výhře, kterou nám dá záhy vybrat, ale že máme v klidu sedět, protože pro nás má ještě jedno překvapení, se kterým nás během následujících cca dvou hodin obeznámí. Nejdřív z nás tahal všeobecné informace, opět kam bychom chtěli jet, jaká je naše oblíbená země, kde se nachází vysněná destinace, na kterou se třeba ani nikdy nepodíváme, kde jsme byli loni na dovolené a jaký to byl typ ubytování, jak se jmenujeme, odkud jsme přijeli... Všechno zapisoval do dotazníku. Pak se vítězoslavně vytasil s tím překvápkem: „Chtěl bych vám oznámit, že jste vyhráli ještě zájezd! Podle toho, co jste odpovídali na moje otázky, tipuji, že jezdíte do penzionů, chat anebo pod stan, a to vše tady u nás v republice anebo jedete do Chorvatska.“ Odkývali jsme to, je to ostatně pravda. Nikdy jsem neměla peníze na to, abych si mohla o dovolené zaletět na Kanáry, na Maledivy nebo do Norska.

A chlap povídal dál: „Byli jste námi vylosovaní, vyhráli jste, a proto vám teď nabídnu zájezd do Maďarska, Španělska, Francie, na Kanárské ostrovy, do Švédska, Finska, Karibiku, na Maltu, na Floridu anebo do Kanady, záleží na vás, co si vyberete. Ale. Protože jste naši jedineční výherci, nepošleme vás do penzionu, chaty nebo pod stan, ale nabídneme vám ubytování rovnou v té nejvyšší třídě, v největším luxusu.“ A na stůl předhodil katalog s krásnými obrázky hotelů s bazény, chatičkami postavenými přímo v moři, luxusními pokoji s vlastní kuchyní a koupelnou, palmami, načančaným jídlem a skvělým počasím. No a mně to bylo divný. Bylo mně divný, že bysme vyhráli něco plus ještě zájezd. Že jsem na to nikdy neměla a najednou bych letěla na Guadaloupe, či jak se to píše, že by mě potkalo takovýho štěstí najednou.

Nebudu to natahovat, ať tady nestrávíte týden. Za ten skvělý zájezd jsme měli zaplatit pouhých dvacet tisíc korun. Pro čtyři osoby. Bez letenky, bez jídla a bez bazénu, slunečníku a dalších takových těch zábav a serepetiček. No a my že teda jo, že 20000 pro čtyři lidi je docela málo, letenka třeba do Španělska taky není drahá, a že to teda bereme. Od snů o Floridě jsem upustila, protože letenku do Ameriky bych si ze svýho platu dovolit nemohla, to bych musela fakt hodně šetřit. A pak už z něj lezlo jedno ALE za druhým. Museli bychom dovolenou vyčerpat od toho pondělí do 29.7.2012, a to bysme ještě nesměli jet v termínu od 15.6. do 15.9., protože to mají přednost ti, kteří si zaplatili půl milionu za doživotní pronájem apartmánu v některé z těch destinací a až do smrti jej tudíž mohou využívat týden v roce právě za těch skvělých dvacet tisíc. Takže z výběru odpadly i ty nejbližší země, protože v těch je brzo na jaře ještě zima. Tu letenku do Karibiku nebo jinam bysme si tudíž museli chtě nechtě zaplatit, kdybysme u toho moře chtěli stůj co stůj ležet.

Když chlap viděl, že váháme, tak řekl, že nám nabízí ještě jednu extra výhodu, a to takovou, že s námi můžou letět další dvě osoby jen za 3000 korun, rovněž bez jídla, letenky a zábavy. Pak dodal, že musíme ihned složit 11000 korun zálohu, protože nemůžou čekat, až se rozkýváme, leží jim v tom prachy a můžou to nabídnout na internetu podnikatelům s tím, že se po takové možnosti jen zapráší. Za zády jsem slyšela, jak jiná rodina říká, že se omlouvá, ale těch 11000 prostě hned nemá, jinak by to brala všema deseti, děkuje a odchází. Vylosovali si z výher kupon na slevu v hodnotě 500, a tak jsem si řekla, že to byla asi ta nejhorší výhra a na nás tedy zbudou jen ty hodnotnější, které avizovali v telefonátu (podotýkám, že jsme tam byli jen dva páry, ostatní nepřišli).

Ovšem přítel těch 11000 na účtě měl, a tak řekl, že to zaplatí a prostě pojedeme, že ta nabídka je fajn. Zbylých 9000 se mělo doplatit až měsíc před odjezdem. Když si 26000 vydělíte šesti lidma, není ta částka nijak závratná, a tak bysme měli i na ty letenky a jídlo.

Zase jsme všechno odkývali a z chlapa lezly perly dál. Prý si můžeme vybrat destinaci, jakou chceme, ale musíme za ni zaplatit ještě dalších 6 až 10 tisíc korun, podle toho, jaké atrakce ten který komplex hotelů nabízí. To už se nám nelíbilo, řekla jsem, že najednou vyplouvají na povrch poplatky, o kterých na začátku nebyla řeč. Přítel měl netaktní výhrady, mluvil narovinu, chlap se kroutil jako had, ale s tím že teda zaplatíme 26000 + 6000 za vybraný hotel + jídlo a dopravu, jsme si nechali nachystat smlouvu. V šesti lidech to nevychází na moc, zvlášť kdybysme si vybrali třeba tu Francii.

K podpisu jsme se přesunuli do patra do kanceláře, vylosovali jsme si z výher taktéž slevový kupon na 500 využitelný pouze u té cestovky a jali jsme se číst, k čemu se vlastně zavážeme. Nelíbilo se mně, že je v té smlouvě neustále zmiňováno toho půl milionu, za který jedou ti nejbohatší, i když nám paní dala zvlášť potvrzený papír, že to platit nemusíme, ale taky můžeme, kdyby nás to nějak zaujalo a chtěli jsme té doživotní nabídky využít. Prostě se mně to nezdálo, bylo to celý narychlo. Řekla jsem, že jsme si přijeli převzít výhru a ne kupovat dovolenou, přítel řekl, že netušíme, co bude za rok, jestli náhodou nebudeme bez práce a bez peněz (já jsem si v duchu myslela, že spolu už taky třeba nemusíme být) a že si tím není jistý, že se mu to nezdá. Naštěstí byla ženská solidní a řekla, že když podepíšeme a hned další den to zrušíme, přijdeme o těch 11000 zálohy a pokud se nám to nezdá, tak to vůbec podepisovat nemáme (a udělala významný pohled). Prý se má člověk na dovolenou těšit a ne aby z cestovky odcházel s těžkou hlavou. Tím bylo všechno jasný, nechali jsme smlouvu roztrhat, omluvili se, že jsme přidělali práci a zbytečně je natahovali, obírali o čas a tak dále, podali jsme si s nimi ruce a odjeli jsme domů. V autě se nám neskutečně ulevilo, že jsme to nepodepsali a já jsem si včera na internetu zjistila, že to žádná extra výhra pro nás nebyla, že cestovka nabízí takové zájezdy zcela běžně, jen za 85000 na 4 týdny (čili nám nabízený týden za 20000) a že bysme za letenku a stravu dali majlant. Celá ta sranda by nás vyšla nejmíň na 70000. Pro šest lidí to sice není moc, jenomže kdo ví, jaký ALE by se během toho roku ještě našlo. Taky by se mohlo stát, že by cestovka příští rok v lednu ohlásila krach a my bychom byli bez zálohy i bez dovolené.

Tak to máte tak, když si někdo slíbí (já), že už nebude naivní, a pak se mu stane toto. Po těch dvou hodinách jsem měla od chlapa úplně vymytou hlavu, kývla bych bývala i na to, že jsem sám papež, měla jsem žízeň a bylo mně na omdlení, protože všude měli neskutečný vedro. Zachránila nás ta paní a záblesk zdravé prozřetelnosti. Doma jsem si pak uvědomila, že „vylosovaný“ byly jen mladý rodiny s dětma, který si nemůžou dovolit letenku do Ameriky, a tak pojedou jen do toho Maďarska, cestovka na tom vydělá a nebude muset cestu do daleké země dotovat ze svýho. Celý to byla pěkná habaďůra. Jak to pořád všichni odmítají, tak jdou od jednoho k druhýmu, kontakt mají napsaný na anketním lístku od paní, co stojí u ZOO, a zkoušejí. Třeba zavolají i vám, tak si dávejte pozor a nenechte se nachytat.